(21.00 hodin)
(pokračuje Baxa)
Chápu, pane ministře, proč vlastně tady ten systém hájíte. Vznikl na základě nějakých konzultací a tak podobně. Ale vlastně mi v tom chybí trocha reflexe toho, že to má opravdu vážné nedostatky, nebo bych dokonce řekl vady, že je legitimní to, že já a někteří další kolegové tady voláme po tom, zda stále ještě, i když ten čas se hrozně krátí, nezvážit variantu plošnějšího otevření základních škol. Já si myslím, že by to bylo užitečné. A chci tady zdůraznit, že ta varianta by prostě měla být na stole a měla by být diskutována.
K tomu dodám, byť ten bod se jmenuje znovuotevření základních škol, že prostě považuji za nedobrou situaci dětí, které konají jednotné přijímací zkoušky. O tématu druhých termínů jsme hovořili, že se nám nepodařilo za ty týdny vás přesvědčit o tom, abyste uvažoval o revizi této věci. Ale jsou tu možná v uvozovkách i zdánlivé detaily toho typu, že se 11. května otevřely základní školy pro konzultace žáků devátých tříd, to znamená těch, kteří dělají jednotnou přijímací zkoušku na čtyřletá gymnázia a jiné typy středoškolského vzdělávání, ale prostě z důvodů, které také podle mě veřejně nezazněly, z toho byli vypuštěni žáci sedmých a pátých tříd, kteří dělají přijímačky na šestiletá a osmiletá gymnázia. A třeba to jsou skupiny malé, ale pro tyto děti je to možná o to důležitější, ty věci, které chtějí s tím učitelem probrat, mít k tomu tu příležitost.
A učitelé odvádějí skvělou práce. Rodiče se teď tomu dálkovému vzdělávání věnují. Ale musím říct, že od dětí v mé rodině, od dalších prostě jakoby často slýchávám takovou tu obyčejnou, jednoduchou větu: paní učitelka nebo pan učitel nám to vysvětlí, my to od nich snáz pochopíme. Notabene je to tak důležité u těch dětí pátých a sedmých tříd, které jsou opravdu malé, a pro ně ta jednotná přijímací zkouška je ještě náročnější než pro ty, které jsou na základní škole, nebo pro ty maturanty.
Nemám, pane ministře, žádnou otázku. Považoval jsem za důležité tady tento svůj názor sdělit. Možná by mělo zaznít vysvětlení k tomu, proč tedy nemohou do základních škol alespoň na konzultace třeba ti sedmáci. Ti páťáci se tam, dejme tomu, dostat mohou. Ale proč tam nemohou alespoň ti sedmáci, kteří dělají přijímačky na šestileté studium?
Tolik za mě. Děkuju.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezký večer. To byl pan kolega Baxa. Nyní pan kolega Mihola se přihlásil do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Nejdříve budu přitakávat tady svým předřečníkům. Přitakám klidně tomu, co řekl kolega Václav Klaus vaším prostřednictvím, že jste hodný člověk, ale máte nějakou odpovědnost. A to nemalou odpovědnost. A já jsem také v řadě věcí, a můj klub vás podpořil v maturitách, teď vás znovu podporuji v maturitách. Když se některým do toho nechce, tak já říkám, měly by normálně proběhnout. Takže v řadě věcí se shodneme. A bohužel v řadě věcí také ne.
Přitakám bohužel k tomu, co také pronesl Václav Klaus, že je chaos ve školství teď. Já šetřím těmi slovy. A chápu složitou situaci. Svým způsobem je chaos všude, pane ministře. Ale já vám klidně otevřu svůj počítač, svoje maily, svůj facebook a další. Z toho byste to velmi rychle poznal, na co lidé poukazují, na co se ptají. Já chápu, že některým možná téměř jasnovidným kolegyním je všechno jasné a berou, že je to všechno přesně nalajnované. Ale zřejmě není, prostě protože ti lidé se ptají. A neptají se po jednom. To jsou opravdu desítky, možná stovky dotazů, poukazů na nedorozumění, na nejasné teze, na věci, které se lidově řečeno třískají.
Přitakal bych také, to snad ani nemusím prostřednictvím pana předsedajícího, panu našemu předsedovi Jurečkovi v tom smyslu, že nejen venkovské děti se rády sdružují. I ve městě. I ve městě. A když poukazuji na tu nutnost rychlejšího rozvolňování ve školství, jak to kolega Baxa vaším prostřednictvím tady před chvílí říkal, tak to opírám o to, že probíhá všeobecně velmi rychle, nečekaně rychle, a zaplať pánbůh rychlé rozvolňování, neboli že se ta situace výrazně, výrazně zlepšila. Jsem za to opravdu rád. A nevím, proč by to školství mělo zaostávat.
A pan ministr tady velmi často šermuje slovem epidemiolog. Já to beru. Já bych se taky vždycky opíral prvně o odborníky. Ale měl jsem, a posuďte sami, kolegyně, kolegové, měl jsem dojem, že takové hlavní slovo, nebo jedno z hlavních slov má pan profesor Prymula. A ten se k té věci vyjádřil jasně, že riziko ve školách je velmi malé, téměř žádné, co se týká nákazy i co se týká nějakého roznášení. Takže bych opravdu v tomto volil cestu rychlejšího rozvolňování i s určitým rizikem. Vždycky máte nějaké riziko. A když pomine jedna pandemie nebo epidemie, může přijít nová. A na to bychom se spíš měli připravit.
A mě trošku na pana ministra mrzí, tak jak na jedné straně jsem ho snad i pochválil, tak mrzí, že pan ministr neodpovídá. Často neodpovídá. Některé věci nezodpověděl na výboru. Některé věci neodpovídá na sněmovně. Na otevřené dopisy také neodpovídá. A nemluvím jen za sebe, ale prostě přichází to z více stran. A to si myslím, že je špatně, že ta komunikace prostě je základ, a kromě toho je to i určitá slušnost. A víte, mnohdy jsou to takové konstruktivní dotazy nebo připomínky v tom smyslu, my víme přece všichni, že ta pandemie se může vrátit. Obavy mají v řadě zemí. Už třeba na podzim. Nechci to prosím přivolávat, aby mi to pak někdo, že jsem prorokoval... Černý prorok. Ne. Ale opravdu může přijít. Anebo přijde něco nového.
A my teď, nevím, jestli to víte, nebo nevíte, nemáme třeba ve školském zákoně oporu ani pro to distanční vzdělávání pro základní školy. Nemáme. Pro střední školu ano, pro základní ne. Tak jsem to navrhoval na výboru. A chápu, že sémanticky to usnesením možná mohlo být lepší, klidně bych si nechal poradit, ale hlavně jsem měl za to, že pan ministr to vezme za své a řekne: v nejbližším školském zákoně to vyřeším. Já myslím, že bychom to všichni i podpořili. Ale spíš mám nakonec z toho dojem, že to budeme řešit zase až na poslední chvíli, až to bude někdo připomínat nebo kritizovat, až se zase s něčím takovým budeme muset vyrovnat. Tak nevím proč. Protože podle mě už od začátku té epidemie jsme se měli připravovat na ty kroky, co bude potom, a už teď se musíme připravovat, kdyby někdy, a podotýkám fakt nedej bože, zase něco takového nás potkalo, protože to vyloučit prostě nemůžeme.
Byla tady řeč o těch přijímačkách. A pan ministr už se na mě dívá jak na obtížný hmyz, protože už asi podesáté, ale já jsem ho většinu tady těch, když jsem mluvil o přijímacích zkouškách na střední školy, tak jsem ho opravdu žádal, prosil, na kolena tedy před ním neklekám, ale opravdu za studenty i rodiče se velmi přimlouvám klidně pojedenácté nebo podvanácté, protože jsem o tom přesvědčen. To přece není blbost, aby měli stejné podmínky, když je mohou mít. Tady řešíme klopotně zákony, teď to bylo před pár desítkami minut, složitý zákon tady vyřešíme prostě za pár desítek minut, a teď máme měsíc do těch přijímaček. A myslíte, že by se někdo zlobil, kdyby se dozvěděl, že má tedy znova dva termíny, jak tomu bylo doposud? Určitě ne. Naopak by pana ministra možná jaksi do nebe skoro vyzvedli radostí. Takže nechápu, proč do toho nejdeme. Ta opatření se při přijímačkách dají dělat daleko jednodušeji než při čemkoli jiném zrovna. Takže by to mohlo klidně probíhat na školách, kde ti lidé do těch škol chodí, a bylo by to ještě jednodušší. Takže by se daly věci i zjednodušovat. Chybí ale dobrá vůle. ***