(9.40 hodin)
(pokračuje Zamrazilová)
Jak říkám, strukturální deficit dosáhl svého jednoprocentního limitu již v předchozím roce a evropské pravidlo bylo prolomeno. Samozřejmě že to, že bylo prolomeno evropské pravidlo, de facto nevadí, protože Evropská unie zvolnila pro tento rok - nehovoří prosím pěkně o letech příštích - zvolnila únikovými klauzulemi tyto evropské limity, které nás zavazují evropským právem.
Co se týká, vážené dámy a vážení pánové, toho strukturálního deficitu, on je to těžko uchopitelný pojem. Je těžké si ho věcně představit. Ale zkusím to říct jednoduše: je to saldo veřejných financí očištěné o vliv hospodářského cyklu a navíc ještě o jednorázová opatření. Ta jednorázová opatření jsou definována podle společné metodiky Ministerstva financí a Národní rozpočtové rady, s tím, že to, zda šlo nebo zda do budoucna půjde o jednorázové opatření, má posoudit i Národní rozpočtová rada. A dámy a pánové, skutečně mnoho opatření, která vláda v posledních týdnech přijala, Národní rozpočtová rada zcela jistě posoudí jako opatření jednorázová. Jde jenom o to, aby se tato opatření nepropsala do mandatorních výdajů natrvalo. Aby skutečně byla přechodná! Jejich objem je de facto vedlejší záležitostí.
Ministerstvo financí bude letos potřebovat navíc oproti původně deklarované výpůjční potřebě 270 mld. korun, o které jsme hovořili před koronavirem. Navíc v případě 300miliardového deficitu ještě 260 mld. korun navíc. Půjde tedy celkově o více než půl bilionu korun. Zatím je vláda schopna si na trzích půjčovat v dostatečných objemech a za dobrý úrok. Máme pokrytu značnou část původní výpůjční spotřeby emisemi státních dluhopisů. Je ale potřeba vzít v úvahu, že k dobré pozici na finančním trhu a k dobrému ratingu České republiky přispěl právě dlouho protahovaný zákon o rozpočtové odpovědnosti a jeho dodržování. Už dva roky, co Národní rozpočtová rada existuje, nás navštěvují zástupci nejenom z Evropské komise, z Mezinárodního světového fondu, ale také z ratingových agentur Moody's a dalších. A v této souvislosti by novela zákona skutečně mohla znamenat, že rozvolnění jedné z těch dvou základních pojistek, které tento zákon obsahuje, tedy ten zmíněný jednoprocentní strukturální deficit, by mohlo dobrou pověst, kterou my se opravdu snažíme při všech těchto misích podporovat všemi silami, mohlo tuto dobrou pověst poškodit.
Z finančních trhů nyní zcela jasně zaznívají signály, že investoři začnou diferencovat. A Česká republika je mladý dlužník s krátkou historií na finančním trhu a ve srovnání nejenom se starou Evropou, ale i s řadou tzv. emerging markets. Současně je náš domácí finanční trh velmi mělký, to znamená, že budeme do budoucna velmi závislí na ochotě zahraničních investorů investovat do našich státních dluhopisů. A už nyní zahraniční investoři vlastní více než 40 % českého státního dluhu. To je číslo z konce roku 2019. Možná, že po posledních aukcích to bude ještě více. Z hlediska obecně, historicky a mezinárodně přijímaných pravidel je bezpečnou hranicí 30, maximálně 33 %. Na toto riziko jsme, dámy a pánové, upozorňovali již v obou našich zprávách o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, které si vám dovolujeme každoročně předkládat.
Proč o tom hovořím tak obšírně? Stále častěji zaznívá názor ekonomů i finančníků, že z této krize obdobně jako z hypoteční krize započaté v roce 2008 ve Spojených státech se postupně rychle vyvine krize dluhová. Kdybych bývala nebyla v epicentru minulé krize jako státní úředník, možná bych tuto situaci vnímala poněkud jinak. Ale byla jsem tehdy za Českou národní banku reprezentantem při založení Evropské rady pro systémová rizika, tzv. ESRB. Nemohu také zapomenout jako zástupce ČNB při komisi pro hospodářskou politiku OECD na slova generálního tajemníka pana Gurríi, který v Paříži i v Praze upozorňoval, že malá otevřená ekonomika musí být opatrnější a obezřetnější než její velké protějšky, které jsou též soběstačnější. Ve volném překladu tehdy pan Gurría říkal, že malá loď plovoucí v otevřeném moři musí být postavena z extrémně pevného dřeva.
Dámy a pánové, tyto reflexe a principy se mi do paměti vryly zcela nesmazatelně, a proto se o ně chci s vámi podělit. Nechci zpochybňovat, že naše zadlužení na konci roku 2019 bylo relativně nízké v kontextu vyspělých ekonomik i celého světa. Ale bohužel k tomu musím dodat i to, že na stárnutí populace jsme naopak jednou z nejhůře připravených zemí nejenom v evropském, ale světovém kontextu. I toto riziko budou finanční trhy zapracovávat, samozřejmě v negativním směru. Když k tomu přidáme fakt, že rozvolnění pravidel po pouhých třech letech existence zákona, a to ve velmi razantní a dlouhodobé podobě, dobrým signálem to jistě nebude.
Ještě jednou připomenu, že novela má rozvolnit jednu ze dvou základních pojistek, a to na celých sedm let počínaje velmi vysokou hodnotou čtyřprocentního strukturálního deficitu, což je nějakých 200 až 250 mld. korun navíc. S návratem k původní hodnotě až v roce 2027. Důvodová zpráva přitom hovoří o krátkodobé stimulaci, ale náš názor je, že sedm let je doba velmi dlouhá.
Nejen náš věcný výklad, ale i právní stanovisko, které jsem si vám dovolila zaslat, ukazuje, že státní rozpočet na rok 2021 a roky další lze vytvořit i bez této novely. Navíc propad, který nás čeká, znamená, že ani v roce 2021 se naše ekonomika nevrátí na svůj potenciál.
Ten potenciál je opět takový virtuální pojem, ale pokusím se zjednodušeně vysvětit. Je to v podstatě hrubý domácí produkt, jehož by v příštím roce bylo dosaženo, pokud by v roce 2020 a 2021 ekonomika rostla svým průměrným dlouhodobým tempem. A když této úrovně nebude příští rok dosaženo, jako že nebude, pak z definice bude problém na straně hospodářského cyklu, a lze tedy sestavit rozpočet minimálně se schodkem 100 mld. korun i bez zásahu do zákona. Není tedy kvůli němu třeba posouvat strukturální deficit na 4 % pro příští rok. ***