(16.20 hodin)
(pokračuje Pikal)
Takže já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Já vám děkuji.
V hlasování číslo 113 je přihlášeno nakonec 96 poslanců a poslankyň, pro 52, proti 27. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.
A to je tedy vše v rámci tohoto bodu. Já děkuji navrhovateli a děkuji zpravodaji. A posuneme se dál, tento bod končím. Posouváme se k bodu 9, a než jej otevřu, tak musíme před projednáním vládního návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání, což je sněmovní tisk 816, který je navržen ve zkráceném jednání, tak bychom měli podle § 99 odst. 5 posoudit, zda podmínky pro projednání návrhu ve zkráceném jednání trvají. Já k tomuto otevírám rozpravu, jestli se někdo hlásí. Pokud tomu tak není, tak rozpravu končím. A přikročíme k hlasování.
Přečtu návrh usnesení: Poslanecká sněmovna konstatuje, že nadále existují podmínky pro projednání vládního návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání, což je sněmovní tisk 816, ve zkráceném jednání.
Pokud nikdo nic nemá proti, tak já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?
V hlasování číslo 114 je přihlášeno 100 poslanců a poslankyň, pro 90, proti nikdo. Konstatuji tedy, že s návrhem usnesení byl vysloven souhlas a byl schválen.
A můžeme tedy přejít k otevření bodu. Podle dohody by opět neměly být uplatňovány faktické poznámky. Tak zatím jsme to drželi, doufám, že to budeme držet nadále.
9.
Vládní návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů
epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání
/sněmovní tisk 816/ - zkrácené jednání
Předložený návrh uvede místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu, a ministr dopravy Karel Havlíček. Prosím, ujměte se slova.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych vás seznámil s vládním návrhem zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru. Jedná se o zákon, který se bezprostředně týká těch, kteří jsou ve vztahu jakožto nájemník vůči pronajímateli, a to těch nájemníků, kteří byli usnesením vlády, nařízením, odstaveni od svých živností, od svého podnikání, jinými slovy to jsou ti, kteří museli v průběhu března zavřít svoje provozovny. V drtivé většině se jednalo o provozovny maloobchodu, případně provozovny služeb.
V návrhu tohoto zákona vycházíme z možnosti částečného ulevení těmto nájemníkům, kteří jsou dnes v situaci, že mají příjmy na úrovni nula, ačkoliv pochopitelně mají náklady, které musí vynakládat. Je pravdou to, že ty náklady se jim částečně zmírňují, anebo se jim budou moci zmírňovat tím, že budou moci kompenzovat mzdy, a to ve výši 80 % ze superhrubé mzdy pro zaměstnance, kteří v těch prodejnách byli, nebo by byli, a kteří jsou v tuto chvíli ve vztahu sice závislém, nicméně jsou doma.
Současně pokud by se nejednalo tedy o právnické osoby, tak mohou využívat různé benefity, které jim nabízíme v rámci osob samostatně výdělečně činných, ať už tedy těch 25 tisíc, nebo úlevy na sociálním, zdravotním, případně ošetřovné. Ale v každém případě nájemné je jedním ze základních nákladů, významných nákladů, a je pravdou, že se tyto firmy dostávají do velkých problémů. Je třeba korektně říct, že pronajímatelé se jim snaží v řadě případů skutečně vycházet vstříc. Není to nicméně možné paušalizovat, někdy ten pronajímatel se chová velmi korektně, dokáže se domluvit s tím nájemníkem na odkladu, někdy mu třeba i odpustí částečně, někdy se s ním nedohodne. My fakticky tímto zákonem se snažíme nějakou prostě, řekněme, legislativní úrovní sladit ten režim tak, že do určité míry to, co se dnes děje, tak tomu dáváme nějaký zákonný rámec.
Může být pochopitelně argument, proč do toho vstupujeme. Vstupujeme do toho právě proto, že i kdyby bylo jenom 20 %, 25, a nemáme to číslo, 30 těch pronajímatelů, kteří se nedomluví s nájemníkem, tak ten nájemník by nikoliv vinou vlastních ekonomických problémů způsobených svou nedovedností, ale tím, že prostě je v situaci, ve které je v rámci koronaviru, a nemůže provozovat, tak by pravděpodobně skončil, možná zkrachoval.
My jsme se nechali inspirovat německým modelem. Troufám si tvrdit, že jsme ho opsali téměř shodně, kdy na rozdíl třeba od toho polského modelu, který je poměrně, troufám si tvrdit, skoro brutální vůči těm pronajímatelům, tak ten německý model umožňuje v režimu tři měsíce plus případně další tři měsíce, aby nájemník zažádal svého pronajímatele, a pokud ten pronajímatel, a předloží mu to, že je neschopen splácet v důsledku koronaviru, tak ten pronajímatel mu nemůže v té době dát výpověď. A de facto totéž předkládáme my. My netvrdíme, že nájemník nemá platit. My pouze tvrdíme to, že - a ten termín je do 30. 6. - pokud v tomto období a v této době nájemník, který, opakuji, byl odstaven od svého živobytí, to znamená zákonným způsobem, resp. usnesením vlády, nemůže provozovat svou živnost nebo svoje podnikání nebo svůj obchod, tak aby měl možnost zažádat o to, aby ten pronajímatel mu nedával výpověď, a ten pronajímatel mu ji prostě dát nemůže do toho 30. 6.
Stejně tak jsme se nechali inspirovat německým modelem Co dále. Protože my tvrdíme to, že není možné, aby to bylo ukončeno tím, že pouze dostane tři měsíce odklad, a pak okamžitě zaplatí, to bychom pouze posunuli ten stav do toho, že kdyby ho v uvozovkách nezničily ty první tři měsíce, tak by skončil v červenci nebo v srpnu, protože lze předpokládat, že by to nezaplatil okamžitě, tak navrhujeme tu ochrannou lhůtu, lhůtu, dokdy musí to nájemné zaplatit, na dobu do 31. 3. 2022. Jinými slovy, jsou to dva roky od předběžně zahájení těch problémů, nebo začátku koronaviru.
Současně bych chtěl říct, že v návrhu navrhujeme to, že to bude včetně služeb. Nicméně, a to je třeba korektně říct, na hospodářském výboru kolem toho byla diskuze, musím říct, že ta diskuze byla velmi věcná, nebyla nijak zidealizovaná, a padla tam celá řada rozumných návrhů, tak jsme připraveni toto respektovat, akceptovat, a ty služby spojené s nájemným do toho nedávat.
Já jsem viděl pozměňovací návrhy, s celou řadou z nich se ztotožňujeme. Řekl bych, že tam není žádný principiální problém. Kde problém máme, a to je věc, kterou jsme nedávali do zákona, je zákonným způsobem, jakýmkoliv způsobem vstupovat do DPH, a to nikoliv z toho důvodu, že bychom si neuvědomovali ten problém pro toho pronajímatele, protože jestliže tedy on musí vystavovat faktury, nájemce mu to nebude platit do 30. 6., v tu chvíli on tedy má pochopitelně povinnost to DPH odvést, a logická otázka je, proč by to měl odvádět. Je možné to řešit paralelně, a to elegantnější cestou, a to prostě tím, že si zažádá na Finanční správě a ta Finanční správa je připravena mu to respektovat.
Stejně tak jsme do toho zákona nedávali žádnou povinnost přijímání státních záruk. Opět nikoliv proto, že bychom nebyli připraveni ty záruky poskytovat, ale proto, že to nelze úplně zpaušalizovat. Těch nájemníků a pronajímatelů, to jsou desetitisíce různých vztahů. Nicméně připravujeme v rámci Českomoravské záruční a rozvojové banky speciální program, který se bude jmenovat COVID-Nájemné, a ten bude na základě žádostí toto řešit. Tam jde čistě i o to, že v mnoha případech to nebude ani nezbytně nutné, aby se to řešilo, protože oni se domluví, ten pronajímatel s tím nájemcem, spolu. Nicméně pro případ toho, že by to pronajímatel vyžadoval, je možné k tomuto nástroji přistoupit.
Myslím si, že jsem se to snažil vysvětlit z mnoha úhlů pohledu. Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem za průběžnou diskusi. Jsem připraven pochopitelně reagovat na vaše dotazy a do určité míry, jak už jsem naznačoval, se i ztotožnit s některými pozměňovacími návrhy. Děkuji.***