(16.00 hodin)
(pokračuje Fiala)
Pan profesor Prymula řekl na veřejnosti: budeme promořovat populaci. Nato vystoupí členové vlády a řeknou: v žádném případě tohle není pravda. Tak řídí se vláda postupy, doporučením odborníků, postupy, které navrhuje pan profesor Prymula, nebo je to nějaké jiné politické rozhodnutí, podle nějakých jiných kritérií? I toto dlužíte veřejnosti, abyste vysvětlili. Lidé jsou z těch opatření často zmateni, nevědí, které platí, protože to, co platí dopoledne, neplatí odpoledne nebo druhý den. A kromě toho ani nějakou představu o tom, jak budete postupovat dál, co budou další kroky, jakým způsobem zajistíte ochranu rizikových skupin, jakým způsobem vytvoříte podmínky pro to, abychom prováděli jakousi liberalizaci, abychom se dostali zpátky k normálnímu životu, jaké podmínky pro to jsou a jak je chcete naplňovat. Nic takového jsme tady neslyšeli.
Takže pane ministře a členové vlády, to nejsou výmysly opozice, to není žádný politický boj. My jsme hlasem lidí, kteří tyto otázky kladou. A my tyto otázky přenášíme do veřejného prostoru. My máme právo po vás žádat, abyste na ně odpověděli.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem vystoupí předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura a připraví se ministr vnitra Jan Hamáček. Pane předsedo, máte slovo. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já myslím, že jsme se nesešli na této schůzi k tomu, abychom kritizovali vládu. Na to určitě přijde čas, ale ten čas zatím nenastal. Nicméně mnozí představitelé nebo ministři vládních stran mají pocit, že i dotaz je kritika. Já myslím, že to tak není. A když klademe dotaz, tak chceme slyšet odpověď. Pan předseda Fiala už reagoval, já myslím, že dostatečně, na pana ministra zdravotnictví. Já vám řeknu, co mně, a myslím, že mnoha spoluobčanům, v dnešních vystoupeních členů vlády chybělo. A to je naděje. Naděje na nějaký optimismus. Ničeho takového jsme se bohužel doteď nedočkali.
Ta opatření jsou těžká pro mnohé z nás a opozice jako celek je vlastně podpořila. A zase budeme říkat, že si opozice hraje své politické hry. Není to pravda. Naši občané jsou disciplinovaní, kreativní a přispívají k tomu, že to zvládáme relativně - podotýkám slovo relativně - dobře jako Česká republika. Ale čas běží, jsme skoro měsíc v nouzovém stavu a očekával jsem já i mnozí další něco, co nám dá naději, že vláda ví, co bude dělat, kdy to bude dělat, za jakých podmínek to může udělat. Ne že chce nebo nechce, ale že může. A já mám v zásadě jednu velkou prosbu na členy vlády, aby si své spory, které jsou logické, pochopitelné lidsky i profesně, vyříkali mimo sdělovací prostředky. Aby nešířili chaos, protože pak lidé ztrácejí tu naději. Uvedu několik případů. A neberte to jako kritiku, spíš jako povzdech a jako prosbu, abyste ty tiskovky dělali, až se domluvíte, a sdělili i nám jako opozici, protože ta debata mezi vládou a opozicí je mnohem menší, než bych si přál, sdělili, kudy stát povedete.
Není možné podle mě, aby premiér řekl, a mně to bylo sympatické: budeme rozvolňovat opatření. A vystoupí pan vicepremiér a řekne: nebudeme rozvolňovat opatření. Vystoupí paní ministryně práce a sociálních věcí, a zase mně to je sympatické, a říká: měli bychom testovat co nejvíce seniorů, to je priorita. To já bych podepsal. Vystoupí pan premiér a řekne: nemáme kapacitu, budeme testovat personál tam, kde se o naše seniory starají. Vystoupí pan Prymula a řekne: budeme promořovat, změnil jsem názor, ukazuje se, že Čína nám nedávala pravdivé údaje. A pan premiér i pan vicepremiér řeknou: nebudeme dělat. - Ta prosba je, abyste se domluvili a řekli nám, jak to bude.
Mohl bych mluvit o otevírání škol, podobný případ. To jenom vznáší zmatek, chaos, ale také nejistotu. Nejen do řad opozice, to by nebylo tak důležité, ale do řad občanů.
My jsme sem dneska přišli s tím, že uslyšíme pádné důvody, proč ten nouzový stav prodloužit, a zatím jsme je neslyšeli. Bohužel. A máme hlasovat a vystavit de facto bianko šek. A bez toho plánu je to mimořádně obtížné byť na jeden jediný den. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí s přednostním právem, zatím je to poslední žádost o vystoupení s přednostním právem, pan ministr vnitra Jan Hamáček. Pane ministře, máte slovo. Prosím
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Já bych se pokusil vystoupit k tomu, co zde řekl pan místopředseda Okamura, to je ta situace v Unipetrolu.
Pane místopředsedo prostřednictvím předsedajícího, nejste jediný, kdo řeší situaci v Unipetrolu. Já mám na Unipetrol skoro složku na Ministerstvu vnitra. A já rozumím tomu, že ta situace není jednoduchá. Unipetrol je firma, která patří do kritické infrastruktury, to znamená, že zajišťuje zásobování komoditou, kterou potřebujeme k fungování ekonomiky, z tohoto důvodu je tam taky zařazená, a tudíž se na firmu Unipetrol vztahuje příslušná výjimka, kterou jsme jako vláda udělili. To znamená, pokud dorazí pracovníci pro servis kritické infrastruktury, tak mohou být vpuštění do ČR.
My jsme měli celkem obsáhlou debatu s firmou Unipetrol, protože se nám to také nezdálo. Nezdálo se nám načasování, nezdál se nám objem těch pracovníků, množství těch pracovníků, a tudíž probíhala a probíhají nějaká jednání. Ta situace se v čase vyvíjí. Já komunikuji s komunálními politiky i s členy Parlamentu zvolenými za tuto oblast. A chci říct jednu věc naprosto jasně. Pokud se nedohodneme s firmou Unipetrol tak, že budeme všichni spokojeni a že budou platit ty garance, které na začátku padly, tak žádní pracovníci ze zahraničí nepřijedou. Je to v pravomoci Ministerstva vnitra, policie, a pokud se ukáže, že některé sliby neplatí, pokud se ukáže, že tam hrozí rizika, která jste popisoval, tak to prostě odložíme, a dokud se to nevyjasní, nikdo do Unipetrolu žádnou odstávku opravovat nepřijede. My jsme připraveni k jednání, přistupujeme k tomu konstruktivně, ale není možné, abychom vyvolávali nějakou nejistotu nebo nějaké zmatky v této době. Takže říkám to tady na mikrofon, pokud se to nevyjasní a pokud nebudou jasné garance tak, aby se ta situace v Mostě a Litvínově uklidnila, tak žádné pracovníky do ČR nepustíme.
Velmi otevřeně, Polsko se vůči ČR v tomto také nechová příliš vstřícně, tak si to asi budeme muset vyjasnit. Ale chci vás všechny ujistit, že tu situaci sledujeme a nedopustíme nic, co by naše občany ohrozilo nebo znejistilo. Tolik tedy k Unipetrolu.
A jenom k panu předsedovi Stanjurovi. Tak samozřejmě my se snažíme dávat naději, my se snažíme přesvědčovat naše občany, že to společně zvládneme. Kladu si otázku, jak k té naději přispěje ta dnešní debata, kdy jsme tady pod palbou kritiky a de facto musíme se, musíme - v bodě, který je z mého pohledu jednoduchý, tam je ano, nebo ne. Já bych, pokud by byl zájem, tak bych uvítal zařazení bodu informace vlády, tam si to můžeme vyříkat. Ale toto je návrh na vyslovení souhlasu s prodloužením nouzového stavu a tam ta odpověď je jednoduchá, ano, nebo ne.
Nicméně já jsem se snažil odpovídat na dotazy, vysvětlovat kroky vlády. Možná jsem tady byl až příliš otevřený, když jsem popisoval, že psát plán na papír na epidemii, se kterou není žádná zkušenost, tak se snažíme získat informace ze světa, jak to kde řešili. Někde to řešili po svém, někde to řešili jinak. Teď hledáme ty nejlepší zkušenosti ze světa, tak, abychom to zvládli, a rozhodně není naším cílem ČR poškodit. My se snažíme najít řešení tak, abychom z toho vyšli co nejlépe. Ne vždy se to daří, protože prostě je to do jisté míry neprobádaná oblast. Takže ta situace jednoduchá není. ***