(15.20 hodin)
(pokračuje Vojtěch)
Takže je to skutečně takové to pověstné "po bitvě je každý generál". Já to tady nechci nikterak zlehčovat. Ale vyčítat, že na konci ledna, 28. ledna, jsme měli tušit, že tady bude takto obrovská pandemie, prostě není férové, není to férová argumentace. A i když se podíváme na nějakou historickou zkušenost, a v tomto směru asi ta zkušenost je hlavně z nemoci SARS, což je vlastně velmi podobný příklad, z 80 % velmi podobný virus, tak tehdy v České republice nebyl ani jeden případ nemoci SARS. To ohnisko zůstalo v rámci Asie, kde se nemoc poměrně šířila. I proto jsou také dneska asijské země samozřejmě mnohem lépe připraveny než my, protože mají tu zkušenost, prošly si tím. Ten Tchaj-wan, o kterém hovoříte, ale i další země, to jsou ty asijské země, které si prošly sarsem, mají tu zkušenost. Samozřejmě tam pak byla i epidemie prasečí chřipky a dalších. Zkrátka ty asijské země v tomto směru mají mnohem větší zkušenost než my a jsou na to připraveny také lépe než my. To je pravda. Protože zkrátka pokud tu zkušenost máte, pak na základě toho jednáte už v rámci nějakých zavedených postupů. My tu zkušenost nemáme, nikdy tady tomu nikdo nečelil.
Je jasné, že jsme také dělali chyby, ale v tomto směru skutečně odkazovat, že 28. ledna jsme měli vědět, že tady budeme potřebovat desítky milionů roušek a respirátorů, prostě není fér. A jak byly ty zásoby nastaveny, tak to bylo skutečně nastaveno na základě pandemického plánu, který byl schválen, podle toho se postupuje. A zásoby, které byly nastaveny, jsou už takto ve Správě státních hmotných rezerv od roku 2005 nebo 2006, od paní ministryně Emmerové. Ta poprvé byla ta, která nastavila daný počet respirátorů v rámci Správy státních hmotných rezerv, a každý ministr poté pouze ty zásobě udržoval, včetně ministrů ODS, ČSSD a dalších. Nikdo nerozhodl o tom: pojďme navýšit zásoby ve Správě státních hmotných rezerv na 10 milionů respirátorů. Nikdo o tom nerozhodl, protože zkrátka ta situace byla taková, že asi nebylo úplně zřejmé, že něco takového budeme vůbec kdy potřebovat. Byly tam nějaké základní zásoby, které jsou teď samozřejmě využity, ale nikdo nerozhodl o nějakém masivním navýšení už od paní ministryně Emmerové. Takže teď to vyčítat ministru Vojtěchovi, proč jsme nenavýšili na 10 milionů respirátorů, si myslím, že zase není úplně férová argumentace, protože jsme zkrátka vycházeli z pandemických plánů, jak byly nastaveny, kdy se vždy počítalo s tím, že primárně ty zásoby budou v rámci jednotlivých nemocnic, kdy nemocnice zkrátka měly určitou zásobu. Ale opět - ta zásoba samozřejmě nebyla dostatečná, ta zásoba byla na nějakou epidemii, která počítala možná s nějakými jednotkami, desítkami případů, ale rozhodně ne s pandemií, která je největší za posledních sto let.
Takže já se tady nechci na nic vymlouvat, ale jenom je zkrátka třeba brát nějaký kontext, brát nějakou historickou zkušenost, která byla. A myslím si, že na druhou stranu jsme se jako Česká republika s celou situací vypořádali velmi dobře. My můžeme hledat celou řadu chyb, a určitě jsme chyby udělali. Je to jasné, když něco řešíte takto poprvé v takto masivní situaci, tak prostě ty chyby děláte, to je přirozené, ale v tom konečném důsledku se počítají ta celková čísla, počítá se zvládnutí té situace. A v tomto směru Ministerstvo zdravotnictví bylo maximálně aktivní, mnohem aktivnější než jiné země, a právě proto také dneska máme tu takzvanou epidemiologickou křivku takto zploštělou, proto tady nečelíme tomu, že naše nemocnice kolabují, že pacienti jsou odpojováni od ventilátorů, protože už není místo pro další, a podobně, jako to vidíme v Itálii a dalších zemích. A to si myslím, že je v konečném důsledku to hlavní, že jsme připravili naše nemocnice, to byl ten náš hlavní úkol, ty mají dneska dostatečnou kapacitu, že jsme schopni nabídnout pomoc i jiným státům, nakonec tedy k tomu nedošlo, protože to nebylo využito, a jsme schopni skutečně velmi dobře poskytnout péči těmto pacientům, aniž by to nemocnice jakkoliv pocítily, aniž by kolabovaly. A to si myslím, že je to, co jsme zkrátka odpracovali, a to je ten konečný výsledek, který se počítá, jestli máte skutečně ten systém připraven tak, že jste schopni zvládnout tu pandemii, anebo nikoliv. A Česká republika toho byla a je schopna a to bychom skutečně měli v tomto směru počítat. Je to to hlavní kritérium.
To, že možná roušky byly o týden později. Ano, také bych si přál, abychom měli na začátku 10, 20 milionů roušek a respirátory pro každého. Bohužel tomu tak nebylo, nebylo to takto nastaveno z minulosti. Řešili jsme to v rámci dní. Ale i tak si myslím, že dneska Česká republika, přestože možná můžou být ještě někde nějaké nedostatky v zásobování, tak i z hlediska dostupnosti těchto ochranných prostředků je na tom výrazně lépe než jiné země, i bohatší země, než je Česká republika. Takže si myslím, že v tomto jsme také společně s Ministerstvem vnitra odpracovali velký kus práce. Dneska Ministerstvo zdravotnictví distribuovalo přes 11 milionů kusů různých respirátorů, roušek a dalších ochranných prostředků, podobný počet Ministerstvo vnitra, objednávky jsou nyní nastaveny, takže jsme schopni s nimi vystačit na následující týdny, a to si myslím, že také není úplně špatně.
Takže pojďme situaci hodnotit v nějakém kontextu, objektivně, ano, upozorňovat na chyby, ze kterých se musíme poučit. Pokud jsme zkrátka prošli touto zkušeností, tak jsem přesvědčen o tom, že příště na tom budeme stejně jako ten Tchaj-wan a další země, protože už budeme vědět, jak postupovat. Kdybychom tady měli SARS, měli jsme takto masivní epidemii, jako byla třeba v roce 2003 epidemie SARS, tak bychom také dneska byli v jiné situaci. Tady prostě zkrátka ta historická zkušenost není a musíme se z toho poučit, ale myslím si, že je třeba objektivně zhodnotit, že jsme to zvládli dobře.
Ústřední epidemiologická komise se samozřejmě scházela, měla už asi pět zasedání, jsou tam zvaní lidé ze všech rezortů, vyjadřují se k situaci, takže pokud nejsou nikde zápisy, tak se omlouvám, ale Ústřední epidemiologická komise se scházela pravidelně každý týden a vyjadřuje se k situaci. Myslím si, že i ta opatření, která jsme zavedli, jsou samozřejmě na základě názoru odborníků. To není tak, že toto vymýšlí sám ministr zdravotnictví nebo jeden náměstek. Je to nějaký odborný konsenzus, že zkrátka takto jsme měli postupovat a ukázalo se to jako správné.
A teď, a k tomu se dostávám, k tomu dalšímu plánu, protože tady je stále velké téma: jaký máte plán, kdy budete otevírat to a to? Já jsem skutečně včera ustanovil určitou epidemiologickou skupinu. To není tak, že by teď zasedla poprvé, ale dal jsem jasný úkol, že chci, abychom ten plán připravili. Možná řeknete pozdě, ale my jsme se skutečně v předchozích týdnech věnovali zvládnutí epidemie. My jsme v předchozích týdnech neplánovali, co bude poté. Teď jsme v situaci, že si to můžeme dovolit, že se nám podařilo základní čas posledních týdnů zvládnout, že tady nemáme nějaký exponenciální nárůst pacientů, že systém to zvládá. A teď jsme v situaci, že můžeme připravit jasný plán postupného rozvolňování opatření. My ho připravíme, my ho představíme.
Dal jsem kolegům za úkol, abychom po Velikonocích ten plán měli připraven. Bude oddiskutován v rámci odborné veřejnosti a nemáme problém se o tom bavit. A skutečně ten plán bude představen a je jasné, jak bude vypadat. Budeme skutečně postupovat postupnými kroky, tak abychom neohrozili tu poměrně dobrou situaci, což je jasné, že samozřejmě bude směřovat k tomu, že sice budeme třeba uvolňovat nějaká opatření, ale některá opatření budou uvolňována až v poslední fázi, jako jsou hromadné akce, kulturní akce, sportovní akce. Tam všude, kde se schází více lidí na jednom místě, je jasné, že to je to největší epidemiologické riziko, a tam budeme postupovat velmi obezřetně. Ale pokud jde o služby, obchody a tak dále, tak tam si myslím, že už se to teď děje a bude se to dít v následující době následujících týdnů. A ten plán určitě představíme po Velikonocích, takže s tím není žádný problém. Ale skutečně jsme se nemohli věnovat plánu, co bude po pandemii v době, kdy jsme na Ministerstvu zdravotnictví a na vládě řešili, jak pandemii řešit v aktuální situaci, připravit nemocnice, udělat opatření a tak dále. Skutečně se nelze věnovat obojímu. Teď si myslím, že je na to ten čas. Zvládli jsme to poměrně dobře. Na druhou stranu nemůžeme být úplně v klidu, protože ten virus tady je a ten virus tady bude. To je jednoznačné. On se neztratí, on se nezničí, on tu stále bude přítomen, a proto musíme být velmi obezřetní i v uvolňování těch opatření, aby nedošlo k tomu, že nějaké opatření se uvolní, a pak nám exponenciálně naroste počet pacientů a celá práce, kterou jsme odvedli za poslední týdny, přijde vniveč. ***