(13.10 hodin)
(pokračuje Grospič)
Otevírali jsme tady minulý týden vládní novelu zákoníku práce. Tento návrh zákona v podstatě svým způsobem předbíhá trošku i to, co možná bude schváleno v novele zákoníku práce, možná ne, a to je otázka sdílených pracovních míst, protože to je také vlastně otevřená forma preference jiných než dlouhodobých pracovních úvazků, to znamená krátkodobých forem zaměstnávání na jedno pracovní místo, o které by se dělili dva a více, třeba tři zaměstnanci, a samozřejmě jim by to zrušení minimálního vyměřovacího základu přišlo asi velice v tento moment vhod. Ale říkám, není to otázka jenom tato.
Je to samozřejmě i otázka zahraničních zaměstnanců. Samotné stanovisko samo uvádí, ano, ten statistický údaj, že v současné době pracuje 5,7 % zaměstnaných osob z celkového počtu ve věku od 20 do 64 let pouze na krátkodobé formy pracovního úvazku, a že tedy v koncepci rodinné politiky a vůbec povinnosti a koncepci vlády na léta 2014 až 2020 je ta preference, aby tento počet krátkodobých úvazků stoupal. Ale také je potřeba říci, a tady to bylo odvoláváno snad i z úst pana ministra, na počet pracujících cizinců, že v dnešní době tvoří podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu už více než 12 % zaměstnanců cizinci, kteří pracují v České republice. Ve většině z celkového počtu cizinců to u nás tvoří občané Ukrajiny, Slovenska, Vietnamu a významný podíl zaujímají také občané Ruska, Polska, Bulharska a Rumunska. Tato masivní ekonomická migrace podpořená nedostatkem pracovních sil, a říkám relativním nedostatkem pracovních sil, v posledním období narůstá zejména z východoevropských zemí Evropské unie a je otázkou, za jakou mzdu ti lidé pracují. Často jsou zaměstnáváni formou agenturního zaměstnávání a nepobírají plnohodnotně odpovídající mzdu, spíš jsou výjimky, oproti zaměstnancům domácím.
Jestliže budeme uvažovat a kalkulovat s tím, že bude přibývat počtu pracujících cizinců v České republice a navíc jim bude nabízena i formou agenturního zaměstnávání práce na formu zkrácených pracovních úvazků, pak je otázka toho vyjít s tímto návrhem zejména mladým rodinám, maminkám s dětmi zcela marginální, protože to bude zneužíváno agenturami práce, bude k tomu využíváno zahraničních zaměstnanců, kteří v podstatě budou dumpingově vytvářet prostředí vůči českým zaměstnancům, a bude vytvářen tlak na to, aby firmy upouštěly od dlouhodobého trvalého zaměstnávání svých zaměstnanců, aby si volily a zaměstnávaly lidi na krátkodobé úvazky, sdílená pracovní místa, a pak samozřejmě se dostaneme do problému, že nebude vyhovovat ten minimální vyměřovací základ.
Já si myslím v této situaci, že návrh tohoto zákona by měl počkat na to, až jak dopadne projednávání samotného zákoníku práce. Chtěl bych se v této souvislosti připojit k návrhu na zamítnutí předložené normy.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano. Nyní se do rozpravy přihlásila paní poslankyně Pekarová.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji vám za slovo. Já bych reagovala na výtky, které zaznívají od pana ministra zdravotnictví, ale i na některé další věci. Já jsem ještě předtím, než jsme tu novelu měli konečně možnost začít projednávat, protože opravdu už se bude blížit dvouleté výročí toho, kdy spolu s ostatními předkladateli jsme tento návrh předložili, samozřejmě měla možnost a příležitost se setkat s některými úředníky Ministerstva zdravotnictví, kteří mně tyto výtky, které byly i panem ministrem dnes zmíněny, říkali, a uvědomuji si, že to riziko třeba právě zneužití ze strany - tady zaznělo těch agentur práce, ale třeba účelově založených firem, které by mohly zaměstnávat jenom cizince, tady existuje. A proto jsme se také s vašimi kolegy, pane ministře prostřednictvím předsedajícího, tehdy bavili o možnosti v další fázi projednávání tohoto návrhu zákona se zaměřit na přesnou formulaci a na ty možnosti, jak ten zákon zlepšit tak, aby vyřešil ten problém, který se snažíme tímto řešit.
A tady se opravdu musím připojit k tomu, co říkala kolegyně Langšádlová. Vy jste bohužel za těch šest let, co vládnete, nepřišli s nějakým konkrétním zlepšením stavu. Nepřišli jste s řešením. Až teď v novele zákoníku přicházíte s nějakým nápadem, což si dovolím ještě posléze okomentovat. Ale tato snaha, která se tady konečně po dvou letech dostává k tomu, že ji můžeme posunout dál a můžeme o ní ve výborech vést odbornou diskusi a bavit se třeba o těch změnách, které by mohly přispět k zamezení zneužívání, tak to vlastně neumožníme, pokud to zamítneme. Mrzí mě, že tady není konstruktivní přístup ve smyslu - dejme tedy možnost se snažit zlepšit ten návrh. Tady v tom řešení, které se navrhuje, je opravdu možnost využít § 3 odst. 8 uvedeného zákona v rozšíření jednotlivých specifikovaných skupin, byť si myslím, že je to zase trošku zesložiťování našich pravidel platby tohoto pojištění, a že je to ta cesta, která je pro mě méně preferovaná, ale schůdná. A pokud je možnost se tady na tomto domluvit, tak vás prosím, abychom to opravdu posunuli dál, do dalšího kola, a abychom tam měli možnost, třeba i s delší lhůtou, protože to nebude úplně snadné, tak se na to zaměřit.
Je vás tady celá řada zaměstnavatelů, podnikatelů, kteří víte, jak ohromný je nedostatek lidí na pracovním trhu. Kde je dneska ještě nějaký v uvozovkách, ošklivě řečeno a omlouvám se možná za toto slovo, to není vhodné k tomu použít, ale nenapadá mě lepší výraz, rezervoár těch, kteří by ještě mohli pracovat, nebo chtěli pracovat, ale opravdu jim v tom brání to, že nemohou na plnou pracovní dobu, tak jsou právě ty skupiny, které většinou o někoho pečují, ať už jsou to děti, jsou to ženy třeba na mateřské, na rodičovské dovolené, nebo jsou to lidé, kteří jsou právě už v tom vyšším věku pečující o své rodiče, atd., a oni by rádi, v řadě profesí je to možné, pracovali jenom několik hodin denně, nebo jenom několik hodin týdně. Určitě i ti zaměstnavatelé by je dnes rádi zaměstnali, ale zrovna právě u těchto lidí ta mzda na částečný úvazek nedosahuje ani minimální mzdy. A pak je to prakticky jasné. To mi říkají zaměstnavatelé napříč obory, že v takovém případě, v takové situaci je pro ně ten člověk už dosti nákladný a oni si rozmýšlejí, jestli mu tu šanci dají a jestli mu tu práci poskytnou. A co zbývá tomu člověku, který jinou možnost než několik hodin pracovat denně nemá? Nezbývá mu, než se smířit s tím, že se na pracovní trh prostě vůbec nedostane. Takže ta situace je taková, že zůstává státním pojištěncem, my všichni za něj platíme a on neodvádí v tu chvíli vůbec žádné odvody. Já si myslím, že po měření těchto dvou variant je pořád lepší, aby byl zaměstnán, aby měl pracovní trh i tyto lidi možnost snáze zaměstnat a on byl v tu chvíli také ten, který z toho odvádí pojistné.
Vrátím se k návrhu, který tady máme projednávaný. Teď už se posouvá do výborů a týká se zákoníku práce, kde je tato oblast řešena formou tzv. sdíleného pracovního místa. Už když jsme tady o tom diskutovali, tak jsem právě zmiňovala, že větší problém pro zaměstnavatele je výše odvodů. To je to řešení, které nabízíme a o kterém jsme ochotni diskutovat, jak jej upravit, ale není to pro ně otázka toho, jak rozvrhnout těm lidem pracovní dobu. A to jediné, bohužel, řeší ta ustanovení zákoníku práce, která tady předkládala paní ministryně Maláčová. ***