(11.50 hodin)
(pokračuje Černohorský)
Vyšetřovací komise však zjistila, že skutečným autorem odpovědi nebylo Ministerstvo financí a jeho úředníci, ale advokáti advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & partneři, jak vyplývá ze zkoumaných dokumentů, to byl pravděpodobně tedy Radek Pokorný a Richard Wagner. Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři v dané době zastupovala nabyvatele akciového podílu v OKD, společnost KARBON INVEST, a hájila jeho zájmy. Odpověď byla úředníky pouze formálně upravena a zaslána Evropské komisi jako odpověď Ministerstva financí. Přitom pro členské státy platí zásada loajality, která dle názoru vyšetřovací komise byla v tomto bodě porušena. Sama tato skutečnost je nepochybně naprosto nepřijatelná, ovšem odpověď, kterou tato advokátní kancelář fakticky zpracovala, dokonce obsahuje nesprávné, zavádějící a nepravdivé informace,
přičemž zamlčuje jiné, dosti podstatné informace. Nepravdivé informace se týkají zejména znaleckých posudků, tržní ceny a transakce mezi vlastníky společnosti KARBON INVEST, Viktorem Koláčkem a panem Otavou a společností Charles Capital. Vyšetřovací komise se domnívá, že uvedením nepravdivých informací mohlo dojít ze strany některých osob, včetně advokátů, ke spáchání trestného činu podvodu či poškozování cizích práv. V případě dotčených advokátů se může také jednat o porušení etických norem advokátní profese.
Po této stížnosti následovala v lednu 2008 ještě další stížnost, kterou podalo sdružení nájemníků, a opět tato stížnost směřovala k Evropské komisi ze stejného důvodu jako první stížnost. Česká republika měla odpovědět na otázky Evropské komise, které se týkaly privatizace. Oproti předchozímu případu Česká republika najala na zpracování odpovědi mezinárodní advokátní kancelář CMS Cameron Mc Kenna. Podobně jako v minulém případě došlo v rámci zpracování odpovědi k spolupráci s právními zástupci nabyvatele, a to s bruselskou advokátní kanceláří Cleary Gottlieb Steen & Hamilton, včetně toho, že této advokátní kanceláři byly nestandardně poskytnuty neveřejné dokumenty. Ministerstvo financí také na odpovědi spolupracovalo se znalcem Rudolfem Douchou z VOX CONSULT, který zpracoval původní, dle vyšetřovací komise nepravdivý znalecký posudek, a snažil se jej v této odpovědi obhájit a který posléze tedy čelil trestnímu stíhání.
Stejně jako v minulém případě se vyšetřovací komise domnívá, že Ministerstvo financí poskytlo zavádějící, nepřesné a nepravdivé informace, přičemž jiné, podstatné a důležité informace Evropské komisi zamlčelo. Nepravdivé či zavádějící informace ministerstvo poskytlo, zejména pokud jde o znalecký posudek, jiná ocenění či výnosy bytového fondu OKD. Vyšetřovací komise se domnívá, že uvedením nepravdivých informací mohlo dojít ze strany některých osob, včetně advokátů, ke spáchání trestného činu podvodu či poškozování cizích práv nebo trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. V případě dotčených advokátů se může také jednat o porušení etických norem advokátní profese.
Evropská komise ve shora uvedených případech neshledala, že by privatizace OKD obsahovala prvky státní podpory. Vyšetřovací komise má za to, že její závěry byly postaveny na nesprávných informacích, které jí poskytl fakticky nabyvatel akciového podílu a příjemce veškerých příjmů z této transakce. Vyšetřovací komise je názoru, že ČR by měla dostát principu čl. 4 odst. 3 Smlouvy o EU a poskytnout Evropské komisi objektivní, pravdivé a relevantní údaje spolu s vyčíslenou nedovolenou veřejnou podporou poskytnutou společnosti KARBON INVEST v roce 2004. Evropská komise poté, co by případně zjistila, že by její rozhodnutí mohlo být založeno na nepravdivých skutečnostech, může podle unijních předpisů zrušit již přijaté rozhodnutí. Přitom již toto mohlo být v minulosti iniciováno.
Poslední částí, kterou se vyšetřovací komise zabývala, to byly důvody pádu společnosti OKD.
Po ovládnutí společnosti KARBON INVEST a OKD začali noví majitelé provádět majetkové přesuny a měnit strukturu společnosti OKD. Došlo k znepřehlednění finančních toků, tvorbě vysoké položky oceňovacích rozdílů a vyvedení bytového fondu ze společnosti OKD. Tyto skutečnosti vedou vyšetřovací komisi k názoru, že zde je začátek konce společnosti OKD. Vzhledem k tomu, že se kupující v čl. 7.1 privatizační smlouvy zavázal, že zajistí, že OKD bude vykonávat svou podnikatelskou činnost v souladu s předchozí praxí, vyšetřovací komise se domnívá, že restrukturalizací, která byla podle názoru vyšetřovací komise v rozporu s předchozí praxí, došlo k porušení tohoto ustanovení, zejména pokud jde o vyčlenění bytového fondu do samostatné společnosti.
Je potřeba říct, že v rámci této restrukturalizace došlo takříkajíc ke sloučení společnosti OKD a OKD Podnikatelská. Společnost OKD Podnikatelská nebyla v tom předchozím znaleckém posudku nikterak oceněna, a to i přesto, že držela, nebo do které bylo uloženo zhruba 3 mld. korun v bankovních směnkách, které je možno velmi rychle proměnit ve finanční hotovost. Tuto informaci si mohl znalec bez toho, že by navštěvoval data room, ověřit, a to veřejně, a i přesto nebyla tato informace do jeho znaleckého posudku ani do náhledu Komerční banky zanesena. Tyto finanční prostředky ve výši 3 mld. korun se potom následně staly finančními prostředky, které byly vyplaceny na dividendách společnosti OKD, a v tuto chvíli již tedy majitel, společnost Charles Capital, ji využila na uhrazení úvěrů, které jí byly poskytnuty pro to, aby mohla ovládnout společnost KARBON INVEST. Proto je zde dosti velké podezření, že opravdu došlo k ovládnutí společnosti OKD pomocí jejích vlastních peněz.
Společnost OKD podala návrh na zahájení insolvenčního řízení dne 3. 5. 2016 a soud dne 9. 5. 2016 rozhodl o jejím úpadku. Prohlášení úpadku předcházely následující základní okolnosti. Důvodem podání insolvenčního návrhu byla výše závazků ve výši 17,2 mld. Kč a hodnota majetku pouze 6,7 mld. Kč. V závazcích jsou započteny záruky a spoludlužnictví v rámci skupiny NWR ve výši 11,6 mld. Kč. Skupina Zdeňka Bakaly ovládla minoritní podíl společnosti OKD za cenu 4,1 mld. Kč a vyvedla z ní do zahraničí nejméně 65 mld. Kč, a to tedy předtím, než společnosti přivodila úpadek a de facto ji předala zpět do rukou státu. Vlastník NWR vyvedl ze společnosti maximum a útlum těžby včetně eventuálního ukončení těžby ponechal na České republice, která těžbu a zpracování černého uhlí odkoupila do státní společnosti PRISKO.
Ovládající akcionář OKD, společnost NWR pana Bakaly a spol., preferovala výplatu dividend. Společnost vykazovala vysoké zásoby vytěžitelného uhlí a nevytvářela rezervy na cyklický vývoj a ani na útlum společnosti, který byl OKD i vlastníkům dobře znám. Přestože společnost NWR již ve výroční zprávě za rok 2008, následně takové detailní posouzení řízení rizik již nebylo ve výročních zprávách identifikováno, správně identifikovala rizika cyklického vývoje, to znamená začátek krize, nebyly tvořeny rezervy a ani opravné položky ze zisku na rizika spojená s odbytem či na rizika spojená s poklesem cen černého uhlí a ani rezervy na očekávaný neodvratný útlum těžby.
Cena černého uhlí k 31. 12. 2004 činila 55 dolarů a v době podání insolvenčního návrhu přesahovala 80 dolarů. Když došlo k poklesu odbytu a cen uhlí, neměla společnost vytvořené rezervy, ze kterých by byla schopna negativní vývoj překonat. Tento zásadní přelom začal počátkem roku 2012. Přesto v tomto roce byla odsouhlasena a vyplacena dividenda ve výši přesahující 6 mld. Kč. To je podle názoru vyšetřovací komise v rozporu s péčí řádného hospodáře. Na překlenutí likvidní situace - cena černého uhlí začala růst ve 2. pololetí 2016 - bylo zapotřebí 1-2 mld. Kč. Tyto však mateřská společnost NWR neposkytla.
Za období ovládání NWR společnost OKD vyplatila celkem na dividendách minimálně 65 mld. korun. Je tady počítáno pouze tedy od roku 2006, neboť jsme se snažili odhadnout i další transfery probíhající mezi OKD. Některá média spekulovala i o částce až tedy 100 mld. korun. Aby OKD byla schopna vyplácet dividendy, postupně si brala půjčky od společnosti NWR. Společnost OKD byla tedy vysoce zisková společnost, která nebyla vinou vlastníků a managementu připravena na útlum těžby a příchod negativního období, přestože podle podkladů měly společnosti NWR i OKD vážný důvod vytvářet rezervy a opravné položky. Na OKD měly dopad i ručení za NWR a spoludlužnictví úvěrů. Maximalizace výplaty dividend a splátky půjček společnosti NWR dovedly společnost v krizovém období do stavu insolvence a donutily vedení společnosti podat insolvenční návrh.