(11.40 hodin)
(pokračuje Černohorský)
Rád bych se na chvíli tedy ještě pozastavil u ocenění bytového fondu.
Členy vyšetřovací komise, stejně jako desetitisíce nájemníků v Moravskoslezském kraji, zajímalo, jakým způsobem byl v privatizaci zohledněn rozsáhlý bytový fond, který společnost OKD vlastnila. Nejprve se vyšetřovací komise zabývala cenou stanovenou ve znaleckém posudku, která určila tržní cenu bytu v bytovém domě na 40 000 Kč na základě srovnávací metody, neboť tato cena je na první pohled velice nízká. Znalec totiž srovnal prodej bytových domů v Třinci, ve kterých ovšem společnost OKD nevlastnila žádnou nemovitost. Jak vyplývá z dokumentů, dostupných vyšetřovací komisi, kupní cena v této transakci nebyla 40 000 Kč, ale cca 56 000 Kč.
Vzhledem k vážné pochybnosti o dané ceně bytů v Ostravsko-karvinském revíru se vyšetřovací komise dotázala obcí, za jaké ceny privatizovaly jak byty jednotlivým kupujícím, tak bytové domy bytovým družstvům do roku 2004. Komise na základě součinnosti s obcí zjistila, že na území města Ostravy se byty, jako jednotky i jako součásti bytových domů, prodávaly i násobně dráž, než bylo v privatizačním znaleckém posudku stanoveno. Navíc tyto prodeje byly uskutečněny s velkou slevou, často třeba i 60 %, oproti případným znaleckým posudkům, které určovaly tržní cenu. Například v případě Ostravy-Poruby se odhadní ceny v roce 2004 pohybovaly v intervalu 150 až 200 000 Kč a převáděny byly nájemníkům za částky 60 000 Kč, avšak po slevě.
Dokonce samotná společnost OKD prodávala před rokem 2004 byty ve finských domcích za 60 000 Kč, tedy zhruba o 50 % dráž, než na kolik tyto byty byly oceněny. Po privatizaci společnost OKD v souladu s privatizační smlouvou uskutečnila prodej nemovitostí v malém rozsahu. Po privatizaci v roce 2004 prodávala tedy OKD byty ve finských domcích za průměrnou cenu 149 000 Kč, tedy za více než trojnásobek toho, na kolik byly oceněny. V roce 2005 prodala společnost OKD 199 bytů ve finských domcích, přičemž průměrná cena byla obdobná - 140 000 Kč.
Kromě toho si Ministerstvo financí v rámci svého účastenství v řízení o protiprávní státní podpoře v roce 2010 nechalo zpracovat dva znalecké posudky, které měly stanovit tržní cenu bytů ke dni privatizace. První posudek znaleckého ústavu Facility Transactions, a. s., ocenil hodnotu bytového fondu na základě výnosové metody na 3,7 miliardy Kč, což znamená nějakých 83 000 Kč za jeden byt, přičemž tržní cena v případě prodeje bytových domů byla necelé 6,5 miliardy Kč, to znamená, zhruba 145 000 Kč za jeden byt. Zjištěná tržní cena bytového fondu, oproštěná od závazků, byla znaleckým ústavem stanovena na více než 18 miliard Kč. Druhý posudek znaleckého ústavu TACOMA, a. s., ocenil byty výnosovou metodou na 3,5 miliardy Kč, to znamená zhruba necelých 80 000 Kč za jeden byt.
Údaj o ceně bytů, který je uveden ve znaleckém posudku, je tedy nesmyslný a lze předpokládat, že na první pohled je tedy vidět, že je pravděpodobně i dosti lživý. Vzhledem k počtu prodávaných bytů jsou celkové cenové rozdíly a škoda způsobená státu obrovské. V této souvislosti je třeba se vypořádat s častým argumentem, že předmětem ocenění nebyly byty, ale akcie společnosti OKD, kde měl stát minoritní podíl. K tomu lze říct, že nemovitosti přece nemění hodnotu v závislosti na tom, kdo je vlastní, a ocenění akcií mělo být řádně provedeno a správně se mělo odrážet v hodnotách tohoto rozsáhlého neprodukčního majetku, v hodnotě akcií OKD tak, aby členové vlády mohli kvalifikovaně rozhodnout o privatizaci, což platí také o dalších aktivech, a aby exkluzivnímu nabyvateli nebyla poskytnuta hospodářská výhoda.
V původním návrhu privatizační smlouvy, o které hlasovala vláda na své březnové schůzi, žádná ustanovení o bytovém fondu nebyla a předkladatel Bohuslav Sobotka ji před jednáním vlády neřešil. Na absenci řešení bytového fondu poukázal, jak jsem již říkal, ministr kultury Pavel Dostál. Ustanovení týkající se bytového fondu se do privatizační smlouvy dostala až na základě ukládacího dopisu ministra Sobotky, kterým uložil Fondu národního majetku, aby mimo jiné po uplynutí pěti let kupující přednostně prodával části bytového fondu nájemníkům za ceny stanovené znaleckým posudkem. Bohužel explicitně neobsahoval povinnost vyčlenit bytové jednotky, a tím vytvořit možnost nabídnout je k prodeji. Podle výpovědi tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky před vyšetřovací komisí vycházel dopis z jednání na politické úrovni ČSSD, které vyústilo ve výše uvedené požadavky.
Vyšetřovací komise se domnívá, že požadavek přednostního prodeje po uplynutí pětileté lhůty znamená, že po uplynutí pěti let měl být zahájen prodej bytů, přičemž byty měly být přednostně nabízeny nájemníkům. Nic takového však do smlouvy zakotveno nebylo. Požadavky v ukládacím dopise byly zpracovány advokátem kanceláře Allen & Overy Radkem Váňou tak, že kupující měl vymezit bytové jednotky ve svých bytových domech a při převodu je nabídnout nájemcům, přičemž se měl nabyvatel zdržet všeho, co by výkon předkupního práva znemožnilo. Taková konstrukce sice nenaplnila původní účel ukládacího dopisu, nicméně by efektivně mohla zabránit vyvádění a spekulacím s ním. Bohužel toto již oslabené ustanovení bylo dále pozměněno s největší pravděpodobností právní zástupkyní společnosti KARBON INVEST JUDr. Petrou Novákovou, která měla na starost vyjednávání smlouvy za KARBON INVEST. Vyšetřovací komisi se bohužel nepovedlo toto dopodrobna prošetřit, jelikož paní doktorka Nováková se na všechno, co se týkalo záležitostí po roce 2007, odvolávala na svou advokátní mlčenlivost. Cokoliv, co bylo před rokem 2007, tak se v tuto chvíli odvolávala na to, že ji z tohoto může hrozit případný nějaký trestněprávní postih.
Konečná podoba smluvních podmínek týkajících se bytového fondu byla následně schválena Bohuslavem Sobotkou i přesto, že se zásadním způsobem lišila od podoby podmínek, stanovených jeho ukládacím dopisem. Při výslechu svědka Bohuslava Sobotky uvedl, že (cílem) podmínek, které byly včleněny do smlouvy a týkaly se nakládání s bytovým fondem, bylo zajistit nájemníkům předkupní právo za výhodnou cenu bez časového omezení. Cílem těchto podmínek nebylo donutit majitele bytů k jejich prodeji v nějakém časově definovaném období.
Vyšetřovací komise se domnívá, že cíle nemohlo být dosaženo právě v okamžiku zakotvení této položky. To plyne z prosté logiky věci, o které již byla řeč. Jaký rozumný podnikatel by z vlastní vůle dopustil realizaci předkupního práva za takových podmínek, pokud by to již předem slíbil? Jediný způsob, jak zajistit realizaci předkupního práva, by podle názoru vyšetřovací komise byla rozvazovací podmínka, že nabyvatel musí byty nabídnout k prodeji do určitého data. V tomto případě vyšetřovací komise hodnotila jednání Bohuslava Sobotky jako závažné pochybení.
Vyšetřovací komise dále zjistila, že v současné době vlastní bytový fond společnost Residomo, a. s. (s. r. o.?), přičemž tato společnost není vázána závazky z privatizační smlouvy ani není jakýmkoliv jiným způsobem zajištěno plnění závazků z privatizační smlouvy dle článku 7.6 ze strany společnosti RPG Industries, což je tedy nástupnická společnost společnosti KARBON INVEST, neboť společnost Residomo, s. r. o., již není součástí holdingu BXR a je pravděpodobně vlastněna jiným konečným vlastníkem. Vyšetřovací komise se domnívá, že tímto mohou být porušeny podmínky zakotvené v kapitole 7 privatizační smlouvy, přičemž Ministerstvo financí dosud neuplatnilo příslušnou smluvní pokutu a neuplatnilo ani jiné právní kroky. Vyšetřovací komise připomíná, že podle zákona o majetku České republiky jsou organizační složky státu povinny vymáhat smluvní pokuty a další práva. Kromě toho nelze vyloučit, že na jednání společnosti RPG Industries lze nahlížet jako na záměr maření podmínky podle § 549 občanského zákoníku, který stanoví, že zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnit podmínky strana, které splnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou.
Podle názoru vyšetřovací komise bylo rovněž porušeno ustanovení článku 7.6 (a) privatizační smlouvy, které stanovilo, že společnost OKD bude řádně spravovat a udržovat bytový fond společnosti. Vzhledem k provedené restrukturalizaci však tato podmínka splněna nebyla, neboť bytový fond skončil ve správě zcela jiné společnosti, třebaže nástupnické, s jiným IČO. Bohužel pro Českou republiku pro případ porušení této podmínky nebyla sjednána žádná smluvní pokuta.
To, že podíl v OKD byl privatizován ve skutečnosti podnikatelům kolem Zdeňka Bakaly, vzbudilo nevoli u dalších zájemců o tento podíl, zejména u skupin J&T a Penta. Společnost Penta Finance, a. s., v letech 2005 podala proti privatizaci stížnost u Evropské komise z důvodu nedovolené veřejné podpory. Evropská komise se na základě této stížnosti dotázala České republiky. Položila celkem čtyři otázky, které se týkaly procesu privatizace a na které mělo odpovědět Ministerstvo financí.***