(18.40 hodin)
(pokračuje Černochová)
To však návrh zákona systémově vůbec neřeší. Zákon chce toto řešit jen prostřednictvím sankcí pro obce, to jde vždycky každému velmi pěkně, což se jeví jako zcela neefektivní a neakceptovatelné. Zákon jinými slovy trestá obce, pokud samy obce nesplní v budoucnu vysoké třídicí cíle, a přenáší tak odpovědnost státu za splnění cílů Evropské unie na obce. To může být opravdu velký problém. Obce je vhodné motivovat, nikoli trestat.
Podnikatelé, a to ani když produkují komunální odpad, nemají nárok na rozdíl od obcí na jakoukoliv třídicí slevu, s výjimkou malých živnostníků, kteří se mohou zapojit do obecního systému. Zákon tak de facto bezdůvodně zavádí dvě kategorie původců - těch s nárokem a těch bez nároku. Diskriminace?
Zákon obsahuje povinnosti nad rámec nové evropské legislativy, takzvaný gold-plating, například:
a) Termín ukončení skládkování. Evropská unie závazně stanoví rok 2035 jako rok, kdy má být skládkováno maximálně 10 % komunálních odpadů, článek 5 odstavce 5 směrnice o skládkách. Návrh českého zákona však říká rok 2030, tedy o pět let přísnější a dražší nastavení pro české obce a města. Předkladatel, bohužel, obcím vůbec nevysvětluje, proč by měly hradit toto výrazně dražší nastavení a které konkrétní ekonomické výhody jim to vlastně přinese.
b) Zákon dále na rozdíl od směrnice Evropské unie zavádí po roce 2029 zákaz skládkování všech, tedy i průmyslových odpadů. Zde je však věcný rozpor jak s cíli Evropské unie, tak s cíli Ministerstva životního prostředí uvedenými hned v § 1 návrhu zákona a v příloze 1, kde cíle jsou vztaženy jen ke komunálnímu odpadu.
c) Další povinností, kterou legislativa Evropské unie nezná a zákon ji obsahuje, je zavedení takzvaného parametru výhřevnosti. Tyto nástroje v důsledku způsobují další navazující zbytečné a výrazné zdražení, kterému budou původci odpadů, zejména obce a města, v dalších letech vystaveni.
Zákon je výrazně přísnější než evropské směrnice, a to v parametru výhřevnosti, který už jsem zmiňovala, teď vám to ještě upřesním.
Nově navrhovaná legislativa nevytváří podmínky pro rozvoj třídicích technologií, které jsou pro splnění cílů Evropské unie nezbytné jako doplněk k systému primárního třídění v obcích. Více o tom to bylo v reportáži Českého rozhlasu, bylo to na Plusu. Můžete si to samozřejmě přehrát, případně vám můžu předat i ten odkaz.
Nastavený parametr výhřevnosti, který samotná evropská legislativa ani nezná, používají pouze čtyři státy z osmadvaceti států Evropské unie. Trochu málo, nemyslíte? Parametr výhřevnosti v navrhovaném nastavení znemožňuje provoz potřebných třídicích a úpravárenských zařízení pro komunální odpady a vede k tomu, aby odpady končily jako neupravená směs ve spalovnách, což není v souladu s cíli a s politikou Evropské unie.
Parametr výhřevnosti kritizují i ekologické organizace. V navrhované legislativě rovněž chybí moderní ukotvení role energetického využití odpadů. Evropská unie má sice jako prioritu třídění a recyklaci, ale počítá i s energetickým využitím odpadů, respektive energeticky bohaté frakce upravených odpadů, například v moderních fluidních kotlech. Nepodporuje však již spalování neupravených směsných odpadů v roštových spalovnách, v takzvaných ZEVO.
Pro podporu většího využití paliv z odpadů je však třeba v českém prostředí vydání prováděcího předpisů, případně vyhlášky, a vypuštění výhřevnosti z návrhu zákona. Řada států Evropské unie takovou vyhlášku má. Evropská unie má i technické normy na TAP. Dokud vyhláška není, nemůže se trh s výrobou a zejména s využitím paliv v energetických koncovkách dostatečně rozvinout. Vyhláška je již několik let požadována po Ministerstvu životního prostředí ze strany širokého spektra subjektů, kromě investorů do roštových spaloven na směsný komunální odpad, pro které je cesta moderních fluidních kotlů konkurencí. Není však zřejmé, proč Ministerstvo životního prostředí v této věci stále nekoná. Na to bych se ráda zeptala pana ministra.
Zákon stále dostatečně neřeší otázku rozdílů v centrálních datech za Českou republiku. Je to staťák, jsou to data Ministerstva životního prostředí. Významné rozdíly v některých datech například znemožňují objektivně vyhodnotit ekonomické dopady plánovaného zvyšování skládkových poplatků na původce z komunální i komerční sféry a plánovat potřebné kapacity pro nakládání s odpady. Rozpor mezi Ministerstvem životního prostředí a ČSÚ je bohužel velmi významný. Například v roce 2017 produkce komunálních odpadů podle MŽP byla 5 691 000 tun, avšak podle ČSÚ jen 3 634 000 tun. Takže rozdíl 2 000 000.
Ministerstvo životního prostředí mimoto ve zprávě RIA v tabulce číslo 4, kde porovnává produkci KO v Evropské unii v roce 2015, kdy do produkce KO v ČR dosadilo 500 kilogramů na občana, zatímco v tabulce EUROSTAT a ve zprávě ČSÚ a v tabulce 16 je pro Českou republiku uvedena hodnota 314 kilogramů na občana. Při takovémto rozporu dat, pane ministře, není objektivně možné vyhodnocení dopadů, ani strategické úvahy k potřebnému doplnění technologií tak, aby zároveň nebyly ohrožovány cíle balíčku oběhového hospodářství. I zde mohu zmínit odbornou literaturu nebo odborné články, které také vám můžu dodat. Nevymýšlím, necucám si ta data z prstu.
Zákon je ve věci skládkovacího poplatku nastaven pro potřeby spaloven ZEVO. To je však technologie, kterou Evropská unie již nechce podporovat a která může reálně podvazovat možnosti splnění cílů recyklace. Proč je, pane ministře, poplatek navýšen z 500 korun zrovna na 1 850? Je spočítáno a na Slovensku to použili i do svého zákona, že odpad ze skládek lze efektivně odklonit již při poplatku mezi 1 100 a 1 200. Investoři do spaloven veřejně požadovali poplatek minimálně 1 500 korun, aby se jim provoz spaloven na neupravený směsný komunální odpad vyplatil. Ministerstvo životního prostředí jim vyšlo vstříc a v zákoně je aktuálně poplatek 1 850 korun.
Je však známým faktem, že výše skládkovacího poplatku nezajistí navýšení recyklace a prakticky nemá na výši recyklace vůbec žádný vliv. Zákon tak dává chybný signál investorům, že mají realizovat investice do spaloven na neupravený směsný komunální odpad.***