(11.20 hodin)
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Přeji vám dobré poledne. Vlastně nakonec ta debata mě také přiměla k tomu, abych se k tomu vyjádřil. Protože v zásadě máte pravdu tady ve Sněmovně, tato ústavní změna a otázka schvalování vysílání vojáků do zahraničí, to je skutečně velmi vážná věc. Dokonce i v různých zemích to je často předmětem docela vášnivých debat, takže se vlastně tak moc nedivím, že je to debatováno i tady.
Já s vámi souhlasím, je to kontroverzní věc, je to riziková věc. To, kam vysíláme vojáky, to může vyvolávat velké vášně, proto zde řeknu rovnou, proč jsem hlasoval na vládě pro, aby to bylo jasné, protože jsem si vědom rozpornosti té věci, přesto jsem hlasoval pro. Protože to, co tady bylo i řečeno, vzhledem k tomu, když si vybavíme, jak vypadá v současné době jižní hranice Evropy, jak vypadá Afrika, kolik je tam dneska rozpadlých států, jak vypadá situace kde v Sahelu, jaké hrozí vlny migrace z této oblasti, a ty hrozí opravdu, to není nějaký výmysl, nějakých těch. To je prostě realita. Proto jsme tam mimochodem teď schvalovali další kontingent vojáků do oblasti Mali, Nigeru, protože je to dnes jedno z těch nejkritičtějších míst z hlediska pohybu, z hlediska jednak působení teroristů a pohybu potenciálních migrantů na Evropu. Tam je právě dnes největší množství rozpadlých států, tj. Střední východ, Sahel, sever Afriky.
Právě proto ta doba si vlastně vyžaduje to, aby byl schopen stát reagovat daleko rychleji než v minulosti. A já při všem vědomí toho, jak je to kontroverzní téma a že to může vyvolávat složité debaty, jsem ve vládě zvedl ruku pro. Opravdu, já vás ujišťuji, že je to věc, na kterou jsem si vždycky dával pozor, protože jsem věděl, že je to nebezpečný nástroj - zrychlit možnost vysílání vojáků je prostě riziko. A Parlament má právo říkat, tohle je věc, kterou chceme mít pod kontrolou, a ta debata je legitimní.
A já cítím právě proto povinnost, abych vám řekl, že já sám jsem to zvažoval, ale říkal jsem si, že vzhledem k těmto rizikům potřebujeme být schopni do těch oblastí, kde neexistuje vláda, kde nevstupujeme do nějakých politických věcí, protože ty státy nejsou pod kontrolou nikoho, a přitom to může být zdroj obrovských problémů, tak tam musíme být schopni zasáhnout. Tu situaci si dovedu představit. Proto jsem souhlasil s tím, aby to Sněmovna projednávala, proto jsem ve vládě souhlasil, aby česká armáda měla možnost hlasovat (?) rychleji. Ale je to debata, která tady bude probíhat na výboru a všude. Já si myslím, že je naprosto v pořádku, že probíhá, protože to není legrace, je to zásadní a Parlament má za úkol právě tohle kontrolovat a udržet to pod kontrolou. Takže ta debata je v pořádku a já se jí nedivím a cítím i povinnost říci, proč jsem hlasoval se vším vědomím těch rizik pro to, aby to vláda tady předložila, protože si myslím, že je to nutné.
Pak mi dovolte, abych se vyjádřil k té druhé věci, která tady vyvstala, snad vás to nebude příliš unavovat, ale také je to věc, kterou jsem se trochu zabýval, tak se to tady pokusím krátce říci. A to je to, když jsme tady začali debatovat tu historii kolem odpravení Sulejmáního v Iráku.
Já vám na to řeknu, možná je to trochu jiný pohled, než který tady zaznívá, a je to dáno zkušeností, kterou jsem udělal, a proč mě ta věc znepokojuje. Já jsem měl shodou okolností takovou zvláštní debatu v New Yorku s ruským ministrem zahraničí Lavrovem před lety, nebyl jsem sám u té debaty, bylo nás tam víc ministrů z Evropy, a hrozně jsme se s ním pohádali, protože jsme mu vyčítali to, co Rusko dělá. Ptali jsme se ho, co hodlají dál, a Lavrov mi na to tehdy řekl: My budeme vaše zrcadlo. Co budete dělat vy, to budeme dělat my. My po tom, co jste vy předvedli na Balkáně, to my předvedeme jinde. My budeme kopírovat politiku Západu.
Asi chápete, proč to tady říkám a proč si myslím, že to, co se stalo v Iráku, je strašně nebezpečné. Protože nedlouho poté, co nám to Lavrov řekl, tak došlo k událostem na Ukrajině, na Krymu. A vy dobře znáte tu ruskou argumentaci, která říká: Jak vy jste se chovali na Balkáně, tak my se dneska chováme tam. My vám jenom vracíme vaše kroky.
Rozumíte tomu, proč mě docela děsí, když my tady tvrdíme, že byly dobré důvody, proč zasáhnout v cizí zemi vůči cizímu státnímu příslušníkovi dronem jako raketou, prostě rozbít celou partu lidí kolem něho, všechny je pobít? Já jsem si potom někde přečetl článek, kde bylo napsáno: Číňané ani nevěří, kolik mají štěstí. Jak jim tady někdo prostě na podnose ukazuje: tohle bude zítra možné, když se vám to bude hodit. A geopoliticky, a o tom byla napsána spousta textů, z této události těžili nejvíc Rusko a Čína. Pro ně se otevřel prostor zítra říci to samé, co nám tehdy Lavrov řekl: tak, jak se chováte vy, tak se my chováme také. A jestli mi něco vadí, tak mi vadí to, že nevím, jak zítra na tyhle argumenty budeme odpovídat. Proto mi připadá, že ten krok byl hrubou chybou. A já se bojím, že se nám vrátí, a to mi na tom připadá podstatné.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru kultury za jeho vystoupení. Budeme pokračovat ve vystoupení Tomia Okamury s přednostním právem, připraví se pan poslanec Marek Výborný. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, vláda s některými opozičními poslanci tady předkládá návrh zákona, který jí umožní vysílat do zahraničí naše vojáky bez souhlasu Parlamentu. Hnutí SPD s tímto nesouhlasí.
Dámy a pánové, když tvrdíme, že v České republice není demokracie, ale vládne tu stranický systém oligarchie, tak nám ostatní strany tady ve Sněmovně, ať už vládní, či nevládní, vyprávějí mýty o parlamentní demokracii, která je prý naprosto dostačující. A na tomto návrhu vidíme typický příklad politiky ostatních stran. Proč mají tak zásadní věc, jako je vstup českých vojáků do cizí země, schvalovat jen straničtí šéfové vládních stran, tedy ti, co sedí ve vládě, a nikoliv Parlament? Tento zákon je další pokus, jak osekat poslední zbytky demokracie z našeho systému.
Fakticky navrhovatelé, tj. pan Babiš, pan Hamáček, paní Černochová, pan Gazdík, pan Farský a další, chtějí sebrat jednu z pravomocí zástupcům občanů a darovat ji monopolně premiérovi a jeho vládě. Na tomto zákoně, který má ulehčit podporu agresím Spojených států po celé planetě, se ukazuje reálné spojenectví stran, jako je ČSSD, hnutí ANO, ODS a STAN. Ukazuje to, že vedení těchto stran absolutně ignoruje názor nejen občanů, ale i voličů. Podle průzkumu polovina občanů nechce vojáky v Afghánistánu, a dokonce 86 % Čechů si přeje, aby se naše zahraniční mise zaměřily na humanitární, nikoliv vojenskou pomoc místním lidem. Tři čtvrtiny občanů si myslí, že vojáci by se měli věnovat rekonstrukci a stavbě budov a silnic, což fakticky ale znamená, že daleko lepší by bylo místo vojáků do zahraničí - o tom hovořím - posílat inženýry a průmyslováky, kteří daným zemím skutečně pomohou a současně nebudou součástí okupačních nebo agresorských armád.
Hnutí ANO, ČSSD, ODS a STAN tady prosazují autokratický systém, ve kterém nemohou rozhodovat nejen občané, ale dokonce ani poslanci. A až budete vysílat vojáky do zahraničí proti nějakému režimu, tak zcela upřímně řekněte, že je jedno, zda je, či není diktátorský, ale jde o to, že ten či onen diktátor se provinil tím, že odmítl poslouchat vaše šéfy v Bruselu nebo Washingtonu. Bude to pravdivé a konečně pro občany uvěřitelné.
Je nám jasné při pohledu na navrhovatele, kteří jsou vzájemně domluveni, že v této Sněmovně budou tyto návrhy z pera hnutí ANO, ČSSD, ODS a STAN, je to jejich společný návrh na pomoc při okupaci cizích zemí, přijaty. A teď tady proběhne nějaká veřejná diskuse, aby měli občané alespoň nějakou iluzi zdání demokracie. ***