(11.10 hodin)
Ministr obrany ČR Lubomír Metnar Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se pokusím přiblížit tento návrh změny článku Ústavy České republiky v té věcné rovině, vrátit to do té věcné podoby, kdy tento návrh novely má zajistit opravdu zjednodušení vysílání vojáků do zahraničních misí.
Jenom krátce z historie. Tento návrh vláda projednala 26. srpna, přijala k němu souhlasné stanovisko. Já jako ministr obrany a Ministerstvo obrany, potažmo i Armáda České republiky tento návrh podporujeme, považujeme ho i z toho historického úhlu pohledu za potřebný a velmi nutný pro efektivní řešení situací, o kterých se dále zmíním. Pokusím se vám na konkrétních příkladech vysvětlit potřebnost tohoto návrhu.
Tato novela umožní vládě operativně rozhodnout o vyslání našich vojáků do operací mezinárodních sil, vysílání sil rychlé reakce ke stabilizaci zhroucených států, které nemají vládu a které nemohou s operací vyslovit souhlas, což je podmínka vysílání na základě rozhodnutí vlády podle současného znění článku 43. Pokud mezinárodní společenství nezajistí stabilizaci zhrouceného státu, následky bývají opravdu vážné, dlouhodobé, a to zejména v oblasti migrace. Příkladem nám může být Libye. Ještě v roce 2010 šlo o stabilní a bohatou zemi, která hostila summit států EU a Afriky. Avšak již v následujícím roce po svržení Kaddáfího se zhroutily tamější státní struktury a ke stabilizaci za pomoci mezinárodních sil nedošlo a Libye se dodnes nachází v chaosu a není schopna se bránit masové migraci z mnoha států Afriky a následky nese dodnes celá Evropa.
Tak jak již zaznělo, ale já ty věci, ty argumenty znova zopakuji, novela rovněž umožní vládě operativně pružně rozhodnout o vysílání ozbrojených sil za účelem záchrany našich občanů, kteří se během svého pobytu v zahraničí dostali do nesnází a jejichž životy jsou v ohrožení. Nemusí jít jenom o případy, které tu zazněly, občanů unesených teroristy či kriminálními skupinami. Může se jednat též o občany, kteří se nacházejí na území státu postiženého přírodní katastrofou, průmyslovou havárií či nepokoji. Evakuace našich občanů ze zahraničí mohou samozřejmě zajistit naše vojenská dopravní letadla. Tito občané se však nejdříve musí sami dostat na letiště, ze kterého letecká evakuace proběhne. Jakýkoliv přesun po území státu postiženého katastrofou či nepokoji je velmi riskantní a ne vždy se lze spoléhat na místní bezpečností síly. V takovýchto případech je žádoucí vyslat naše vojáky, aby doprovázeli a ochraňovali evakuované občany během přesunu na toto letiště a mohli je bezpečně evakuovat zpátky do České republiky.
Považuji za nutné rovněž zdůraznit, že jakékoliv rozhodnutí vlády o vyslání našich ozbrojených sil do zahraničí bude vždy v souladu s mezinárodním právem.
Novela rozšiřuje pravomoc vlády i při rozhodování o přijetí cizích ozbrojených sil na našem území. Jako příklad mohu uvést zmíněnou masovou migraci. Pokud by Česká republika byla vystavena takovéto migraci, jistě bychom uvítali okamžitou pomoc ozbrojených sil jiných států při zvládání jejích důsledků. Mohlo by jít například o logistickou podporu našich vojáků nasazených k ochraně státních hranic.
K závěru se s vámi podělím o jeden svůj osobní příklad a zážitek. Když jsem byl žákem základní školy, vedle mě seděla moje spolužačka, která byla dcerou jedné z mnoha rodin, které tehdy stavěly ty celulózky a papírny v Angole. Pamatujete si, když byli uneseni skupinou UNITA a prošli? Ta seděla se mnou. Dneska o tom rozhodujeme. A těch příkladů z té historie do novodobé historie byla celá řada. Já byl u toho. Zkuste to vysvětlovat rodičům, příbuzným, co ten stát pro ně udělá a jak rychle to pro ně udělá. To je můj osobní zážitek, protože seděla se mnou v jedné lavici.
Ještě bych se s dovolením vrátil k některým vyjádřením, a to - chci zdůraznit - opravdu nejde o vysílání proti vůli místní vlády. Ale Ministerstvo obrany potřebuje řešit situaci, kdy v dané zemi není vláda a zhroutí se stát, který nemá vládu a nemá tyto vládní struktury. A musím zde opravdu kategoricky odmítnout, že by vláda České republiky změnu tohoto článku využívala k akcím, o kterých se tady v některých případech tak plamenně hovořilo.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru obrany Lubomíru Metnarovi. Mám tady dvě faktické poznámky, poté přednostní právo pana ministra Zaorálka, protože kolega Pikal rezignoval na svoje přednostní právo a bude zařazen za kolegu Výborného. (Ministr Zaorálek přichází k řečnickému pultu.) Pane ministře, ještě nemáte slovo, protože jsou dvě faktické poznámky, Jana Lipavského a Stanislava Grospiče. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jan Lipavský: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážený pane předsedající, já jsem rád za ty příklady, které uvedl pan ministr, protože to je něco, po čem jsem ve svém projevu volal. Co se týče Libye, nevím, jestli je to úplně vhodný příklad státu bez vlády, protože tam jsou možná ty vlády až tři dokonce. Takže máme na výběr. Ale rozumím tomu, že pokud se bavíme o tom odstavci a) Plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení a podobně, tak to je možná to, na co vy jste odkazoval, že potřebujete souhlas té vlády, což v některých situacích, kdy je ten krátký čas, samozřejmě může být problém dojednat. Katastrofa, ta je pokryta v tom odstavci c) Účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích. Tak to bych hodnotil jako katastrofu.
A pak je tam ten scénář toho doprovodu, té evakuace, a to je to něco, o čem už jsem zde hovořil, kdy je potřeba výjimečně zasáhnout. Ale tak jak je to dneska navrhováno, tak je to prostě daleko širší a ty scénáře tady nezaznívají. A samozřejmě bychom zde mohli vymýšlet různé situace, kdy jaksi bude nasazena armáda ve své plné síle i v těch 60 dnech a Parlament se na to bude jenom dívat a nebude s tím moci nic udělat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Stanislava Grospiče a poté tedy přihláška s přednostním právem ministra kultury. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych si tady dovolil vaším prostřednictvím zareagovat na vystoupení pana ministra obrany, protože skutečně s tou Libyí si myslím, že ukázal na pravou podstatu a pravý smysl navrhované změny Ústavy, a o co vlastně jde. Nepokoje a občanská válka v Libyi začala, když vezmeme pravé nepokoje, 13. ledna 2011. Pátého března téhož roku 2011 se tam ustavila Dočasná národní přechodná rada označovaná jako Národní rada. Dnes tam soupeří několik skupin, možná tři čtyři, dvě jsou rozhodující. První, kdo uznal Národní radu, byla Francie a okamžitě to vyvolalo nevoli Itálie, která Libyi považovala za svou doménu, za svou bývalou kolonii a za svou sféru zájmu vlivu.
Čili nedělejme si iluze o tom, že dnešní státy, i některé státy Evropské unie, jsou prosty zbavit se vlivu ve svých bývalých koloniích a rozhodovat o tom. Svá želízka v ohni tam má Turecko, má je samozřejmě i Rusko, mají je i jiné státy. A Libye není zrovna vhodným příkladem a důvodem k tomu, abychom tady přijímali tuto navrhovanou změnu Ústavy, spíš naopak.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a nyní tedy s přednostním právem ministr kultury vlády České republiky Lubomír Zaorálek. Po něm s přednostním právem Tomio Okamura a pak řádně přihlášený Marek Výborný. Pan ministře, máte slovo. ***