(12.50 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byla poslední přihláška do obecné rozpravy. Teď se chci zeptat - pan ministr má zájem ještě o obecnou rozpravu nebo o závěrečné slovo? Ještě v obecné rozpravě. Tak prosím, máte slovo. A pan poslanec zpravodaj? Ještě v obecné. Tak prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za všechny připomínky, které zde zazněly. Vše se točí v zásadě kolem dvou oblastí. Ty ostatní jsou pravděpodobně domluvitelné, je to nějaká kompromisní diskuse. Já bych si dovolil uvést je na pravou míru. Jedna je to tzv. moratorium, a to je tedy ty poplatky, jestli se budou měnit po roce, nebo jestli to bude po těch pěti letech, nebo jiný režim, a druhá, která je velmi důležitá, to jsou pochopitelně ty sanační a analytické účty.
To prosím - začněme těmi analytickými a sanačními účty - vůbec nemá co do činění ani s regiony, ani s bojem za uhlí nebo proti uhlí. O tom, jestli zde budeme mít nebo nebudeme mít uhlí, do určité míry rozhoduje uhelná komise, ale ještě více o tom rozhodne v čase cena emisních povolenek a do určité míry ekonomický tlak, který nastane vlivem zvyšujících se nákladů. To my zásadním způsobem neovlivníme. Myslím si, že vláda postupuje velmi racionálně ve smyslu útlumu těžby uhlí. Nejdeme prostě tou absolutně zelenou cestou, snažíme se hledat kompromisy, snažíme se být rozumní. A rozhodně i to, že se ve finále jedná o tom, že Česká republika dostane z těch specifických peněz Evropské unie 15 mld. korun, tak je zásluhou i vlády, protože jsme tam vyjednávali tyto náležitosti, a to jsou zdroje, které půjdou pochopitelně do regionů, půjdou řekněme na posílení té sociální oblasti a posílení i té ekonomické oblasti v důsledku útlumu uhlí.
Sanační a analytické účty, prosím pěkně, nemají vliv na to, jestli se bude regionům dařit lépe či méně. Já ještě jednou zopakuji, o co se jedná a hlavně koho se to týká. Sanační a analytické účty se netýkají všech těžařů ve smyslu toho, co my navrhujeme. Týká se to dvou těžařů z oblasti uhlí a týká se to přibližně tří těžařů z oblasti ropy a plynu. Fakticky všichni ostatní těžaři s tímto návrhem jsou mimo něj. Takže to je jedna věc.
A o co se jedná? Jedná se o to, že vlastně ti těžaři zejména uhlí, protože těch se to týká úplně bytostně, ti dva velcí těžaři, nikoli ČEZ v tomhle případě, tak ti vlastně musí dávat peníze na účet analytický a mají peníze na účtě vázaném. Fakticky se ale jedná o peníze - a to je přece úloha státu a takhle se my na to musíme dívat - kterými se do budoucna bude sanovat a rekultivovat. To znamená, jsou to peníze, které mají určitý účel, a to, že v minulosti se dávaly chybně na analytický účet a teprve v čase se z toho udělal účet sanační, kam už se tedy od určité doby musí dávat, je čistě nějaká přechodová fáze, kdy my vlastně říkáme: toto už nejsou v uvozovkách zdroje pro provozní použití, toto jsou zdroje, které mají sloužit právě v čase pro ty sanace a rekultivace. A to, že se to posouvá z původně navrženého roku 2025 na rok 2022, není o ničem jiném, než že ty peníze chce mít v uvozovkách stát pod určitou kontrolou, kdyby došlo k ekonomickým problémům v těch společnostech, což v minulosti bohužel u některých nastalo, ať už je to z jakéhokoli důvodu. Čili nikdo ty peníze nikomu nebere, ale fakticky my tvrdíme, mají-li to být peníze na sanace a rekultivace, nechť tam leží, ale ty peníze se nemůžou prostě používat, protože kdyby k něčemu došlo, tak poté ten region nemá peníze právě na ty sanace a rekultivace. Čili to je naopak ve prospěch toho regionu.
Co se týká toho dotazu, proč to platí pouze pro některé a proč to pro některé neplatí. Protože po dlouhé diskusi se zástupci těžařů jsme dospěli k názoru, že právě ti menší a střední to budou mít v tom původním návrhu, to je rok 2025, tak aby se to těch malých těžařů stavebního kamene atd. nedotklo a dotklo se to v uvozovkách pouze těch, kteří by, kdyby se do těch ekonomických problémů dostali, mohli působit tomu regionu velký problém, což jsou právě těžaři uhlí a jsou to pouze dva těžaři uhlí. Znovu říkám, ČEZ to má bez problému na těch vázaných účtech a není s tím žádný problém.
A teď co se týká těch poplatků, které nejsou. Ony se už zvedly, takže není to tak, že by vlastně regiony z toho měly málo zdrojů. Pokud si vzpomínáte, tak ještě před pár lety se přibližně vybralo půl miliardy korun, dneska je to jedna miliarda korun, to znamená, je to dvojnásobek. Stále ovšem ten poplatek je hluboce pod tím, kde je nějaká maximální hranice, která by měla být na 10 % z té ceny, my se pohybujeme někde okolo 1-2 %. A ano, k diskusi asi je to, jestli 67 % má jít do rozpočtu a zbytek má jít do regionů, to je asi nějaká, řekl bych, férová diskuse a možná se to tam dá i posunout. Tomu zcela rozumím. Ale padla gentlemanská dohoda mezi těžaři a vládou v tom, že už zde bylo na stole před pár lety to, že se vlastně to moratorium zruší. Dohoda byla taková - nechte toto pětileté moratorium, jinými slovy nechte nám dojet ty původní ceny až do konce roku 2021, a poté to tedy nastavme tak, že se to bude moci rok od roku měnit. A my tedy dodržujeme to, co jsme se dohodli, co jsme slíbili, to znamená, umožnili jsme i přes velký odpor ekologických organizací dojet to původní moratorium na těch relativně velmi nízkých cenách, a poté tedy od roku 2022 bude možnost, což neznamená, že to nastane, nastavovat vždycky ty těžařské poplatky nebo ty těžební poplatky s ohledem na to, jak se vyvíjí právě cena na trhu. Jinými slovy, jestli poroste, tak se to dá zvedat, jestli neporoste, tak se to zvedat nebude. Myslíme si, že to je celkem férové.
Děkuji za diskusi.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní zatím jako poslední v obecné rozpravě vystoupí zpravodaj pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Jak již jsem avizoval, zapojím se do obecné rozpravy, abych nezneužíval právo zpravodaje. Padlo tady hodně informací a hodně otázek, ale pokusím se ve svém projevu taky na některé odpovědět, popř. otevřít úplně jiné oblasti, které tady nebyly řečeny.
Hovořilo se o moratoriu. Historicky moratorium tady vzniklo v rámci určité předvídatelnosti vývoje cen, zvláště surovin, které nejsou kotované na světových trzích a světových burzách surovin, aby ti těžaři měli nějakou predikci toho, jak se budou moci pohybovat. Já si myslím, že tady už nastala shoda, a pan ministr tady již ve svém projevu hovořil, že to moratorium by mělo doběhnout. Jsem rád, že se neuvažuje vůbec o tom, že by se to moratorium mělo prodlužovat. Já si myslím, že by to byla asi hloupost, a z tohoto pohledu jsem rád, že pan ministr v rámci předkladu již hovořil o tom, že moratorium doběhne v patřičných termínech a nebude snaha toto zkracovat. Na to jsem už v prvotním projednávání nad prvním návrhem horního zákona - protože (toto je) vlastně upravený vládní návrh, který z vlády jde - upozorňoval, že samozřejmě by nám tady hrozily mezinárodní arbitráže. Představte si firmu, která má na pět let zajištěnu nějakou cenu, a teď vláda svým rozhodnutím řekne: ne na pět, ale budou to jenom tři roky. Tak samozřejmě většina těžařů má možnost nás jako Českou republiku hnát k arbitráži a věřím, že by to asi udělali, protože se jedná o docela velké peníze.
Za KSČM tady musím jasně deklarovat, že je tady i problém lithia. My jsme se o tom v minulém volebním období přesvědčili, jaké je to ožehavé politické téma, a byli jsme jedni z těch, kteří toto téma zvedli a snažili se seznámit odbornou veřejnost s problémy lithia. Ono totiž existuje ještě to memorandum, které hovoří o tom, že je tady nějaká spolupráce mezi těžaři a australskými těžaři a těžbou lithia v České republice. Tady si řekněme, že byť jsme se snažili a upozorňovali jsme Ministerstvo zahraničních věcí, že ta původní smlouva, která byla v rámci spolupráce mezi Austrálií a Českou republikou, na kterou se toto memorandum odvolává, je z roku 1991 a vůbec neodpovídá aktuálním situacím smluvních vztahů mezi partnery, ale je vyloženě jednostranná vůči lákání zahraničních investorů do České republiky, je pro Českou republiku absolutně nevýhodná.
Přesto Ministerstvo zahraničních věcí dle mého názoru nevyužilo příležitosti, které mělo, a nevím, na co čeká, protože se uzavírá smlouva mezi Evropskou unií a Austrálií a minimálně zrušení těch starých věcí by tam mělo být doslovně uvedeno. Jinými slovy jestli členské státy Evropské unie mají nějaké tyto obchodní smlouvy uzavřené historicky s Austrálií, tak by tam mělo být deklarováno, že pozbývají platnosti minimálně snahou uzavřít a ratifikovat dohodu Evropské unie a Austrálie. Protože samozřejmě o to lithium v tom horním zákoně také jde, protože tu jde o to, jakou formou a za kolik se bude těžit, kde se bude zpracovávat a co s tou surovinou bude dále. Toto zůstává jaksi otevřené. My jsme pod dojmem aktuálních věcí na to příliš nemysleli, ale v tom horním zákoně by se toto také mělo objevit a mělo by to být jednou z možných základních věcí, to znamená surovinová politika státu, deklarace základních strategických surovin. ***