(12.40 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jana Bauera a jako poslední se připraví pan poslanec Jiří Dolejš. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Pane místopředsedo, dámy a pánové, já jenom plynule navážu na svého předřečníka. Když jsem si návrh novely pročítal, když jsme diskutovali o tomto věcném záměru, tento bod, na podvýboru pro energetiku, a ono už to tady dneska několikrát padlo, tak se mi prostě hodně vrylo do paměti takzvané slovo retroaktivita. Opravdu prožívám trochu deja vu, protože si dobře pamatuji novelu zákona o církevních restitucích, kde také prostě tento návrh pohořel na základě takzvané retroaktivity. Všichni víme, jak to nedávno dopadlo. A přiznám se, že minimálně podezřením na takzvanou retroaktivitu na mě působí navrhovaná povinnost převodu nedočerpaných prostředků na sanace a rekultivace evidovaných na analytických účtech na vázaný účet, a to do určitého termínu.
Už tady o tom někteří kolegové hovořili, takže já nechci být ten, který se bude neustále opakovat. Ale jenom připomenu, že již v roce 2006, kdy byla nově zavedena povinnost propříště ukládat prostředky na sanace a rekultivace na vázané účty, tak už tehdy se prověřovala identická možnost, a to evidentně s racionálním závěrem, který nepřipustil, opravdu, opakuji, nepřipustil možnost retroaktivního ustanovení, kdy sice nově zavedl povinnost ukládat na vázaný účet, ale dosavadní povinnost evidování na analytickém účtu pouze ukončil a nepřipustil aktuálně navrhovanou transformaci, jakkoliv se to může jevit racionální.
Takže já jsem velmi rád, že tuto myšlenku možného střetu nebo problému s retroaktivitou tady zmínil i kolega zpravodaj tohoto sněmovního tisku ohledně své pochybností v rámci retroaktivity. Jsem velmi rád a doufám, že se seznámíme s názorem ústavně-právního výboru na tento případný střet, který by se tím měl nesporně zabývat. A také bych chtěl avizovat, že v případě zjištění, že ústavně-právní výbor zjistí, že to může být v jistém střetu, tak jsem připraven podat pozměňovací návrh, který pochybné ustanovení z této novely vypustí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní jako poslední požádám o vystoupení pana poslance Jiřího Dolejše. Zatím další přihlášku nemám. Prosím máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Poslouchal jsem pozorně vystoupení kolegů a inspirovalo mě k jedné reakci. Nebojte se, není to v duchu nechtěla jsem, musela jsem zdržovat v páteční dny. Ale přesto se domnívám, že těžba je jedním z neuralgických bodů české ekonomiky, nejenom české, v poslední době. Stačí si uvědomit, když posloucháme debaty a la klima a útoky na pozici uhlí v našem energetickém mixu, co všechno se v této oblasti odehrává, jaké tlaky mohou přijít dokonce i z Evropské unie a že my si v tomto ohledu musíme vyjasňovat určité širší souvislosti. A na ty širší souvislosti bych chtěl upozornit právě s odkazem na onen message, který vysíláme našim specialistům v hospodářském výboru, kteří to budou rozebírat ve větším detailu tak, abychom se dopracovali smysluplného finále.
Já zopakuji, že asi snad nejenom pro nás je určitým významným momentem, abychom si my jako Česká republika chránili své surovinové bohatství a aby efekty z tohoto surovinového bohatství také plynuly pro rozvoj naší ekonomiky. To se snadno řekne, ale pochopitelně daleko komplikovanější je to naplnit, pokud si uvědomíme, že zejména v oblasti těžařské je to oblast, která je propachtována konkrétním soukromým firmám, které pochopitelně mají své byznys plány, mají své dlouhodobější investiční úvahy. Tam pracují s nějakými čísly o návratnosti, musí splácet úvěry, a tak dále a tak dále.
A tím se dostáváme k tomu, že tento neuralgický bod, či chcete-li gordický uzel, musíme rozplétat tak, abychom nevylévali vaničku s dítětem. Ten boj o uhlí je totiž velice často poznamenám dobrými úmysly, ale ne vždy pochopením, jak se věci v reálné ekonomice mohou odehrávat. Příklad, který přímo nesouvisí s těžbou, ale už tedy s energetickým využíváním uhlí, je, když se naši jinak nepochybně milení aktivisté přibíjeli na vrata Počerad, které měly být prodány soukromému sektoru, jako netopýři a volali po tom, aby ze dne na den byla tato kapacita zavřena, aniž by si uvědomili, že nahradit tuto kapacitu není samozřejmé ze dne na den a že k tomu potřebujeme mít jistý časový prostor. Já si vybavuji, že před volbami v roce 2017 jsem si dovolil takový velmi hrubý odhad, že v tom energetickém mixu nám to uhlí bude figurovat v poměrně významné míře ještě do roku 2040, a že tedy ten boj s uhlím a s emisemi je třeba vést přiměřeně také českým ekonomickým podmínkám.
Pokud jde o těžařské společnosti, tím, že jsem řekl, že to mají propachtované, tu těžbu surovin, tak se samozřejmě dostávám k velmi citlivé otázce a to je záležitost těch poplatků za těžbu. Dosud jsme pracovali s tím, že měniti ty poplatky není příliš šťastné příliš často, protože firmy se musí pohybovat ve stabilním podnikatelském prostředí a v rámci svých dlouhodobých byznys plánů si musí zkrátka ty věci propočítat, tak abychom s nimi necloumali, řekl bych, iracionálním způsobem. Teď se objevuje myšlenka na to, že ono pětileté moratorium - aktuální moratorium běží teď v tom období 2017-2021, čili končí a od roku 2022 by mělo by být tedy po něm - že by se s tímto moratoriem už do budoucna nemělo počítat v tom smyslu, že ta změna by měla být přece jenom otevřenější. To je samozřejmě možné. Doufejme, že tedy současné moratorium doběhne, to předpokládá i návrh zákona.
A pak bychom si měli ujasnit onen algoritmus, kterým se bude tato oblast měnit, protože ano, to si přiznejme, že přece jenom soukromé firmy tady působí v této oblasti ne kvůli naším modrým očím, ale aby generovaly zisk, a samozřejmě že ten zisk někdy končí úplně někde jinde než v České republice. A pravdu měla kolegyně Aulická, když volala po tom, abychom měli péči nejenom o zaměstnanost - to v prvé řadě, protože tyto regiony v ekonomicky slabších dobách jsou právě postiženy nejvíc nezaměstnaností -, ale abychom z těch peněz, o kterých se tady teď bavíme, byli schopni reinvestovat v tom regionu tak, abychom tam - a la longue, ne z roku na rok, to nejde, ale a la longue - měli takovou ekonomickou infrastrukturu, která by umožnila komplexnější rozvoj regionu a abychom, řekněme, zajistili i budoucnost těmto regionům. To samozřejmě je už otázka nastavení toho režimu, o kterém se tady bavíme.
Podobným způsobem lze jako o tom moratoriu a ukončení toho moratoria se můžeme bavit i o té oblasti sanačních výdajů, to znamená, že když to tady nastavíme, řekl bych, příliš brutálně, tak by to mohlo s tou firemní strukturou poměrně značně zacloumat. Čili abychom se nevystavili riziku nežádoucích ekonomických dopadů, ale i právních. Protože si řekněme, že zpochybnění podnikatelského prostředí by mohlo být, když to domýšlím do důsledků, dokonce předmětem i arbitrážních sporů, tak v této oblasti prostě vidím potřebu odvést hodně práce. A trošku si říkám, kladu si otázku, proč ta práce nebyla odvedena předtím, aby ty argumenty například pro nás, prvoplánově, co nesedíme v hospodářském výboru, alespoň byly předmětem té příslušné zprávy, dopadové studie, která je v každém takovém zákonu samozřejmě povinná. A pokud tam není prezentována, tak to samozřejmě vede ke zbytečným dotazům, a prodlužuje to tedy celý ten proces.
O těch věcech se bavíme léta a léta a léta. Já si myslím, že tento gordický uzel je třeba začít rozmotávat. Já si myslím, že výhledově bychom skutečně mohli mít dokonce i z toho uhlí daleko více peněz, ale musíme najít ten věcný průnik, který nebude postrádat ekonomickou racionalitu a bude myslet nejenom na ty ekologické zájmy, ale i na zájmy regionů, a dokonce bude i předjímat to, co budeme i při jiných bodech - tady se bavíme akorát o těžařině - řešit, a to je tedy aktualizace naší státní energetické koncepce, energetický mix a všechny ty dopady, které se na nás mohou hrnout s tím, že nám politika Evropské unie poněkud zezelenala, a ten klimatismus by přece jen měl být daleko věcnější a méně aktivistický.
Děkuji za pozornost a věřím, že se s potěšením seznámíme s výstupy, které kolegové snesou na půdě hospodářského výboru, protože to nám umožní, abychom o této věci také mohli pozitivně hlasovat. Děkuji. ***