(12.30 hodin)
(pokračuje Kobza)
Můžeme připomenout známou havárii při těžbě zlata v Rumunsku v Baia Mare, kde došlo k provalení hráze reakčního jezírka, které otrávilo kyanidy Tisu v délce zhruba 200 kilometrů, kde to vlastně vybilo všechno živé, co tam bylo.
Já jsem rád, že můžeme tyto otázky vznést, a věřím, že ten zákon bude prodiskutován, budeme mít možnost přizvat odborníky a budeme moci udělat zákon takový, který bude chránit především naše zájmy, naše životní prostředí a samozřejmě také zásadní věc, a to jsou strategické suroviny. Jsem toho názoru, že strategické suroviny mají zůstat v majetku státu. Jsem toho názoru, že stát má rozhodovat, jestli a kdy je bude těžit a jak s nimi naloží dál. Je zde způsob, který funguje v zahraničí. Setkal jsem se s tím sám, kdy strategické suroviny těží stát prostřednictvím kontraktorů, kdy vlastně vysoutěžená zakázka na těžební práce, na které pak mohou navazovat úpravnické činnosti, je za fixní cenu, což má samozřejmě určitou výhodu pro obě strany. Vytěžená surovina zůstává v plném rozsahu v majetku státu a kontraktor má jistotu stálé ceny. Je to vyzkoušené, funguje to, neobjevujeme žádnou Ameriku.
Můžeme si připomenout kejkle, které probíhaly okolo českých lithiových ložisek a zásob, kdy jenom z ekonomického pohledu jsme byli střídavě informováni o tom, jak se propadá cena lithia, které vlastně vůbec nikdo nechce, a vzápětí se dozvídáme o tom, že na bázi lithia jsou vyvíjeny neustále nové a nové baterie, které mají daleko vyšší kapacitu, jsme tlačeni do elektromobility, jsme tlačeni do přechodu na ukládání energie z nárazových zdrojů, obnovitelných zdrojů, právě do vysokokapacitních baterií apod. Takže otázka nakládání se surovinami, které považujeme za strategické, které mohou být redefinovány právě v horním zákonu, je velice důležitá, protože se nejedná jenom o zlato nebo o lithium, jedná se také o uran a další vzácné prvky.
Já jsem za sebe velice rád, že máme možnost to otevřít, že máme možnost to prodiskutovat. Jenom bych si dovolil poprosit kolegy, aby k tomu přistupovali velice zodpovědně, protože my se nebavíme o tom, jestli teď bude nějaký momentální zisk z toho, že zvedneme nebo snížíme podíl z vytěžené horniny nebo z ceny vytěžené horniny, kterou vytěží nějaký cizí těžař, ale bavíme se o tom, jakou zemi necháme svým dětem a jaké zdroje necháme svým dětem. Víme, že v oblasti zlata máme sedm bilančních ložisek, která se naštěstí podařilo uhájit a která jsou ponechána v zemi pro další generace. Je to otázka, která je skutečně velice důležitá. My nesmíme dovolit, aby naše nerostné bohatství bylo plundrováno, bylo zašantročeno, bylo nějakým způsobem vytěženo zahraničními piráty, a nám tady zůstane akorát prašná díra do země a zničené životní prostředí.
Dovoluji si vyzvat k obezřetnosti. Budeme připravovat pozměňovací návrh v tomto smyslu. Myslím, že zodpovědnost, kterou máme, i když mnoha z nás možná horní činnost a geologické faktory života v této zemi moc neříkají, ale zodpovědnost, kterou máme vůči budoucnosti a vůči našim dětem, je veliká. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Petra Dolínka a připraví pan poslanec Jan Bauer. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Dolínek: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo vlády, vážení kolegové, vážené kolegyně. Já předem avizuji, že podpořím to, aby zákon prošel dále. Já jsem si vědom, že vláda se k tomu musela nějak postavit a žádné řešení nebude ideální, ale myslím si, že vláda musí vnímat, že toto téma není jen téma vládní koalice versus opozice, ale opravdu je to téma bytostnější a zasahuje to více do regionů i do pohledu na to, nakolik máme regulovat tento obor nebo nakolik se v tomto oboru mají dít některé kroky.
Takto k tomu vystupuji a vystupuji k tomu i s vědomím, že jsme vlastně na hospodářském výboru resp. podvýboru, tuším, pro energetiku před několika měsíci projednávali znění zákona a už tam se objevila řada otázek, takže právě proto říkám, že je asi dobře, aby zde ty otázky dále zaznívaly, aby i ministerstvo se mohlo na tu diskusi připravit, abychom se nepřekvapovali až na samotném jednání výboru, které už by mělo být pracovní, kde bychom se měli dobrat nějakého konce.
Já si myslím, že by bylo dobré se podívat i na nějaký středoevropský kontext a podívat se třeba na to, jak to řeší v Německu. V tuto chvíli podle německé platné legislativy, pakliže se něco nezměnilo za posledních několik měsíců, tak těžební společnosti hradí úhrady z těžby pouze u nově otevřených dolů či lomů. Do související produkce či výrobků se tak nepromítá toto fiskální zatížení. Úhrady jsou stanoveny pouze pro nově otevřené doly či lomy, kde byla získána nová povolení pro těžbu, a to ve starých spolkových zemích od roku 1982 a v nových spolkových zemích od roku 1990. Od té doby však nebyly žádné lomy logicky otevřeny, protože podobně jako Česká republika i okolní státy - tedy s výjimkou Polska, což projednáváte na vládní úrovni - se naštěstí nesnaží otevírat nové lomy, ale využívat stávající. To vede k tomu, samozřejmě v rámci možností, že vlastně nedochází tím pádem k tomu, aby byly výdobytky zatíženy, a tím pádem se tady otevírá prostor pro otázku, zda konkurenceschopnost bude v této věci, nebo zda my dobrovolně chceme vycouvat ze všech oblastí.
Další dotaz je, a musíme se podívat, jaký by to potenciálně mohlo mít dopad i na stavebnictví a na další věci, ale to je právě věc, která je potřeba, aby byla rozříkána na nějakém podrobnějším odbornějším fóru.
V Německu, co se týče úhrad pro nové doly či lomy, činí úhrada 10 % z průměrné tržní ceny vydobytých nerostů a stanovení vybírání a úprava výše úhrad je v rukou zemských vlád, to znamená, že u nás by to bylo krajů. Mohou je také přenést na jiné orgány. Zároveň spolkové země mohou udělit osvobození od povinnosti platit úhrady z dobývacího prostoru a vytěženého nerostu, mohou stanovit pro konkrétní nerosty nebo oblasti odchylnou částku či jiné odstupňování a mohou stanovit konkrétní nerosty nebo oblasti a pro ně odchylnou procentní sazbu nebo základ pro vyměření výše úhrad.
Ono to trošku koresponduje s tím, co říkala paní kolegyně. Některé regiony díky historickému vývoji jsou na tom více závislé, některé méně, a proto vnímám to, že kraje by do toho částečně chtěly promlouvat, ale zase vnímám, že vláda chce nastavit nějaká jasná pravidla. Byl bych rád, kdybychom šli do otevřené diskuse, ne do předem uzavřené a jenom se přesvědčovat.
Otázkou jsou také menší lomy a doly a u nich vázané fixní peníze, protože ne každý důl resp. lom funguje 365 dní v roce, a překlopení na pevně vázané peníze nemusí u každého menšího podnikatele být úplně efektivní. Chápu to u velkých dolů, ale i tam je otázka, zda to, že má někdo pevně vázané peníze, což je v součtu v řádu miliard, zda ty peníze by nemohly vydělávat v průběhu času, zda musí opravdu jenom někde ležet.
Říkám, jak to říkají i kolegové, jsou to otázky do příštích několika měsíců. Pevně věřím, že si je jednak vysvětlíme s vládou, jak čeká, že to následně bude vypadat, jednak že případně ministerstvo bude schopno dodat nějaké ekonomické modely, které by nám řekly, co se s těmi firmami, potažmo s touto oblastí hospodářství bude dít.
Děkuji tedy za pozornost a pevně věřím, že diskuse bude opravdu otevřená. ***