(12.20 hodin)
(pokračuje Aulická Jírovcová)
Jsem přesvědčena, že Ministerstvo průmyslu se svým návrhem, i když chápu, že jsou tam další věci, které na to reflektují, nejde úplně správnou cestou, a já jako velký patriot Mostecka a Ústeckého kraje prostě s tímto návrhem zcela nesouhlasím. A musím říci, že Ústeckému kraji, tak jak někteří naši místní politici mnohdy opakují, Česká republika obecně je velmi dlužná zpětně, a tímto způsobem si nemyslím, že by ten návrat se nějak realizoval. Opak je spíše pravdou. A ty problémy, které tam máme nakumulované i právě díky tomu, že tam docházelo vlastně k tomu, že se těžilo uhlí, že tam byly další dopady, a pak samozřejmě nato i s tím utlumováním těžby, těm sociálním aspektům a odchodu lidí z regionu a naopak cílenému sestěhovávání těch problémových občanů z Prahy a Středočeského kraje, tak i touto cestou nám prostě Ministerstvo průmyslu a obchodu nepomáhá.
Těžební společnosti každoročně vynakládají na podporu regionů, v nichž podnikají, stamiliony korun, ne-li více. Finančně podporují města a obce, vzdělání a sport, sociální projekty a pomáhají řešit mnohé problémy. Toto můžu potvrdit už jenom z toho aspektu, že jsem od roku 2002 zastupitelkou města Mostu. A ta finanční podpora těch těžebních společností je jednou opravdu velkou pomocí především právě u té pomoci vzdělávání, v sociální oblasti anebo i zdravotnictví, protože ve velké míře třeba se nám pomáhá podporovat třeba i hospic v Mostě.
Sociální projekty pomáhají řešit mnohé další problémy, které obce nebo lidi v jejich regionu trápí. Zeptáte-li se kteréhokoliv starosty, jehož obec má s některou těžební firmou podepsanou smlouvu o spolupráci, drtivá většina, ano, možná kromě Litvínova, to je pravda, z nich vám odpoví, že bez této podpory se jim bude jen těžko dýchat. Jejich často velmi skromné rozpočty s podporou firem, které žijí v regionech a s regiony, často počítají. Majitelé nebo zaměstnanci firem totiž mnohdy v těchto obcích bydlí, jsou členy zastupitelstev a snaží se i prostřednictvím těchto peněz dělat obce lepšími v podobě nových dětských hřišť, zeleně, domů pro seniory a obecně a podobně. Prostě jim záleží na místě, kde žijí, kde žijí jejich rodiny a děti, a co se děje v jejich okolí. Což si myslím, že je zcela logické a přirozené.
Obávám se, že horní zákon v podobě, tak jak je nyní navržen, a mám tím především na mysli tlak na firmy, aby ukládaly na vázaný účet peníze, s nimiž nemohou moci (?) disponovat, logicky vyvolá ve firmách sekundární tlak na úspory a logicky se začne šetřit i tam, kde to není povinnost, ale dobrovolnost. Státu neuteče daňová povinnost, plnit musíte, nebo musíme, ale v oblasti každoročních dobrovolných příspěvků do zmíněných oblastí si ulevit můžete snadno a rychle. To je prostě co vás (?) coby majiteli či šéfovi firmy. Já nepochybuji, že firmy začnou šetřit primárně v této oblasti. A proto musím zde zmínit, že i já, nebo nevím, jestli to teď bylo zmíněno některými kolegy, bych docela zvažovala podání pozměňujícího návrhu, který by regionům minimálně v tomto aspektu ulevil, a budu navrhovat posun termínu převodu finančních rezerv z analytických na vázané účty na rok 2030 tak, aby firmy měly dostatek času tyto rezervy vytvořit a nemusely v rámci vlastního přežití omezovat tolik potřebnou podporu regionům.
Svůj návrh považuji za kompromisní, a to i vzhledem k tomu, že výsledek připomínkového řízení byl rok 2025 a Ministerstvo průmyslu a obchodu do vlády poslalo návrh na rok 2035. Také to zmiňuji z důvodu, že se letošní rok, a nemáme tady paní kolegyni Vildumetzovou, avizovalo, že třeba Sokolovská uhelná v Karlovarském kraji bude propouštět zhruba 700 lidí. Sedm set lidí, tak jak jsme to viděli i u nás v Ústeckém kraji, je zhruba třetina, myslím si, že spíše čtvrtina, tak jak máme ty zkušenosti, na celý dopad a na celý region. To znamená, že se bavíme o zhruba čtvrtině vlastně těch celkových dopadů, jako jsou rodiny, ale navazující společnosti, které dělají pro Sokolovskou uhelnou dodavatelské služby, což bude mít samozřejmě pro region dopad ekonomický, sociální. To znamená, lidé budou odcházet, nemovitosti a jejich hodnoty budou klesat, kupní síla v této oblasti půjde rapidně dolů. A tak jak možná znáte Karlovarský region, tak se opravdu dostaneme do fáze, kdy bohaté budou jenom oblasti, kde mají lázně, lázeňskou oblast. A víceméně zbytek Karlovarského kraje bude opravdu na sociální těžké úrovni a bude velmi problematické v této oblasti a v tomto regionu něco dělat. Sokolovská uhelná to avizovala již minulý rok. A já jsem přesvědčena, že tak jak zatím mám informace z tohoto kraje, ani stát, respektive možná Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale třeba i ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu nijak neřeší nebo víceméně se nepodílí na pomoci při této situaci.
My jsme si to v Ústeckém kraji zažili. Do toho nám vstoupila ještě vůbec ta celková krize, a jak vidíte a vnímáte Ústecký kraj, i když samozřejmě ten vzestup a pomoc nějaká tam byla, ale ten Ústecký kraj opravdu téměř kromě oblasti Litoměřicka se dostal do situace, kdy lidi už nechtějí žít v tomto regionu. Klesá nám opravdu celková úroveň, naše děti odcházejí studovat jinam, do jiných regionů, zůstávají tam, nechtějí se vracet. A ten region celý opravdu upadá. A bohužel ta zásadní pomoc, kterou třeba my vidíme i v jiné legislativě, která se tady připravuje, zatím nepřišla. A vy tímto návrhem ještě víceméně dáváte další kopanec těmto krajům. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: A nyní požádám o vystoupení pana poslance Jiřího Kohoutka a připraví se pan poslanec Jiří Kobza. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Kohoutek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení kolegové, vážené kolegyně, vážení páni ministři, k problematice surovinové politiky bych se rád vyjádřil v obecné rovině a vznesl následující dotaz či spíše pochybnost.
Domnívám se, že včleněním pojmu surovinové politiky do horního zákona dochází k zásadní změně v charakteru tohoto dokumentu, který se stává závaznou právní normou. Navrhované ustanovení je možné chápat jako zmocňovací ustanovení od moci zákonodárné pro moc výkonnou, která však nemá stanoveny žádné limity. Taková forma zmocňovacího ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a judikaturou Ústavního soudu, kdy zmocnění pro vydání právního předpisu musí být natolik přesné a konkrétní co do svého rozsahu, obsahu a účelu, že ministerstvo či jiný správní orgán nemá možnost se od zákonných limitů odchýlit a upravit tak například svou vlastní politickou vůli vzdor parlamentu. Doplnění státní surovinové politiky je zde koncipováno jako novela právních předpisů v oblasti horního a geologického práva.
Materiál je mimo jiné v rozporu s ústavním pořádkem a právem EU. Takto zásadní připomínky byly uplatňovány od řady subjektů.
Rád bych proto znal odpověď ze strany předkladatele či v rámci diskuse na hospodářském výboru, zda tyto nastíněné potenciální problémy nemohou vést k zásadní kolizi s evropským právem. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jiřího Kobzu a připraví se pan poslanec Petr Dolínek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení páni ministři, paní ministryně, dobrý den. Já jsem, někteří z vás to vědí, vystudoval geologii na přírodovědecké fakultě, a proto se otázka horního zákona mě osobně poměrně dotýká. Za sebe jsem velice rád, že se horní zákon otevírá, že máme možnost o něm diskutovat, protože nastavení, které platilo v minulosti a které má na svědomí například vydrancování Ostravsko-karvinského revíru a obrovské zisky Bakaly a podobných pirátů. Zrovna tak si můžeme vzpomenout na bitvu, která byla o zlaté ložisko v Kašperských Horách. Bitvu, kterou sváděl tehdejší starosta Kašperských Hor František Stíbal, kterému se za cenu, dá se říci, osobního zdraví podařilo to ložisko uchránit. Vzpomínáme si na bitvu, která byla o zlaté ložisko na Mokrsku, kde ten holý fakt, že kromě zlata je na Mokrsku obsaženo také zhruba 10 tun arzenidů, které by při jakékoliv havárii dokázaly otrávit Vltavu až po Mělník a dál potom. A samozřejmě víme, že naše ložiska zejména strategických surovin jsou terčem zájmu nadnárodních baňařských společností, a pohříchu musím říci, že tyto společnosti zdaleka nejednají v rukavičkách a s ohledem na hostitelskou zemi.***