(10.40 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Náš návrh totiž řeší tu příčinu. Řeší tu příčinu, že jsou ty úvazky dražší. A tento návrh řeší tedy jenom další přidání administrativy. A jak v jiných částech této novely opravdu administrativa ubývá, tak tady jí přibývá. Proto si myslím, že vydávat toto za řešení celkově nedostatečného počtu těchto úvazků, po kterých mnohdy touží rodiče malých dětí nebo ženy, muži na rodičovské, lidé, kteří jsou třeba v předdůchodovém věku nebo chtějí zvládat třeba ještě péči o své blízké, stárnoucí rodiče nebo další členy rodiny, tak je falešné.
Proto vás opakovaně žádám, abychom se pokusili tedy ten návrh zákona, byť je opoziční, a vím, že to mnohdy koaličním poslancům není po chuti se k němu postavit čelem, tak abychom se k němu čelem postavili a konečně i projednali, posunuli minimálně aspoň dál, ať máme šanci ještě v tomto volebním období s touto neuspokojivou situací něco udělat. Skutečně pomoci těm, kteří chtějí pracovat, ale nemohou na plný úvazek ať už z jakéhokoliv důvodu.
Mě by tady zajímalo právě k těm sdíleným pracovním místům několik věcí na paní ministryni. Totiž na výboru pro sociální politiku už dříve tato matérie byla řešena a tam jsme se dověděli jednu věc, která je podle mě typicky socialistické, nevhodné řešení. Totiž že je v plánu pro zaměstnavatele zavést nějaké dotace na sdílená pracovní místa. To znamená motivovat zaměstnavatele k tomu, aby na jedno pracovní místo a plný úvazek vzali dva lidi po částečných úvazcích, že bude motivace formou dotací.
Směrem k tomu, co jsem sama říkala, že je hlavní příčinou, tedy vysoké odvody, zbytečně vysoké odvody tady u těch úvazků, tak uvidíme, že se drbeme pravou rukou za levým uchem. Je to přesně nesmysl řešit v tomto případě nějakou subvencí poptávku, nebo řekněme nabídku právě, která by mohla být ze strany zaměstnavatelů, a poptávku ze strany zaměstnanců. A místo toho, abychom celkově ten systém udělali levnější, jednodušší, tak ho komplikujeme a překombinováváme natolik, že ty peníze, které zbytečně vybereme, dáme na nějakou kupičku, kterou pak přerozdělí nějací úředníci, kteří rozhodně nebudou pracovat zadarmo. Takže to celé bude naopak stát ještě víc.
Takže tohle mně přijde jako zásadní informace, která tady nezazněla při představení toho zákona. Nevím, jak tedy v současné chvíli Ministerstvo práce a sociálních věcí se k tomuto staví a zda opět opravdu bude chtít to řešit naprosto nesystémově.
Další otazník, který nad tím visí, je, jestli jsme se předtím, než jsme se pustili a než sem úředníci na ministerstvu pustili ty práce na této novele a na ustanoveních právě týkajících se sdílených pracovních míst, podívali na zkušenosti ze zahraničí. Podle mých informací, já si teď sbírám ještě z dalších států, jsou země, které se touto cestou pokusily jít, jako třeba Francie, a po několika letech vyhodnotily, že to byl směr špatný, a začaly tedy obracet a celé takovéto ustanovení v zákoníku práce rušily. A zrovna Francie, která zákoník práce má asi tak ještě trojnásobně početný co do počtu stran, by nám asi příkladem být neměla. Ale v tomto případě, pokud i oni sami právě vyhodnotili tu cestu jako slepou, tak nechápu, proč my bychom se na ni měli vydávat.
Proto by mě zajímalo od paní ministryně, pokud mě vnímá vůbec, jestli si tady toto vyhodnotili a jestli tuto zkušenost anebo i další, z jiných zemí, právě zohlednili, a tedy ten předchozí rok tak samozřejmě platí.
Budu ráda, když to samozřejmě velmi detailně probereme i na výboru pro sociální politiku, kam tato materie patří. Ale myslím si, že by se této novele měl věnovat i výbor hospodářský, protože samozřejmě se to bude týkat podnikatelského prostředí v ČR velmi významně. A byť tedy tam panuje shoda na tripartitě, tak věřím tomu, že i tam by tato materie měla být probrána.
Děkuji aspoň vám, kteří jste mě poslouchali, za pozornost a doufám, že paní ministryně odpoví na otázky ještě v rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Pekarové Adamové za její vystoupení. Pokračovat budeme vystoupením pana poslance Stanislava Grospiče. Připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský. Paní poslankyně jistě potom upřesní, jestli hospodářský výbor bude navrhovat asi jako garanční, nebo jako další výbor, to jistě dojedná i se zpravodajem. Nyní tedy pan poslanec Stanislav Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, vážená paní ministryně, dovolte mi, abych se vyjádřil také i za klub KSČM i sám za sebe k předkládané novele zákoníku práce.
Není asi žádným tajemstvím, že jsme dlouho, a velice dlouho, čekali na to, že by měla dojít avizovaná novela do Poslanecké sněmovny z pohledu vlády. A rozumím i tomu, že bylo velice obtížné dosáhnout shody v rámci tripartity na tom, v jaké podobě by měla přijít novela, která alespoň zčásti eliminuje různé přístupy k pojetí pracovního práva ze strany zaměstnavatelů, ale i zástupců zaměstnanců, tedy především odborových svazů.
Mám trochu obavu, že předkládaná novela, byť se tváří, že je vlastně pouze zejména novelou transpoziční k směrnici Rady a Evropského parlamentu, tak trošičku v tomto smyslu není upřímná, protože se nezabývá především a zejména touto transpozicí, ale skrývá v sobě řadu zásadních problémů, které otevírá a které z mého pohledu, z pohledu myslím si ale i zaměstnanců a odborových svazů, nejsou úplně rozhodující a natolik problémové, že by si vyžádaly zásadní změnu. Narážím tím na otázku zcela zásadní změny výpočtu kalendářní dovolené a samozřejmě také na otázku sdíleného pracovního místa.
Chtěl bych říci, že současný zákoník práce zná možnosti, jak vyjít vstříc v zaměstnání třeba matkám s dětmi nebo osobám, které se starají o jinou, třetí osobu a nemohou vykonávat práci na plný úvazek nebo potřebují úpravu pracovní doby. A nemyslím si, že návrh na sdílené pracovní místo, zvlášť v té podobě, jak je navržen v předložené novele, přinese odlehčení administrativní zátěže pro zaměstnavatele, ulehčí zaměstnancům, povede k stabilizaci pracovního trhu, který zatím zažívá relativní konjunkturu, je vyšší poptávka po pracovní síle než v dobách hospodářských recesí, a trošku žije v iluzích, že se touto formou, kterou zavedeme, nebo chce vláda zavést do pracovního práva, předejde v případě příchodu větších recesí také i problematice, že může růst počet nezaměstnaných, tedy lidí odkázaných na určitou formu podpory ze strany státu.
Myslím si, že sdílené pracovní místo je pojem, který není úplně vlastní kontinentálnímu evropskému právu, a jeho implementace v této podobě je velice problematická. Chtěl bych říci, že z právních systémů, z kterých je tato věc implementována do kontinentálních právních systémů, naopak zase neznají krátkodobé formy pracovních úvazků, nebo se běžně nepoužívají, anebo formy, jako je dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce. Takže ono to není tak úplně jednoznačné, že zavedeme-li tento moment do pracovního práva, povede to ke kýženému efektu, a může to naopak vyvolat řadu sporů, řadu výkladových sporů, řadu pracovněprávních sporů a vůbec to nemusí jít k ulehčení situace zaměstnanců, ale ani samotných zaměstnavatelů, kteří můžou mít problém s tím, jak si zabezpečí vlastně sjednaný objem výkonu práce. ***