(10.30 hodin)
(pokračuje Maláčová)
Současně návrh obsahuje transpoziční část, pokud jde o problematiku vysílání zaměstnanců podle směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2018 č. 957 z 28. června 2018.
Lhůta pro implementaci směrnice je do 30. července tohoto roku. Proto se navrhuje dělená účinnost novely, a to s tím, že transpoziční část k vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb musí nabýt účinnosti dnem 30. července tohoto roku, k 1. 7. tohoto roku mají nabýt účinnosti ta opatření, která nejsou vázána na veřejné rozpočty, a ke dni 1. 1. 2021 úprava sdíleného pracovního místa a dále změny v oblasti dovolené, náhrady škody a nemajetkové újmy, jakož i prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi vás požádat o podporu tohoto potřebného zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové za úvodní slovo a požádám o úvodní slovo zpravodaje pro prvé čtení, pana poslance Romana Sklenáka. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, jak již sdělila paní ministryně, projednávaný tisk přináší celou řadu změn. Nemění jen zákoník práce, ale i zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, zákon o vojácích z povolání, zákon o zaměstnanosti a zákon o inspekci práce. Cílem návrhu je implementovat právo Evropské unie a provést i další změny nevyhovujících ustanovení zákoníku práce na základě shody sociálních partnerů. Zohlednit je třeba také vývoj judikatury českých soudů i Soudního dvora Evropské unie.
Novela transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2018/957 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Pro úplnost uvádím, že lhůta pro provedení transpozice této směrnice je do 30. července 2020. Změny provedené v této směrnici je třeba promítnout do stávající úpravy podmínek vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb, jak je obsažena především v § 319 zákoníku práce. Do právního řádu je proto třeba zavést povinnost uživatele v dostatečném předstihu informovat agenturu práce, která k němu dočasně přidělila zaměstnance k výkonu práce, o tom, že tohoto zaměstnance vyšle k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území jiného členského státu Evropské unie.
Směrnice dále rozšiřuje povinnosti zaměstnavatele při poskytování odměny za práci, a to pokud jde o všechny povinné složky mzdy a platu vyplácené zaměstnanci vyslanému v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, dále při poskytování náhrad cestovních výdajů vyslanému zaměstnanci při cestách konaných za účelem výkonu práce nebo v souvislosti s ním ve smyslu § 152 zákoníku práce mimo jeho obvyklé místo výkonu práce na území České republiky a konečně zaměstnavatelům ukládá povinnost zajistit standard ubytování vyslaným pracovníkům, pokud je ubytování poskytováno zaměstnavatelem mimo jejich obvyklé místo výkonu práce.
Rovněž je nezbytné v souvislosti s rozšířením působnosti směrnice na odvětví silniční dopravy zavést pro toto odvětví přechodnou úpravu.
Dále novela zcela zásadní změnu přináší v úpravě dovolené. Dochází k opuštění dovolené za odpracované dny a vznik práva na dovolenou je založen na týdenní pracovní době, od níž se odvozuje i délka dovolené.
Návrh zákona dále zavádí institut sdíleného pracovního místa jako nové formy flexibilního režimu práce. V oblasti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů se stávající znění zpřesňuje.
Další změna se týká úpravy doručování, kde se zjednodušuje doručování písemností zaměstnavatelem. Zavádí se dále fikce doručení při doručování písemností zaměstnavateli, který se fyzicky nenachází v místě zapsaném ve veřejném rejstříku, a tím doručení znemožňuje.
Předložený návrh obsahuje i změnu úpravy náhrady škody a nemajetkové újmy. V této souvislosti se navrhuje zavedení pevného mechanismu pro valorizaci náhrad svázaného s růstem průměrné mzdy v národním hospodářství.
Závěrem mi dovolte, abych uvedl, že návrh zákona byl projednán v připomínkovém řízení a vládě k projednání byl předložen bez rozporů. Legislativní rada vlády návrh zákona projednala 28. listopadu 2019 a doporučila vládě jej schválit. Tak se stalo na jejím jednání 16. prosince 2019. Poslanecké sněmovně byl pak návrh zákona předložen 2. ledna letošního roku a téhož dne byl rozeslán poslancům.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za zpravodajskou zprávu a otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím čtyři přihlášky, a ptám se paní poslankyně Pekarové Adamové, jestli chce využít svého přednostního práva. (Chce.) V tom případě jí udělím slovo jako první vystupující. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nestává se příliš často, že u novely zákoníku práce, která obsahuje tolik změn, které tady byly zmíněny jak předkladatelkou, tak zpravodajem, bychom nacházeli u větší části shodu než naopak. To samo o sobě je, myslím, docela pozitivní zpráva i pro předkladatele. Zákoník práce je samozřejmě materie velmi složitá, velmi zásadní pro zaměstnavatele i zaměstnance a určitě by si zasloužil, aby byl přizpůsoben tomu, že už žijeme v 21. století. Zasloužil by si velkou, komplexní novelizaci, a byť se tato novelizace za tak zásadní a velkou změnu počítat určitě nedá, tak celá řada z těch změn, které obsahuje, jde určitě dobrým směrem.
Proto mě mrzí, že jedna z těch částí, která je velmi vyzdvihována jako skvělé řešení, je spíše cestou, která je zbytná, která by v tom zákoně být vůbec nemusela. Asi tušíte, že se jedná o sdílená pracovní místa. Byť tedy panuje shoda na tripartitě tady na této novele, což je poměrně vzácná věc, tak si myslím, že řešení této problematiky právě formou ustanovení nového paragrafu je opět zbytečnou administrativou pro zaměstnavatele.
Zkušenosti podnikatelů, se kterými hovořím o právě flexibilních a částečných pracovních úvazcích, totiž hovoří o úplně jiném problému, který tento zákon neřeší. A totiž to, že opravdu jsou flexibilní nebo částečné úvazky pro ně prostě dražší. Tedy ten problém není v tom, že by nebyli schopni rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců na částečných úvazcích, které jim pokrývají třeba jeden plný úvazek, to si myslím, že je tak jednoduchá organizační věc, že kdokoli z nás kdykoli byl zaměstnán nebo sám zaměstnával, tak ví, že je opravdu jednoduchá domluva mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, ale problémem je to, že tyto úvazky jsou prostě pro zaměstnavatele dražší.
Já se dlouhodobě snažím řešit problematiku právě částečných úvazků a této flexibility zaměstnávání, která je velmi žádaná, v zahraničí naprosto běžná a mnohem využívanější než u nás, a stále se nedaří nacházet shodu tady u nás v Poslanecké sněmovně na tom, že to řešení je tady už dávno, že už ho tady máme předložené společně s dalšími kolegy a kolegyněmi mnoho měsíců, možná už se to dneska dá počítat na roky - totiž ve výpočtu odvodů za tyto úvazky. Pokud bychom tuto novelu, kterou tady máme předloženou - a já jsem se opakovaně snažila, abychom ji předjednali nebo dali na program na nějaké místo, kde by se na ni skutečně mohlo dostat, tak bychom vyřešili problém částečných úvazků, mnohem více bychom pomohli zaměstnavatelům a zaměstnancům než právě zřizováním sdílených pracovních míst, tedy tady tohoto ustanovení zákoníku práce, a bylo by po problému. ***