(10.50 hodin)
(pokračuje Grospič)
Co se týká oblasti dovolené, tady bych chtěl především připomenout jeden zásadní moment. V samotné novele a v důvodové zprávě je uveden výpočet variantní, který se týká § 211 až 214 a potom § 213 a následujících, situací, jak bude tento výpočet probíhat při tom, kdy zaměstnavatel poskytuje nadstandardně - protože zatím máme v zákoně stanoveny čtyři týdny základní výměry kalendářní dovolené. A tento návrh jej nijak dál neposouvá, přestože ví, že ve Sněmovně leží návrh na pětitýdenní kalendářní základní výměru dovolené, a počítá těžkopádnějším systémem než v dosavadní právní úpravě s tím, že bude vycházet z 52týdenní pracovní doby, ale přepočítává to velice složitě na pracovní hodiny, s tím, že on sám přiznává, že ve variantě při situaci, kdy zaměstnavatel bude akceptovat pět týdnů kalendářní dovolené, tak zaměstnanec za určitých okolností bude přicházet o devět pracovních hodin, které bude v podstatě obětovat vůči zaměstnavateli, a nebude se k nim přihlížet, pokud půjde o čtyři týdny pracovní dovolené, tedy tu úpravu, která je zákonem dána a pod kterou by se vlastně nemělo jít, tak v této variantě se předpokládá, že i při přepočtu tady pracovní kalendářní dovolené se nebude přihlížet k šesti pracovním hodinám, které budou na celé násobky. A takto bych mohl pokračovat.
Myslím si, že to není dobré a není standardní. Myslíme si, že není vůbec dobré, když i vláda se vydá cestou preference krátkodobých pracovních úvazků, krátkodobých forem preference zaměstnávání na kratší úvazky, že se nejenom maminek s dětmi dotýká otázka stability a ekonomické jistoty a že by naopak měl být vytvářen tlak na to, abychom podporovali dlouhodobé pracovní úvazky, plnohodnotné pracovní úvazky.
A pokud se diskutuje - a tady byla zmíněna i Francie - o otázkách třeba zkrácení pracovní doby, a je to téma velice žhavé i v České republice, tak je to samozřejmě problematické z hlediska rozvrhu pracovní doby, z hlediska toho, jestli se bude krátit poměrně délka pracovní směny, či se bude krátit týdenní rozvrh, měsíční rozvrh pracovní doby. Tomu rozumím. Na druhou stranu si myslím, že určitým řešením je uzákonit to, co je běžnou praxí u téměř 80 % zaměstnavatelů, a to je ona pětitýdenní základní výměra kalendářní dovolené. Myslíme si, že to je možné. Koneckonců i při zachování onoho přepočtu na hodiny by bylo možné udělat tento úkrok a vydat se touto cestou, protože praxe v podstatě zná tento způsob, a hlavně náš právní řád přináší sám o sobě nerovnost, protože zaměstnanci, kteří se řídí služebním zákonem, zaměstnanci řady specifických profesí již mají i zákonem stanovenou pětitýdenní nebo i delší základní výměru kalendářní dovolené, takže v tomto ohledu by bylo spravedlivé vůči všem zaměstnanců tento návrh zohlednit. Možná by se tím vyřešil v prvém kroku problém otázky zkracování délky pracovní doby a jejího promítání do zákoníku práce a nemusely by se volit tak složité formy, jako je například otázka sdíleného pracovního místa.
Rozumím tedy dohodě, ke které se dospělo, musím však říci, že ne všechny odborové svazy jsou s tímto výsledkem spokojeny. Musím říci, že se Komunistická strana Čech a Moravy domnívá, že vedle nutné transpozice, která se týká - a je popsána v návrhu zákoníku - i některých příkladů dopravy, nebylo potřeba a není potřeba přecházet nesystémově ke změně výpočtu kalendářní dovolené, že to je věc, která bude k tíži budoucí stability pracovního práva. Jenom připomenu, že samotný zákoník práce od doby svého vzniku - a my jako komunistická strana považujeme za úspěch, že se tehdy přijal zákon číslo 262/2006 - byl 52krát novelizován a čtyři další novelizace jsou otevřeny a leží v této Sněmovně a jsou rozjednány. I tuto skutečnost je potřeba zohlednit.
Vyjadřuji tedy velice opatrný přístup k navržené novele a předem avizuji, že pokud by došlo k tomu, že by tato novela nedoznala změny v průběhu svého projednávání, pak by asi byla velice složitá podpora ze strany Komunistické strany Čech a Moravy. Dovolil bych si tady také navrhnout prodloužení lhůty k projednávání o 20 dnů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi za jeho vystoupení. Než budeme pokračovat, konstatuji dvě omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od pana poslance Jana Čižinského od 10.30 do konce jednacího dne a od pana poslance Jana Volného od 11 hodin do 14 hodin dnešního jednacího dne.
Nyní tedy pan poslanec Vít Kaňkovský, připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, vážený pane místopředsedo, vážené ministryně, ministři, milé kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych se sám za sebe i za klub KDU-ČSL vyjádřil k předložené vládní novele zákoníku práce. Trochu navážu na své předřečníky.
I já oceňuji to, že sem novela zákoníku práce dorazila, byť to bylo částečně vyvolané nutnou transpozicí evropské legislativy, ale všichni víme a očekávali jsme i podle vyjádření jak paní ministryně, tak celé vlády na začátku volebního období, že se chystá na komplexní novelu zákoníku práce, a byla několikrát avizována. Těšili jsme se na to, že skutečně zákoník práce, který má v praxi řadu obtíží, bude novelizován tak, aby se legislativní praxe přiblížila tomu, co moderní zaměstnávání vyžaduje.
To, co zde bylo představeno, je jistě dobrým materiálem k diskusi. Těch sedm základních oblastí, které tato novela obsahuje, jsou jistě oblasti, které je potřeba diskutovat. I já se připojuji k tomu, že například sdílené pracovní místo vnímám jako možnost k tomu zlepšit slaďování pracovního a soukromého života, ale navázal bych na slova kolegyně Markéty Pekarové Adamové, že si nejsem jistý, že tak jak je to sdílené místo zakotveno, skutečně přinese to, co bychom od toho očekávali. Nechci to ale v tuto chvíli rozvíjet, určitě se k tomu budeme velmi poctivě vyjadřovat ve výboru pro sociální politiku a možná i v některých dalších výborech.
Co mně v té novele chybí a co mě i velmi mrzí, je to, že pokud se bavíme o slaďování profesního a soukromého života, tak těch problémů je mnohem více a jenom institut sdíleného pracovního místa je nevyřeší. Kolegyně Markéta Pekarová Adamová tady zmiňovala ten zásadní fakt, že pro to, aby zaměstnavatelé byli vstřícnější k tomu umožňovat zkrácené úvazky, umožňovat sdílená pracovní místa, tak by potřebovali jeden zásadní krok - aby se jim to neprodražovalo. O tom jistě bude ve výboru pro sociální politiku velká diskuse.
Ale je celá řada dalších oblastí, které zejména maminkám na rodičovské nebo i maminkám, které už jsou po rodičovské, ale potřebují se v části dne starat o své děti, znepříjemňují život. Těch oblastí je mnohem více. Pokud si zažádají například o zkrácený úvazek, tak v tuto chvíli nemají jistotu, že v době, kdy je zhoršená zaměstnanost, kdy vzroste míra nezaměstnanosti, když si požádají opět o navýšení zkráceného pracovního úvazku na plný, že jim zaměstnavatel vyhoví. To je poměrně zásadní aspekt, kdy se mnohdy maminky rozhodují, zda si požádají o zkrácený úvazek, nebo nepožádají. To je třeba institut, který by podle mého názoru tato novela měla řešit. My jsme to předložili v poslanecké novele, ale ta je někde daleko, daleko v pelotonu neprojednaných poslaneckých novel a je otázka, kdy se na ni dostane. Naší ambicí je tuto otázku otevřít a případně formou pozměňovacího návrhu do této novely vložit. ***