Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Radek Vondráček)

58.
Vládní návrh zákona o odpadech
/sněmovní tisk 676/ - prvé čtení

Projednávání jsme zahájili 29. ledna, obecná rozprava byla přerušena. A já poprosím, aby - a už se tak stalo - u stolku ministrů zaujal své místo ministr životního prostředí Richard Brabec a zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec... (Poslankyně Pekarová Adamová se hlásí.) K pořadu? Paní poslankyně, k pořadu? Prosím, s přednostním právem můžete. Otevřu rozpravu? Dobře. Budeme pokračovat v rozpravě. A s přednostním právem paní poslankyně... Moment. (Dohady mimo mikrofon.) Ano, v obecné rozpravě... Než zahájím rozpravu, přednostní právo paní Pekarová Adamová. Prosím, s přednostním právem, než budeme pokračovat v rozpravě.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Pane předsedo, vy jste dneska nějaký roztržitý. Nejenom že jsme začali pozdě - (Já se omlouvám, na mě tady mluvil pan předseda volební komise.) Ale já si myslím, že by měla přece jenom mít přednost paní Černochová. Paní poslankyně totiž přerušovala svůj příspěvek. A já jí ráda tedy v tomto přenechám prostor.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já samozřejmě musím ctít § 67 o přednostních právech, ale jestliže jste se domluvily, jsem rád. (V sále je hluk.) Ale ne v tomto bodu, paní poslankyně. Nemluvila jste s přednostním právem... Nebudeme se hádat. Máte slovo. Klid, pokračujeme.

 

Poslankyně Jana Černochová: Pane předsedo, mluvila jsem s přednostním právem, mám přednostní právo a rozprava byla přerušena před ukončením jednacího dne, takže mám právo mluvit teď já. (Pobavení a smích v sále.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Prosím, pokračujte, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Pan ministr je přítomen. Není přítomen zpravodaj?

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Jsme v prvním čtení, jestli si dobře vzpomínám, tak jsme tenkrát měnili zpravodaje. Je to tak? (Neformální porada.) Máme ale stále první čtení. Jestli tady pan poslanec je, tak prosím, aby zaujal své místo. A pro druhé čtení můžeme změnit zpravodaje. Jinak bychom museli znovu hlasovat. Musela by o tom rozhodnout Sněmovna. Máme první čtení. Já navrhuji, že je jednodušší, když bude pokračovat stejný zpravodaj v prvém čtení. (V sále je velmi hlučno.)

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já jsem chtěla poprosit, až se trošku ztišíme, jestli bychom, pane předsedo Poslanecké sněmovny, mohli uctít minutou ticha památku pana Luboše Dobrovského, který včera zemřel a který byl významným politikem Československa, České republiky. Byl ministrem obrany Československa.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Jestli nikdo nenamítá proti tomu postupu nic, tak prosím o minutu ticha. (Přítomní postávají a drží minutu ticha.) Děkuji.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, dámy a pánové. Nyní mi dovolte pokračovat v tom mém středečním vystoupení.

Hovořila jsem tady o poplatcích. Hovořila jsem o tom, že odborníci se shodují, že navýšení poplatků je nutné, ale jak Ministerstvo životního prostředí přišlo k výši poplatku 1 850 korun, když na Slovensku jim stačilo 1 200 korun, a i oborové svazy obecních a městských komunálních firem, tzv. Spolek veřejně prospěšných služeb a Sdružení komunálních služeb, říkají, že 1 200 korun je částka, při které jednoznačně budou odpady odkloněny ze skládek, a že částky vyšší si obce nemohou dovolit a jsou zbytečné.

V listopadu 2018 zástupci energetických firem v článcích Mladé fronty Dnes sdělili, že k tomu, aby začaly stavět nové kapacity spaloven, potřebují poplatek minimálně 1 500 korun. Své napovídají již názvy jejich článků. Cituji: Nový poplatek změní nakládání s odpady. Zelenou naplno dostane spalování. Nebo: Trend spalování lidem zvedne poplatky za odpad, říká šéf svozové firmy.

Víte, pro obce a města ale toto přece není nejvýhodnější cena, navíc v situaci, kdy Evropská unie opakovaně sdělila, že spalovny na směsný odpad již nebude podporovat, a prosazuje cestu třídění a recyklace, ke které také stanovila závazné cíle, to znamená recyklovat minimálně 65 % komunálních odpadů v roce 2035. Ano, Evropská unie doporučuje navýšení poplatků takové, aby byl splněn cíl odklonu odpadů ze skládek. Odborníci tedy říkají, že v podmínkách České republiky to s jistotou zajistí poplatek 1 200 korun. Proč tedy Ministerstvo životního prostředí nestanovilo poplatek podle zájmu obcí a měst, ale spíše podle zájmů a sdělených požadavků investorů do spaloven? Evropská unie přece zároveň varuje před přesunem odpadů ze skládek do kapacit nových spaloven na směsné odpady. Pan ministr Brabec to ví. Ani jemu Evropská komise nepovolila dotace do nových spaloven v České republice, a že kvůli tomu byl osobně jednat v Bruselu, a to hned několikrát. Evropská unie přece zavazuje státy, aby co nejvíce třídily, redukovaly množství směsných odpadů a vytříděné suroviny recyklovaly.

Nastavení zákona tak moc nedává smysl ve vztahu k aktuálním evropským cílům. Čím chcete vlastně podpořit finální recyklaci, pane ministře? Jaké máte nástroje na to, aby odpady neskončily ve spalovnách namísto v recyklaci? To ze zákona opravdu není jisté.

Dámy a pánové, nejsem odborník na odpady, nikdy jím nebudu, nemám tuto ambici. Jsem dlouholetá komunální politička, takže ve chvíli, kdy se tato legislativa objevila v systému, že ji budeme projednávat, konzultovala jsem to s lidmi, kteří řeší komunální odpad, a skutečně, tento zákon, nebo tento balíček zákonů má obrovsky negativní dopad na komunál. Budou se zásadním způsobem zdražovat ceny.

Chtěla bych tedy poprosit všechny přítomné komunální politiky v Poslanecké sněmovně, aby se tomu zavěnovali stejným způsobem, jako jsem se tomu zavěnovala já, aby si to ve svých regionech s lidmi, kteří jsou na toto téma odborníci, prodiskutovali, abychom skutečně neudělali něco, co bude nezvratnou chybou. Novou legislativu potřebujeme, budeme ji i jako občanští demokraté podporovat. K tomu bude mít stanovisko za náš klub pan místopředseda našeho klubu Zahradník. Já tady jenom upozorňuji na věci, které se skutečně dotknou nás na těch radnicích, na těch krajích, na těch obcích.

Velmi si vážím aktivit, které v této věci udělala paní poslankyně Krutáková, a chtěla bych - určitě vás pozve i ona, ale já to řeknu teď v úvodu, abychom na to náhodou nezapomněli - pro všechny zájemce uspořádala paní poslankyně Krutáková seminář Nezbytné nástroje na podporu třídění a finální recyklace, který se koná 4. února 2020 v Poslanecké sněmovně v místnosti A106. Je od 9 hodin a přijďte si poslechnout všechny argumenty.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Faktická poznámka - Ondřej Veselý.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl navázat na kolegyni Černochovou. Je zjevné, že bez této legislativy se neobejdeme. Jsem rád, že došlo k nějakému posunu časovému dále s tím, kdy nebudeme schopni nebo moci za velmi omezených podmínek ukládat odpad do země, nicméně si musíme také říci, co s ním. Něco můžeme samozřejmě vytřídit, určitě budeme podporovat třídění, ale všichni víme, že bez zařízení pro energetické využití odpadu - tu zkratku ZEVO známe asi všichni - to prostě u nás nepůjde, a těch zařízení je u nás velmi málo.

To znamená, že tedy z mé strany apel buď na pana ministra, nebo na vládu obecně, abychom v tom období, které nás čeká, to znamená, těch deseti let, podpořili, a stát musí jednoznačně podpořit vznik těchto zařízení. Bez nich se neobejdeme. Ta zařízení, já vím, že lidé v tom vidí spalovny a jsou z toho zděšení, nicméně stačí navštívit například Švýcarsko, kde takové malé spalovny, malá ZEVO, jsou v podstatě v každém městě, jsou tam běžná a jsou v zástavbě a ničemu to neškodí, a právě podpora jak finanční, tak řekněme osvětová ke vzniku ZEVO bude velmi nutná, a pokud s tím vláda obcím a krajům pomůže, tak ty dopady nemusí být tak drastické, jak paní kolegyně popisuje. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Přečtu několik omluv. Omlouvá se paní poslankyně Květa Matušovská od 9 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů, omlouvá se pan poslanec Hnilička mezi 9.45 a 11.00 z pracovních důvodů a omlouvá se pan poslanec Pavel Bělobrádek dnes od 12 hodin do konce schůze z pracovních důvodů.

S přednostním právem paní předsedkyně Pekarová Adamová.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já jenom velmi stručně chci okomentovat za TOP 09 tuto potřebnou novelu. Určitě vítám, že je novela zákona o odpadech ministerstvem připravena a předložena, a vnímám její důležitost. Tento zákon by měl totiž smysluplně řešit jednu z nejproblematičtějších a nejrizikovějších částí našeho způsobu života. Naše spotřeba roste, je obrovská a odpovídá tomu samozřejmě i produkce odpadu, kterého taktéž přibývá každým rokem. My všichni dnes víme, že odpad je zároveň i surovinou, není to tedy jenom negativní, ale je to samozřejmě možné využít i z pohledu pozitivního. My můžeme tuto surovinu buďto zahrabat pod zem, spálit, nebo nejlépe vytřídit a znovu zužitkovat a opravdu využít.

Pro mě je obrovským zklamáním, že pan ministr se v této novele vlastně rozhodl pokračovat o šest let déle v zahrabávání pod zem, že skládkování, od kterého všechny rozumné země odstupují, které se je snaží velmi rychle eliminovat, tady dostává zelenou. Rozhodl se tedy, že je to správné, a oproti stávající úpravě, která je v tomto mnohem ambicióznější než to, co nám je navrhováno, tedy budeme odpad zahrabávat pod zem dalších šest let. Přijde mi to jako neuvěřitelný paradox, že něco takového navrhuje státní orgán, který má ochranu přírody zejména ctít.

Proto avizuji, že se s touto částí novely, s prodloužením skládkování, rozhodně nechceme smířit a navrhneme, aby byl zachován současný termín zákazu skládkování, ten současný milník, a nikoliv aby se prodlužovala o dlouhých šest let možnost skládkovat. Tento pozměňovací návrh už tady rovnou avizuji, protože to je pro nás naprosto zásadní v této jinak velmi rozsáhlé novele zákona o odpadech.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan poslanec Elfmark.

 

Poslanec František Elfmark: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych na začátek jenom trošku shrnul, co je to ten oběhový balíček, protože jsme začínali ve středu v pozdních odpoledních hodinách. Takže máme tady před sebou čtyři zákony. Ty zákony se týkají zákona o odpadech, zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností, zákona o obalech a takzvaný změnový zákon.

Kdybyste se podívali na webovky Ministerstva životního prostředí, je tam taková citace, kterou já bych si teď dovolil přečíst a citovat. "Nová legislativa by měla přinést do Česka celoevropský trend zvyšování recyklace komunálního odpadu, a Česko by tak konečně mělo vykročit na cestu k oběhovému hospodářství." A já se ptám, jestli to tak bude. Jestli vážně zrecyklujeme Česko.

Pokud se podíváme na projednávaný zákon o odpadech, vláda schválila a do Sněmovny nám k diskusi do Poslanecké sněmovny poslala dlouho připravovaný návrh zákona o odpadech. Nová legislativa by podle celoevropské shody měla zajistit, aby evropské země používaly odpady především jako druhotné suroviny. Vláda však navrhuje zahrabávat na skládky snadno kompostovatelné odpady ještě dalších deset let, až do roku 2030. V celé Evropské unii je přitom již dvacet let zakázáno ukládat na skládky odpady bez předchozí úpravy, a Česku tak hrozí každý rok sankce ve výši přes 60 milionů korun. A já se ptám a pokládám otázku, jestli si myslíme, že je to tak správně.

Návrh zákona o odpadech přináší zvýšení skládkovacích poplatků a zahrnuje motivační slevu pro obce, které budou zvyšovat třídění. Za to jsem velmi rád, že zákon tuhle formuli obsahuje, a určitě je pro obce motivační. Ovšem v rozporu s evropskými předpisy navrhuje pokračovat ve skládkování recyklovatelných a kompostovatelných odpadů až do roku 2030.

Každoročně skončí na skládkách až 2,5 milionu tun odpadů, z toho až milion tun je snadno kompostovatelných. Jedná se většinou o biologicky rozložitelný komunální odpad. Podle vládního návrhu tak má na skládkách skončit zbytečně navíc asi 10 milionu tun odpadu, ze kterých nekontrolovaně unikne do ovzduší asi 10 milionu tun CO ekvivalentu, tedy více než veškerá letecká doprava celé České republiky za dané období. Proto je potřeba si říct další otázku, jestli je to to, co vážně chceme. Přitom k dispozici jsou jak investoři, tak i technologie, které by dokázaly zajistit ukončení skládkování milionů tun biologicky rozložitelných odpadů již k roku 2024. Ministrem Brabcem navržené nevhodné podmínky však investory odrazují.

Vláda sice navrhla prodloužení lhůty pro skládkování, ale alespoň navrhuje zvýšení skládkovacího poplatku a doplňuje jej třídicí slevou. Obce, které vytřídí velkou část svých odpadů, mohou díky třídicí slevě ušetřit na skládkovacím poplatku. Je dobré, že se podařilo do návrhu legislativy prosadit také povinnost firem zajistit v sídle a v provozovnách třídění bioodpadu.

Osobně si myslím, že bioodpady jako složka mají v třídění ještě velmi velké mezery. Na druhou stranu návrh zákona zatím neobsahuje poplatek za spalování směsných komunálních odpadů, jehož zavedení nám doporučuje Evropská komise i OECD. Zákon také neobsahuje žádná opatření na podporu skutečné recyklace, např. zlepšení odbytu výrobků z recyklátů nebo zdražení primárních surovin, aby se materiál ve finále opravdu využil, a nejen vytřídil. Je potřeba říct, že třídění se rozhodně nerovná recyklace.

Pokud bych měl k tomuto zákonu shrnout plusy a minusy, tak jak je vnímám, tak mezi plusy patří vyšší skládkovací poplatek s třídicí slevou, mezi plus patří povinnost třídit bioodpady i u firem, ale zase musím říct minusové věci, a to je odsun konce skládkování kompostovaných odpadů o šest let až na rok 2030, zákaz skládkování pro odpady podle parametru výhřevnosti, který po nás nepožaduje ani evropská legislativa a který zákonitě vede k nadkapacitám spalovacích zařízení. Jako minus beru absenci poplatku za spalování, jejž nám doporučují zavést OECD i Evropská komise, absenci podpory skutečné recyklace. Cíle směrnice jsou na recyklaci, ne na třídění, jen třídění nám nepomůže. Když vytřídíme suroviny, tím je vlastně nezrecyklujeme.

Na závěr bych chtěl navrhnout prodloužení projednání tohoto zákona ve výborech o 20 dnů. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Jan Zahradník.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych samozřejmě nejprve řekl rámcový postoj ODS k tomuto zákonu.

ODS vítá, že ministerstvo konečně předložilo po dlouhém váhání a problémech, odkladech, do Sněmovny zákony, které mají nějak řešit situaci v odpadovém hospodářství u nás, které by toto hospodářství učinily odpovídajícím podmínkám 21. století. Koho z vás, dámy a pánové, by zajímalo, jaká je stávající situace v odpadovém hospodářství v České republice, tak mohu odkázat na zprávu o životním prostředí, kterou vydává vláda každý rok. Letos tedy je to zpráva obsáhlá a týká se roku 2018, kde je poměrně významná kapitola věnovaná odpadovému hospodářství.

Úvodní přehled norem, podle kterých se řídí u nás hospodaření s odpady, ukazuje, že máme celkem 16 norem, které, ať už jsou evropské, nebo ať už jsou naše státní, nějakým způsobem ovlivňují nakládání s odpady. Jejich výčet zaujímá pomalu spolu tedy se základními aspekty, na které tyto legislativní normy působí, skoro dvaapůl, skoro tři stránky v tom textu.

Samozřejmě že základním údajem je přehled složení produkce odpadů - 62,7 % jsou stavební a demoliční odpady, 14,9 % odpady komunální, odpady ze zařízení na zpracování odpadu 7,6 %, z tepelných procesů jsou to 4,2 %, odpadní obaly 3,3 %, ostatní 6,7 %. Celková produkce se u nás zvyšuje, od roku 2009 došlo k navýšení o 17,1 %. Důležitým ukazatelem, který uvádí tato zpráva, je také celková produkce odpadu na jednoho obyvatele, která v roce 2018 činila 3 555,7 kg na obyvatele a ve srovnání s obdobím roku 2009 došlo ke zvýšení tohoto ukazatele o 480 kg na obyvatele a meziroční nárůst mezi lety 2017 a 2018 je o 296.

Co se pak týká toho nakládání s odpady, tady je třeba skutečně říct, a kolega Elfmark to tady už připomněl, že je zde problém mezi vlastně čtyřmi způsoby, jak naložit se vzniklým odpadem: uložení na skládku, což je samozřejmě věc diskuse, a je to ten, řekněme, nejjednodušší způsob, jak se odpadu zbavit; je to jeho energetické využití, tedy také poměrně ne úplně principiálně složitá věc, přetransformovat na určitý spalitelný produkt a pak jej tedy využít na tepelnou energii v nějakém zařízení na energetické využití odpadu; je to jeho recyklace, jeho přeměna na nějaký jiný výrobek, na nějakou jinou surovinu; a konečně je to ten čtvrtý způsob, prostě bránit se vzniku odpadu, prostě vůbec odpad nevytvářet. Každý z těch způsobů má nějaké svoje zastánce, nějaké odpůrce, některé ty cesty mají jednodušší řešení. Zdá se, že cestou ke snižování ukládání odpadů na skládky je zvyšování poplatku. Zdá se, že cestou k navýšení recyklace je zvýšení úrovně třídění, ale zároveň také podpora výrobků, které vzniknou tou recyklací.

Možná by bylo zajímavé, kdybychom se podívali na to, co říká o odpadovém hospodářství dokument, který poměrně teď v nedávných dnech hýbá Evropou a tady byl myslím zmiňován včera při interpelacích. Je to ta Zelená dohoda pro Evropu. Ta Zelená dohoda pro Evropu, tady jsem si z ní vytáhl vlastně dvě stránky, se odpadům věnuje ve svém § 2.1.3. A ten název je příznačný: Aktivizace průmyslu pro čisté oběhové hospodářství. Čili už jen první signál, který nám dává Evropská komise ve svých snech do budoucna, je, že chce přejít na úplné oběhové hospodářství, tedy cirkulární ekonomiku, která neprodukuje žádné odpady. Přitom dlouholetá, tisíciletá, desetitisíciletá zkušenost prostě říká, že organismus, který neprodukuje odpady, zahyne. Tak jakým způsobem pak chce dosáhnout Evropská unie úplné cirkulární ekonomiky? Tady jsou k tomu některé návody.

K dosažení klimaticky neutrálního oběhového hospodářství Evropská unie vyžaduje plnou mobilizaci průmyslu. Čili staví základ na průmyslu. A to už je první taková zajímavá věc. Vyzývá k tomu neprodleně, tedy abychom byli v roce 2050 připraveni k té bezuhlíkové Evropě, tak je třeba začít už hned teď. Materiál udává, že pouze 12 % materiálů, které dneska průmysl využívá, pochází z recyklace. Zároveň také tady upozorňuje na to, že přechod k čistě oběhovému hospodářství je impulzem k vytváření pracovních míst. Samozřejmě nic proti tomu, to si myslím, že asi může být zčásti také pravdou.

Komise se chystá v březnu 2020 přijmout průmyslovou strategii Evropské unie, která by se měla zabývat dvojí výzvou: zelenou transformací a digitální transformací. Nás tedy teď bude zajímat ta zelená transformace, která má vyústit v této oblasti v novém akčním plánu pro oběhové hospodářství. Z toho by člověka skoro mrazilo v zádech. Opět nějaký akční plán, opět nějaké dramatické cíle, které si Unie chce stanovovat. Chce zmodernizovat ekonomiku Evropské unie a využít příležitostí, které dává oběhové hospodářství doma i na globální úrovni. Energeticky náročná průmyslová odvětví, tedy ocelářství či výroba chemických produktů a cementu, se mají stát lídry v této dekarbonizaci a v té modernizaci, tak aby byla bezodpadová.

Akční plán bude obsahovat politiku udržitelných produktů. Tato politika bude upřednostňovat zmenšení objemu materiálů a jejich opětovné využití ještě předtím, než dojde k jejich recyklaci. Bude podporovat nové obchodní modely a stanoví minimální požadavky, aby se produktům škodlivým pro životní prostředí zabránilo v přístupu na trh Evropské unie. Akčním plánem pro oběhové hospodářství se bude řídit transformace ve všech odvětvích, avšak zejména se soustředí na ta z nich, která jsou nejnáročnější z hlediska zdrojů, tedy odvětví textilu, stavebnictví, elektroniky a plastů. Komise se zaměří na cíl proti záměrně přidávaným mikroplastům a neúmyslnému uvolňování plastů. Komise vypracuje požadavky, aby bylo zajištěno, že veškeré obaly - veškeré obaly - na trhu Evropské unie budou do roku 2030 opět použitelné, opětovně použitelné nebo ekonomicky recyklovatelné. Vypracuje regulační rámec pro biologicky rozložitelné plasty. Akční plán bude rovněž obsahovat opatření, která mají povzbudit podniky k tomu, aby spotřebitelům nabízely a umožnily jim si zvolit opětovně použitelné, trvanlivé a opravitelné produkty. Bude provedena analýza potřebnosti práva na opravu a omezení plánovaného zastarávání produktů. Plánované zastarávání produktů. Tak se tomu říká. Nějaká součástka, která po uplynutí záruční doby způsobí, že se výrobek zničí a spotřebitel si bude muset zakoupit nový.

Jenom si zkusme představit, co v dnešní době bude znamenat takovýhle náhlý přechod k této vysněné cestě. Prostě dneska nevím, kdo z nás automobilistů umí vyměnit žárovku. Třeba před 40 lety na škodovce 105 jsem si to uměl udělat. Tehdy jsem třeba seřizoval předstih, vyměňoval jsem brzdové destičky a vozil jsem potom v tom autě svoje děti. Dneska si vůbec neumím představit, dneska ani ten automechanik neumí opravit součástku. On ji vyjme, jde do skladu, vezme novou a nahradí ji tou novou součástkou. Stejně tak mobily, které 90 % z vás v tuhle chvíli používá, čte si v nich internet. Měl jsem mobil, který když zkolaboval, tak jsem vyjmul baterii, on se nějak restartoval, dal jsem ji zpátky a mobil fungoval. Tady ani nevím, jak bych se k té baterii dostal v tom zataveném, uzavřeném mobilu.

Představa stoprocentní oběhové ekonomiky je představa podle mého názoru velmi nebezpečná a patří mezi ty představy, kterými nás Evropská unie zásobuje a které mohou přinést naší ekonomice, životu našich lidí obrovské problémy.

Ještě tedy zmíním něco dál. Politika pro udržitelné produkty má rovněž přispět k podstatnému snížení objemu odpadu. Jasně, když se něco bude pořád opravovat, jako to dělávali naši předkové, jako to ještě je do dneška u některých automobilů, tak samozřejmě se nestanou tím odpadem, tím autovrakem, který řeší jeden z těch dalších tří zákonů, který nás čeká. Tedy budeme si ta auta opravovat? Ty staré diesely budeme opravovat, jenomže Evropská unie zase nějakým jiným nařízením nám zakáže s těmi diesely jezdit po silnici. Čili budou to opravitelné produkty, budeme si je opravovat, ale nebudeme je smět používat. Tak. Levá ruka neví, co dělá ruka pravá. A to je v případě Evropské unie poměrně častý jev.

Není tady ani slovo o tom, v té Zelené dohodě pro Evropu, v té její části, kterou jsem si tady jako část o odpadech vybral, ani slovo o tom, jak budou muset lidé reagovat na tyhlety plány evropských plánovačů. Mluví se o tom, jak se má přizpůsobit průmysl. A na průmysl oni mají nevídané páky, samozřejmě, regulace, pokuty. Nakonec dneska pomalu začíná likvidace evropského automobilového průmyslu tím, jak vypadá tlak na výrobu elektroaut. Každá ta firma musí plnit emisní limity. Samozřejmě ta auta na naftu nebo na benzin nějaké emise mají, i když poměrně velmi nízké a rozumné, ale elektroauto, elektromobil je považovaný za vozidlo s nulovou emisí - a to, že se ta energie vyrábí někde vedle v elektrárně, to těm zákonotvůrcům je jedno. To jsou rozpory, na které je nezbytné, abychom upozornili a byli si jich vědomi.

Stejně tak se v té zelené dohodě, v té části, neříká nic o tom, že by se část odpadu mohla využít energeticky, což je logické. Ty odpady, které mají určitou výhřevnost, by prostě by mohly být přeměněny na tepelnou energii. Dneska samozřejmě se Evropská unie vydala cestou zavírání uhelných elektráren, zavírání tedy tím pádem uhelných dolů, likvidace celého toho uhelného průmyslu, což je samozřejmě nesmírně zásadní a významné rozhodnutí. Německo přijalo teď nedávno to rozhodnutí, již k roku 2038 se chtějí obejít bez uhlí. Přitom ty zdroje, jak je vidět, jim stačit nebudou. Já mám k tomu připravenou velmi podrobnou analýzu, kterou bohužel nemám možnost tady pronést, protože pan premiér nechodí na písemné interpelace, a já právě jsem na základě písemné interpelace vytvořil tady ten materiál, který ukazuje všechny tyhlety omyly, kterými se Evropská unie hodlá vydat.

Takže pozor na to. Ty záměry Evropské unie sepsané do Zelené dohody pro Evropu, Green New Deal, jsou takové, že naše zákonné prostředí prostě na to nebude stačit. Nejsme schopni vytvořit stoprocentně oběhové hospodářství. To prostě podle mého názoru i ze samotného principu možné není.

Dámy a pánové, já jsem si vědom těch problémů, jsem si vědom těch různých tlaků, kterým jsme každý z nás vystaveni. Myslím, že tady je potřeba se zachovat rozumně. Já už jsem jednou řekl, že vítám to, že ministerstvo připravilo tento zákon. Doporučil jsem poslancům za Občanskou demokratickou stranu, aby nebránili propuštění do druhého čtení. Samozřejmě, že ve druhém čtení se budeme snažit některé věci, o kterých si myslíme, že nejsou v tom zákoně správné, napravit.

Vím, že je tady nejčastěji zmiňovaný jednak tedy ten termín ukončení skládkování, který se z roku 2024 mění na rok 2030. Já jenom připomínám, že před, nevím, pěti lety možná jsem tady u toho mikrofonu před tím termínem 2024 varoval. Říkal jsem, že naše obce prostě nejsou připravené skončit se skládkováním takhle brzo. Prostě nejsou na to kapacity, nebude co dělat s tím odpadem. My jej sice můžeme krásně vytřídit, v tom jsme skutečně dobří, v tom jsou Češi dobří. Patří to k určitým, bych řekl, i novým takovým kulturním zvykům v rodinách odpady třídit, pak je odnášet na určené místo do těch různobarevných popelnic. A ten vytřídění materiál potom přichází do těch míst, kde se zpracovává nebo ještě dále třídí. Ale bohužel, když nám teď vypadli naši zahraniční odběratelé, tak část toho vytříděného odpadu prostě končí zase na skládce. Vytřídí se, zabalí do pěkných balíků a ty balíky se bohužel odvezou a vyhodí se do skládky. Čili chceme-li v tomto ohledu nějak pokročit, tak souhlasím s tím, abychom motivovali tu recyklaci, to myslím, že bude dobře, třeba tím, že podpoříme ve výběrovém řízení ty firmy, které budou schopné dávat do svých produktů určitou část recyklovaného odpadu.

Stejně tak je u nás problém vybudovat nové zařízení na energetické využití odpadu. Prostě je to zařízení, je to věc, která je poměrně mezi obyvatelstvem podezřelá. V podstatě strážci životního prostředí, všichni ekologičtí aktivisté vždycky proti té nové myšlence vystoupí, podávají žaloby, snaží se jejímu budování zabránit. Podle mého názoru opět je to cesta, kterou musíme jít. Je nezbytné část odpadu, který je k tomu vhodný, využít energeticky v příslušných zařízeních, a tedy i upravit podmínky pro budování tedy zařízení na energetické využití odpadu.

Ten zákon samotný je zákon, který prošel, jak už jsem řekl, s poměrně velkými problémy. Vláda jej myslím, pane ministře, stáhla z programu, ještě někdy na podzim jste to vrátili zpátky. Bylo k tomu, já nevím, asi tři tisíce připomínek, ne­-li víc. Prošlo to s velikým množstvím rozporů. Prošlo to s velikým množstvím rozporů... Já jsem napočítal asi dvacet těch rozporů, které... (Probírá se písemnými podklady.) Tady to mám. Ano, dvacet, tady je uvedeno v naší zprávě, dvacet institucí, které podávaly rozpor. Je tady 32 hlavních témat, která jako rozpor byla podána k tomuto zákonu. To jednání s tiskem nebylo lehké.

Čili já bych chtěl na závěr shrnout, podpoříme posun do druhého čtení. A náš názor je ten, že podpoříme zavádění oběhového hospodářství v České republice, ale chceme, abychom se řídili zdravým rozumem a dbali na zachování konkurenceschopnosti českých firem. Budeme také bránit, a to už v tomto zákoně, zavádění přísnějších pravidel pro české občany a firmy a stanovování dřívějších termínů pro různá omezení, než je od nás z Evropské unie vyžadováno. To je ten gold-plating, který tady také někdo zmiňoval. Čili na to je třeba si dát pozor. Já jsem se podíval jenom letmo do zákona o obalech a opět vidím, že ty limity pro recyklaci jsou už skoro blízké k tomu, co si Unie dává jako svůj cíl v roce 2050. Není to 100 %, ale 85 % tam prostě, pane ministře, máte, těch recyklovaných obalů, což si myslím, že opět jsme nad rámec Evropské unie, a je to ten typický příklad toho gold-platingu, kterému se musíme bránit.

Budeme se pokoušet udržet možnost, aby si podnikatelé a živnostníci mohli bez omezení vybrat, komu budou předávat svůj živnostenský odpad, a naopak razantně odmítneme jeho povinné začlenění do komunálních systémů měst a obcí. Sice v zákoně to je, ale můžeme se obávat, že některé pozměňovací návrhy se budou snažit změnit jej v model povinný, kde bude povinnost předávat to do komunálních systémů. Zabráníme, nebo pokusíme se zabránit přenášení dalších finančních povinností na podnikatele z důvodu neochoty orgánů státu plnit své povinnosti. Čili zachovat ten princip poplatník, plátce odběru poplatků. A nechceme, aby se tedy přijal nějaký princip odpovědnosti toho producenta, jako je tomu dneska u DPH, kdy jsou podnikatelé stíháni vlastně tím daňovým úřadem velmi, velmi nekompromisně.

A ještě konečně, jak už jsem řekl, podpoříme takové ty nástroje pro posílení recyklace vedle tedy rozumného navýšení poplatků za skládkování. Říkám: rozumného navýšení poplatků.

Otázka, zdali je možný kompromis mezi termínem pro ukončení skládkování 2024 a tím termínem v zákoně 2030, je velká otázka. František Elfmark zmínil, že oni nepodpoří 2030. Já slyším ve svém okolí, že to je rozumné. Já si také myslím, že to je rozumné. Bude-li potřeba hledat kompromis, je třeba mluvit nejenom s představiteli těch lobbistických skupin, ale třeba zrovna i s obcemi, které se dělí na dva druhy. Některé obce mají skládku, provozují ji a mají užitek z toho, co jim ona skýtá v podobě těch poplatků. Jsou obce, které skládku nemají, a naopak musí tedy platit těm obcím skládkou vybaveným. Takže tady je třeba velmi citlivě, citlivě postupovat a jak při stanovení těch poplatků, i tedy té bonifikace za třídění být velmi, velmi rozumný a opatrný.

Čili my jsme připraveni k diskusi o tom. Ve druhém čtení předložíme své pozměňovací návrhy a těším se na projednávání v dalších etapách. K dalším zákonům ještě vystoupím, ale již ne tak obsáhle, tam myslím si, už ty věci jsou celkem zřejmé.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Ještě několik dodatečných omluv. Dodatečně přišla omluva, že pan poslanec Ferjenčík se omlouvá mezi 9.00 a 9.15 z osobních důvodů. Omlouvá se pan poslanec Pavel Blažek ze zdravotních důvodů z celého jednacího dne, omlouvá se z dnešního jednání paní poslankyně Pavla Golasowská od 13.30 hodin z osobních důvodů, omlouvá se pan poslanec Dolínek z dnešního jednání do 12 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Radek Holomčík mezi 9.00 a 12.00 ze zdravotních důvodů. A to je vše.

Další je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Krutáková. Aha. (Přichází poslanec Adamec.) Tak paní poslankyně se připraví.

 

Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, páni ministři, kolegyně, kolegové, nejsem kolegyně Krutáková. To je fakt, první realita.

Dámy a pánové, dovolte mi také říct pár slov k návrhu zákona o odpadech. Musím úvodem říct, že to nedělám často, abych vystupoval na téma životního prostředí, ale odpady byly byznys, jsou byznys a budou byznys. Prostě to je realita. A samozřejmě pak tady máme různé vizionáře, kteří nám tady říkají vize, mělo by se, ale pak se musíme podívat, jaká je realita. Já říkám, že úkolem toho legislativního procesu teď bude sladit vize s realitou. A když říkám, že odpady jsou byznys, tak bych nerad, aby v konečném důsledku toho platili koncoví uživatelé, obce a hlavně jejich občané, protože si myslím, že nás čeká minimálně 15 let velkých změn. Já si myslím, že to je docela velký průlom do tohoto odvětví lidské činnosti, a je potřeba si říct a vyvrátit pár mýtů.

Víte, tady když jsme vždycky řešili odpady, tak tady byl spor mezi těmi, kteří skládkují, a těmi, kteří spalují, a každý říkal výhody, nevýhody. Nakonec víme, a nemá cenu to tady dále rozebírat, jak to je. Jinak musím říct, že jsem tady ve střetu zájmů, protože na území naší obce je velká skládka a je to byznys, nezastírám to, pro obec. Ale na druhou stranu to chápu. Posouváme se, řekl bych, v úrovni naší společnosti někam dál. Já si myslím, že je potřeba říkat vize, ale znovu opakuji, je potřeba sladit je se skutečností.

Evropská unie podle mě správně odchází od spalování k separaci a následné recyklaci. Já si myslím, že to je správný směr. Akorát vy všichni, co jste v komunálních orgánech, jste komunálními politiky, víte, jaký je dneska problém, protože občané separují, a dokonce velmi dobře, a řekl bych, že v Evropské unii, dá se říct, jsme skoro nadprůměrní. Vím, že naše město je jedno z těch, které má nejnižší podíl zbytkového komunálního odpadu na obyvatele. Prostě separovat se nám daří. Já si myslím, že to je moderní trend a je to správný trend, ale zase se k tomu musí říct to ale. Co s tím separátem budeme dělat. Víte, byla doba, kdy Čína brala lodě PET flašek. Dneska už to nepotřebují. Už jsou někde jinde - a teď, co s tím. Protože všichni, co se pohybujeme v tomto odvětví, víme, že za tyto separáty musíme platit, že už za ně nedostáváme peníze. To znamená, my podporujeme ekonomicky i ekologicky naše občany, aby separovali, a na druhé straně jsme trestáni, protože o ten separát nikdo nemá zájem, a když už, tak za, řekl bych, velmi tvrdé peníze.

Proto také vítám ten kompromisní návrh, který tady padl na rok 2030 ohledně skládek, protože ono to fakt není jednoduché, ze dne na den, 2024 je za chvilku z hlediska lidského života, to přijde velmi rychle, a je potřeba přizpůsobit společnost, průmysl a vlastně naše občany k tomu, že ten systém bude vypadat jinak, a otázka, jak to bude, tak to je předmětem našeho jednání.

Když jsem mluvil o věčném boji skládkařů se spalovači, tak dneska se to posouvá jinam. Dneska ten boj je mezi separací a následnou recyklací a spalovači. Já tady řeknu jednu myšlenku, která samozřejmě se dá vyvrátit, říkat, že jsou nějaká procenta, ale když budete recyklovat, ptám se - bude se spalovat? Asi trochu ano, ale žádný zázrak to nebude, protože většina, říká se 65 %, by se měla recyklovat, část skončí jako nespalitelný odpad a část by se měla dát spálit. Tady jsem našel nějaký koeficient spalitelnosti, nebo jak se to říká. Já si myslím, že tady je trošku kámen úrazu. A co mě trochu znejistilo, protože o těch parametrech bych se rád bavil na jednání výboru, trochu mě znejistila podpora té separace a postoj spaloven k těmto problémům, protože jsem zaregistroval, že je zájem podnikatelské lobby stavět nové spalovny. A ony by to nedělaly jenom tak, kdyby neměly co spalovat.

Mám pocit, že v tom návrhu zákona je potřeba se podívat na parametry podpory recyklace a případného trestání, kdo to dělat nebude, protože není možné, aby pak odpad končil jen tak ve spalovnách a říkali jsme, že to je v pořádku. V pořádku to není. Takže motivace pro obce, jednoznačně motivace pro občany a snažit se, aby ten systém nebyl zbytečně drahý. Já mám právě obavy z toho, že vize je krásná věc, naše představy jsou dobré a můžeme o nich diskutovat, ale na druhé straně je potřeba říct, že každá sranda něco stojí, jak se říká lidově. A pokud dneska jsou naši občané zvyklí platit nějaký poplatek, a někde s podporou obce, někde ne, tak je potřeba říct, že životní prostředí, péče o životní prostředí je samozřejmě drahá věc.

K tomu konci skládkování. Ještě tady nepadla jedna věc. Ten poplatek za skládkování se přece zvyšuje do roku 2030. Takže tady je negativní motivace na ty skládky nedávat. Takže neříkejme, že to je jen tak, že do roku 2030 se nic nestane a bude se skládkovat o sto šest. Nebude, protože to bude drahé. Bude to drahé pro většinu obcí.

Řekněme si, že ta diskuse by skutečně neměla být o tom, jestli skládky, nebo spalovny, ale spalovny versus separace a recyklace. To, co tady mluvil pan kolega Honza Zahradník o oběhové ekonomice, to je hezká vize, je to fikce. Bez určitých odpadů to nikdy nepůjde. Já jsem realista. Ale na druhou stranu je potřeba říct, že také výrobci těch výrobků, a jsme konzumní společnost, chceme ty výrobky, budou muset dělat obaly z jiných materiálů. To si řekněme na rovinu. To tak musí být a musí to jít ruku v ruce.

Já musím říct, že v souladu s přesvědčením našeho klubu podpoříme projití tohoto návrhu zákona do druhého čtení, a já mám velkou prosbu na všechny v sále, aby podpořili propuštění všech čtyř zákonů také do hospodářského výboru, protože o čem to hlavně je kromě ekologických vizí, tak je to hlavně o penězích. Jak jsem řekl, odpady byly byznys, jsou byznys a byznysem zůstanou. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Teď paní poslankyně Krutáková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Krutáková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nebudu se vyjadřovat ke konkrétním bodům a nedostatkům, které jsou v naší předložené odpadové legislativě a které tady přede mnou moji předřečníci zmínili. Ráda bych se ale zaměřila na jeden problém. Zavázali jsme se ke zvýšení podílu recyklace, ale bohužel tomuto cíli předložená legislativa absolutně neodpovídá. Ve vládním návrhu naprosto chybí nástroje na podporu recyklace. Věřte, že vyhození PET lahve do žlutého kontejneru rozhodně neznamená automatickou recyklaci.

Panu ministrovi byla před rokem nabídnuta pomoc prostřednictvím otevřeného dopisu obcí a oborových organizací a sdružení, jehož cílem bylo vypomoci s tím, aby se nastavily opravdu reálné cíle k recyklaci. Tento dopis bohužel zůstal bez odezvy. Již přes rok v reakci na připravovanou novelu vedu odbornou skupinu RecHelp, která si dala za cíl tyto efektivní nástroje definovat. Společně jsme dospěli k 11 bodům, které by bylo třeba po diskusi implementovat do našeho práva, a začít tak skutečně recyklovat.

Ráda bych vás tímto pozvala na seminář, který se pořádá 4. února od 9 hodin zde na půdě Poslanecké sněmovny a kde bude možnost diskutovat a zapojit se do této problematiky. Doufám, že váš zájem bude a že se tohoto semináře zúčastníte.

Za hnutí Starostové a nezávislí bych chtěla říct, že podpoříme propuštění tohoto zákona, a nejen tohoto zákona, ale i těch dalších tří navazujících, odpadového balíčku, do druhého čtení a jsme připraveni aktivně přistoupit k řešení problematických bodů a určitě budeme podávat několik pozměňovacích návrhů. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Já se chci zabývat chvilinku ve své řeči jedním z aspektů toho zákona, o kterém se sám pan ministr ve své úvodní řečí zmínil, a to je řešení černých skládek.

Rozumím tomu, že nikdo z nás nechce černé skládky a je velmi těžké najít nějaké smysluplné a efektivní řešení. Ale tak jak je systém v této novele navržen, tak z mého pohledu je to další přenášení odpovědnosti za černé skládky na vlastníky pozemků. Tím pádem se tato novela snaží činit vlastníky pozemků odpovědné vlastně za negativní činnost jiných a případně i trestat za negativní jevy, které sami nezpůsobili. Podle mého názoru si Ministerstvo životního prostředí potřebuje trochu udělat čárku, že vyřešilo černé skládky a toho černého Petra nechalo právě na vlastnících pozemků.

Chci k tomu říci, že korektně již dnes musí podle zákona o obcích osoba, která vlastní, nebo užívá - a to je důležité slovíčko v zákoně o obcích - užívá pozemek, takový udržovat v pořádku a čistotě, má-li to vliv na vzhled obce. Nicméně to ministerstvu nestačí a přichází s dalšími povinnostmi pouze pro vlastníky. Nejedná se jen o povinnost odstranit černou skládku pod hrozbami pokut. Ano, je tam sice předtím zjišťování původce odpadu, ale jeden z mých dotazů na pana ministra je, jaká je úspěšnost dnešního odhalování pravých původců černých skládek.

Já takovou statistiku neznám, ale tipuji, že to nebude velmi vysoké procento, a proto se oprávněně domnívám, že ve většině případů tato povinnost padne právě na vlastníky.

Novou povinností pro vlastníky je to, že musí sami černou skládku nahlásit. Mě by zajímalo, proč se vůbec ministerstvo nezabývalo tím, že vlastník nemusí zároveň na svém pozemku hospodařit a případně ho často navštěvovat. Zejména například v zemědělství jsou vlastníci často jen propachtovatelé, kteří vlastní tu a tam proužek půdy, a fakticky na ní hospodaří pachtýři. A takový propachtovatel má mnohdy opravdu jen minimální příjem z toho pachtu, přesto se na něj nakládají povinnosti vyřešit černé skládky.

A další povinnost, s kterou přichází Ministerstvo životního prostředí, je zabezpečit pozemek proti dalšímu návozu odpadu. A jak toho chceme vlastně docílit? To je moje další otázka na pana ministra. Černé skládky vznikají často mimo zástavbu, podél komunikací, v lesích, na loukách, v polích. Tak co je tím zabezpečením? To je mají ti vlastníci oplotit? No, to mi přijde nereálné. V návrhu novely se totiž doslova praví, že obecní úřad obce s rozšířenou působností může uložit vlastníkovi pozemku, aby na vlastní náklady zabezpečil místo, kde se nachází nezákonně soustředěný odpad, proti dalšímu návozu odpadu. V důvodové zprávě se o tom ministerstvo zmiňuje a píše tam také o cedulkách Zákaz skládky. Ale opravdu, pane ministře, bude v reálné praxi cedulka s nápisem Zákaz skládkování znamenat zabezpečení pozemku proti dalšímu návozu odpadu? Opravdu to tak v praxi bude, pokud v tom textu zákona je napsáno: zabezpečení proti dalšímu návozu odpadu? A co se stane, když ta cedulka nepomůže? V takovém případě ta obec s rozšířenou působností podle mého názoru na tento paragraf bude dále vyzývat, aby ten vlastník více zabezpečil pozemek proti návozu dalšího odpadu. Takže opravdu nevím, jak moc je to v praxi reálné.

Černého Petra dostali vlastníci a kromě vlastníků dalšího černého Petra dostaly obce s rozšířenou působností. Protože podle toho zákona ve stávajících obcích, které jsem tady zmínil, je to věc mezi tou konkrétní obcí a tím vlastníkem pozemku na jeho (jejím?) území. Kdežto v této novele dostávají obce s rozšířenou působností nové povinnosti a nové úkoly, jak řešit černé skládky. Tak podívejte se, kolik je tam těch nových agend a úkonů, které budou muset vykonávat nejen na území své obce, ale v celém svém správním obvodu. Takže například odbor životního prostředí v Kladně bude muset řešit černou skládku někde v lesích v Lánech. Obávám se, že obce s rozšířenou působnosti sice dostávají tyto nové povinnosti a úkoly, ale bez jakýchkoliv dalších peněz na řešení těchto agend. A budou na to doplácet rozpočty právě těchto obcí.

Proto se obávám, že takové znění paragrafů a věty v novele zákona, že obec s rozšířenou působností může sama černou skládku odstranit, nejsou také reálné, a to z jednoho prostého důvodu. Dělalo by se to na úkor rozpočtu té konkrétní obce s rozšířenou působností. A všichni zastupitelé, kteří jsou zároveň poslanci, položte si sami otázku, zda byste souhlasili s tím, aby se vzaly peníze z rozpočtu vaší obce a daly se na řešení problémů v jiné obci. Myslím si, že tahle konstrukce v reálné praxi nemůže moc fungovat.

Proto se chci zeptat, v čem je nedostatečná úprava zákona o obcích, kdy je přestupkem, jak to bude v reálu v celé praxi fungovat. Jak jsem tady říkal na začátku, nikdo z nás nechce černé skládky, každému z nás to vadí, ale nelíbí se mi ten jednostranný přístup prostě nechat to jenom na těch vlastnících pozemků, kteří vlastně za to nemohou v mnohých případech. Prostě jim tam někdo vyklopí náklaďák s odpadem, vytvoří jim tam černou skládku a teď všechno bude na nich.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády. Budeme pokračovat. To bylo vystoupení pana poslance Vojtěcha Munzara. A ještě než dám slovo panu poslanci Václavu Klausovi, konstatuji dvě došlé omluvy z jednání Sněmovny, a to Tomáše Kohoutka od 10 do 14 hodin a Věry Kovářové od 9 do 11 hodin.

Nyní tedy se svým vystoupením v rozpravě pan poslanec Václav Klaus. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Dámy a pánové, já bych rád vyjádřil stanovisko Trikolóry k tomuto zákonu o odpadech. Upřímně musím říci, že 99 % vypracoval náš expert na životní prostředí Jiří Mánek, a samozřejmě, aby se naši odborníci také neurazili, tak se to pak musí objevit ve stenozáznamu, že jsem částečně řekl jejich stanovisko.

My jsme pro ochranu přírody velice silně a odpady jsou jedním z největších problémů, kterým čelíme v tématu ochrana přírody. Je jasné, že tento zákon se také pohybuje na pomezí lobbingu tří silných skupin, to je lobbing skládek, spalovačů a recyklovačů. A teď k samotnému meritu věci zákona.

Zákon obsahuje neuvěřitelné množství teoretických variant, které při nakládání s odpady a při předcházení vzniku odpadů mohou nastat včetně podrobností, které jsou v současnosti upraveny prováděcími právními předpisy. Návrh je tak neúměrně rozsáhlý a svou podobou nepřehledný, nesrozumitelný a zmatečný. Zákon o odpadech by se měl zakotvit v právním prostředí v odpadovém hospodářství, a nikoliv do něj přinášet řadu teorií, otazníků a nejasností.

Co ze zákona přímo čiší, je extrémní tlak na recyklaci. Z recyklace se stalo náboženství, jeho výsledkem bude drahá recyklace v podstatě všeho, recyklát už nebude podle přijatého názvosloví odpad, to slovo odpad zmizí. To ale neznamená, že ho někdo opravdu sekundárně využije jako surovinu, protože není zřejmé, že o recykláty všeho druhu bude zájem a zda jejich využití bude technicky schůdné a zejména ekonomicky smysluplné. Takže nově budeme mít kromě skládek odpadů ještě nové skládky recyklátů, které nejspíš nepůjdou z legislativních důvodů ani spálit. A když ano, tak to bude velice drahé topení.

Zákon mimo jiné počítá s postupným navyšováním poplatků za skládkování využitelného odpadu, přičemž v roce 2029 by měl dosáhnout 1 850 korun za tunu, což je trojnásobek současnosti. V této souvislosti upozorňuji, že přesný opak zájmu předkladatelů může nastat, protože samozřejmě rostoucí cena za odpady bude evokovat u jistého typu lidí černé skládky a velice odporné nakládání s odpady. A to říkám jako člověk, který recykluje takřka naprosto všechno, přestože nejbližší sběrná místa jsou od mého bydliště 4 kilometry a 200 výškových metrů vzdálená.

Zákon je tak rozsáhlý, že jen člověk, který se pohybuje denně v praxi odpadů, což jsou zejména obce s rozšířenou působností, jsou relevantními připomínkujícími. My všichni ostatní jenom velice těžko můžeme zkoušet číst mezi řádky, co všechno se tam skrývá za kulišárny, triky a podobné věci, které budeme horko těžko řešit v budoucnu. Co je jasné, je zvýšení administrativní zátěže a přesun zvýšení poplatků k fyzickým osobám a k institucím, jako jsou obce, města a kraje.

Problém je vážný. My to nezlehčujeme. Proto také nechceme tento zákon vetovat. Ani na to nemáme dostatek hlasů. Ale musíme si říci, že základem všeho je odpady především nevytvářet. Kupujte české výrobky. Kupujte lokální výrobky. A pak si také všimněte nového fenoménu, že čím dál více lidí nakupuje kliknutím na internetu z druhého konce světa, koupí si takovýhle nějaký pidi midi výrobek (ukazuje) s obalem, který váží kilo a má tři čtvrtě metru (opět ukazuje), když to rozložíte.

Vídáme také ve světě nakonec vývoz těchto takzvaných separátů do chudých zemí, kde to nakonec švihnou do moře. Četli jste asi případ Austrálie, která vyvážela recyklovaný odpad, prodávala to, teď nevím, které z těch chudších zemí tam někde v Indickém oceánu, ta za to zinkasovala ty peníze a pak to hází do moře, a pak je z toho samozřejmě ekologická katastrofa.

Takže my budeme velice sledovat. Budeme mít několik pozměňovacích návrhů, které se týkají zejména těch nesmyslných § 14, § 15 odst. 2 písmeno b) a dalších. A rádi bychom zase zachovali racionalitu v této věci. Čili uznáváme, nezlehčujeme ten problém. Odpady jsou vážná věc, ale nesmí se řešit takovým tím ideologickým stylem odporujícím realitě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Klausovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Petra Bendla, který je v tuto chvíli poslední přihlášený do rozpravy, i když jen s faktickou poznámkou. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuju. Využiji faktické poznámky, protože chci být krátký. Vše podstatné řekl kolega Zahradník, Adamec nebo kolegyně Černochová. Ale když jsem poslouchal pana kolegu Vojtu Munzara, tak ho musím podpořit v tom, čím tady argumentoval, jak to dneska v praxi funguje. Černá skládka vznikne tím, že u nás třeba v obci prostě lidé vezmou igelitovou tašku se svým odpadem a vyhodí to z auta do křoví, do koše. A vozí tam všechno možné - od nábytku přes svůj domácí odpad atd. A já, když nám tohle udělají, tak jdu na obec, domluvím se se starostkou a skládku postupně nějak uklidíme. A uklízíme ji v podstatě pořád bez ohledu na to, že nedaleko od toho místa, kde často lidé tímto způsobem odkládají odpad, mají zdarma možnost využít odkládání separovaného sběru. Nedělají tak.

Jestliže budeme tvrdě postihovat vlastníky prostřednictvím pověřené obce, to znamená obce, se kterou vlastně ani nekomunikují, tak to považuji za nadbytečné a téměř frustrující pro ty lidi. Jestli oni mají nést odpovědnost za skandální chování některých našich spoluobčanů tímto způsobem, pak si nemyslím, že by to byl dobrý zákon. Nefungoval by v praxi. Ty věci fungují. Relativně si myslím, že se to daří vždycky příslušnou obcí, v jejímž katastru se ta černá skládka nachází, vyřešit. A tak bych si uměl představit, že tam vlastně nic takového nebude, neboť každý starosta, každé to malé zastupitelstvo cítí zodpovědnost za to, že černou skládku společnými silami, je-li to menší, zvládne to ten vlastník, ale není-li to malé, opakuje-li se to, pak tam prostě ta obec musí pomoct.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, vypršel vám čas k faktické poznámce. Děkuji. Nikoho jiného přihlášeného do rozpravy nemám. Ptám se, kdo se hlásí z místa. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova. Pan ministr. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, začnu tím, co řekl velmi správně pan kolega Adamec, a to je, že odpady byly, jsou a budou byznys. A protože to tak je, tak z toho samozřejmě prostě vyplývají i některé antagonistické rozpory, které prostě nelze vypořádat. Protože vztahy mezi těmi, kteří chtějí recyklovat, těmi, kteří chtějí spalovat, těmi, kteří chtějí samozřejmě odpad vůbec nevytvářet, a především těmi, kteří chtějí dále skládkovat, a jsou tací, protože z toho mají miliardy korun, jsou v praxi neřešitelné. Nikdy je nepotěšíte všechny. A tudíž nikdy nepotěšíte ani všechny kolegyně a kolegy v této Poslanecké sněmovně.

A bylo zajímavé, že když jste sledovali tu diskusi, tak tady zazněly ty rozpory. A myslím, že to bylo jasné. Pro někoho je rok 2030 konce skládkování příliš daleko. Pro někoho je příliš blízko. Pro někoho je třídicí sleva příliš přísná. Pro někoho je příliš benevolentní pro obce. Pro někoho je skládkovací poplatek, jak je navržen, vysoký. Pro někoho je nízký, protože by měl být ještě motivační. Tím chci jenom dokladovat, že není možné v téhle oblasti dosáhnout nějaké komplexní shody se všemi.

Nám se ale povedla věc, která se vlastně předtím nikomu nepovedla, abychom stáli před deseti dny na tiskové konferenci v jedné řadě vedení Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory, Ministerstva průmyslu, Ministerstva životního prostředí, a všichni prezidenti těch svazů řekli ano, my s těmito zákony, jak jsou navrženy, souhlasíme a podporujeme je, protože je to prostě někdy velmi krvavý kompromis mezi našimi zájmy. Všichni skřípou zuby stejně. A to je vždycky signál, že se něco povedlo. Nikdo nebyl příliš nadšen. Nikdo nebyl příliš zklamán. Několikrát to tady zaznělo od vás, kolegyně, kolegové.

A já jsem velmi rád za tu debatu, byť mi některé věty, které tady zazněly, tak já už jsem je slyšel v minulosti, a některé mi připadaly, odpusťte mi to slovo, jako vlhký sen jedné konkrétní skládkařské společnosti, která by tady nejradši skládkovala do roku 2150. Ale ono se to naštěstí nepodaří.

Tak a teď jenom krátce k některým mýtům. Česká republika... (Reakce z pléna: Me too?) Ne Me too, ale mýtům.

Česká republika dneska energeticky využívá 12 % svého komunálního odpadu. Evropský průměr je 28 %. Jsou severské země jako Švédsko, Finsko, Dánsko a další, které mají hodně přes 50 % energetického využití. Záměrně říkám energetické využití odpadů. Ne spalování, to je rozdíl. Tady je prostě energetické využití odpadů v tomto státě sprosté slovo. A proč? Protože tady skupina ekologů, a na jedno jméno si konkrétně vzpomínám, ale nebudu říkat, abych mu nedělal reklamu. Je paradoxní, že tenhle člověk vlastně je na jedné straně jako ekolog se skládkaři, to mě překvapuje. A všichni střílejí do toho energetického využití. A oni říkají: recyklujte, musíte recyklovat.

Vážení, kdo si ten zákon přečetl, a uznávám, že to není jednoduchý zákon, tak tam najde přímo v zákoně povinná procenta pro recyklaci: 55 % v roce 2025, 60 % v roce 2030 a 65 % v roce 2035, protože to jsou evropské cíle a jsou propsány do zákona. Ale nikde tam nenajdete procento, kolik musíme spalovat. Protože takové procento samozřejmě neexistuje. Ale řeknu vám jednoduché číslo. V roce 2035 Česká republika bude povinna recyklovat 65 % svého komunálního odpadu podle evropských pravidel. 10 % maximálně skončí na skládkách i po zákazu skládkování - to je struska, popel a celá řada dalších odpadů, které nelze dneska nějakým způsobem využít. A rozdíl mezi 100 % a 75 % je 25 %. To znamená, pouhých 25 % tady zůstane na to spalování nebo energetické využití. Pouhých 25 %. Víc prostě nemůžeme.

Takže kdo říká, že tady budeme spalovat obrovské množství, říká nesmysl. My dneska energeticky využíváme 12 % a v nejlepším případě se dostaneme na 25. A to budeme pořád hluboko pod evropským průměrem. Tak proboha už prosím přestaňme argumentovat tím, jak jsou tady nadkapacity a budou vznikat nadkapacity na energetické využití. Nebudou! Protože oni to nebudou mít čím krmit. A ti podnikatelé, kteří do toho budou dávat miliardy korun, tak nedostanou žádnou dotaci. V tom s vámi souhlasím. Někdo tady řekl, že jsem vyjednával v Evropě kolem - no nikdy jsem nevyjednával v Evropě, aby Evropa podporovala spalování. Nikdy jsem o tomto nevyjednával! Vyjednával jsem tam o spoustě věcí kolem EIA atd. Protože Evropa nepodporuje spalování! Nepodporuje dotačně, ale nezakazuje ho.

A vracím se k tomu, co tady zaznělo, a my jsme to zažili v krizi v roce 2008, nebo vlastně v letech po krizi, když prudce klesla poptávka po recyklovaných materiálech, po tříděných materiálech. A já se ptám: Co bychom s tím asi dělali, s tím materiálem, kdyby ho nikdo nechtěl a my jsme neměli jinou koncovku a bylo zakázáno skládkování? Tahle vláda prostě samozřejmě odpovědně přes různé apely na šílenství z hlediska nějakých procent si uvědomuje, že to musí být dobře rozloženo, a recyklace je základ. My dneska recyklujeme 39 % komunálního odpadu, musíme se dostat na 55 % v roce 2025 a to nebude žádná sranda, dámy a pánové, to uznávám.

A někteří z vás tady hovořili o tom, co s tím. Všechno se skrývá v jednom slovíčku a to se jmenuje ekomodulace. Ta je tam naznačena jak v zákonech o výrobcích s ukončenou životností, tak v zákonech o obalech. Budeme o tom ještě mluvit. Ta přenese významně větší odpovědnost na výrobce, a myslím, že to tady taky říkal pan kolega Adamec, prostě výrobce bude daleko víc než dnes zvýhodňován, anebo znevýhodňován, podle toho, jaký obal uvádí nebo jaký výrobek uvádí na trh. Jestli je ten výrobek recyklovatelný, jestli je vůbec opravitelný. Protože my dneska hlavně šílíme z nadužívání, z nadspotřeby celé řady obalových materiálů.

To znamená, já můžu všechny uklidnit, že tato země rozhodně se ani zdaleka neposune do pozice Německa, které spaluje přes 50 % komunálních odpadů, nebo Švédska, nebo Norska. A já jenom odmítám rovnítko, že energetické využívání odpadů je sprosté slovo. Není. Je to normální, budeme tak i nahrazovat uhlí, mimo jiné. Tak já tu hysterii kolem toho skutečně nechápu. Ale recyklace má přednost. A je propsána do zákona.

Pokud se týká pozlacování, gold-platingu, tak vás můžu ujistit, že tam není ani náhodou, protože rok 2024, který je původně jako konec zákazu skládkování, jsme schvalovali v době, kdy všechno směřovalo k zákazu skládkování z Evropy v roce 2025. Evropská unie ale posunula ty své povinnosti až do roku 2030, nebo závazky, protože přímo se říká, že členské státy usilují o to, aby od roku 2030 nebyl přijímán na skládku žádný odpad vhodný k recyklaci nebo jinému využití, zejména komunální odpad. To přímo cituji evropskou směrnici. Takže rok 2030, zákon o zákazu skládkování, je také velmi krvavým kompromisem mezi subjekty, jako byl průmysl, některé kraje, které říkaly, my chceme 2024, ale ty koncovky, které by odklonily zhruba 1,9 milionu tun ze skládek do roku 2024, prostě nejsou a nepostaví se za rok ani za dva roky.

Ano, určitě tady bude velká debata, já se na ni těším, ve výborech, na seminářích. Kam nás pozvete, tam přijdeme. Sami budeme dělat semináře, abychom vysvětlovali naše pozice.

A z hlediska poplatku - je postaven tak, právě v kombinaci s třídicí slevou, aby nezatížil obyvatele. Jinými slovy, já myslím, že každý z nás to znáte: pokud dobře třídíte, tak v té černé popelnici toho zbývá absolutní minimum. Já dneska - a ten zákon to umožní, aby samozřejmě se i tomu upravily svozové frekvence, konkrétní platba za litr nebo za kilo objemu odpadu. Celá řada obcí to už dneska dělá, že váží odpady, mají čárové kódy na popelnicích, prostě přímo KUKA vozy, které váží odpady. A to jsou věci, které fungují i v zahraničí. A když se na to potom podíváte, tak i zvýšení skládkovacího poplatku, a opět to tady zaznělo - ty peníze vezme skládkařům, ale nevezme je občanům. Protože pokud se bude dobře třídit a obce splní třídicí slevu, tak vůbec občan nemusí pocítit zvýšení skládkovacího poplatku. Ale i kdyby obec zcela promítla zvýšení skládkovacího poplatku občanům, tak se bavíme řádově třeba o 10-15 korunách ročně. Deset, patnáct korun ročně, vážení, z hlediska toho zvýšení. Je to všechno zpracováno v rámci RIA.

Mohl bych tady mluvit ještě velmi dlouho, a nechci s tím zdržovat, ale jenom si ještě krátce dovolím reagovat na některé věci. Já myslím, že i pro paní poslankyni Krutákovou. Znovu říkám - recyklace. Tady byla velká debata, jestli tam udělat nějaká daňová zvýhodnění. Jsem přesvědčen, že daňová zvýhodnění nehrají žádnou roli z hlediska podpory recyklace. Co bude fungovat a co funguje a co budeme podporovat dále a konkrétně podporujeme, jsou zelené zakázky, tzn. možnost, aby - například vám uvedu konkrétní případ, aby stát, když podporuje kanalizace, vodovody a jde tam samozřejmě do toho zamíchat recyklát docela významným množstvím plastu, tak aby samozřejmě tam bylo sborové zvýhodnění v zelených zakázkách na využití recyklátu. Je to správné. Když to stát chce, měl by to i sám podporovat.

Kolikrát tady padlo stanovisko obcí. Ale my jsme došli k základnímu souladu se Svazem měst a obcí. Odpadové zákony včetně všech těch parametrů byly schváleny Svazem měst a obcí, jeho předsednictvem, byly schváleny Svazem průmyslu, byly schváleny Hospodářskou komorou a troufám si říct, že tady opravdu můžu mluvit jménem velmi široké skupiny, která toho dosáhla jako kompromisního znění.

Pan poslanec Munzar k černým skládkám. Byla to obrovská, několikaměsíční debata mezi vlastníky pozemků a Svazem měst a obcí, protože Svaz měst a obcí původně chtěl daleko přísnější podmínky pro vlastníky. A my jsme viděli, že pro velké vlastníky, mluvili jsme s Lesy ČR a s dalšími, to prostě není možné. Není to pro ně akceptovatelné. Svaz měst a obcí řekl jednoznačně: Aplikujte pravidlo vlastnictví zavazuje. Vlastnictví také znamená odpovědnost. My jsme viděli, že to není realistické, že nemůžeme oplotit půlku republiky. Proto jsme navrhli postup - a teď nechci zdržovat, vysvětlíme ho ve výborech, vysvětlíme ho na seminářích - kde jsme přesvědčeni, že to nepřinese, jak se obává kolega Munzar nebo kolega Bendl, zatížení obcí. Naopak Státní fond životního prostředí bude ve větší míře poskytovat dotace obcím na odstraňování černých skládek. Jestliže jsou lidi čuňata, tak nezměníme žádným zákonem, prostě jestliže někdo vezme igelitovou tašku a hodí ji z auta do příkopu, bohužel to je o morálce, to není o žádném zákonu, to víme všichni. Není na to zázračná metoda, ale umožníme určitý kompromis mezi tím, co chtěl SMO ČR, a tím, co chtěli velcí vlastníci, a ten je vtělen právě nakonec do toho znění, kdy jsme vypořádali rozpor i s Ministerstvem zemědělství.

Závěrem. Dámy a pánové, děkuju velmi za zajímavou debatu. Děkuju za to, že budeme mít možnost dál v ní pokračovat ve výborech. Byl bych rád, abychom to zvládli v rámci těch 60 dnů, protože tam jsou nějaké další transpoziční lhůty a jsem přesvědčen, že jsme schopni to zvládnout v rámci 60 dnů, tedy standardní lhůty. Chci také říct, že jsme v situaci, kdy opravdu neumíme a nedokážeme, a nedokázal to zatím nikdo, abychom všechny ty, kteří by do toho rádi svoje vize propsali, uspokojili najednou. Je to v souladu s evropskou legislativou. Je to v souladu s možnostmi této země. S určitou historií. A jestliže dnes skládkujeme 45 % komunálního odpadu, tak se prostě chceme dostat na 10 % skládkování v roce 2030. A já jsem přesvědčen, že se nám to podaří a že nejenom naplníme evropské směrnice, protože to je to druhotné, při vší úctě, ale především se k odpadu začneme chovat jako k surovině, jako k cennému zdroji energie, a ne jako k něčemu, co jako hnusnou, ošklivou, špinavou věc zahrabáváme pod zem.

Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi životního prostředí Richardu Brabcovi za závěrečné slovo. Ptám se pana zpravodaje, jestli má zájem. Pane zpravodaji, hned vám ho udělím, jenom konstatuji dvě došlé omluvy, a to pana místopředsedy Tomáš Hanzela z dnešního jednání do konce jednacího dne od 10.00 hodin z pracovních důvodů a ze zdravotních důvod od 9.00 do 10.30 hodin paní poslankyně Tereza Hyťhová.

Nyní pan zpravodaj se závěrečným slovem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mně krátké shrnutí. Já si tedy taky dovolím poděkovat za kultivovanou diskusi, která zde proběhla k této novele zákona. Samozřejmě jsou tu různé názory, které budeme mít možnost diskutovat. Z toho důvodu bych chtěl také poděkovat za to, že nedošlo k návrhu na zamítnutí nebo na přepracování, ale že je tady snaha opravdu tento zákon udělat tak, aby byl v pořádku, a dát možnost na jednotlivých výborech toto řešit. A i já bych si dovolil podpořit názor pana poslance Adamce, aby všechny tyto zákony, které se týkají životního prostředí, byly předány i na hospodářský výbor, aby i zde byla možnost tuto problematiku diskutovat. Takže to je za mě asi všechno. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zpravodaji a můžeme tedy pokračovat v projednávání, a to přikázáním výborům k projednání. Jak konstatoval zpravodaj, nepadl návrh na zamítnutí ani na vrácení k přepracování, a můžeme tedy jednat rovnou o přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázat jinému výboru jako garančnímu? Není tomu tak.

 

Mohu tedy konstatovat, že rozhodneme v hlasování 179, které zahájím, a ptám se, kdo je pro přikázání výborům pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 179. Přítomno 153, pro 144, proti nebyl nikdo. Můžeme pokračovat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru a zpravodaj navrhl výboru hospodářskému. Hlásí se ještě někdo další? Ano, pan kolega Feri. Prosím.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já navrhuji výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Díky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Další výbor? (Poslankyně Mračková - tentýž.) Ten samý. Dobře. Jiný návrh nevidím. Budeme tedy rozhodovat ještě o přikázání hospodářskému výboru a výboru pro regionální rozvoj.

 

V hlasování číslo 180 rozhodneme o přikázání hospodářskému výboru.

Zahájil jsem hlasování číslo 180 a ptám se, kdo je pro hospodářský výbor. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 180. Z přítomných 154 pro 92, proti 3. Návrh byl přijat.

 

Dalším výborem je výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, a to rozhodneme v hlasování číslo 181, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 181. Z přítomných 155 pro 142, proti nikdo. I tento návrh byl přijat.

 

V rozpravě ještě padl návrh na prodloužení lhůty k projednání o 20 dnů od pana poslance Elfmarka, a to rozhodneme v hlasování číslo 182, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro prodloužení lhůty k projednání. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 182. Ze 155 přítomných pro 78, proti 57. Návrh byl přijat.

 

Ptám se, jestli je zájem o kontrolu elektronického zápisu o hlasování. Není tomu tak. Konstatuji tedy, že tento tisk 676 byl přikázán výbor pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Další výbory, které budou tento tisk projednávat, jsou výbor hospodářský a výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj a lhůta k projednání je 80 dnů, tedy prodloužena o 20. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a končím bod číslo 58.

 

Pan zpravodaj může odejít od stolku zpravodajů, pan ministr zůstane, protože dalším bodem je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.