(18.30 hodin)
Poslanec Ivo Pojezný: Dovolte mi zareagovat na pana kolegu Bartoně. Právě to si myslím, že kdyby si to osvojil vládní návrh, pan ministr si to vzal za své, tak právě mohli vytvořit tu kategorii úplného středního vzdělání bez maturity a nebyl by to asi žádný problém. Předpokládám, že ten tým odborníků on tam má, aby s tím něco udělali. A pokud by si to vzali za své, tak je to úplně bez problémů. Jinak ta shoda je tam veliká, a proto si taky myslím, že není až tak velký problém, kdyby tento váš návrh se zamítl teď v prvním čtení a pokračovalo se spoluprací právě s Ministerstvem školství.
A ještě k panu kolegu Vondrákovi. Já nevím, jestli bych udělal matematiku, zkoušel jsem to před dvěma lety, podařilo se mně to s odřenýma ušima, český jazyk jsem dělal excelentně přes internet, možná že to bylo taky klidem u počítače, že jsem nebyl v tom stresujícím prostředí, ale je to taky třeba tím, že jsem humanitně zaměřený, že mně je bližší třeba František Gellner, Antonín Sova, Karel Čapek než třeba derivace apod. Tím neshazuji samozřejmě žádného matikáře, sám jsem povinně musel dělat maturitu z matematiky, my jsme byli půl napůl třída, nicméně tehdy, na gymnáziu to bylo, mám dojem, že polovina dostala něco bližšího čtverce, ostatní dostali jedničky, pak taky vypadalo jejich studium, kdo šel na technické směry, na VUT, tak to byli ti jedničkáři, nebo na architekturu, ti humanitně zaměření šli na pajdáky, na filozofii apod. Tak to dřív bylo a myslím si, že to nebylo špatné, a kdybychom se k tomu vrátili - třeba je to právě ta možnost disputace s ministrem. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já děkuji a v tuto chvíli má slovo pan ministr.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Děkuji za slovo. Rychlá reakce na Iva Vondráka. Já jsem vnímal ten návrh tak, že je rozdíl mezi tím, když někdo má základní vzdělání, a potom to není za odsezení, ale je to za to, když dosáhne těch výsledků, absolvuje čtyři roky a neudělá maturitu. Tak jsem to vnímal já. A já tam ten rozdíl vnímám. Že je rozdíl, jestli se někdo snaží, dělá ty postupné kroky, ale neudělá to velké finále. Ale toto je přesně ta věc, kde můžeme o tom vést seriózní debatu, a myslím si, že ten ideální půdorys je školský výbor. A já tady samozřejmě navrhuji v případě, že projde návrh na zamítnutí toho druhého návrhu, tak jsem připraven tuto debatu vést. Když to tady padlo, byl jsem k tomu vyzván, tak já jsem připraven se o této záležitosti bavit, protože skutečně ten rozdíl je asi zjevný a nemá smysl, aby někdo, kdo jenom ve finále neuspěje z jakýchkoli důvodů, skončil jako ten, kdo se o to ani nepokusil a neprošel těmi čtyřmi stupni. Není to tak, že by to odseděl, stačilo absolvovat ty čtyři roky, ale absolvovat nějakým způsobem, tzn. s vysvědčením. Tak jsem vnímal tu iniciativu.
A teď jenom reakce na pana poslance Váchu. Ano, k té organizaci Ministerstva školství, to by dělal někdo jiný, než posuzoval tu vaši žádost. Ale samozřejmě pokud ze 105 % nebo navýšení o 5 % to někdo vzal krát 0,95, tak vás o 0,25 % poškodil, za což se vám omlouvám. Ale přípravu maturitních testů jednotných přijímaček má na starosti někdo jiný.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak děkuji. V obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Antonín Staněk, připraví se pan poslanec Ivo Pojezný. Prosím, máte slovo.
Poslanec Antonín Staněk: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se také alespoň krátce vyjádřil k předkládaným materiálům. A začal bych asi jednou úvahou. Maturita v minulosti byla a stále je podmínkou pro vstup na vysokou školu. Všichni, kdo jsme absolvovali vysokoškolské studium, tak víme, že je zásadním způsobem odlišné od toho, jakým způsobem se studuje na školách středních. Na střední škole jsou znalosti, vědomosti studentů průběžně zkoušeny, prověřovány a studenti se učí více či méně z hodiny na hodinu, připravují se průběžně. Vysokoškolské studium je ale o tom, že student dochází na přednášky, na cvičení, na semináře a na konci semestru skládá rozsáhlejší zkoušku. Musí prokázat schopnost zvládnout větší penzum svých znalostí, vědomostí, umět to odprezentovat. Proto také o maturitě se hovořilo jako o zkoušce z dospělosti, o tom, že mladý člověk dokáže takovýmto způsobem zvládnout rozsáhlejší obsah učiva, dokáže ho určitým způsobem dát do souvislostí, dokáže s ním potom pracovat. Proto se také v minulosti dobří učitelé snažili vysvětlit rodičům a žákům, že např. ten či onen není zcela jasně studijní typ, protože právě tuto schopnost nemá a byl by mnohem lépe uplatnitelný a mnohem šťastnější, kdyby šel jinou cestou, ať už střední odborné školy, nebo učiliště, kde by mohl vyniknout. A právě v takovém typu zkoušky, jako je maturita, já vidím ten zásadní přechod mezi tou střední školou, která ještě navazuje na základní, a tím, čím má být pro člověka škola vysoká.
Tady správně zaznělo, že mnoho z toho, co ve škole máme, co se učíme, tak velmi často v praktickém životě nevyužijeme. Já sám, když si vzpomenu na svá školní léta, tak jsem přemýšlel nad tím, proč dělám ve škole to či ono, protože to přece nebudu v životě potřebovat. Cesty paradoxů jsou ale nevyzpytatelné. Když jsem končil střední školu, tak jsem si myslel, že budu po maturitě - mimo jiné z matematiky, kterou jsem měl povinnou, z českého jazyka, chemie a ruského jazyka - pokračovat na vysoké škole v oboru chemie, matematika. Ukázalo se, že ta příležitost nenastala, a já jsem po roce působení v podniku výpočetní techniky dělal přijímací zkoušky na vysokou školu v oboru český jazyk a společenské vědy. Dalo by se říci - naprosto odlišné předměty. Ale střední škola mě připravila opravdu komplexně, dokázal jsem se v obou těchto řekněme odlišných skupinách zorientovat.
Proto jsem přesvědčen, že ustupovat od maturity z matematiky, ustupovat od snahy zkoušet a přivést středoškoláky k tomu, aby prokázali schopnost komplexního pochopení učiva, je špatná cesta, je to slepá cesta. A nemá smysl čekat, jestli se nám zlepší způsob, jakým se matematika učí, nebo neučí, protože já si myslím, že v českém školství je spousta kvalitních učitelů matematiky na základních a středních školách. Je to o tom, jakým způsobem spolupracuje škola, rodiče, žák, jestli si vycházejí vstříc. A myslím si, že tato cesta je cestou správnou, a nikoliv ustupovat a zjednodušovat ten systém.
K návrhu kolegů Pirátů ve sněmovním tisku 506 a k té debatě, jestli uzákonit střední vzdělání, nebo neuzákonit. Já s tím samozřejmě nemám problém, protože si velice vážím času, který studenti ve škole stráví, čtyři roky tam pravidelně docházejí, prošli těmi dílčími zkouškami, jeden po druhém, a na závěr se prokáže, že jediné, co jim chybí, je třeba ta schopnost komplexně zvládnout celé penzum učiva, přednést ho, předložit ho a uspět. Ale já se ptám, proč tedy stejným způsobem neuvažujeme i v oblasti vysokoškolského vzdělání. Protože pokud se nemýlím, tak studenti, kteří absolvují tři roky bakalářského studia, šest semestrů, mají uzavřený ročník, splnili všechny podmínky, mají jít k bakalářské zkoušce a obhájit bakalářskou práci, může se stát, že i u této zkoušky neuspějí, a pak, pokud se nemýlím, nemají vysokoškolské vzdělání, nemají bakalářské vzdělání. Ale absolvovali šest semestrů - tři roky života. ***