(13.40 hodin)
(pokračuje Klaus)
Takže kdybyste to mysleli vážně, tak tady stojíte, pane ministře, a říkáte, ať nejsou v první třídě počty, ať tancují, nebo nevím, ať tam dělají něco jiného. Já s vámi nebudu souhlasit, ale to by bylo logicky správné. Takhle bych to viděl, že ten svět vidíte, a já bych se vás snažil přesvědčit, že ho vidíte špatně. Ale jakoby tam dávat to úsilí, ty učebnice, učitele, hodiny a hodiny času, a pak říct: to se ani nebude zkoušet, to žádný smysl nedává... Protože zase tedy jako 27 let pedagog vám řeknu, že to, co se nezkouší, tak ti žáci neumějí. To mě můžete napadat nějakými těmi modernistickými řečmi takových těch lidí, kteří v životě neučili a jenom o tom něco píšou, ale ta realita je úplně jiná.
Takže my podáme pozměňovací návrh v tom smyslu, aby ty původní bohulibé myšlenky tohoto zákona byly zachovány, ale na tu matematiku aby se nesahalo, protože tím ohrožujeme konkurenceschopnost České republiky, úroveň vzdělání a všeho. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Jsou zde dvě faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec Kasal, poté pan poslanec Martínek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Já bych chtěl v jedné části podpořit pana poslance Klause prostřednictvím pana předsedajícího. V roce 2016 jsme měnili vzdělávání lékařů a měnili jsme ho v tom smyslu, že do té doby byl pouze test, respektive účast na nějakém vzdělávání, ale museli jsme tam vrátit tu zkoušku, která v zásadě odpovídala první atestaci, protože ti lidé to neuměli. A ve chvíli, kdy se museli naučit ke zkoušce, tak se to výrazně zlepšilo.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan poslanec Martínek. Prosím.
Poslanec Tomáš Martínek: Já jen krátce musím reagovat na vrchního dezinformátora ve Sněmovně pana Klause.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Prosím mým prostřednictvím.
Poslanec Tomáš Martínek: Prostřednictvím pana předsedajícího. Protože to, co tady říkal, že by měla být maturita za účast, to si asi vážně vymyslel, protože nic takového nikdo z Pirátů neřekl.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan poslanec Kolovratník v rozpravě. Připraví se pan poslanec Zahradník.
Poslanec Martin Kolovratník: Dobré odpoledne. Děkuji za slovo. Já jsem trpělivě v té rozpravě vydržel přihlášen, byť se do školství pustit v debatě po takových velikánech, jako je Václav Klaus, Kateřina Valachová, Ivo Vondrák, tak si připadám, jako kdybych měl teď recitovat báseň po Jaroslavu Seifertovi, já, obyčejný poslanec z hospodářského výboru. Ale pokusím se o to a možná to moje vystoupení bude o to zajímavější, že nemám možná tu provozní slepotu, nejsem odborníkem na školství. A omlouvám se tím panu ministrovi, ale já budu držet pozici, kterou řada mých předřečníků tady stanovila, řekla, a moje je stejná. Já tomu nerozumím a nemohu se ztotožnit s návrhem na rušení povinné maturitní zkoušky z matematiky. A možná ta linka s mou odborností, s dopravou, s hospodářským výborem bude celkem pochopitelná.
Já v rámci svých poslaneckých výjezdů velmi často jezdím po Pardubickém kraji, kde je hodně silný strojírenský průmysl, kde jsou výrobní průmyslové firmy. Jedna firma za druhou říkají, že volají po technickém vzdělání a technických oborech. Jak to se sebou souvisí? Navštěvuji také školy - Střední průmyslovou školu a učiliště v Chrudimi, naprosto perfektní škola, Automobilní školu v Holicích, která má ty učňovské obory i maturitní. Ve všech případech všude v regionu, kde jsem byl a s těmi lidmi mluvil, tak oni říkají: nesbližujte ty hranice k sobě, nerezignujte na kvalitu, ale naopak snažte se tu úroveň oddělit a tu kvalitu těch oborů, které jsou maturitní, zvýšit a nerezignujte na tu kvalitu. Zkrátka, a zaznívá to tady, musíme mít odvahu to říci, ta maturita není pro každého, ale to není špatné, to není něco horšího. Naopak, ty obory, které jsou učňovské a mají ve svých osnovách v dalších ročnících více technických oborů, více praxe a nemusí se připravovat na tu maturitu, na ty teoretické části, tak právě získají tu odbornost technickou. Takže opravdu, kolegové, to volání z terénu je naprosto opačným směrem.
Druhý důvod, a bylo to tady dnes několikrát zmíněno, Ministerstvo průmyslu, Karel Havlíček, to, co všude vidíte, ten tah na branku a síla v tom, abychom už nebyli montovnou, abychom podporovali vědu, výzkum, inovace, abychom se vzdělávali a naopak tlačili a snažili se o co nejvyšší kvalitu, tak my přece nemůžeme tady najednou říct, jak to pan ministr zdůvodnil v tom úvodním slově: máme čísla, že studentům se u maturity nedaří, tak ji raději zrušíme, nebudeme ji dělat. To je přece úplně opačný pohled na věc.
A snad třetí argument, kterým chci to svoje stanovisko opřít, je i moje osobní zkušenost a moje rodina. Mám v rodině řadu učitelů, většinou základního školství. Když jsem se jich na tohle ptal, učitelů, kteří jsou s dětmi a vidí, jaké jsou trendy, jaký je vývoj, tak všichni říkají: prosím, nerezignujte na kvalitu, nerušte maturitu, ale naopak zaměřme se na to, abychom ať třeba z těch základních škol, anebo pak ze středních byli schopni žáky co nejlépe připravit. Můj syn je ve druháku na gymnáziu, Gymnázium Dašická, jedno, tuším, ze sedmi nebo deseti nejlepších škol v republice, to gymnázium už teď od druháku a pak od třeťáku nabízí studentům semináře, tak aby se mohli specializovat, a třeba ti, kteří právě mají k maturitě z matematiky, k těm oborům i výpočetní techniky, IT, té umělé inteligence, kterou dnes zmiňoval Ivo Vondrák, blízko, aby se na ně cíleně mohli připravit.
Takže za mě toto byl opravdu krok špatným směrem a snad s těmi argumenty právě z praxe ze setkání s firmami, se středními školami, které se věnují i učňovskému školství, si myslím, že tohle je srozumitelné a jasné. A věřím, že to většina z vás bude vidět podobně. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A nyní pan poslanec Zahradník, připraví se pan poslanec Juříček. Prosím.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych si dovolil vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, pana kolegu Kolovratníka uklidnit. Od té doby, co Marie Terezie rozhodla, že musíme do školy chodit všichni, tak také všichni tomu školství rozumíme a myslíme si, že do toho můžeme mluvit. Ona nakonec ta naše císařovna je autorkou snad výroku, že vzdělávání je a vždycky zůstane politikou, takže taky proto se tady tím školstvím tak intenzivně a velmi často zabýváme.
Já bych se chtěl nejdříve vyjádřit vůbec k té terminologii. Mluvíme tady o současném typu maturitní zkoušky jako o takzvané státní maturitě, jako bychom tím nějak dávali najevo, že to, co bylo předtím, ten způsob ukončování středoškolského studia, jako by státní zkouškou nebyl. Ale ono to není pravda. Od roku 1849 po Exner-Bonitzově reformě je v rakouském školství a následně pak tedy i ve školství československém a českém maturitní zkouška zkouškou státní, samozřejmě že ten dohled státu tam byl realizován tím předsedou maturitní komise, obvykle význačným činovníkem v oboru státní nebo veřejné správy ve školství.
Neměla to většinou ta matematika lehké. Je to těžký obor, vyžaduje soustředěnou práci, přípravu, nedá se nikterak okecat, nedá se nahradit nějakou komunikativní dovedností, a tak byly vždycky určité snahy o to matematiku a hlavně pak závěrečnou zkoušku z ní z toho vzdělávacího systému vytěsnit. Někdy v roce 1775 dokonce bylo uvedeno v osnovách, jejichž autorem byl Gratian Franz Marx, že by měla ta výuka sloužit pouze pro zábavu, což si tedy těžko umím představit, že by tomu tak skutečně mohlo být.
Od toho roku 1849 do roku 1908 byla matematika povinnou součástí maturitní zkoušky na gymnáziích a psala se z ní samozřejmě taky maturitní písemná práce vedle latiny, řečtiny a vyučovacího jazyka. To trvalo do roku 1908, kdy vrcholila diskuse o náročnosti maturitní zkoušky. Opravdu ta zkouška byla tehdy náročná, možná polovina, možná třetina studentů prostě neprošla ani k maturitě, ale ta debata nakonec vyústila v to, že byla zrušena písemná zkouška nikoliv z latiny, nikoliv z řečtiny, ale z matematiky. Takže ohrožení tady bylo tedy vždycky. ***