(18.50 hodin)
(pokračuje Bělobrádek)
Ne vždycky je úplně jednoduché dát do legislativy odbornost a sloučit ji s tou legislativní stránkou. Já jsem spolupodepsal ten původní návrh, a to už s tím, že mám určité výhrady k některým pasážím toho původního návrhu. A potom přišel, po nějaké době, ten komplexní pozměňující, tzv. kompromisní návrh. Já mohu říct, že podle mého soudu není kompromisní, ale je opravdu dobře udělaný. A všechny ty připomínky, které jsem k tomu měl a které jsem konzultoval i na Veterinární a farmaceutické univerzitě se svým bývalým školitelem na ústavu, který se právě ochraně zvířat proti týrání věnuje jak prakticky, tak otázkám vůbec legislativy a právních předpisů, je to, co vyučují, tak jsem přesvědčen i po té konzultaci, že tak jak to nakonec dopadlo, to není kompromis, ale je to skutečně vyvážené, protože v tom původním návrhu byly některé pasáže skutečně neodborně, nebo ne příliš dobře napsány, a tak jak je výsledný produkt, tak si dovolím jednoznačně říci, že je to skutečně napsáno dobře a že to je promyšlené. Myslím si, že i to, že došlo k určitým úpravám, co se týká sazeb, je ku prospěchu věci.
To, co tady zaznělo, já jen zareaguji velmi krátce. Je potřeba si uvědomit, že zvířata, to nejsou jen pejsci a kočičky. Ono ne všechna zvířata jsou bezbranná jako koťátka. Ono když máte tunového býka, tak mu málokdy vysvětlíte, že by bylo dobré, aby něco dělal nebo nedělal. Když je to... (Odmlka pro hluk v sále.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já vás poprosím o klid v jednacím sále, aby se pan poslanec mohl vyjádřit. Prosím klid. Tak prosím.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Když je to šelma, tak má také nějaké chování. A víme dobře, že dochází k tragédiím, kdy psi i pokoušou malé děti, a to dost nepříjemně. Jsou případy, kdy i hospodářská i domácí zvířata nepěkně zraní nejenom chovatele, ale třeba i cizí lidi. To znamená, mějme... (Další odmlka pro trvající hluk.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já vás požádám ještě jednou o klid, aby se pan poslanec mohl vyjádřit. Tak prosím.
Poslanec Pavel Bělobrádek: To znamená, dochází k případům, které je potřeba brát skutečně velmi vážně. To samé je potřeba si uvědomit, že když s těmi zvířaty žijete a zacházíte, tak na ně nemůžete mít úplně lidská hlediska, protože ta zvířata samozřejmě mají jiné chování, mají jinou fyziologii, mají samozřejmě jiné parametry. To je také potřeba vždycky brát v úvahu.
Je také pravda, že musíme dávat pozor, abychom v této legislativě nezašli příliš daleko. Ano, onen úzus, který byl, že zvíře je věc, to bylo dáno i historicky právem. A samozřejmě nikdo nepopírá, že zvíře je živý tvor, který cítí bolest, a je to správně, že se posouvá tato legislativa i to vnímání. Ale zase nemůžeme potom dávat na stejnou úroveň člověka a zvíře, protože bychom se mohli dostat do paradoxní situace, že nemůžeme zvíře vodit na vodítku, protože to je proti jeho fyziologii, že ho nemůžeme kastrovat nebo že ho nemůžeme připouštět, kdy uznáme za vhodné my.
To, co tato legislativní úprava řeší, právě jsou i ty tzv. množírny. Je to samozřejmě nechutný byznys, který se provádí, ale vždycky, a to bylo i v tom původním návrhu, je potřeba dávat pozor, aby to neuškodilo těm chovatelům, kteří jsou slušní a kteří skutečně se snaží o to, aby ta zvířata žila v dobrém, pohodě a bez nějaké újmy. Proto ještě jednou chci říct, že je potřeba vždycky dobře vážit a vždycky rozlišovat a nedávat lidské příměry a lidské vlastnosti zvířatům, protože příroda není ani milosrdná, ani krutá. Je taková, jaká je. A je potřeba ji tak brát. Takže když šelma strhne nějakého savce, dejme tomu když vlk strhne srnu nebo když lev strhne antilopu, tak ji předtím neomráčí. To je příroda. A je potřeba si uvědomit, že tak to v přírodě prostě chodí. My jako lidé nejsme zvířata, a proto se tak chovat nemáme a proto je dobré, abychom se také tímhle vždycky zabývali. Ale abychom nevychýlili poměr mezi tím, jak se chovat k lidem, a jak vnímat zvířata jako určitě tvory, kteří cítí bolest, a je potřeba k nim mít jako k božímu stvoření úctu.
Proto velmi vítám tento komplexní pozměňovací návrh. A ačkoli je nazýván, že je kompromisní, tak já myslím, že je správný, že je vyvážený a že odstranil mnoho vad, které měl ten původní, který jsem tady také spolupodepsal. Jsem rád, že nakonec jsem nemusel ani dávat žádný pozměňující návrh ke komplexnímu pozměňujícímu návrhu, když jsme se o tom s paní kolegyní bavili, a že ho můžu s klidným svědomím i po konzultaci s odborníky z univerzity podpořit.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Mám tady jednu faktickou poznámku, přihlášku. Tak se chci paní poslankyně Pekarové zeptat, jestli jdete do faktické, nebo... do obecné. Do obecné. Takže s faktickou poznámkou paní poslankyně Helena Válková. Prosím, vaše dvě minuty. A pak se připraví tedy paní poslankyně Pekarová za navrhovatele. Prosím.
Poslankyně Helena Válková: Tak já jsem se usmívala, když tady pan poslanec Feri vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, říkal, že to není fér. No, ono bohužel já jsem si nevymýšlela, protože řada těch podmíněných trestů a alternativních sankcí, které by u prvopachatelů přicházely v úvahu, končí potom vězením, resp. přeměnou v nepodmíněný trest, takže nevidím důvod, proč by tohle nemělo i u těchto skutkových podstat takhle skončit.
Ještě jednou ten kompromisní návrh. Tak když si srovnám chov zvířat v nevhodných podmínkách, tak jak je kompromisně navrhován, kde odnětím svobody na dvě léta až osm let bude potrestán pachatel, spáchá-li... v těch nevhodných podmínkách, tak jak je tady stanoveno, správně chovat, tak já nemám nic proti tomu znění, ale proti té sazbě. A spáchá-li tím činem, resp. ho spáchá v úmyslu, aby získal pro sebe nebo jiný značný prospěch, což je tedy těch 500 tisíc korun alespoň, tak je ohrožen sazbou dvě léta až osm let. A třeba vražda novorozeného dítěte matkou máme, pravda, tři roky až osm let. A takhle bych mohla dál pokračovat, kdy se domnívám, že některé sazby opravdu se blíží, nebo jsou stejně přísné jako ty sazby, kdy nám zemře novorozené dítě. Tak já mám s tím problém. Někdo s tím problém nemá. Myslí si, že je to správně. Rozhodne hlasování. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní tedy požádám o vystoupení za zpravodajku paní poslankyni Pekarovou. Přečtu jen omluvu. Pan poslanec Roman Onderka se omlouvá z dnešní schůze od 18.20 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Nikoliv za zpravodaje, ale za předkladatele, pane předsedající. (Mpř. Okamura: Pardon, za navrhovatele. Omlouvám se.) Za navrhovatele, ano. Tak já velice stručně, mám už jenom pár minut, tak zkusím být opravdu rychlá.
Musím reagovat na některé z těch věcí, které tady zazněly od paní zpravodajky. Jedna věc, která také není fér, je tady mluvit o mouchách, když ten návrh je jasně cílen na obratlovce, takže tam opravdu mouchy nepatří.
Nicméně. Snížením horní hranic trestních sazeb z původně navrhovaných osmi let na šest let, kdy současná právní úprava hovoří o pěti letech, dochází právě k vyhovění klíčovému argumentu, který vznesl ústavně-právní výbor, a bude tedy i nadále zachována výrazná hranice mezi mírou ochrany zvířat a mírou ochrany lidí. Současně však také dojde k navýšení horní hranice těchto trestných činů nad pět let, čímž se aspoň ty nejzávažnější trestné činy páchané na zvířatech přesunou z kategorie přečinů do kategorie zločinů. To pomůže řešit současné nedostatky, jako nemožnost řešit případy pomocí trestních příkazů, usnadnění soudům v těch nejzávažnějších, podtrhuji nejzávažnějších, případech ukládat nepodmíněné tresty, nemožnost podmíněně zastavovat trestní stíhání a další. ***