(10.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Zkusme si na ten samý případ, to znamená, měsíční pojistné 1 000 korun, délka smlouvy 20 let a marže 10 %, podívat, jak by to platilo, pokud by byl schválen tento návrh zákona. První rok bude ta výsledná rezerva výrazně záporná, neboť od minimální hodnoty skutečných nákladů se odečtou veškeré uvažované budoucí zisky za zbývajících 19 let trvání pojistné smlouvy. To znamená 19 krát 1 200 je 22 800 - je zisk pojišťovny za 19 let. A ten se zdaní. To znamená, plus ten jeden rok, takže základ daně je 24 000, což je dvojnásobek ročního pojištění, tzn. pojišťovna inkasuje 12 000, zisk z toho má 1 200, ale základ pro daň bude 24 000. To je o 100 % víc, než jsou příjmy. A uvalí se daň, tzn. pojišťovna zaplatí v prvním čtvrtletí roku 2021 4 560 korun daň z celkového trvání 20 let. Jaké budou příjmy státního rozpočtu v druhém, třetím, čtvrtém, pátém, šestém až dvacátém roce? Nula! Nula. O to budou sníženy příjmy státního rozpočtu.
To znamená, na tomto jednoduchém běžném případu pojistné smlouvy na životní pojištění chci ukázat, že tento návrh zdaňuje budoucí zisky za 20 let dopředu. A prý to není diskriminační. Znáte jiný sektor podnikání, kde by se zdaňovaly odhadované zisky za 20 let a zdaňovaly se v prvním roce a dalších 19 let se už neplatila daň? Já takový sektor neznám. Myslím si, že to je slabina tohoto návrhu u životního pojištění. Stát na tom vlastně nic nevydělá. V prvním i druhém případě stát vybere stejně. Samozřejmě relativní hodnota peněz je jiná, protože pokud ta daň bude za 20 let stejná a budu mít stejný daňový základ, tak vzhledem k tomu, že bude inflace fungovat 20 let, tak relativní hodnota daňového příjmu bude jiná, ale v absolutních číslech ta daň je pořád stejná, jenom se vybere po roce daň za budoucích 19 let. Jinými slovy, v následujících letech vláda bude o tyto peníze ochuzena. Kterákoli vláda, kterýkoli státní rozpočet. Takže reálně, když se na to podíváme selským rozumem, tak přijde o vybírání daní opravdu s předstihem 19 let. To si myslím, že není dobrý nápad.
Tolik bych řekl základní připomínky profesní organizace. Zcela otevřeně jsem řekl, že to je materiál České asociace pojišťoven, já jsem z něj citoval, příp. jsem citoval ze stanoviska České národní banky. A teď si řekneme aspoň u těch zásadních připomínek, jak vlastně probíhalo to připomínkové řízení.
První věc, o které jsem se zmínil, byl názor České národní banky k přechodným ustanovením, že zásadně banka nesouhlasí s jednorázovým zdaněním a - navrhujeme upravit rozklad této jednorázové daňové rezervy na x let, kde počet by byl určen na základě výsledku hodnocení dopadu regulace RIA. - Takže co říká Česká národní banka? Nestřílí od boku, neříká nám regulátor, že to mají být tři, čtyři, pět zdaňovacích období, kde má být ta daň rozložena. Zcela logicky a pochopitelně říká, nechť vláda zpracuje dopady regulace tzv. RIA a ta RIA nám ukáže, jaká hodnota rovná se x, což je počet let, kdy by ty pojišťovny měly tuto daň platit.
A jaké bylo stanovisko Ministerstva financí k této zásadní připomínce České národní banky: Co se týče odhadů zvýšení daňových výnosů, tento odhad byl ještě upraven, neboť v rámci připomínkového řízení došlo k zohlednění některých připomínek a k úpravě legislativního textu, což má také dopad na odhad daňových výnosů. Záměr změnit metodiku stanovení daňově uznatelných rezerv v pojišťovnictví byl deklarován vládou již v programovém prohlášení vlády, tedy na počátku roku 2018, a reálný dopad navrhované úpravy bude až v roce 2021, tedy když se bude hradit daň za zdaňovací období 2020. Pojišťovny tedy mají dostatek času, aby se na tu změnu připravily. Pokud by ve výjimečných případech mělo zvýšené daňové zatížení u některé konkrétní pojišťovny negativně ovlivnit její finanční situaci, je institut posečkání vhodnou možností řešení... (Odmlka kvůli hluku z levé strany sálu.) Já jsem to dost dlouho vydržel, ale teď už je ten hluk příliš vysoký.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já tomu rozumím, dobře. Já se pokusím požádat sněmovnu o klid. Kolegové, kteří diskutují jiné téma, než je tisk 509, prosím, přesuňte své diskuse do předsálí, ať pan poslanec Zbyněk Stanjura má šanci dohovořit své vystoupení. Pokračujte.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Takže Česká národní banka použila ve své připomínce odborné argumenty s tím, že požádala o vypracování RIA, aby na základě zhodnocení dopadů této regulace se stanovilo vhodně dlouhé období, po které mají (nesrozumitelné) banky, a Ministerstvo financí odpovědělo neodbornými politickými argumenty. Samozřejmě politické argumenty jsou zcela legitimní zejména v debatě v Poslanecké sněmovně, ale v komunikaci mezi Ministerstvem financí a Českou národní bankou nepovažuji argument typu: máme to v programovém prohlášení vlády, milá Česká národní banko, tím pádem vaši připomínku považujeme za takovou, že ji nezohledníme - to mi připadá skutečně málo a to je to, co jsem říkal, že mi tam chybí odborná argumentace. Rozumím, že když my jako zástupci opozice budeme vznášet politické argumenty proti tomuto návrhu, tak vláda logicky může používat také politické argumenty. Ale v debatě mezi Ministerstvem financí a Českou národní bankou bych skutečně nehledal odkaz na programové prohlášení vlády.
Česká národní banka to nenechala jen tak být a ještě napsala stanovisko oficiálně k tomu vypořádání, a to vám odcituji, protože je velmi krátké: Česká národní banka nesouhlasí s vypořádáním své připomínky a trvá na rozporu z důvodu, že rozklad daňové povinnosti do dvou let nepovažuje za dostatečný vzhledem k odhadu dopadu navrhované úpravy na pojišťovny. - Myslím si, že nezávislý regulátor, Česká národní banka, neposuzuje návrh zákona podle toho, zda to bylo, či nebylo v programovém prohlášení vlády, ale podle toho, zda to může mít dopad na finanční trhy, které ze zákona střeží Česká národní banka. A takhle národní banka postupovala. Bohužel vláda jí nevyhověla s odkazem na programové prohlášení vlády.
Abych necitoval pouze stanovisko vlády, opozice nebo České asociace pojišťovny, tak jsem si vytáhl citace renomovaných ekonomů, kteří působí ve veřejném prostoru v České republice. Jedenáctého června letošního roku proběhl k tematice zdanění technických rezerv pojišťoven kulatý stůl. A já vám odcituji hlavní závěry klíčových řečníků tohoto kulatého stolu. Říkám závěry.
Miroslav Singer - nemusím představovat, dlouholetý guvernér České národní banky, který se z titulu své funkce dlouhodobě věnoval stabilitě finančních toků v České republice. Miroslav Singer řekl: V dřívějších letech jsme pojišťovny více hlídali vůči jiným finančním sektorům, a to i v porovnání s cizími zeměmi. A tento sektor vykázal velkou robustnost. Politikům to tak ušetřilo mnoho peněz, protože se nemuseli postarat o sektor, který by nefungoval, a vynaložit na tuto péči nemalé prostředky. - Jinými slovy Česká národní banka říká, že tím, j ak prováděla přísný dozor, ochránila stabilitu tohoto trhu, a tím pádem stát a politici nemuseli vynakládat prostředky daňových poplatníků na sanaci nějaké havárie na tomto trhu. ***