(10.10 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Miroslav Singer dál v těch závěrech říká: Jeden z rozumnějších principů zdaňování je zdaňovat budoucí byznys, u kterého se každý může rozhodnout, jestli ho udělá, a to jak na straně klienta, tak na straně pojišťovny podle cenových hledisek. Princip by neměl zdaňovat nikoliv sektory, ale celou ekonomiku. Pokud by se zdaňoval sektor, neměla by se zdaňovat rozhodnutí, která nebyla byznysová, ale obezřetnostní. - Jinými slovy v tomto vystoupení bývalého guvernéra není a priori odmítnuta ta myšlenka, nicméně říká, že by to mělo být kdyžtak pouze v rámci celé ekonomiky a pouze na nové smlouvy. A do těch nových smluv by pojišťovny promítly nová pravidla, nové daňové zákony, a pak by záleželo jak na pojišťovně, jaký nabídne produkt, tak na konkrétním klientovi, zda ten produkt pro něho bude atraktivní, či nikoliv, ale bude to na jejich svobodné vůli. Tento návrh zasahuje již do dávno uzavřených smluv a to je ta možná retroaktivita, o které jsem mluvil.
Dalším z řečníků byl Mojmír Hampl, asi nemusím taky představovat, bývalý viceguvernér České národní banky, který říká - a už ta první věta je klíčová: Nepovažuji tento návrh za moudrý už čistě z fiskálního a makroekonomického pohledu. Je to snaha získat jednorázový fiskální příjem, ze kterého už samo ministerstvo deklarovalo, že chce krýt opakující se výdaje, dokonce mandatorní výdaje. To dává smysl ve velmi krátkém horizontu, ale ne v pohledu makroekonomickém. Ve veřejném sektoru stále rezonuje téma odvodu zisku do zahraničí z ekonomiky, která má pořád jeden z největších podílů zahraničních investic na HDP. Je naprosto paradoxní, že vzniká tento návrh, který bude fakticky znamenat, že zahraniční vlastníci budou dodaněním technických rezerv schopni z tohoto sektoru odvést více prostředků, protože z toho dodanění získá pětinu fiskál, ale zbytek zůstane vlastníkům, a to z prostředků, které byly vytvořeny z peněz místních domácích pojistníků v dobré víře a z důvodu obezřetnosti.
A dále říká bývalý viceguvernér České národní banky: Toto zdanění může také vést k nečekaným efektům na straně pojišťoven a jejich vlastníků, k efektům, které bych označil jako méně stability v sektoru, který je dominantně vlastněn zahraničními hráči. Mohl by být významnou motivací pro hledání způsobu, jak přeměňovat dceřiné společnosti na pobočky.
Vidíte, že ve vyjádření bývalých významných členů regulátora se ty obavy, o kterých jsem mluvil, také objevují. A myslím si, že nikdo z nás je nemůže obviňovat z toho, že to je pohled opozice. To je pohled lidí, kteří roky úspěšně vedli Českou národní banku.
A poslední citaci, kterou jsem si připravil, myslím, že v důchodové reformě je už takové zaužívané sousloví Bezděkova komise, návrhy Bezděkovy komise a tak dále, a jedním z řečníků na tomto kulatém stole byl také Vladimír Bezděk. Dovolte mi, abych ocitoval jeho názory: Tento způsob zdanění je nejhorší možnou snahou, jak dostat z tohoto sektoru požadovaný objem finančních prostředků. Vidíme zde rovinu daňově diskriminační, dále je tam mimořádně nízká technická kvalita návrhu, návrh je mimořádně distorzně škodlivý a komunikace Ministerstva financí vůči sektoru velmi špatná. Dělá to dojem, že se návrh schválně připravoval za zády sektoru, že tam je skoro ambice sektor za něco potrestat. - To jsou mimořádně tvrdá slova renomovaného ekonoma a ne opozičního politika.
Další citace: V návrhu vnímám především potenciální ohrožení finanční stability sektoru pojišťoven. Návrh míří k tomu, aby v zásadě odčerpal vlastní kapitál pojišťoven v hodnotě zhruba ročního zisku, u některých pojišťoven i několika ročních zisků. Zdanění sice odčerpá zisk každé pojišťovny, ale nedopadne na všechny subjekty proporcionálně podle jejich tržní velikosti zisku, nebo v jiném indikátoru. Nepochybně budou případy, kdy je u konkrétní pojišťovny například odčerpán dvouletý zisk, a budou případy, kdy odčerpá jen zlomek ročního zisku. Povede to k tomu, že zdanění bude penalizovat ty společnosti, které účetní rezervy dnes drží relativně vyšší oproti solventnostním rezervám než jiné firmy, a tím pádem se chovaly obezřetněji ve prospěch klientů, aby s větší pravděpodobností dostály dlouhodobým závazkům vůči klientům, obezřetněji i z hlediska naplnění péče řádného hospodáře a v zájmu jejich akcionářů a zejména celé české ekonomiky.
Řada pojišťovacích centrál, které působí v české ekonomice v tuto chvíli formou dceřiných společností, by mohla začít analyzovat převod dceřiné společnosti na zahraniční pobočku, protože tímto mechanismem by se dostaly z dohledové diskrece České národní banky. Zahraniční pobočky skrze celou instituci reportují ne České národní bance, ale přímo mateřské instituci dohledu v dané zemi a údaje o výši solventnostních rezerv, které mají být součástí daňového základu, by tak pobočky nemusely do domácí ekonomiky reportovat a je zde určité riziko, že by se mohly z tohoto záměru zdanění postaveného na solventnostních rezervách vymanit zcela, nebo částečně. Domácí subjekty, Ministerstvo financí a Česká národní banka, by pak měly menší, nebo vůbec žádný přístup k podstatným informacím určujícím daňový základ těchto zahraničních poboček, takže bych čekal, že návrh povede k nechtěným důsledkům. Nedivil bych se, kdyby centrály chtěly stáhnout veškerý disponibilní volný kapitál domů formou dividendy, a to z toho důvodu, že zdanění ve výši jednoročního zisku sektoru z pohledu akcionářů dramaticky zvyšuje míru rizikovosti provozování byznysu v České republice.
Toto opatření je tedy ekonomický šrapnel na sektor a důsledky mohou být mimořádně závažné a očekávám, že se to nejvíce projeví v oblasti finanční stability. Kdyby například tím daňovým základem byl v nějaké podobě nový byznys či hodnota nového byznysu a tato daň by třeba měla charakter nějaké x-procentní přirážky k pojistnému, tak i přesto, že jsem zastáncem šetrnějšího státu a obecně nižší daňové kvóty v ekonomice, tak bych akceptoval, že je legitimním právem vlády si tu míru zdanění a míru veřejných výdajů určit. Díval bych se tedy alespoň na to, jestli na subjekty dopadne relativně podobně vzhledem k jejich velikosti, a to by tento návrh splňoval, tedy princip neutrality.
Opakuje se tady vlastně názor, který vyjádřil bývalý guvernér, že přestože by s tím nesouhlasili, tak pokud by to dopadlo pouze na nové smlouvy, oba dva ekonomové uznávají, že je to legitimní právo vlády, s kterým můžete politicky souhlasit, nebo nesouhlasit, ale nezasahovalo by to do už uzavřených pojistných smluv. Tak jak návrh zní, tak zasahuje jak neživotní pojištění, tak životní pojištění. Ministerstvo zatím nevyhovělo ani připomínce České národní banky, aby bylo alespoň životní pojištění vyňato. Zde s vysokou pravděpodobností ten návrh povede dříve či později ke zdražení pojistného na českém trhu, protože to prostředí bude podstatně rizikovější pro provozování byznysu.
Mám tady těch citací víc, ale myslím, že to stačilo, abych ukázal, že renomovaní ekonomové varují zejména před zdaněním smluv, které již v oblasti životního pojištění byly uzavřeny, a současně říkají, i když s tím nesouhlasí, pokud by se vláda rozhodla vytvořit nová pravidla pro nové smlouvy, pak už je to na byznysových plánech pojišťoven a na jejich budoucích klientech (řečník kašle), omlouvám se, zda by dopad těch daní se promítl například do cen pojistného, a každý by se mohl svobodně rozhodnout, zda ano, či ne.
Teď se pokusím pár slov k argumentům, které zatím zazněly v té veřejné debatě.
Nevím, jestli to bylo na rozpočtovém výboru, nebo na některém z podvýborů, zazněl argument, že pojišťovny si zlepšily uznatelnost daní pozměňovacím návrhem, který Poslanecká sněmovna schválila v roce 2000. K tomu chci říct, že tvorba technických rezerv byla vždy daňově uznatelná a v průběhu let se měnily výše a způsob stanovení limitu pro daňovou uznatelnost. V počátcích se za daňově uznatelnou považovala tvorba technických rezerv z neživotního pojištění do výše 60 % předepsaného pojistného a v případě životního pojištění se za daňově uznatelnou považovala celá tvorba technických rezerv. Tady vidíme, že na začátku byl rozdílný přístup u životního a neživotního pojištění, já bych řekl, že docela logicky, a bylo omezení u tvorby u neživotního pojištění, u životního ne. ***