(10.40 hodin)
(pokračuje Munzar)
Komplikuje, paní ministryně, také to, že poplatníci nerozumějí tomu, proč po nich finanční úřad detailní informace vyžaduje. Finanční úřady totiž nevysvětlují, jen požadují, a tak poplatníci nevědí, k čemu požadované informace jsou a jak s nimi bude Finanční správa nakládat. Na tom vidíte, že je to velmi nerozumný přístup.
Nerozumím Ministerstvu financí, pokud tedy chce, aby bylo co nejvíce podnikatelů registrováno v DPH, tak proč komplikuje život těm, kteří se chtějí stát dobrovolnými plátci DPH. Pokud nechce, tak proč blokuje zvýšení registrace, resp. zvýšení toho limitu? My se touto otázkou budeme zabývat na podvýboru pro podnikatelské prostředí příští týden, právě tou dobrovolnou registrací. To jen pro vaši informaci.
Ministerstvo financí uvádí pro svůj nesouhlas dva důvody. Já už jsem částečně rozebral první minule, nicméně základní kontury vám řeknu, protože mě velmi mrzí, že hlavní argument Ministerstva financí je nesouhlas z důvodu legislativy Evropské unie a společné evropské regulace, protože z mého pohledu je tento argument čistý alibismus. Ve skutečnosti je reálná šance na vyjednávání jiné hranice, než má dnes Česká republika. Existuje několik precedentů. Já jsem tady dával minule příklad Slovenska. Nebudu už číst jednotlivé odkazy na paragrafy a podobně, ale chci vám říci, že v rozhodnutích Evropské rady se ukazuje návod pro ostatní státy, jak postupovat, a je z nich patrná možnost pro členské státy vyjednat hranici pro registraci DPH až do výše 100 tisíc. Náš návrh na 2 miliony se do toho bohatě vejde.
Stejně tak jsme navrhli o půl roku posunout účinnost, aby mělo Ministerstvo financí dostatek času na zpracování a zaslání a vyjednání žádosti v evropských orgánech. Proces schválení Slovenska trval pět měsíců, takže lhůta půl roku posunutí účinnosti je z našeho pohledu dostatečná.
Musím zdůraznit, já už jsem to tady říkal, že sama Evropská unie považuje uplatnění zvýšené prahové hodnoty pro osvobození od DPH za vhodné opatření ke zjednodušení systému DPH pro malé podniky z toho důvodu, že osvobozením těchto podniků od mnoha povinností spojených s DPH v rámci běžného režimu by došlo k výraznému snížení zátěže pro podniky způsobilé pro tento režim. Proto bychom se měli věcně bavit o tomto návrhu a měly by zde zaznít relevantní argumenty pro jeho odmítnutí ze strany Ministerstva financí.
O tom, že tento návrh má mnoho pozitiv, není pochyb. Jak už jsem zde řekl minule, na argumentech Ministerstva financí se ukazuje, že ten kdo chce, hledá způsoby a ten, kdo nechce, hledá důvody. Z mého pohledu je to totiž jenom otázka naší vůle, naší chuti a našich vyjednávacích schopností, resp. vyjednávacích schopností našich reprezentantů. Mě mrzí, paní ministryně, že Ministerstvo financí tu chuť a vůli neukázalo. Já bych velmi rád skutečně slyšel relevantní argumenty, proč to vlastně Ministerstvo financí nechce.
Zůstává argument druhý, kterým Ministerstvo financí argumentuje, a to je dopad do státního rozpočtu. A ten není vysoký. V porovnání s vysokým pozitivním dopadem do podnikatelského prostředí argument dopadu do státního rozpočtu nemůže obstát.
Já už zde nebudu popisovat jako minule způsoby výpočtu, ale propočty naše a propočty Ministerstva financí se protínají někde v rozsahu konzervativních 3,5 až 5 mld. přímo do státního rozpočtu. Říkám, je to konzervativní u té horní výše. Ve skutečnosti by to totiž bylo, dámy a pánové, ještě méně, protože mnozí ze stávajících plátců by zůstali dobrovolně v režimu plátcovství DPH, když už takto mají nastavený svůj byznys, své podnikání. Náš návrh míří spíše na ty živnostníky, kteří se přibližují hranici 1 mil. korun a kvůli inflaci ji brzy překonají, takže dopad do státního rozpočtu může být i menší než uvedené miliardy. Každopádně je to ve výši jednotek miliard korun, což se pohybujeme někde na úrovni 0,2 % až 0,3 % z celkových příjmů státního rozpočtu.
Meziročně se mají zvednout příjmy státního rozpočtu o 113 miliard. Kdybych nepočítal - abych byl férový - příjmy z evropských fondů, tak je to někde na hranici 95 miliard, což je mnohonásobně více než přímý dopad našeho návrhu do státního rozpočtu. Proč říkám přímý? Opomíjejí se totiž ze strany Ministerstva financí celkové fiskální efekty do ekonomiky a multiplikační efekty a sekundární pozitivní dopady na příjmy státního rozpočtu. Toto je typický příklad. Ty peníze z ekonomiky přece nikam nezmizí, naopak je podnikatelé použijí v soukromé spotřebě, v soukromých investicích na rozvoj svého podnikání. A dá se předpokládat, že ve střednědobém horizontu se tyto prostředky vrátí do státního rozpočtu v jiných daních a jiných platbách, protože podnikatelé si nezašijí doma ty peníze do polštářů, ale budou více nakupovat a investovat. Já počítám, že ve střednědobém horizontu se dá konzervativně odhadnout návrat plné jedné třetiny z těchto peněz na ostatních daních.
Poměřte si tedy cenu, dámy a pánové, kterou to krátkodobě bude stát státní rozpočet, s pozitivním efektem na snížení byrokracie, rozvoj podnikání, rozvoj soukromé spotřeby a investic a u mnohých stabilnější základ jejich podnikání. Pomůže to těm nejmenším podnikatelům a pomůže to celkově celé ekonomice.
Náš návrh na zvýšení limitu pro dobrovolnou registraci DPH od 1 na 2 miliony korun jednoznačně vede ke snižování byrokracie a s ní spojených nákladů na podnikání, a zdůrazňuji, že za velmi nízkou cenu pro veřejné finance. Máme společně možnost naplnit jednu z priorit vlády, kterou se vlastně zaštiťují všechny strany ve Sněmovně. Proto vás žádám o podporu tohoto návrhu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci za jeho vystoupení. Máme před sebou dvě faktické poznámky, a to nejdříve pana poslance Jiřího Bláhy a poté Tomáše Kohoutka. Nyní faktická poznámka pana poslance Jiřího Bláhy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já musím reagovat na jednu věc. My se tady bavíme o milionu korun obratu podnikatele nebo živnostníka, ale musíme si uvědomit, že to je nějakých 83 tisíc měsíčně a hlavně 6 944 korun denně. Když se nad touto částkou zamyslíte, tak dojdete k tomu, že na tento obrat potřebujeme minimum faktur, minimum toho, co musíte doložit finančnímu úřadu. Určitě můžu souhlasit s panem poslancem, že musíme snižovat byrokracii, protože byrokracie je pro podnikatele šílená, hlavně pro ty malé, ale v ten okamžik se pojďme zaměřit na věci kolem bezpečnosti práce, životního prostředí, požární ochrany, politiky zaměstnanosti, revizí, dotací, ale třeba jedna z věcí, která zabere daleko více než řešení faktur, je kniha jízd. Tu musíte udělat každý den. To znamená, že jestliže podnikatel někam jede, jede za svým byznysem, tak musí napsat každý kilometr, který udělal, co tam dělal, proč tam byl, protože když mu přijde kontrola, může se ptát "proč jste jel do Přerova, když jste z Liberce?". V okamžiku, kdy to nejste schopen doložit, tak vám to takhle vyškrtnou a čau. Takže pro mne daleko složitější záležitost než to, jestli musím dělat kontrolní hlášení nebo nemusím dělat kontrolní hlášení, je to, že musím evidovat nějakou knihu jízd, protože opravdu při obratu 1 milion je těch faktur a věcí kolem zaúčtování obrovsky málo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času panu kolegovi Bláhovi. Vyvolal samozřejmě ještě také faktickou poznámku kolegy Munzara a Stanjury. Nyní pan kolega Kohoutek s faktickou poznámkou. Máte slovo.
Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji. Dobré dopoledne, vážená paní ministryně, vážení kolegové, kolegyně. Dnes je 25. října. Všichni podnikatelé vědí, co to znamená - datum podání kontrolního hlášení a datum podání daňového přiznání, tedy kontrolního hlášení. Teď nevidím pana Munzara, ano, je tu.
Prostřednictvím pana předsedajícího pane Munzare, víte, co to je? Víte všichni co to je? (Ukazuje.) To je moje kontrolní hlášení za čtvrtletí. A pane Munzare prostřednictvím pana předsedajícího, dělám trošku větší obraty než 80 tisíc měsíčně. Takže přestaňte s tou demagogií, že kontrolní hlášení je nějaká obrovská zátěž pro běžné podnikatele nebo živnostníky. ***