(17.40 hodin)
(pokračuje Skopeček)
A jestliže nám mandatorní výdaje takovýmto tempem rostou ve chvíli, kdy máme v rámci EU rekordně nízkou nezaměstnanost a kdy stále ještě máme slušný ekonomický růst, aspoň z nějakého dlouhodobého průměru, tak si představte, jak ty mandatorní výdaje porostou, o jaké procento, kolik si k těm 7 % pro příští rok přidáte procent, když ekonomika bude klesat, když vzroste kvůli tomu nezaměstnanost, kdy vláda bude muset vynakládat více peněz na dávky v nezaměstnanosti, kdy se více lidí, protože se dostanou do horší sociální situace, přihlásí o další dávky, o kolik více mandatorních výdajů z roku na rok vzroste ve chvíli, kdy přijde recese.
A co hůře, ony nevzrostou jenom mandatorní výdaje, ale ony díky té ekonomické stagnaci nebo ekonomické recesi, po které já samozřejmě nevolám, a všichni doufejme, že nenastane, ale pokud nastane, tak poměrně razantně půjdou dolů i daně. Takže na jedné straně bude obrovský nárůst mandatorních výdajů a na straně druhé, na té straně příjmové, bude vláda získávat do státního rozpočtu méně peněz, než získává dneska v dobrých časech. Jestli si myslíte, že se takto chová odpovědný hospodář, že nechává ten vlak mandatorních výdajů rozjetý a zvyšuje rychlost a vůbec nepočítá s tím, že by tam mohla být nějaká zeď, do které ten vlak narazí, tak já se tohoto trendu velmi obávám. Samozřejmě, a chci být férový, nemůže za to pouze paní ministryně nebo pan premiér, abych se netrefoval pouze do reprezentantů hnutí ANO, koneckonců ten rozpočet je kolektivním dílem celé vlády. Do velké míry za to může podle mého názoru neschopnost paní ministryně práce a sociálních věcí, která měla i za úkol od pana premiéra přijít s revizí dávkového systému, měla za úkol připravit důchodovou reformu. Schází se sice komise pro důchody, nicméně myslím si, že nemůžeme od ní očekávat nějaký realistický návrh penzijní reformy, který by zvládla ještě tato Sněmovna projednat a schválit. Co se týče revize dávkového systému, tak tam je zatím na světě nula. Takže abych byl férový, není to jenom kritika paní ministryně Schillerové a pana premiéra, ale velký díl odpovědnosti za to, že se naše veřejné finance stávají více zranitelné pro období finančních a ekonomických krizí, velký podíl na tomto zvyšujícím se riziku mají sociální demokraté.
Občanští demokraté samozřejmě tento rozpočet nepodpoří, alespoň ne v podobě, ve které byl navržen. My jsme připraveni podat tak jako v uplynulých letech celou řadu pozměňovacích návrhů, tak abychom ukázali, a budeme navrhovat přesouvat jednotlivé výdajové položky do rezervy státního rozpočtu.
Bezesporu to budou například dotace do podnikání. Když se podíváte na to, s jakým objemem rozpočet počítá, co se týče dotací soukromým podnikatelským subjektům, tak je to pro rok 2020 plánováno ve výši téměř 50 mld. korun. Jak už tu zmínil pan prezident, část toho, resp. 27 mld. korun jde na tzv. obnovitelné zdroje energie, ale do té částky necelých 50 mld. korun je ještě velká část vaty, kterou lze podle našeho názoru snížit. My si nemyslíme, že stát má nejdříve nechat některé podnikatele pracovat, podstupovat riziko, dosáhnout zisku, zdanit jej, ty peníze vybrat do státního rozpočtu, a pak podpořit formou dotací jiné podnikatele. Myslíme si, že to křiví trh a že to je nefér, že vyhrávají ti, kteří nikoliv mají nejlepší podnikatelské plány, ale vyhrávají ti, kteří mají dobrou dotační agenturu nebo dokážou lépe vyplnit nějakou žádost o dotace. Takže bezesporu to je jedna z věcí, kde budeme chtít ušetřit.
Budeme chtít ušetřit i v kapitole aktivní politiky nezaměstnanosti, protože myslím si, a na absurditu tohoto zákona ukazuje i to, že v době, kdy se nám nezaměstnanost snížila skutečně na rekordní úroveň, tak v plánu rozpočtu na příští rok je nárůst výdajů na politiku aktivní nezaměstnanosti. Skoro to vypadá, že vládě nízká nezaměstnanost vadí, a vydává na ni v čase, kdy se snižuje, větší objem peněz než v době, kdy je nezaměstnanost vyšší. Ale měla by to vláda minimálně přiznat, protože takto je to spíše k smíchu, nebo dokresluje to, jak špatně je konstruován státní rozpočet.
Samozřejmě zdrojů, kde lze získat peníze a kde my budeme navrhovat pozměňovací návrhy, je celá řada. Já bych upozornil ještě na jedno, na ty slavné dotace nebo zlevňování jízdného, které stojí ročně více jak 5 mld. korun jenom za takovouto hloupost, kterou využívají i lidé, kteří podle mého názoru mají dostatečné finanční prostředky na to, aby si jízdenku koupili sami a nemuseli jim ji dotovat daňoví poplatníci, kteří třeba vlakem vůbec nikdy nepojedou. Nebudu mluvit o tom, že se nerozlišuje, jestli se jede ráno, nebo večer, jestli se jede v nějaké době, kdy je špička, jestli je to na trati, která je skutečně velmi zatížená, nebo naopak je to na nějaké venkovštější trati. Myslím si, že to je další zdroj toho, kde se dá ušetřit, a my vám spolu s dalšími návrhy ukážeme, že dokážeme ušetřit celých těch 40 mld. korun.
Když jsem na začátku mluvil o tom, jak ten stát bobtná a jak ten otesánek na sebe nabaluje další a další kilogramy tuku a stává se vlastně neřiditelným, pasivním, neaktivním a spíše komplikuje život a umrtvuje i ten soukromý sektor, tak oni těmi miliardami, když se hází, tak si to lidé těžko představují. Ale další důkaz toho, jak vláda chce hospodařit dobře s penězi daňových poplatníků, je i předpokládaný nárůst počtu zaměstnanců, kteří jsou placeni z veřejných zdrojů. Paní ministryně několikrát, nebo x-krát udělala mediální expozé toho, jak chce šetřit, jak chce snižovat počty státních zaměstnanců. Tak to je mediální mlha. V médiích paní ministryně chce počet státních zaměstnanců snižovat, ale podle návrhu státního rozpočtu má v realitě počet lidí, kteří budou placeni z veřejných zdrojů, tedy z peněz daňových poplatníků, kteří daně platí, tak ten nárůst je o 5 tis. O pět tisíc lidí více, což je už velikost jednoho menšího města, bude pro stát v příštím roce pracovat navíc. A když to srovnáme s rokem 2013, než hnutí ANO získalo rezort financí, tak zjistíme, že počet zaměstnanců, kteří začali pracovat pro stát, je větší než 50 tisíc, konkrétně 50 479. Od roku 2013 do roku 2020 vzroste počet státních zaměstnanců o více jak 50 tisíc osob. To si myslím, že je možná ilustrativnější příklad toho, jak stát bobtná, jak roste, jak je neefektivní a jak utlumuje soukromý sektor, když se rozhodl v době ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti navýšit počet státních zaměstnanců o 50 tis. lidí.
Já kvůli všem těmto důvodům považuji návrh z dílny paní ministryně za nepovedené dílo, resp. považuji tento návrh za rozpočtový zmetek, protože pokud by to neměl být rozpočtový zmetek, tak by neplatilo, že budeme stále navrhovat v desítkách miliard deficit, neplatilo by, že budeme zhoršovat strukturu mandatorních výdajů jejich stále větším podílem, neplatilo by, že investiční činnost, kterou se tak tato vláda chlubí, bude pod úrovní, v jaké se investovalo v době ekonomické krize, kdy vládla pravicová vláda a kdy zejména sociální demokraté ji kritizovali za to, že svými malými výdaji podvazuje ekonomický růst. I tehdy jsme dokázali relativně investovat více, než dokáže investovat tato vláda. Kvůli vysokým daním, kvůli stále bobtnajícím výdajům, kvůli malým investicím, kvůli rostoucím mandatorním výdajům já skutečně považuji ten rozpočet nikoliv za cár papíru, jak říkal kolega Ferjenčík, to by bylo hrozně fajn, kdyby to byl jen cár papíru a země se podle něj neřídila, ale já to skutečně považuji za rozpočtový zmetek.***