(17.30 hodin)
(pokračuje Skopeček)
Já bych to spíše viděl v tom, že to byla opětovně demonstrace velmi úzkého politického spojení pana prezidenta se současnou vládou a s premiérem Andrejem Babišem. Pak tomu rozumím a také tak to jeho vystoupení dneska v Poslanecké sněmovně chápu. Pan prezident prostě zapomněl na ekonomickou teorii, zapomněl na své vzdělání, zapomněl na své dřívější výroky a poučování sociálních demokratů, že v době růstu se hospodaří vyrovnaně nebo přebytkově, a prostě pochválil svého nejbližšího politického spojence, nebo propadl kouzlu paní ministryně financí, jak také v médiích naznačoval.
Ten rozpočet já samozřejmě považuji za špatný. Považuji ho za špatný z mnoha důvodů. Není to jenom kvůli deficitu, který by podle mého názoru opravdu neměl existovat. Je potřeba připomenout, že meziročně - a už to tady několikrát zaznělo - vláda bude mít na své přerozdělování oproti letošnímu roku v příštím roce o celých 113 mld. korun navíc. O 113 mld. korun navíc meziroční nárůst příjmů státního rozpočtu, a přesto paní ministryně Schillerová a potažmo s ní celá vláda není schopna z těchto 113 mld. korun ušetřit ani halíř a připravit rozpočet, který by byl byť třeba o jednu korunu nižší, než byl návrh deficitu pro letošní rok. Ještě více to číslo zaujme, když se podíváme na delší časovou řadu do doby, kdy hnutí ANO přebíralo resort financí v roce 2014. Tak oproti roku 2014 má vláda na to přerozdělování více jak 300 mld. korun navíc. Dostali 300 mld. korun navíc díky ekonomickému růstu, a přesto nejsou schopni ani po letech ekonomického růstu a v době rekordně nízké nezaměstnanosti připravit rozpočet vyrovnaný.
Jak jsem říkal, nevadí mi jen ten deficit, ale vadí mi velmi, nebo kritizuji a obávám se i struktury státního rozpočtu, resp. toho, kam se posunuje. Mně jako pravicovému politikovi, jako liberálnímu ekonomovi vadí samozřejmě i to, že velmi rychle roste míra přerozdělování v České republice, což jinými slovy znamená, že čím více si stát uzme ze soukromého sektoru peněz, o to více tomu soukromému sektoru zbude, a já jsem bytostně přesvědčený, že soukromý sektor na rozdíl od vlády dokáže se svými penězi hospodařit lépe, že ví lépe, jak tyto své peníze, které sám svou aktivitou, svou pílí, svým umem vybudoval, vyprodukoval, že dokáže o nich rozhodovat mnohem lépe, než o nich dokáže rozhodovat paní ministryně nebo jednotliví úředníci. A to už jenom proto, že při rozhodování, jak se ty peníze, které on sám musel vydělat, kvůli kterým musel podstupovat např. podnikatel riziko, si velmi dá pozor na to, jestli ty peníze využije efektivně, na co je využije a v jakém objemu.
Když se podíváme jenom na velmi krátkou časovou řadu, tak bych chtěl kolegům připomenout, že v roce 2015 byla výdajová strana rozpočtu ve výši cca 1,3 bil. korun, v roce 2018 už to bylo 1,4 bil. korun, čili o 100 mld. korun více, a v roce 2020 se počítá s 1,6 bil. korun, tzn. o více jak 200 mld. nárůst. Jestli někomu tato čísla přijdou malá, jestli nikoho nezarazí to, že se nám ten bobtnající stát, ten otesánek, neustále obaluje větším a větším tukem, kvůli kterému se za chvilku přestane otylý státní sektor hýbat, a díky tomu, že vysává energii ze sektoru soukromého, tak zastaví celou zemi, tak já vás prosím, abyste se na tato čísla podívali a řekli, jestli vás skutečně nezaráží a jestli vy nevidíte riziko v tom, že zatímco v roce 2015 jsme měli výdaje 1,3 bil. korun, v roce 2020 už to bude 1,6 bil. korun.
Mně to velmi vadí. Já si myslím, že stát by tak velký být neměl, že by měl být mnohem menší. A ještě bych dokázal připustit to, že k tomuto zvýšení došlo za cenu toho, že se zlepšila kvalita života v České republice, že veřejný sektor - stát poskytuje dramaticky lepší veřejné služby svým daňovým poplatníkům, od kterých ty peníze navíc bere. A já opravdu nemám pocit, kdybychom se zeptali podnikatele, jak s ním komunikuje finanční správa, kdybychom se zeptali pacientů, jestli se zkracuje čekací doba v nemocnicích, kdybychom se zeptali obyčejných občanů, kteří si jdou vyřídit cokoliv na úřad, jestli se zlepšila o tolik kvalita toho, co na radnicích a dalších státních úřadech dostanou, jestli skutečně akceptují takovéto navýšení státního přerozdělování, jsem si jistý, že odpovědí, že nikoliv, že ten stát žádné dramaticky lepší služby nebo veřejné statky neposkytuje. Na dálnici D1 je stále fronta, silnice se nestaví, rychlovlaky, které Andrej Babiš sliboval už před mnoha lety, také nejsou a kvalita státní služby, třeba když se podíváme na tu Finanční správu, vidíme spíše neprávem uvalované zajišťovací příkazy a podobné věci.
Tím, jak stát bobtná a jak se zvyšují výdaje státního rozpočtu, tak samozřejmě je to spojeno i s tím, že stát musí nutně uvalovat větší daňové břemeno na své spoluobčany a na své firmy. Už to tady několikrát zaznělo. Složená daňová kvóta je díky této vládě, která se zaměřila pouze a jen na příjmovou stranu státního rozpočtu, výdajovou stranu rozpočtu nechala bobtnat bez jakékoli pozornosti, tak protože se zaměřila na příjmovou stranu rozpočtu a vybírá a vybírá stále více peněz, tak složená daňová kvóta je na historicky rekordní úrovni - a už to tady zaznívalo, v příštím roce se vyšplhá na 36 %. A to ve chvíli, kdy máme tedy nejenom nejvyšší daňové břemeno, ale ve chvíli, kdy náš daňový systém je i podle řady mezinárodních srovnání, např. podle Světové banky a její analýzy Doing Business, jeden z nejkomplikovanějších, nejsložitějších, výjimkami zaplavených daňových systémů, což znamená pro daňového poplatníka a plnění jeho daňových povinností mnohem větší náklady jak časové, tak finanční, než na které jsou zvyklí občané v zemích, kde třeba ta složená daňová kvóta může být podobně veliká, ale dostávají daleko lepší servis.
Další problém, který vidím ve struktuře státního rozpočtu, je vývoj mandatorních a kvazimandatorních výdajů. Už o tom tady mluvil leckdo. Připomenu, že čím vyšší jsou kvazimandatorní a mandatorní výdaje, tím menší manévrovací prostor má vláda, ať už tato, nebo jakákoli budoucí, pro svou aktivní fiskální politiku, např. proto, že si řekne, že tou prioritou je ten rychlovlak, který postaví. Nepostaví ho, protože na něj mít nebude, resp. peníze, které v rozpočtu budou, bude muset povinně vynakládat na ty tzv. mandatorní a kvazimandatorní výdaje.
Ten neblahý trend mandatorních výdajů pokračuje. Já vám řeknu jedno číslo. V příštím roce podle návrhu státního rozpočtu mají mandatorní výdaje vzrůst o více jak 7 %. O více jak 7 % mají vzrůst mandatorní výdaje. Víte, kolik je predikce růstu české ekonomiky? No ta je výrazně méně, než je těch 7 %. Můžeme se tady hodinu dále bavit, jak budou ty predikce odpovídat realitě, protože nevíme řadu věcí, nevíme, jak dopadne brexit a obchodní války, nevíme, co udělá zpomalující se ekonomika Německa s naším průmyslem a potažmo s naším hospodářským růstem. Ale o jedno se s vámi vsadím. Česká ekonomika bezesporu neporoste v příštím roce o 7 %, bude to číslo významně nižší, bude i pod 3 %, myslím, že bude i pod 2 %, bude řádově nižší, než jak vláda počítá s tím, že narostou mandatorní výdaje. ***