(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji také za přesné dodržení času. Ještě jedna faktická poznámka. Reagovat bude pan poslanec Petr Bendl. A jestli nebude další faktická, tak se připraví pan poslanec Jan Hrnčíř. Prosím, vaše dvě minuty. Máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího panu bývalému ministrovi jenom řekl fakta. Já mám před sebou ten návrh rozpočtu. Návrh rozpočtu v oblasti vodního hospodářství roku 2016 1,3 miliardy - jedna celá tři, to znamená, kdyby to bylo nějaké dědictví, tak to bylo v téhle úrovni - a roku 2017 0,5 miliardy.
A u PGRLF já jenom říkám, že má dál sloužit na pomoc a podporu úroků z úvěrů a případně na řešení krizových situací. Neměl by se PGRLF chovat jako standardní banka, ale měl by mít tyto nástroje, aby byl schopen pomoci financovat zemědělcům situace, které oni sami nejsou schopni ovlivnit.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní reakce pana poslance Mariana Jurečky. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Zatím poslední přihláška na faktickou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, já se s vámi nepřu o to, co bylo v návrhu daného rozpočtu pro daný rok. Já jsem tady chtěl před celou Sněmovnou a před veřejností zmínit, že tímto číslem nemůžu hodnotit to, kolik v daném roce šlo ze strany Ministerstva zemědělství do oblasti vodního hospodářství, protože vy v tom čísle nevidíte zapojené nespotřebované nároky z let minulých a nevidíte ani to číslo, kdy běžně - a vy to víte sám - mezi Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem financí se i v průběhu roku po dohodě na vládě dělají ještě dodatečné převody, právě například bylo vodní hospodářství jakožto jeden z investičních nástrojů. Takže ta částka reálně byla významně vyšší, v řádu 1 až 1,5 miliardy, plus tomu, co jste teď tady říkal. A tato čísla, kolik byl v daném roce proinvestováno, najdou poslanci ve zprávě o vodním hospodářství, kterou tady také mám na projednání, minimálně na zemědělském výboru.
A u toho PGRLF, znovu se jenom vracím k tomu, že v okamžiku, kdy tyto, byť pro někoho na první pohled komerční, služby i v oblasti úvěru začal PGRLF poskytovat, tak obecně celý privátní sektor upravil, a proklientsky upravil, ty své komerční produkty, které do té doby byly, řekněme, dražší, byly méně dostupné a zemědělcům a zemědělskému sektoru jako celku to přineslo poměrně důležitý, významný benefit. Proto si myslím, že do nějaké rozumné míry má smysl, aby stát si tento nástroj ponechal. Ale to si myslím, že už je věc určitého názorového střetu, o tom asi tady dále musíme vést rozpravu. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu jednu omluvu. Ze schůze se omlouvá mezi 14.30 a 22.45 hodin z důvodu jednání poslanec Jiří Kobza.
Nyní tedy obecná rozprava, takže já vyzývám k vystoupení pana poslance Jana Hrnčíře a připraví se pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji vám, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, SPD nepodpoří státní rozpočet, který dále zadlužuje příští generace. Přestože uvedený návrh rozpočtu počítá oproti letošnímu roku s vyššími daňovými příjmy o astronomických 113 miliard korun, není vláda schopna ušetřit ani korunu a počítá s deficitem ve výši 40 miliard korun, to navíc v době poměrně značného hospodářského růstu.
Vláda ANO, ČSSD s podporou KSČM nehospodaří s péčí řádného hospodáře. Návrh rozpočtu by měl být podle našeho názoru vyrovnaný, anebo přebytkový. Považuji za alarmující nárůst nákladů na státní a veřejnou správu. (Zvýšeným hlasem.) Je naprosto nepřijatelné opětovné zvyšování jednotlivých rozpočtových kapitol v oblasti neadresných sociálních dávek nepřizpůsobivým, inkluze ve školství, financování politických neziskových organizací a množství zahraničních operací naší armády.
Návrh sice počítá s rušením počtu tabulkových míst státních zaměstnanců, ale pouze těch neobsazených, takže ve skutečnosti nesnižuje počty ve státní administrativě a byrokracii. Vláda také počítá s náborem téměř 6 tisíc nových státních zaměstnanců. Zhruba polovina z nich má zaplnit místa takzvaných asistentů pedagoga kvůli nesmyslné inkluzi ve školství. Těchto asistentů si už inkluze doposud vyžádala 21 tisíc. Náklady na inkluzivní vzdělávání tak raketově rostou na úkor likvidace daleko efektivnějšího speciálního školství. A tyto peníze také chybí na platy učitelů.
Za posledních šest let se zvýšil počet státních zaměstnanců téměř o 50 tisíc osob, což zvýšilo nároky na státní rozpočet o 35 miliard korun ročně. Vzniklo minimálně 9 nových státních úřadů a institucí. Hnutí SPD trvá na - (Poslanec Čižinský mimo mikrofon: Kdybyste tak nekřičel...) Děkuji. Budu tišší. Já se omlouvám. Dobře, půjdu dál. Hnutí SPD trvá na zásadních úsporách při správě státu. Trvalé navyšování počtu pracovníků ve státní a veřejné správě vytváří umělý nedostatek pracovních sil a falešnou potřebu importu pracovní síly ze zahraničí.
Vláda i nadále pokračuje ve zcela špatné sociální politice státu, jelikož se dávky hmotné nouze vyplácí nejen potřebným, ale také lidem štítícím se práce. To je demoralizující a prohlubuje to sociální problémy. Na neadresné sociální dávky je každoročně vynakládáno více než 150 miliard korun ze státního rozpočtu a dávku v hmotné nouzi dostane dnes v podstatě každý, kdo si o ni řekne.
Podle posledních analýz se počet chudinských domů, ulic a čtvrtí za posledních deset let zdvojnásobil. Zvedl se i počet takzvaně sociálně vyloučených lokalit. Přibylo i lidí, kteří v těchto lokalitách bydlí. Místo 80 tisíc jich je nyní více než 115 tisíc. Situace se ve srovnání s údaji ze zpráv z předchozích let nezměnila a stav se tak nezlepšuje ani v době ekonomického růstu. Vláda hnutí ANO, ČSSD a KSČM a také minulá vláda, navíc s účastí KDU-ČSL, nenabídla žádné řešení.
Hnutí SPD prosazuje zásadní adresnost výplat sociálních dávek tak, aby je dostávali pouze lidé s pracovní historií, invalidé a jejich rodinní příslušníci, kteří se o ně starají, a nikoliv nepřizpůsobiví občané, kteří nikdy nepracovali, a to přesto, že dlouhodobě pracovat mohou, ale přitom nechtějí.
Česká republika se podle ekonomů stává jednou z nejdražších zemí Evropy pro své obyvatele. Za české platy si koupíme mnohem méně věcí než lidé v okolních státech na západ od nás. Máme mnohem dražší například byty, elektřinu, vodu nebo jídlo. Odborníci navíc očekávají, že situace se bude dále zhoršovat. Ceny jídla, bydlení a třeba elektřiny patří v rámci Evropské unie k nejvyšším ve srovnání k průměrným platům, které jsou oproti takovým státům, jako je třeba Německo, třetinové. Navíc dvě třetiny našich pracujících občanů na průměrnou mzdu, která je aktuálně cca 34 tisíc korun hrubého, ani nedosáhnou. Lidem tak zbývá v peněžence stále méně peněz. Aktuálně chybí jenom v Praze přes 20 tisíc bytů. Drahé je i nájemní bydlení, které stále méně dostupné zejména mladým. Přispívá k tomu i měnová politika České národní banky, která navíc zvyšuje úrokové sazby, které se dále promítají do zdražení hypotečních úvěrů. Vše je důsledkem špatné hospodářské politiky dosavadních probruselských vlád, včetně současné vlády hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM.
Dlouhodobě upozorňujeme na příliš velké marže nadnárodních koncernů, které navíc odvádějí své zisky a dividendy do svých mateřských zemí. Nadnárodní koncerny šetří na mzdách a náš stát pak často lidem doplácí základní životní úroveň pomocí sociálních dávek. Je to koloniální systém, vykořisťující naši zem.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl poslanec Jan Hrnčíř a nyní vyzývám k vystoupení pana poslance Jana Zahradníka a připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jako každý rok v těch posledních letech, kdy jsem členem Sněmovny, vystoupím se svou připomínkou k jedné z kapitol návrhu státního rozpočtu, která se týká mého zaměření a mé pozice v klubu ODS, a to je ke kapitole 315 Ministerstva životního prostředí. To je kapitola, která je ve srovnání s ostatními jedna z nejmenších. Jejích 15 miliard, se kterými hospodaří, je vlastně 1 % z celého toho balíku 1,6 bilionu výdajů státního rozpočtu.***