(12.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Úplně stejný trend můžeme vidět u výdajů na vědu a výzkum v poměru k HDP. V roce 2012 jsme se trápili, že vědu a výzkum byla jediná kapitola, kde jsme si nedovolili škrtat, protože nám byl zásadní význam této kapitoly pro budoucnost, v roce 2012 jsme se trápili, že dosahujeme s bídou jednoho procenta HDP, přesně řečeno 0,96 % HDP, přičemž dobře víme, že doporučení pro všechny ekonomiky našeho typu jsou dvojnásobná až trojnásobná čísla, ale prostě na víc nebylo. V letošním roce po šesti letech růstu vláda dává na vědu a výzkum 0,75 % v poměru k HDP a v příštím roce, ano, zvyšuje, ale zvyšuje na 0,81 % HDP. To znamená, stále mnohem méně než v době krize.
Co tedy jsou ty priority, když vláda tvrdí, že to jsou investice, ale ony to ty investice evidentně nejsou? To se musíme podívat na nárůst jiných počtů a jiných výdajů. Víte, v roce 2013, když padla vláda, tak jsme měli 413,6 tis. státních zaměstnanců. Samozřejmě úředníků, hasičů, učitelů. Hovořím o státních zaměstnancích. 413,6 tis. státních zaměstnanců. A já jsem patřil k těm několika ministrům, kteří byli nešťastní, že už nestihneme splnit plán, který Nečasova vláda měla, že se dostaneme pod 400 tis. a že počet státních zaměstnanců bude začínat trojkou, protože jsem přesvědčen, že 400 tis. státních zaměstnanců je pro stát naší velikost a rozsah poskytovaných veřejných služeb maximální strop a že to číslo má začínat trojkou. Od té doby z těch 413,6 tis. narostl ten počet na letošních 469 tis. a na příští rok vláda plánuje 474,5 tis. státních zaměstnanců. Nárůst o 60 tis. jen to fikne! A vždycky, když přijde kritika tohoto trendu, tak vláda říká: ale to přece nejsou úředníci, to jsou učitelé, to jsou hasiči, to jsou policisté, to jsou vojáci. Ano, souhlasím. Nejsou to jenom úředníci. Jsou to také úředníci, ale jsou to prostě všichni státní zaměstnanci placení ze státního rozpočtu. Nicméně jestliže ve 400tisícové armádě, tenkrát ještě 400tisícové, dnes už půlmilionové, jestliže ve 400tisícové armádě státních zaměstnanců potřebuji posílit vojáky, policisty, učitele, což může být legitimní priorita, tak musím někde jinde ubrat. Nemohu to řešit pouze extenzivně. Budeme-li to řešit extenzivně a zůstaneme-li v tomhle trendu, tak za chvíli budeme státní zaměstnanci všichni. A kdo na ty státní zaměstnance bude vydělávat?
To je prostě nesmírně neodpovědný trend, který obě dvě vládní strany za posledních šest let způsobily, tento nárůst státních zaměstnanců a s nimi související platy. Protože znova k těm prioritám - jestliže jsme na platy státních zaměstnanců v roce 2012 vynaložili 132,5 mld., tak v roce 2020 vláda rozpočtuje 225 mld. na platy státních zaměstnanců. O 94 mld. víc! A tady vidíte ty priority. Jestliže má dnes vláda o 466 mld. víc, než měla vláda v roce 2012, tak z těch 466 mld. dává na vědu a výzkum o mizerných 8 mld. víc, na investice o 33 mld. víc, ale na platy státních zaměstnanců o 93 mld. A zdaleka to není způsobeno jenom poměrně oprávněným nárůstem státních zaměstnanců. Je to především způsobeno obrovským rozšířením té armády, nabobtnáním toho státu. To jsou mzdové náklady - já si neumím představit podnikatele, když pan premiér hovoří často o tom, jak efektivně řídí tenhle stát jako firmu, já si neumím představit podnikatele, který by nechal takovýmto neodpovědným způsobem nabobtnat mzdové náklady své firmy, protože by dobře věděl, že by zkrachoval. Ovšem podnikatel politický, který nakládá s penězi daňových poplatníků, to klidně udělá.
A jsme-li u těch priorit, u těch platů, tak si opět řekněme, vláda slíbila učitelům, a ano, to jsou státní zaměstnanci, kteří by si měli nárůst těch platů zasloužit, vláda slíbila učitelům na příští rok 15 % nárůstu. Rozpočtováno je deset s tím, že na víc nejsou peníze. Na to, aby to bylo 15 % pro učitele, by bylo potřeba přidat 5 mld. korun. To je částka mnohem menší, než vláda na příští rok rozpočtuje například na slevy na jízdné. Stačilo by ten nesmysl, který se nazývá sleva na jízdném, a doopravdy jsou to dotace pro pana Jančuru a jeho kolegy, stačilo by ten nesmysl zrušit a učitelé by mohli mít svých 15 % za tyhle peníze. Zeptejte se těch studentů, jestli chtějí jezdit se slevou do špatných škol, anebo bez slevy do dobrých škol. Jsem si jist, že vám všichni odpovědí, že chtějí jezdit raději do dobrých škol bez slevy. Ale tahle vláda má prostě jiné priority.
Třetí zásadní výhrada k tomuto rozpočtu, zásadnější než samotná výše deficitu, je to, co jsem komentoval již při projednávání státního závěrečného účtu za rok 2018, to, co konstatuje Nejvyšší kontrolní úřad, i to, na čem se usnesl kontrolní výbor Poslanecké sněmovny ve svém usnesení, že rozpočtová politika vlády trvale oslabuje odolnost státního rozpočtu vůči budoucímu ochlazení ekonomiky. Je to prostě pravda, čísla neobelžete. Je to dáno prostě tím, že byť ty přírůstky z dobrého výkonu ekonomiky jsou každý rok nad 100 mld., tak nárůst mandatorních a kvazimandatorních výdajů - ty mzdy státních zaměstnanců jsou ty kvazimandatorní výdaje - tak nárůst mandatorních a kvazimandatorních výdajů je rychlejší, než je nárůst jejich příjmů. Dojde-li k ochlazení nebo dojde-li nedej bože k recesi, tak ty příjmy nemáte, ale ty výdaje musíte platit dál, protože jsou ze zákona nebo ze smluvních závazků. A pak se státní rozpočet dostává do obrovských problémů. A tohle je trend, který tady máme každý rok. Paní ministryně říká, musíte se dívat na veřejné finance jako celek. Ale ta skutečnost, že řada obcí má na svých účtech nasysleny velké peníze, tu odolnost státního rozpočtu nezvýší, protože on nese zátěž sociálního státu, penzí, sociálního systému, on nese zátěž financování zdravotního pojištění za 60 % populace. A to jsou mandatorní výdaje, se kterými nic neuděláte. A tam prostě ta odolnost se snižuje. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu, a já s ním souhlasím, je ta odolnost nižší, než byla v roce 2008 před lehmanovskou krizí. ***