(17.20 hodin)
(pokračuje Valachová)
Na závěr chci říct, že jsem velice ráda, že stávající vyjednávání se posunulo tak, že tady taková obrovská částka, kterou jsem zmínila, bude mířit do zajištění kvalitní dostupné zdravotní péče. A samozřejmě, a tam směřuje návrh poslaneckého klubu sociální demokracie, který tady představila Alena Gajdůšková, poslankyně našeho klubu, máme zájem, nejenom my, ale věřím, že všichni v České republice, pacienti a pacientky, tak, abychom měli jistotu, že na čem jsme se dohodli v rámci vyjednávání, co bylo přislíbeno i panem předsedou vlády, tak také bude naplněno a skutečně tyto finanční prostředky potečou tím způsobem, jak jsem popsala, a my budeme mít tyto finance pod kontrolou. Myslím si, že to je správně z hlediska řádného hospodáře, a věřím, že tato Sněmovna tento transparentní proces podpoří.
Vážené dámy, vážení pánové, děkuji vám za pozornost s tím, že samozřejmě přeji Ministerstvu zdravotnictví, aby bylo úspěšné ve svých legislativních návrzích z hlediska zásadních reforem ve zdravotnictví, protože bez nich to nepůjde, a určitě deklaruji jako koaliční poslankyně těmto změnám svou podporu. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Poprosím pana poslance Kaňkovského, který je přihlášen do obecné rozpravy. Připraví se pan poslanec Svoboda.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý podvečer. Vážený pane předsedo, vážení ministři, milé kolegyně, kolegové, dovolte, abych se za klub KDU-ČSL také vyjádřil k současné situaci ve zdravotnictví v České republice.
Podle předpokladu jsme slyšeli na úvod, jak na této dnešní schůzi, tak na té minulé pozitivní výčet pana ministra o tom, co se ve zdravotnictví v poslední době podařilo. Já to nechci nijak rozporovat, nicméně to, co bych už rozporovat chtěl, je opakované konstatování v médiích, že české zdravotnictví je ve velmi dobré kondici, dokonce zaznělo někdy i to, že nebylo v lepší kondici. Teď nechci brát pana ministra za slovo, ale podobná vyjádření se v médiích v poslední době objevila.
Já rozhodně nepatřím k těm, a kdo mě zná, to ví, kdo by chtěl nějak katastroficky mluvit o českém zdravotnictví. Já jsem přesvědčený o tom, že české zdravotnictví navzdory řadě problémů poskytuje vysoce kvalitní zdravotní péči, ale je potřeba si říci proč. To, že máme v tuto chvíli kvalitní zdravotní péči není zásluhou nás politiků. Je to zásluhou toho, že tady máme obětavé, entuziasmem naplněné zdravotníky, kteří navzdory obrovské míře přesčasů a navzdory obrovské míře přetížení stále ještě ten entuziasmus a obětavost a velkou zodpovědnost v sobě mají. Takže to je ta jedna stránka.
Ta druhá stránka je - nebo ještě bych k tomu řekl tolik, že zdravotníci samozřejmě mají nějakou trpělivost. Oni už toho za ta poslední desetiletí zažili opravdu hodně, ale myslím si, že není možné hazardovat s tou jejich mírou. A tak jak se bavíme o tom, kolik nám jich dnes chybí, tak je potřeba pečovat o ty, kteří nám ve zdravotnictví ještě zůstávají. Já bych jim chtěl poděkovat. Už to tady dneska zaznělo a myslím si, že se sluší to zopakovat. Ano, milí zdravotníci, já vám děkuji, ale protože jsem sám taky zdravotník, ale protože vidím, že skutečně vaše práce je v tuto chvíli velmi obtížná právě kvůli té míře přetížení.
Pan ministr Vojtěch nás opakovaně ujišťuje, že české zdravotnictví velmi dobře šlape, že šlape jak dobře namazaný stroj. A určitě není všechno v českém zdravotnictví špatně. Už jsem to tady zmiňoval. Skutečně, máme tady kvalitní nemocnice, máme tady i kvalitní terénní péči, ale máme tady také problémy, o kterých se moc v tom mediálním prostoru nemluví, nebo se o nich mluví pouze občasně. A já si myslím, že není možné, abychom veřejnosti říkali polopravdy nebo abychom veřejnost nějakým způsobem chlácholili. Já bych se tady chtěl bavit nejen o té současnosti, ale o tom, co nás může čekat v následujících letech. A jestliže se dnes bavíme o tom, že máme veliký personální nedostatek v našich nemocnicích, a netýká se to jen těch malých regionálních nemocnic, týká se to i řady okresních, velkých nemocnic a týká se to i klinik, tak jestliže tento problém máme, tak ho nemůžeme zastírat. Musíme skutečně i veřejnosti říci, že tady existuje určité ohrožení směrem do budoucna a že je na nás politicích, abychom hledali účinná opatření, jak ta rizika minimalizovat.
Je potřeba korektně říci, že s nedostatkem zdravotnického personálu se nepotýká jenom Česká republika. To znamená, to nepadá jenom na hlavu pana ministra nebo vlády nebo nás všech politiků. Ale je potřeba si také říci, že řada států s tím bojuje jiným způsobem než u nás. A jestliže se tady dneska bavíme o tom, že došlo k navýšení platů ve zdravotnictví, tak je to samozřejmě dobře. Já oceňuji i to, že v těch minulých letech došlo opakovaně k navýšení jak pro lékaře, a co bych ještě zdůraznil, tak v posledních letech i pro zdravotní sestry a další zdravotnický personál. To je samozřejmě velmi dobře. Ale pokud se bavíme se zdravotníky, co je v tuto chvíli trápí, tak je potřeba si říci, že oni už dneska nezmiňují zdaleka jenom ty platy. A jestliže se bavíme s mladými lékaři, kteří už dnes pracují v Německu, v Rakousku, ve Velké Británii, a ptáme se jich, za jakých okolností by se byli ochotni vrátit, tak samozřejmě řeknou no, já si tady vydělám dvakrát tolik - ale to, co zmiňují naprosto zásadně, je chaotický systém vzdělávání, a to jak v té pregraduální, tak v postgraduální oblasti.
Také víme, že jsme se tady tím zabývali v minulém volebním období, že jsme novelizovali zákon o vzdělávání lékařů i o vzdělávání ostatních zdravotnických profesí. Bohužel to narazilo na některé problémy s prováděcími předpisy, a tak jak dnes můžeme pozorovat situaci v některých nemocnicích, tak se ta situace v praxi nijak výrazně nezlepšila. To je věc, které bychom se měli intenzivně věnovat, protože to je ten impuls pro ty zdravotníky, jak lékaře, tak zdravotní sestry a další profese, že nám na tom záleží a že jim chceme zlepšit podmínky v jejich vzdělávání.
A tady bych se zmínil ještě o jedné specifické věci, o které se příliš nebavíme, ale která podle mého názoru je v tomto směru zásadní. Jestliže dneska na něco narážíme v oblasti postgraduálního vzdělávání, tak je to na některých odděleních až kritický nedostatek školitelů. To znamená, my jsme v tuto chvíli podpořili mladé lékaře a to je velmi velmi dobře. Já za to pana ministra oceňuji. Ale my nedokážeme v tuto chvíli pracovat s těmi školiteli. Představte si průměrné interní oddělení v okresní nemocnici, které má 25 lékařů. Z těch 25 lékařů v tuto chvíli je vesměs zhruba pět až sedm plně kvalifikovaných. Někteří z nich jsou v důchodovém věku. A tito lékaři musí obsáhnout veškerou klinickou práci, to znamená, pracují na jednotce intenzivní péče, v poradnách, dělají konsiliární službu a do toho se mají věnovat vedení jednotlivých stanic a mají se věnovat školení mladých lékařů. V tuto chvíli je frustrace a ztráta právě toho jinak všudypřítomného entuziasmu u těchto školitelů obrovská. Mnozí samozřejmě uvažují o tom, že odejdou do terénu. Pokud se někde uvolní privátní ambulance, je pro ně mnohem jednodušší odejít do privátní ambulance a tu zodpovědnost nejenom za tu klinickou práci, ale i za ty mladé školence předat někomu jinému. Jenže on bohužel nikdo jiný na těch odděleních už není.
Já už jsem to zmiňoval nedávno na tiskové konferenci. V červnu 2017 všichni přednostové interních klinik a interních oddělení z celé České republiky adresovali otevřený dopis tehdejšímu ministru zdravotnictví o krizové situaci na interních odděleních napříč Českou republikou a upozorňovali na to, že pokud nedojde urychleně právě ke změnám ve školení mladých lékařů, nebudou podpořeni školitelé a nebudou provedeny další systémové kroky, tak reálně hrozí uzavírání některých interních oddělení, nebo minimálně některých stanic. A je potřeba říci, že za ty dva roky, které už jsou v gesci tohoto pana ministra, se toho zas až tolik nestalo. Zase nechci pana ministra tady nějak planě kritizovat. Vím, že projevuje snahu v řadě oblastí, ale jestli je něco skutečně extrémně důležité, tak je to řešení personálního nedostatku jak v nemocnicích, tak i v terénu. ***