(15.50 hodin)
(pokračuje Brabec)
A já se teď nebudu vracet zpátky na ty desítky jednání, která proběhla v uplynulých dvou letech, ale řeknu ta poslední zásadní. Na začátku října, protože v září ještě probíhalo nějaké další jednání s krajem, na začátku října proběhly s Polskem takzvané expertní konzultace, které byly dvoudenní. Kromě expertů Ministerstva životního prostředí se zúčastnili i odborníci z České geologické služby, Libereckého kraje, krajské hygienické stanice a dalších. Na tomto jednání se podařilo dosáhnout pro Českou republiku významných dohod. A jak správně uvádíte, největší obava občanů z okolí dolu je ze ztráty vody, protože ono totiž ke ztrátě vody už jednou došlo. Došlo k ní v 80. letech minulého století, kde byl přetěžen jeden z těch zlomů tektonických, nebo geologických, a tím pádem došlo v některých studních až o 15 metrů až 20 metrů k poklesu hladin. Nicméně tenkrát bylo vody ještě relativně dost, to znamená, že to neznamenalo v tu chvíli, nepřineslo to nějaké ohrožení.
Ministerstvo životního prostředí už zajistilo ze svých peněz rozšíření monitorovací sítě hydrogeologických vrtů. Další rozšíření bude následovat. Zajistili jsme mimo jiné i ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství desítky milionů korun na projektovou dokumentaci pro možné alternativní vedení vody, kdyby ti lidé opravdu o tu vodu přišli. Takže to se dneska řeší ve spolupráci s vodohospodářskými společnostmi. Bude prodloužena těsnicí stěna v rámci realizace, která má ochránit občany před úbytkem podzemních vod. Bude rozšířena monitorovací síť a Polsko bude Českou republiku o vývoji hladin podzemních vod informovat každé tři měsíce. Monitoring bude probíhat v oblasti ovzduší a hluku, kde zatím nebylo prokázáno překračování limitů, a v oblasti poklesů terénu. Polská strana se jednoznačně zavázala k tomu, že v případě prokázání negativních vlivů na území České republiky bezodkladně uloží investorovi realizaci nápravných opatření. Všechny tyto dohody budou součástí závěrečného stanoviska EIA za Českou republiku, které bude vydáno v polovině listopadu 2019.
Jsme v intenzivním kontaktu s krajem, především s hejtmanem Půtou, který také vyjednává po své linii. On třeba vyjednává s námi i o možnosti vybudování ochranného valu, který odstíní lom od nejbližší obce v České republice. Ta jednání jsou velmi tvrdá. Umíte si představit, že pro Polsko jde o velmi důležitý projekt. Ale my jsme jasně řekli, že uděláme všechno pro to, abychom obhájili zájmy českých občanů, i třeba kdybychom měli jít do nějakého soudního sporu.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Paní poslankyně má zájem o doplňující dotaz. Prosím.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za odpovědi. Já z toho vyrozuměla tedy tolik, že příliš nepředpokládáte, že by byla šance, byť tedy oceňuji tu dlouholetou snahu a desítky jednání na úrovni premiérů, ale že by byla šance zamezit tomu, aby padlo toto rozhodnutí, tedy prodloužení těžby a provozu elektrárny o dalších tedy až 24 let, což je opravdu velmi dlouhý úsek, to se asi shodneme, takže moc nevěříte tomu, že by se to podařilo, protože i ta opatření, která činíte z hlediska vody, jsou už řekněme na sanaci případných negativních dopadů.
Kdybyste měl říci třeba procentuálně, jak vidíte šanci, pane ministře, na to, že se podaří tedy zamezit tomu finálnímu rozhodnutí, nebo zmírnit alespoň třeba tu dobu a extenzivnost celého rozšiřování těžby? Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Poprosím pana ministra o odpověď na doplňující dotaz.
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Já se omlouvám, nebudu se pouštět do nějakých spekulací v procentech. Rovnou říkám, že mezistátní proces EIA nám dává stejně jako Německu, protože ono to je na trojmezí, dává určité možnosti. Ovšem pokud ten investor splní podmínky, které jsou tam kladeny, tak není jednoduché, nebo nebylo by vůbec jednoduché, a to říkám hodně eufemisticky, tomu projektu zabránit. Umíme si představit... Jako samozřejmě že jsou i podobné projekty, kde naopak někdo chce tomu zabránit v České republice ze zahraničí a má v rámci mezistátní EIA vlastně úplně stejné možnosti nám v něčem zabránit.
My se, a to říkám zcela na rovinu, my se připravujeme, samozřejmě jednáme dál o této věci s Polskem. Jsou tam i aktivity některých nevládních organizací i v Polsku, i v České republice. Teď nechci řekněme předesílat, jak oni se zachovají, protože tam je samozřejmě možné, že oni udělají nějaké další kroky třeba i v té poloze právní. My se musíme s principem předběžné opatrnosti samozřejmě připravit na variantu, že nezabráníme tomu projektu, že to třeba právně prostě nebude možné, intenzivně se o tom bavíme právě i s Libereckým krajem, a že naše lidi hlavně musíme prostě ochránit proti těm dopadům.
A znovu říkám, byli bychom raději, kdyby k tomu projektu nedošlo. A tam se budeme i jakoby snažit vyvíjet nějaké další aktivity. Ale musíme být připraveni i na tu druhou variantu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Jako další s interpelací vystoupí pan poslanec Martínek. Než dorazí k mikrofonu, seznámím vás s omluvenkami. Omlouvá se nám pan poslanec Schwarzenberg mezi 14.30 a 19. hodinou ze zdravotních důvodů a paní poslankyně Vostrá mezi 15.30 a 21. hodinou z důvodu nemoci. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Tomáš Martínek: Vážený pane nepřítomný ministře, na základě podnětu občanů Libereckého kraje, ze kterého pocházím, vás interpeluji ve věci poplatků v rámci povinné praxe některých zdravotnických oborů, konkrétně při studiu zdravotnický záchranář. Praxe obecně je stěžejní pro přípravu na budoucí povolání. Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje dle informací na svých internetových stránkách účtuje za stáže 20 korun za hodinu plus jednorázový poplatek 200 korun. Výše částky se může zdát nepatrná, avšak při součtu 600 hodin činí pro studenty 12 000 korun.
Podobně tomu je například u oboru speciální pedagogika, kdy je po studentech požadována určitá délka odborné praxe v zařízeních vztahujících se ke studovanému oboru - zde konkrétně v logopedických nebo surdopedických zařízeních. Mnoho studentů se ze strany těchto zařízení setkává s povinností uhradit si praxi z vlastních finančních prostředků, nebo dokonce s odmítnutím. Vzhledem k tomu, že těchto zařízení není v České republice mnoho a jsou různě rozmístěna, nezbývá studentům, než si v rámci požadované odborné praxe tuto práci pro veřejnost ještě z vlastních prostředků zaplatit.
Táži se vás, zda ministerstvo o tomto problému ví a zdali připravuje nějaké řešení, aby si studenti za nehonorovanou práci pro veřejnost ještě nemuseli připlácet. Neměl by v této problematice zasáhnout stát? Nebylo by zde vhodné, aby studentům tyto náklady pokryl? Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Pan ministr (Plaga) vám odpoví písemně do 30 dnů.
A nyní prosím paní poslankyni Golasowskou, která bude interpelovat paní ministryni Maláčovou ve věci jeslí. A já předám předsedání.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, MPSV se rozhodlo přejmenovat dětské skupiny na jesle, kde jsou umísťovány děti již od jednoho roku věku, a od roku 2016 máme zde i projekt mikrojeslí, kde mohou být umísťovány děti již od půl roku věku. Chci se vás zeptat, proč malé děti z funkčních rodin vyháníme z náručí matek, resp. otců, do institucí, když v případě ohrožených dětí platíme přechodné pěstouny, aby malé děti v institucích být nemusely. Jak jde dohromady tolik potřebné posilování mezigeneračních vazeb, když jsou děti za podpory státu odtrhávány od rodičů od útlého věku a tráví s nimi minimálně času? Zároveň víme, že pobyt v jeslích má rozličné dopady na rozvoj a psychiku dítěte. Odborníci mluví zejména o stresu dítěte z odloučení, o dlouhodobém negativním vlivu na psychiku dítěte a poškozování vztahů dítěte s rodiči.
A já se vás chci přesto zeptat, kolik nás bude stát přejmenování dětských skupin na jesle, když název jesle nás odkazuje k minulosti, a proč se naopak jesle nemohou přejmenovat na dětské skupiny. ***