(9.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Stát od nás chce pořád, neustále, nějaká data, a pak je schopen klidně říct, že jejich systém to neumí, protože neví a chce něco jiného. A není to jenom v oblasti MPSV. Když chcete zjistit, jaký máte počet obyvatel ve svém městě, tak máte dva zdroje, které se liší - Český statistický úřad a Ministerstvo vnitra. A vy vlastně nevíte, který údaj platí. Až budeme za pár okamžiků mluvit o interpelaci, kterou jsem dal na pana ministra průmyslu ohledně počtu OSVČ či živnostníků, tak zjistíte, že je několik databází a ta čísla se liší.
Takže klíčový problém výplaty dávek, ale i důchodů je kvalitní analýza nejenom stávajícího systému. Paní ministryně mluví už několik měsíců, možná několik let o tom, že prověří systém sociálních dávek, že ho zefektivní a podobně. V tom má naši podporu. Ale máme už k tomu udělanou analýzu? Určitě? Na nic jsme nezapomněli? Žádné datum? Všechno tam máme? Jsme připraveni reagovat? A ne že pak my tady přijmeme zákon nebo nějaký návrh - za to nemůžeme, že v databázi to není. To je klíčový okamžik. To, že ty soutěže jsou komplikované a že se prodlužují (lhůty) Úřadu pro hospodářskou soutěž, to je tím, že ten úřad prostě špatně funguje. Říkáme to tady roky. Já nekritizuji, jak rozhoduje, to je jiná věc. Já kritizuji, jak dlouho rozhoduje. A to jsou neuvěřitelné lhůty. A řekne vám to každý starosta, který má tu smůlu, že se jeho zakázka dostane na ÚOHS. Včera večer jsme tady mluvili o mýtu. A zase, nechci říkat, jak v této otázce - kritizovat a polemizovat, jak rozhoduje, ale jak dlouho to všechno probíhá. Pak se fakt nedá plánovat a říkat nějaká data.
Takže mě ta odpověď neuspokojila, protože je příliš obecná, samé sliby. Kdybych to neslyšel šest let, tak bych tomu i věřil. Vzpomeňte si vy, kteří jste tady v minulém volebním období seděli, kolikrát jsme slyšeli z úst jiné ministryně, ale za stejnou politickou stranu, že už budou vysoutěženy nové, moderní, skvělé informační systémy. Tak se podívejme o tři čtyři roky později, jak to dopadlo. Nemáme jediný důvod věřit tomu, že tentokrát, letos to dopadne jinak.
Mě by skutečně zajímalo to, co říkal pan místopředseda Filip, jestliže část systému se má nasadit k 1. lednu roku 2020, tak už musí probíhat zkušební provoz. To není jen zkouška. Jak dlouho ten zkušební provoz probíhá, jaké jsou závěry? Už víme, že ten systém je v pořádku? To jsou přece klíčové otázky. Protože nasadit něco... A potom, když se jedná o migraci dat a migruje to z jednoho informačního systému do druhého a něco se nepovede, tak nikdy není chyba pouze na jedné straně. To vám jako bývalý programátor můžu s klidným svědomím říct. Nikdy není chyba na jedné straně. My tu nejsme od toho, abychom soudili, kdo tu chybu udělal. První chyba je na straně zadavatele - zadavatele, protože ten si má ohlídat, co mají databáze obsahovat, ať už u starého systému, nebo nového systému. A pokud to udělal dobře zadavatel a vyjdeme z této teorie, že to zadavatel dobře ohlídal, to znamená Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak někdo musel udělat chybu. Ale normálně převod z jednoho systému do druhého - za to mají odpovědnost obě dvě ty firmy. Takže nemůžeme se spokojit s tím, že my jsme z obliga, (nesrozumitelné), a ti ostatní, ti zlí, to udělali špatně. Někdo v tom selhal, minimálně v kontrole, na Ministerstvu práce a sociálních věcí, a pak ty systémy nejsou funkční, nejsou moderní a nefungují tak, jak by fungovat mohly. Tohle je přesně ukázka špatné cesty digitalizace a elektronizace veřejné správy, místo abychom to zjednodušovali, tak mám obavu, kolikrát jsme tady o tom jednali.
Já věřím tomu, že členové sociálního výboru jsou informováni, tak já bych poprosil novou předsedkyni sociálního výboru, aby požádala sekretariát svého výboru, aby vytáhli za posledních šest let všechny sliby a všechny termíny, které zazněly - "otevřeně, transparentně" a nevím jak, na jednání sociálního výboru z úst představitelů Ministerstva práce a sociálních věcí, a porovnali s realitou ke konci října roku 2019. A pak uvidíme, jak to věrohodné je, nebo není.
Já neříkám, že to je jednoduchá věc, ale řešit to šest let... Kdyby to paní ministryně Marksová vysoutěžila a chtěla, tak ten systém je dneska už pomalu morálně zastaralý, už ten nový, a ten nemáme. Tak jak asi může z morálně technického hlediska vypadat ten systém, který se provozuje dneska?
Ale je tady obecnější otázka, na kterou měli otázku zákonodárci napříč politickým spektrem, a to je vlastně výběr pořizování rozsáhlých informačních systémů, a co s nimi, když jednou se stát pro nějaký informační systém rozhodne. Je iluzorní říkat, že ho za čtyři roky přesoutěžím. To prostě není efektivní. Vznikají nejenom problémy s migrací dat, ale opakují se vstupní náklady. Na druhé straně nemůže platit, že když to někdo vysoutěží, že to má na věky věků. Ale myslím si, že by měla proběhnout nějaká odborná debata, a pak to je potřeba zakotvit v zákoně a mít pro tyto informační systémy speciální pravidla ve smyslu, jak dlouhá je životnost toho systému a na jak dlouho by se měl vysoutěžit. A co s tím, když ta životnost se bude blížit ke konci. To opravdu není triviální věc, takové přesoutěžení velkého informačního systému, od malé firmy po velké, vyměnit třeba ekonomický systém není vůbec jednoduchá věc v žádné firmě, a tak rozsáhlé informační systémy, které používá stát, je mnohem komplikovanější, nežli vyměnit v zásadě jednoduchý - ale říkám v uvozovkách v zásadě jednoduchý - systém, např. účetnictví či řízení nějakých činností ve společnosti.
Takže to je obecný problém, který provází pořizování a provoz informačních systémů v celé veřejné správě. Platí to pro kraje a pro města úplně stejně. Možná to není tolik vidět. A tomu bychom se měli věnovat. To není určitě otázka Ministerstva práce a sociálních věcí či jednoho ministerstva. To je průřezová otázka pro všechna ministerstva a pro všechny orgány veřejné správy. A za nás bychom takovou debatu přivítali, jsme připraveni se jí konstruktivně účastnit. Protože doba, na kterou soutěžíte, a jak případně pak udělat novou soutěž, to jsou klíčové otázky a nejsou jednoduché odpovědi. A představa, že co tři čtyři roky měním rozsáhlý informační systém a znovu soutěžím, při všech komplikacích se soutěžním právem, je prostě neefektivní. A bude to nakonec dražší. Ale současně se stát či veřejná správa nemůže stát rukojmím dodavatele.
Občas slyším od některých ministrů, že si koupíme zdrojové texty programu. To není řešení. To pak jdeme zpátky, že máme státní programátory. To prostě není možné. Není nic cennějšího pro softwarovou firmu, než zdrojové texty. To se nedá! A pokud si je budeme chtít kupovat, tak zaplatíme nehorázné peníze. Protože pokud by už některá softwarová firma souhlasila s tím, že to prodá, tak ta částka bude obrovská. Protože když mluvíme o vědě, výzkumu, inovacích, tak z toho jakoby širšího pohledu každý nový softwarový produkt padá do této kategorie. Nikdy nevíte, jak se uchytí. Přitom sami víte, že programátoři patří mezi velmi dobře placené profese, takže ty náklady pro vznik softwarového produktu jsou nemalé. Úspěch není zajištěn.
To jsou obecnější otázky, které se týkají nejenom toho problému, ale chtěl jsem je tady zmínit, abychom to nezužovali pouze na jeden informační systém nebo část jednoho informačního systému, protože ta otázka je obecně platná. Za mnou sedí paní ministryně financí. A jejich informační systém - o tom bych nerad mluvil. Ale ten problém je vlastně stejný - modelově. Starý informační systém, jak ho přesoutěžit, parametry nového, jaká má být životnost nového informačního systému. Toto neberte jako kritiku, ale spíš jako popsání problému, který reálně existuje a který nemá jednoduché řešení a je spíš technicko-organizačně-manažerský než politický střet vlády a opozice. To určitě takhle nechápeme.
Ale pokud budeme řešit jenom jednotlivosti a budeme se ve Sněmovně zabývat konkrétními informačními systémy, tak vlastně nic nezměníme. Tady náhodou - nemyslím náhodou, ale dneska řešíme jeden informační systém, za chvilku budeme mluvit o počtu živnostníků, mohli bychom mluvit o počtu obyvatel, a tak bych to mohl opakovat.
Stát všechno ví, všechna data má, a neumí s nimi pracovat. To je základní problém digitalizace a elektronizace. Já vím, že to je hezké heslo, všichni se na něm shodujeme, digi ústava, právo na digitální služby, já s tím vším souhlasím, ale podle mě někdy jdeme moc rychle. Místo abychom se snažili udělat dobrou analýzu na začátku, na vstupu, tak hrrr hrrr něco uděláme, a pak zjišťujeme v provozu, že jsme na něco zapomněli. Každý programátor vám řekne, že není klíčové, nebo není nejdůležitější, jak ten program napíšete, ale jak kvalitní máte vstupní analýzu, jak kvalitně jste vymysleli databáze a jak budete pracovat s informacemi. Pak už to je jenom jakoby jazyk jiný, který to zadání nějakým způsobem plní. ***