(18.00 hodin)
(pokračuje Grospič)
O co jde? Ústava ve svém čl. 65 odst. 2 říká, poslední věta stanoví, že Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. Tady si dovolím zdůraznit slovo "může", protože dikce § 104 zákona o Ústavním soudu upravující nález a jeho právní důsledky, pokud jde o ústavní žalobu Senátu na prezidenta, je od citovaného znění Ústavy zcela odlišná. Toto ustanovení už nedává Ústavnímu soudu možnost volby, ale jednoznačně v podstatě stanoví sankci, a z citovaného ustanovení vyplývá, že pokud Ústavní soud žalobě vyhoví a rozhodne, že se případně prezident republiky dopustil hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku a toto své rozhodnutí vyhlásí formou nálezu, ztrácí prezident republiky tímto prezidentský úřad a způsobilost ho znovu nabývat. Vyplývá to z § 104 odst. 2 citovaného zákona o Ústavním soudu.
Z toho je zřejmé, že Ústavní soud o ztrátě prezidentského úřadu i nezpůsobilosti jej znovu nabýt nerozhoduje, ale dochází k ní ze zákona, a tato skutečnost neodpovídá znění Ústavy České republiky.
Mě k tomu vede právě to, že Poslanecká sněmovna, její členové, tedy poslanci, jsou ti, kteří musí posoudit, zda Senátem předložená žaloba splňuje veškerá kritéria k tomu, aby byla postoupena Ústavnímu soudu, a zda v ní uvedené určité skutkové podstaty jsou zpracovateli žaloby dostatečné a relevantně prokázány. Nic to nemění na mém názoru a mých vyjádřeních k napsané žalobě. Proto se nemohu tím pádem ztotožnit ani věcně, ani právně s tím, že by v dané věci neměla úřadovat Sněmovna. Sněmovna samozřejmě rozhoduje.
Bylo zde zmíněno, že se k danému problému vyjádřil i předseda Ústavního soudu pan doktor Rychetský. Takže podle něho prezident Ústavu v podstatě porušil, učinil tak několikrát, je to veřejně zaznamenatelné. A mě to vede k další úvaze, a sice že předseda Ústavního soudu svými prohlášeními v podstatě nevyloučil z rozhodování o žalobě prezidenta, a zda neovlivnil ostatní, třeba i ústavní soudce. Protože k tomu, abych si tyto otázky položil, zda se Ústavní soud jinými slovy vlastně nediskvalifikoval o případné žalobě rozhodovat. Protože Ústavní soud není sice součástí obecné soustavy soudů, nicméně svými pravidly a svým jednáním by měl ctít to, že rozhoduje buď ústavní soudce jako takový, nebo v kolegiu, nebo v celém plénu, ale nemůže individuálně sdělovat svůj názor veřejnosti a podsouvat jí určitou domněnku, byť z hlediska profese určitým způsobem kvalifikovanou.
Myslím si, že na to si musíme odpovědět každý samostatně, musíme to zohlednit při posuzování žaloby Senátu Parlamentu ČR, kterou se dnes tady zabýváme. Ale myslím si, že to je jen další důvod k tomu, abychom nedémonizovali skutky současného prezidenta republiky, abychom je věcně posuzovali se skutky prezidentů předchozích. V podstatě není to ani důvod k tomu, aby Poslanecká sněmovna se ztotožnila z mého pohledu se žalobou, tak jak ji předkládá Senát Parlamentu České republiky. Proto si myslím, že bychom ji neměli souběžně posouvat dále, ale měli bychom ji odmítnout. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu poslanci. Další v rozpravě přihlášenou je paní poslankyně Němcová. Přihlásí se pan poslanec Klaus. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane ministře, kolegové ze Senátu, dovolte mi, abych začala své vystoupení v podstatě faktickou poznámkou, kterou jsem nemohla pronést ve chvíli, kdy by bylo záhodno, protože dnešní formát našeho jednání byl specifický, to znamená, že ještě předtím, než byla otevřena rozprava, v níž mohou zaznívat faktické poznámky, zde bylo asi deset přednostních práv, nebo vystoupení s přednostním právem, která zabrala spoustu času, zazněla zde spousta věcí, na které by bylo možno reagovat . Já jsem na část z nich chtěla reagovat, ale faktickou poznámku tehdy uplatnit nebylo možné. Takže teď reaguji na něco, co zaznělo v rozmezí 10.20 až 10.40, bylo to vystoupení pana místopředsedy Sněmovny Tomia Okamury, který nazval našeho kolegu parlamentního senátora, pana kolegu Lásku, obskurním raketýrem.
Myslím si, že přispěje k politické kultuře, ke vztahu mezi námi, ke vztahu mezi naší komorou a horní komorou Parlamentu, když budeme ctít nějaká pravidla. Dokonce pan senátor Goláň ve svém úvodním slově řekl: věnujte se tomu, co jsme vám napsali, o co vás žádáme, abyste se k tomu vyslovili, ale vystříhejme se prosím - řekl to i ve vztahu k sobě - vystříhejme se prosím osobních útoků. Načež opět byla zahájena rozprava tímto útokem. Za sebe se panu senátorovi Láskovi omlouvám, myslím si, že takhle to být nemá. My si můžeme sdělovat své názory a můžeme je mít velmi odlišné, nemusíme spolu souhlasit, ale ta společenská pravidla by nám měla pomoci k tomu, abychom svá stanoviska mohli říkat na nějaké úrovni.
Nyní k tomu, co máme projednávat. Senát jako celek nám předložil žalobu, která - kdo jste si ji, a nepochybuji, že většina z nás si ji pročítala, věnovala se jí - má 55 stran. Je to komplikovaný, z mého pohledu, nejsem právník, je to v některých částech komplikovaný právní text. Dodám, že tato žaloba má osm bodů, ve kterých jsou vymezeny skutky, které senátoři, členové horní komory Parlamentu České republiky, považují za důležité pro to, aby detailně popsali to, jak s výkonem své funkce zachází prezident Miloš Zeman.
V bodě A, který mě samozřejmě zajímal, protože jsem pamětník těch věcí, bych chtěla přičinit některé konkretizující poznámky. Nemění se tím vůbec význam toho bodu, ale možná pomůže naší společné úvaze, když si tuto dobu připomeneme trochu detailněji.
Bod A - pracovně ho nazývám úřednická vláda Jiřího Rusnoka a dalších přátel Miloše Zemana.
Některá data: 17. června roku 2013 podává demisi vláda premiéra Petra Nečase. Pak probíhá týden vyjednávání mezi politickými stranami uvnitř Poslanecké sněmovny, mezi parlamentními stranami a prezidentem republiky o tom, které ty okolnosti, jak a v jakém složení by mohla vzniknout nová vláda. Je to zhruba týden. Osm dní po demisi vlády Petra Nečase, tedy 25. 6., jmenuje prezident Miloš Zeman Jiřího Rusnoka premiérem.
V tom týdnu, kdy ta jednání probíhala, vznikly některé požadavky ze strany prezidenta. Jedním z nich bylo, že si přeje, aby vytvořená většina, kterou jsme deklarovali, byla stvrzena písemně 101 podpisem poslanců, kteří chtějí podpořit vznik nové vlády na tom konceptu, který jsme tehdy oznamovali. Prezident tento seznam 101 podpisů dostal. Okamžitě na to reagoval tím, že mu to nestačí, že potřebuje, aby těch 101 podpisů bylo notářsky ověřeno. Řekli jsme mu, že to neuděláme, protože to odporuje všem myslitelným pravidlům vztahu jednání Parlamentu a prezidenta republiky. Takže výsledkem bylo, že fiktivně prezident republiky vedl jednání o tom, zda by mohla vzniknout vláda, o které věděl, že se může opřít o většinu v Poslanecké sněmovně, a mezitím už vyjednával svoji vládu, což dokládá to, že vznikla týden, osm dní poté, kdy byla podána demise Petra Nečase. ***