(18.10 hodin)
(pokračuje Němcová)
Jmenoval tedy Jiřího Rusnoka. Ten krátce nato představil ministry své vlády. Byli to všichni přátelé Miloše Zemana z tehdejších dob. V dnešní vládě zasedají dva tito přátelé - současná ministryně spravedlnosti Marie Benešová a ministr zemědělství Miroslav Toman. Ti byli v té úřednické vládě Miloše Zemana. K tomu chci dodat ze svého pohledu, zcela jistě subjektivního, ale jsem o tom přesvědčena, že toto byla svévole prezidenta republiky, kterou chtěl obejít Parlament. Věděl, že je tady většina, která může potvrdit vládu, která by se opírala o většinu v Poslanecké sněmovně, která by umožnila Poslanecké sněmovně plnit její funkci, tedy kontrolovat vládu, tak jak jí ukládá Ústava. Tento princip prezident záměrně obešel. Vznikla tak tedy vláda jeho přátel, kterým byl z nějakých důvodů zavázán za podpory, kterých se mu dostalo v prezidentských volbách.
Dodám jenom, že 7. srpna nezískala důvěru Poslanecké sněmovny vláda Jiřího Rusnoka, ale zůstala u vlády až do 29. ledna 2014. Sedmého srpna 2013 nedostala důvěru - a do ledna, do konce ledna 2014, zůstává u vlády.
Mezitím ale byly parlamentní volby. Ty probíhaly ve dnech 25. a 26. října 2013. Volby vyhrála tehdy Česká strana sociálně demokratická. Jejím lídrem byl Bohuslav Sobotka. A následovalo to, co všichni víme, lánský puč, protože pan prezident si nepřál jmenovat Bohuslava Sobotku premiérem. Proto vytvořil uvnitř své kdysi strany takový vnitrostranický puč, vybral si ty, které do vlády chce, a tím pádem se zasekla všechna možná logická a solidní vyjednávání o tom, jak vláda vznikne, a Jiří Rusnok vládl až do toho ledna 2014, tedy sedm měsíců od demise vlády Petra Nečase, tři měsíce od voleb.
K tomu dodám, pro vaši úvahu, že tehdy prezident Zeman ve velmi složité politické situaci potřeboval osm dní na to, aby vedl jednání, která vedla k sestavení nějaké vlády. Teď nechám stranou jaké. Zatímco - a to byla jeho, stoprocentně jeho vláda, tu měl sfouknutou hned, tam nebylo vůbec nad čím přemýšlet. Za osm dní tady byla na stole. Zatímco když bylo po volbách a měl respektovat vůli voličů, většinu v Poslanecké sněmovně, tak mu trvalo tři měsíce, než umožnil nastoupit vítězi voleb, sestavit vládu a nastoupit do funkce předsedy vlády. Myslím teď Bohuslava Sobotku. A když už to porovnám, ta vyjednávání, s tou komedií, které jsme byli svědky během letošního léta, kdy k odvolání a nominování jednoho ministra kultury potřeboval pan prezident dva měsíce, tak to už mluví samo za sebe.
Ta lánská schůzka, která je obsažena v bodu B ústavní žaloby, já ji hodnotím jako opravdu snahu prezidenta republiky ovlivnit a upozadit Poslaneckou sněmovnu a rozhodovat podle toho, jak on chce tu vládu mít sestavenou. V tom vidím kolizi s ústavním rozdělením mocí.
Pak je tady bod D - vláda Andreje Babiše bez důvěry. Opět některá data. Parlamentní volby se konaly 20. a 21. října 2017. První vláda Andreje Babiše byla jmenována 13. prosince 2017. Nezískala důvěru a vědělo se, že nezíská důvěru. A to se stalo 16. ledna 2018. V tu chvíli byl opět pověřen Andrej Babiš vyjednáváním, sestavováním, a jeho první vláda vládla v demisi, tady vládla pět měsíců, uměle udržována prezidentem republiky, který nevyvíjel dostatečnou aktivitu k tomu, aby umožnil vznik nové, normální vlády, která by se mohla opřít o většinu v Poslanecké sněmovně, a taková jednání ani nevedl. Došlo z mého pohledu k jednoznačnému omezení funkce Sněmovny.
A dodám k tomu, že ještě na rozdíl od toho roku 2013, kdy byly ty absurdní požadavky o nutném seznamu 101 podpisů notářsky ověřených, tak v případě Andreje Babiše žádný takový požadavek... nebo byl formálně vznesen, ale potom od něj prezident ustoupil a řekl, že nic takového nepotřebuje. Z toho je vidět jeho odlišný přístup k jednotlivým aktérům na politické scéně. A dá se z toho dovodit, že ten, kdo mu je sympatický, tak tomu vytváří podmínky, aby na té politické scéně mohl fungovat lépe než ti druzí.
Bod F - tlak na justici. Nemohu si odpustit aktualizovat ta zjištění, s nimiž přicházejí senátoři, o vývoj aktuální. Protože jsme svědky toho, že poté co bylo zastaveno trestní stíhání ve věci Čapího hnízda pana předsedy vlády Andreje Babiše, tak prezident republiky velmi vehementně, dramaticky vyzýval k tomu, aby se nedej bože nikdo k tomu nevyjadřoval, ať už z opozice, ať už z občanů, jak je nesmírně důležité nechat konat orgány činné v trestním řízení, potažmo celou justici bez jakéhokoliv tlaku, aby mohly opravdu svobodně a nezávisle rozhodnout.
To všichni podepíšeme. To se dobře říká. Nikdo nepřizná, že by si myslel, že by to i mohlo být jinak. Ale prezident sám proti těmto slovům se ukázal ve světle svých činů. Vždyť tady máme popis toho, jaký tlak vyvíjel na justici ve chvíli, kdy předseda Nejvyššího správního soudu doktor Josef Baxa dostává od prezidenta nabídku do vedení Ústavního soudu za to, když ve věci, která se prezidenta, v níž je činný, když tam zamhouří oko a rozhodne ji ve prospěch prezidenta. To přece je úplně enormní porušení povinností a vztahů, které mají panovat mezi mocí výkonnou, zákonodárnou atd. Tady je jednoznačná, jednoznačná dramatická role prezidenta republiky, který destruuje nezávislost naší justice a orgánů činných v trestním řízení a vyvíjí na ně přímý tlak.
Je tady bod G, což je výměna (ministra) kultury. Už jsem se ho trošku dotkla. A v podstatě bych řekla, že o něm mluvila většina z nás jako o jednom z těch bodů, které mají nejvyšší relevanci, úspěch na to, že by mohly u Ústavního soudu uspět ve smyslu, že zde došlo skutečně k porušení Ústavy. Je to ta výměna ministra kultury. K tomu dovolte dva citáty.
Ústavní právník Jan Kysela, citát z 18. 7. 2019, Blesk. Cituji: "Ptáte-li se mě na konkrétní případ ministra Staňka, tak jelikož si myslím, že povinnost prezidenta republiky je nepodmíněná a že ji tedy nesplnil už po dobu více než šesti týdnů, tak nemám žádnou pochybnost, že prezident republiky už po řadu týdnů Ústavu porušuje. Mám pocit, že ji porušuje hrubým způsobem, protože jí porušuje vědomě. Pravidlo, které porušuje, je mimořádně důležité. Takže z mého pohledu podmínka pro podání ústavní žaloby ze strany Senátu se souhlasem Sněmovny je splněna."
Druhý citát. Ústavní právník Jan Wintr, 20. 7. 2019, televize Nova, Televizní noviny. Cituji: "Podle mě to je evidentně hrubé porušení Ústavy, protože Ústava jasně říká, že - prezident míněno - je povinen odvolat ministra na návrh předsedy vlády. Ignoruje to ustanovení Ústavy stejně, jako kdyby policie zítra přišla do Lán zatknout prezidenta za zneužití pravomoci úřední osoby s tím, že přehlídne v Ústavě, že prezident má imunitu. Podle mě to je evidentní, hrubé porušení Ústavy. A jsem přesvědčen, že Ústavní soud by tak rozhodl, pokud bude ta ústavní žaloba podána."
To je k tomu bodu, který popisuje události kolem výměny ministra kultury. Myslím, že není k tomu co dodávat. Snad pouze to, co mě zaujalo v úvodu během těch vystoupení s přednostním právem, kdy vystupovala paní kolegyně Kateřina Valachová se stanoviskem poslaneckého klubu ČSSD, kdy - nemám to úplně přesně - ale ve stenozáznamu si každý z vás může zjistit, jak přesně slova volila, ale řekla, že stanoviskem poslaneckého klubu ČSSD je to, že došlo k porušení Ústavy v tomto bodě, tedy neodvolávání ministra Antonína Staňka, na tom že je shoda. Vezmu-li to tedy vážně, tak shoda senátorů, části Sněmovny a expertů se projevuje v tom, že byla v tomto bodě porušena Ústava, a jak jsme byli upozorněni v úvodu, stačí jeden bod z té žaloby, který může vést k tomu, aby Ústavní soud mohl vynést nějaký verdikt. A my tím Ústavním soudem nejsme, to zde bylo opakováno mnohokrát, a je důležité, aby Ústavní soud tuto materii do ruky dostal a aby nám řekl, kde skutečně ty mantinely leží. ***