(11.50 hodin)
(pokračuje Michálek)
Já zde budu citovat, a z toho také vycházím, komentář k Ústavě, který je v ASPI. Autorem je brněnský právník Pavel Molek, který uvádí: Procedura odvolání člena vlády je jedním z příkladů, kdy prezident republiky vystupuje pouze v roli příslovečného notáře, který stvrzuje danosti, jež sám nemůže ovlivnit. Zde je touto daností návrh předsedy vlády, který představuje dostatečnou a zároveň nezbytnou podmínku - a jedinou ústavně předpokládanou podmínku - odvolání člena vlády.
V současné úpravě je nicméně odvolání člena vlády prakticky plně v rukách předsedy vlády. A pokud on prezidentovi republiky jeho odvolání navrhne, nemá prezident žádné uvážení, zda tak skutečně učiní. To plyne již z povahy samotného fungování vlády, v níž z pozice jejího předsedy plyne jeho dispozice, pozitivní i negativní, s tím, koho chce mít ve svém týmu. Nemůže být tak nucen k tomu, aby v něm nadále někoho trpěl proti své vůli.
Obdobně Mikule, tedy profesor Mikule, konstruuje povinnost prezidenta republiky návrhu vyhovět a člena vlády odvolat bez zbytečných průtahů. K tomu pouze dodáváme, že zbytečnými průtahy při této proceduře jistě není případné vyjednávání prezidenta republiky s předsedou vlády a konkrétním ministrem, případně dalšími podstatnými aktéry, zda na svém návrhu předseda vlády trvá. Tato dočasná smírčí role je však tím jediným, co může učinit nad rámec prosté povinnosti návrhu vyhovět, a pokud v této smírčí roli neuspěje a předseda vlády nevezme svůj návrh zpět, musí prezident člena vlády bezodkladně odvolat.
Takže já si myslím, že na jednu stranu určitě není správné, že se zpochybňuje role prezidenta republiky, že má určitý manévrovací prostor v rámci toho vyjednávání, pokud obdrží návrh od předsedy vlády. A na druhou stranu je potřeba akceptovat, že pokud ten návrh tam je a to vyjednávání nevede k dosažení smíru, k tomu, aby si to předseda vlády rozmyslel, prezident republiky nemůže v těch průtazích nadále pokračovat. To si myslím, že je jediný způsob, jak ústavně konformně postupovat.
Já jsem chtěl připomenout, že v důsledku těch průtahů s odvoláváním ministra kultury došlo mimo jiné i k tomu, že byla zrušena památková ochrana lázní v Teplicích, které vlastní pan Jaroslav Třešňák, který dal panu prezidentovi Zemanovi tři miliony korun na kampaň. Pan prezident republiky již 12. 7. selhal v těch vyjednáváních, nedosáhl revize postoje předsedy vlády, a přesto otálel až do konce července, s tím, aby splnil svoji ústavní povinnost. Takže já se domnívám, že v tomto ohledu prezident republiky využil manévrovací prostor a následně se dopustil průtahu, aby udržel u funkce člověka, který mu byl na základě politických dohod blízký a který - shodou okolností - zrovna těsně před koncem výkonu svého mandátu vyhověl sponzorovi prezidenta republiky.
Druhý skutek, který já považuji za porušení Ústavy České republiky, nikoliv pouze porušení politické kultury nebo nějakých nepsaných pravidel, je porušení článku 82 Ústavy České republiky, podle kterého soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Tuto věc jsme projednávali na podvýboru ústavněprávního výboru, který byl svolán z mé iniciativy a kde jsme konstatovali, že nebyla porušena nezávislost justice, a to v důsledku toho, že ti soudci měli vlastní morální integritu a nenechali si do výkonu své soudcovské činnosti zasahovat. Současně jsme také vyzvali moc výkonnou, aby už nepokračovala v těchto způsobech ovlivňování rozhodování nezávislých soudů.
Já bych chtěl citovat několik zásadních výroků, které považuji za velmi problematické, ze strany pana doktora Baxy, bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu: Já vám dám funkci, vy mně rozhodnutí. Prezident republiky zopakoval svůj výrok, že si mě dokáže představit jako předsedu Ústavního soudu, a pokračoval s tím, že Nejvyšší správní soud projednává případ žaloby, kterou na něj podali vysokoškolští docenti a Karlova univerzita kvůli tomu, že je nejmenoval do funkce profesorů. - Pokud bývalý předseda Nejvyššího správního soudu vznese takto závažná obvinění, tak se domnívám, že by to měl Ústavní soud posoudit. Nemůžeme přece připustit, aby se vysoké ústavní funkce, jako je funkce předsedy Ústavního soudu, staly předmětem kšeftování, aby se prezident republiky scházel se soudci a tlačil na ně, aby oni zajistili na svých soudech, že v jejich věcech jim někdo vyhoví. Takže toto považuji za druhý skutek, kterým došlo k porušení Ústavy České republiky.
Je třeba říci, že oba tyto skutky se staly v současném volebním období, a tedy je lze posuzovat. Domnívám se, že vydržování vlastního podporovatele na funkci ministra kultury s cílem, anebo s tím, aby došlo současně k ovlivnění rozhodování ve prospěch sponzora prezidenta republiky, a obchodování s funkcí šéfa Ústavního soudu je hrubým porušením Ústavy, a proto i já i náš poslanecký klub budeme hlasovat pro to, aby žaloba, která obsahuje tyto skutky, byla postoupena Ústavnímu soudu k rozhodnutí. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a s přednostním právem ještě před rozpravou je přihlášen pan předseda Výborný. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si na úvod dovolím říci, že považuji za poměrně nešťastnou situaci, kdy tady vystupujeme s přednostními právy a kdy není možné na některé výroky, které podle mého názoru nepřispívají ke kultivované debatě na půdě Poslanecké sněmovny - a nerozumím těm emotivním výrokům třeba předsedy klubu hnutí ANO pana Jaroslava Faltýnka, přijdou mi některé zcela zbytečné. A podotýkám, jednací řád hovoří jasně, že faktická poznámka poslance má mířit k tomu, co bylo aktuálně vyřčeno, a nikoli komentovat něco po třech hodinách. Nerozumím tedy tomu, proč už v rámci této první části rozpravy, tedy rozpravy s přednostními právy, nemohou tyto faktické připomínky zaznít. Považoval bych to za logické, protože poslanec má právo se vyjádřit k tomu, co zazní zde od pultu na půdě Poslanecké sněmovny. Nicméně pojďme k tomu bodu, který zde projednáváme.
Dnes projednávaný návrh ústavní žaloby, a to chci zdůraznit, podle mne není testem nějaké naší loajality k Miloši Zemanovi. Není to ani hodnocení jeho práce, není to hodnocení jeho hříchů. My naopak jsme ve zcela mimořádné situaci. Já chci říct, že mě netěší tato situace, a nechci tady vést nějaký souboj s Milošem Zemanem ani nikým dalším. A už vůbec tady neplatí ten argument, který tady dnes opakovaně zazníval, o váze mandátu Miloše Zemana a dalších, který by měl prý vyplývat z počtu voličů, kteří ho podpořili. Já jsem přesvědčen, dámy a pánové, že je toto zcela lhostejné. Váha, síla mandátu kohokoli přece není odvislá od počtu voličů, ale od toho, že byl v demokratických volbách skutečně zvolen. A já bych si velmi přál, aby všichni ústavní činitelé respektovali pravidla hry. Kdo jiný by už tak měl činit, kdo jiný by měl být příkladem pro veřejnost, pro naše děti, pro naše rodiny? Neustále a někdy možná z úst některých i zlomyslné zpochybňování toho, co ještě před pár lety bylo zcela jasné a nezpochybnitelné, považuji za velmi nebezpečný trend pro celou naši společnost.
Dnes projednávaná žaloba, o jejíž důvodnosti jsem - a celý poslanecký klub KDU-ČSL - přesvědčen, je vlastně vstřícným krokem pro budoucnost. Je vstřícným krokem pro respektování Ústavy, základních principů dělby moci a kompetencí jednotlivých ústavních činitelů. Nechceme, abychom stále museli řešit to, co se nám opakovaně se současným prezidentem vrací. A je škoda, že tolik času tady věnujeme Miloši Zemanovi a spolku kolem něj, že se nevěnujeme zlepšování kvality života českých rodin, že neřešíme rychle i problémy českého školství, že neřešíme rychlejší budování dopravní infrastruktury, že neřešíme tu nehoráznou situaci s exekucemi v České republice, problémy českého zemědělství a venkova, a mohl bych pokračovat dál a dál.***