(11.40 hodin)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Z pracovních důvodů se od 14.30 do 19 hodin omlouvá paní poslankyně Miloslava Rutová.
Nyní jsou s přednostními právy před otevřením rozpravy ještě přihlášeni pan předseda Radim Fiala, pan předseda Michálek a pan předseda Výborný. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážená vládo, pokud se budeme dívat na problém podání senátní žaloby na prezidenta republiky pouze úzkým pohledem české politiky, musel bych především říct, že trestuhodně maříme čas projednáváním politické ješitnosti kolegů ze Senátu, kteří zřejmě nemají nic lepšího na práci. Maříme čas, který bychom měli věnovat práci pro voliče. Pro občany této země. Situace je ale přece jen trochu jiná.
Jestliže pohlédneme na návrh žaloby v širším politickém kontextu, pak zjistíme, že zapadá do řady událostí, které se dnes odehrávají na významném spektru světové politiky. Protože tady už dnes zaznělo mnoho právních analýz celé té žaloby a pravděpodobně ještě zazní, dovolte mi, abych se právě věnoval tomu širšímu kontextu.
Ve Velké Británii, která je kolébkou evropské i světové demokracie, dnes prožíváme politickou krizi zcela záměrně vyvolanou lidmi, kteří odmítají respektovat výsledek referenda a odmítají připouštět i možnost tuto krizi řešit prostřednictvím demokratických parlamentních voleb. Ve Spojených státech považovaných za pilíř svobody probíhá dnes pokus odvolat zvoleného prezidenta. V řadě zemí se organizují mediální a protestní kampaně, jejichž smyslem je jediné: popřít výsledek voleb, pokud se nehodí, odvolat vládu a nedemokratickým způsobem ovlivňovat politiku země. Používám pro to pojem majdanizace politiky. V případě České republiky to znamená, že o rozhodování v České republice by rozhodovala organizovaná síť aktivistů - a jak říkají někteří jejich experti: potřebujeme do ulic dostat 3,5 % populace - a nikoli voliči v demokratických volbách.
O co tedy dnes v politice jde? Tento týden to popsal velmi výstižně americký prezident Donald Trump ve svém vystoupení v OSN. Jde o střet globalistů a vlasteneckých sil v jednotlivých zemích. Vlastenců a patriotů, kteří odmítají vzdát se národních zájmů a přeměnit společnost v globalizovanou masu pracovních sil a spotřebitelů. Globalisté nepotřebují skutečnou demokracii. Proto jí také valem ubývá. I v prostoru Evropské unie, neboť se zmocnili projektu evropské spolupráce. Proto dnes majdanizují politiku, vystupují proti referendu, přímé volbě a odvolatelnosti politiků. Referendum a přímá volba politiků, to jsou věci, které jim komplikují jejich schopnost manipulovat demokracii. Základním nástrojem pro manipulaci s demokracií je systém politických neziskových organizací s politickým programem, které infiltrovaly státní správu. Infiltrovaly ji proto, aby mařily výsledky voleb a fakticky zajistily podřízení českého státu nadnárodním zájmům bez ohledu na jakýkoliv výsledek voleb.
Účelovost této žaloby, kterou dnes máme projednávat, vyniká především ve srovnání s kroky, které ve svém úřadě učinili předchůdci prezidenta Miloše Zemana. Především mám na mysli kroky prvního českého prezidenta Václava Havla. Každý objektivní a nezaujatý pozorovatel politiky musí konstatovat, že prezident Zeman využívá velmi široce svých pravomocí, ale mantinely Ústavy neporušuje. Jediným a troufnu si říct zásadním politickým hříchem současného prezidenta je, že je ve svém jednání politicky nezávislý, neboť má silný mandát od svých voličů. Je nezávislý na zákulisí politických kabinetů a je schopný se rozhodovat pouze na základě své politické odpovědnosti a svého svědomí vymezeného přísahou prezidenta na Ústavu České republiky. To je v očích globalistické lobby neodpustitelný hřích, neboť tito lidé ničí vše, co nemohou kontrolovat. Proto brečí, že dovolili přímou volbu prezidenta. Proto dnes podávají žalobu a chtěli by přímo voleného prezidenta odvolávat.
Není pochyb o tom, že politický střet, o kterém mluvil prezident Spojených států amerických Donald Trump, se bude prohlubovat. Čas velmi dobře ukáže, že to bude střet zásadní a velmi ostrý. Každý politik v této zemi bude muset postupně jasně říct, jestli chce, aby tato země měla budoucnost, jestli chce, aby tato země byla vlastnictvím českého národa, anebo reprezentuje cizí zájmy a těmto cizím nadnárodním zájmům chce sloužit.
Dnešní hlasování o návrhu, který přišel do Senátu, je jedním z lakmusových papírků, kdo a kde, na jaké politické pozici v této podle mého názoru zásadní věci stojí. SPD bude bránit naše národní a státní kořeny, budeme také bránit zásadní demokratické principy, a tedy i přímo zvoleného prezidenta. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic SPD.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Michálek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Vážené dámy, vážení pánové, já bych byl velmi nerad, abychom se tady přesvědčovali politickými argumenty, protože o tom teď tady nejednáme. Skutečně smyslem tohoto jednání není na základě politiky některé strany, ať už je to SPD, nebo ODS, nebo libovolná jiná strana, rozhodovat o tom návrhu, který nám postoupil Senát. My bychom se měli snažit o maximální objektivitu, nikoliv o politiku. A neměli bychom stavět svá rozhodnutí na tom, jak se prezident republiky Miloš Zeman někde nevhodně vyjádřil, nebo jakou prosazuje politiku, nebo jestli se pohybuje dobře v manévrovacím prostoru, který mu Ústava dává, nebo jestli někde porušuje zásady politické kultury. A neměli bychom si tady především měřit hlasy v různých typech voleb. To si myslím, že je opravdu nedůstojné a pro projednání ústavní žaloby zcela irelevantní. Měli bychom to vzít poctivě, tak jak Ústava mluví o hrubém porušení Ústavy, a měli bychom vzít v úvahu ustálené ústavní konvence.
Začnu tedy tím, že si musíme uvědomit, že není zcela vhodné a přiléhavé srovnávat právní úpravu, která zde byla za prezidenta republiky Václava Havla a Václava Klause. Neboť v roce 2012 došlo právě k novele Ústavy, kterou byla zavedena skutková podstata hrubého porušení Ústavy. Do té doby nebylo možné volat prezidenta republiky k odpovědnosti za hrubé porušení Ústavy, které však nedosahovalo intenzity velezrady. Takže v tomto je ta situace podstatně odlišná.
Abychom tu otázku tedy rozhodli poctivě, měli bychom se zamyslet nad tím, jestli podle našeho názoru došlo k hrubému porušení Ústavy. Pro mě jsou stěžejní zejména dva ty skutky, které jsou uvedeny v žalobě, kterou nám postoupil Senát Parlamentu České republiky. A teď se snažím opravdu nepřihlédnout k těm záležitostem, které podle mne mají povahu spíše porušení politické kultury a určité důstojnosti, která patří k úřadu prezidenta republiky.
Tím prvním z nich, o kterém se hovoří neustále ve veřejném prostoru, jsou průtahy v odvolávání, které přesáhly rozumnou mez. Podle článku 74 Ústavy České republiky prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. Já si myslím, že abychom správně rozuměli tomuto ustanovení, tak je potřeba se podívat do komentáře k Ústavě. ***