(12.00 hodin)
(pokračuje Výborný)
Výtka, že je to právě kvůli naší snaze projednat tento návrh žaloby, neobstojí. Bohužel konání hlavy státu se i v posledních dnech posunulo do roviny, kdy již není možné mlčet, a je naší odpovědností tyto kroky skutečně nepřejít mlčením. Ano, dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že zažíváme absurdní okamžiky. Mnohdy máme pocit, že byly překročeny už všechny možné limity, myslitelné i nemyslitelné. Veřejně dané sliby neplatí, největší zásahy do konání orgánů činných v trestním řízení se avizují veřejně a předem, vlády a ministři zde vládnou bez důvěry Poslanecké sněmovny, nejvyšší představitel státu praktikuje zahraniční politiku často toho jediného azimutu bez jasné koordinace se zahraniční politikou reprezentovanou vládou. A když už tu takovouto neutěšenou situaci máme, nespoléhejme na to, že to za nás někdo vyřeší. Nevyřeší, řešení je na nás a na naší odpovědnosti k občanům České republiky, na naší odpovědnosti vůči Ústavě tohoto státu. Proto považuji za správné využít ústavní pravomoc a kroky prezidenta republiky nechat posoudit Ústavním soudem.
Miloš Zeman dělá politiku tak, jak ji vždycky dělal. Využívá všech možností, mezer, skulin, dvojsmyslů, aby si prosadil svou. Je zjevné, že postupnými kroky se snaží posunout náš systém parlamentní demokracie k systému poloprezidentskému. Ano, prezidentovi jde o moc a překolíkování politického hřiště ve svůj prospěch. A bohužel se nemohu zbavit dojmu, že se politikou skutečně baví. Ale zapomíná, že má jinou roli, roli prezidenta, od kterého se čeká něco úplně jiného: důstojnost, uměřenost, oddanost zásadám a pravidlům daným zákony a Ústavou, upřednostnění zájmu státu před zájmem vlastním. Čeká se od něj příklad pro nás, pro naše děti, čeká se od něj zájem o budoucnost naší společnosti, našeho národa i našeho státu. Právě takového prezidenta bych chtěl přát naší zemi a spolu se mnou i celá KDU-ČSL. Miloš Zeman takovým prezidentem nebyl, není a bohužel nebude.
KDU-ČSL tedy podpoří návrh ústavní žaloby tak, jak nám byl postoupen Senátem Parlamentu České republiky, právě proto, aby každý další prezident věděl, jaká je jeho role, jak daleko může zajít, jak silně může to či ono bořit, zdržovat, odmítat, vetovat, někdy možná sabotovat, a naopak aby věděl, co prezident ze zákona a z Ústavy má a musí, k čemu je zavázán a z čeho se bude odpovídat. Je to jasná situace. A já tady chci zdůraznit, že nejsme v roli soudců. My tady naším hlasováním nevynášíme výrok či rozhodnutí o vině a trestu nikoho, ani Miloše Zemana. My jsme tady spíše v roli nějakého pomyslného výhybkáře. Ten vlak, který k nám přijel ze Senátu, můžeme posunout a výhybku přehodit buď do depa, kde celý návrh ústavní žaloby zůstane navždy zaparkován, anebo naopak výhybku přesunout tam, kam se má, to znamená k Ústavnímu soudu, který jediný může v této věci rozhodnout.
Mohu mít některé, možná i opodstatněné, výhrady k formulování návrhu ústavní žaloby, jak nám ho Senát postoupil. Mohu diskutovat o tom, jestli některé skutky zde popsané jsou skutečně závažným porušením pravomocí hlavy státu, ale dvě věci jsou z mého pohledu, a nakonec i z toho, co říkají ústavní kapacity, zcela jasné. Jmenování Rusnokovy vlády v situaci, kdy na půdě Sněmovny byla jasná vládní většina, bylo zjevným porušením Ústavy České republiky. A stejně tak článek 74 Ústavy říká, že prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. A když se podíváme, a všichni známe nedávnou historii s odvoláváním a neodvoláním ministra kultury, je zjevné, že zde prezident republiky nekonal tak, jak mu Ústava přikazuje.
Znovu opakuji, my zde nesoudíme, ale my zde pomáháme. Pomáháme pro všechna další volební období. Jedině Ústavnímu soudu přináleží rozhodnutí v tom, jak má vypadat rozložení výkonu státu moci, v tomto případě jedné složky výkonné moci, a to prezidenta republiky. A co by nám to, dámy a pánové, přineslo? Už bychom my ani nikdo další nemuseli do budoucna řešit ty věčné spory o kompetence hlavy státu. My už to se současným prezidentem nějak zvládneme, více, nebo méně, lépe, nebo hůře. Ale já bych si přál, velmi bych si přál, abychom v našem demokratickém státě všichni respektovali zákony, a byli tak příkladem veřejnosti. Přeji si, abychom měli prezidenta, který ví, co může, co musí a respektuje fungující parlamentní demokracii. A bohužel, jak jsem říkal, jsme ve zcela mimořádné situaci, kdy se jeví jako nutné, aby tyto mantinely výkonu prezidentské funkce byly vyloženy a potvrzeny nejvyšší autoritou. A tou v tomto případě není, jak říkal pan předseda Faltýnek, kompetentní zákonodárce, to je přece nesmysl, to všichni víme, ale jedinou možnou autoritou je Ústavní soud.
Poslanci KDU-ČSL, stejně jako všichni přítomní senátoři KDU-ČSL na půdě horní komory Parlamentu, podpoří to, aby tento návrh projednal Ústavní soud. KDU-ČSL si je vědoma odpovědnosti vůči naší společnosti dnes i do budoucna. Chceme žít v zemi, kde ústava není trhacím kalendářem, kde právo není ústavními činiteli ohýbáno přes koleno, jak se komu zrovna zlíbí, nebo jak zrovna vyhovuje jemu a jeho mocenským zájmům a bojům. Proto znovu opakuji, nesoudíme, ale pomáháme. Pomáháme, aby budoucnost naší země byla i nadále postavena na principech právního státu a respektu k demokracii.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké poledne. Nyní tedy již nemám žádnou žádost s přednostními právy, takže otevřu obecnou rozpravu. K panu senátorovi Tomáši Goláňovi. Vy jste žádal o slovo. Jako navrhovatel nemáte přednostní právo, takže vám doporučím faktickou poznámku, nebo budete až jedenáctý v pořadí v obecné rozpravě. Takže s faktickou, ale až po panu místopředsedovi Pikalovi, protože musíte jakoby na někoho reagovat. Takže si připravte maximálně dvouminutové vystoupení, až vystoupí pan místopředseda Pikal. To platí tedy pro vás senátory, že kdyžtak s faktickou můžete na dvě minuty průběžně reagovat.
Prosím, pane místopředsedo, máte slovo v obecné rozpravě.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane předsedající, děkuji za slovo. Nejdřív bych se vyjádřil k tomu, co se tady objevilo, že tedy je smutné, že proběhla nějaká rozprava, ve které ostatní poslanci neměli rovná práva a nemohli reagovat. Já bych všem svým kolegům doporučil, aby se podobně jako já přihlašovali až do rozpravy s přednostním právem, nikoliv před ní. Já jsem se přihlásil již 24. 9. v jednu hodinu a vystupuji nyní.
A ještě bych se chtěl předtím, než zahájím svůj projev, omluvit všem poslancům, kterým nevyhovoval termín expertního kulatého stolu, který proběhl v pondělí. Naprosto rozumím tomu, že v pondělí je poslanecký den, který má být v kancelářích, a rozhodně nikomu nevyčítám, že se nemohl na ten stůl z tohoto důvodu dostavit. Bohužel mezi termínem jednání ústavněprávního výboru a dnešním jednáním se nám nepodařilo najít jiný vhodný termín. Z kulatého stolu byl přenos, záznam a byly vám z něj rozeslány nějaké závěry, takže věřím, že nebyl zbytečný a že si je všichni prostudujete.
Nyní již k věci. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení páni senátoři, vážená vládo, vážení zástupci veřejnosti, Miloš Zeman je můj prezident. Je prezidentem nás všech odleva doprava, celé České republiky, především je prezidentem této vlády. Je to tak, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat, abych si vypůjčil slova klasika. Můžeme nesouhlasit zejména s tím, jakým způsobem vykonává svůj prezidentský úřad, na tom se tady jistě neshodneme, ale to není úplně předmětem dnešního jednání. ***