(16.40 hodin)
(pokračuje Richterová)
My jsme proto hledali nějaké kompromisní řešení, aby pro tyhle rodiče byla alespoň nějaká šance. Navrhujeme této Sněmovně řešení, které samozřejmě nebude úplně stoprocentně spravedlivé, ale přece jen nevytvoří tak zásadní propast mezi rodičem, který má stejně staré dítě, ale je zpátky v práci, má trable s dáváním dětí do předškolních zařízení, s tím, jak řešit nemocnost a podobně, a tím rodičem, který je doma. Chceme, aby opravdu stále platilo, že se chodit do práce vyplatí. A navrhujeme zohlednit vlastně věk dítěte, aby tedy ten, kdo má dítě dvouleté k tomu 1. lednu a už je nazpět v práci, měl zhruba možnost toho navýšení postupně vybraného, samozřejmě vybraného v rámci měsíčních limitů, které zůstanou platné, aby měl možnost navýšit si zhruba o 40 tisíc korun. To je podstata toho kompromisního návrhu týkajícího se okruhu příjemců. Když jsme počítali náklady, tak nám i s tím, že by to mělo povzbudit lidi, aby tolik neodkládali návrat do zaměstnání, aby se necítili motivováni zůstat na rodičovské, tak by to mělo zatížit státní rozpočet nanejvýše zhruba miliardou korun.
Já to ještě na závěr shrnu. Vítáme navýšení rodičovského příspěvku jako poslanecký klub Pirátů, podpoříme tento návrh a současně bychom rádi přispěli k dlouhodobému řešení, ať není potřeba pravidelně toto otevírat. Předložíme proto konkrétní návrh realizačního schématu obdobného jako důchody, nyní už to rozesíláme ke konzultaci všem, které toto téma zajímá. Současně bychom rádi, aby se to navýšení celkové částky projevilo i v navýšení spodního limitu čerpání a zároveň aby nějakým způsobem došlo k navýšení i pro pracující rodiče. Tam nám je jasné, že bude potřeba kompromisní řešení, proto předpokládáme i takové.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců Pirátů.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Dalším v pořadí je paní poslankyně Pekarová, připraví se pan poslanec Bauer. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, konečně se dostáváme k projednávání tolik ožehavého tématu a tématu, nad kterým panuje ve své podstatě napříč politickým spektrem poměrně vzácná shoda. Připomeňme si ale prosím částečně také historii, která do této doby, než jsme konečně ten návrh dostali i jako poslanci k projednání, vedla. Ta cesta totiž vedla přes několik dílčích kroků, které stojí za to si připomenout a které mají velký vliv i na to, že velká část rodičů je stále nespokojena s tím, jaký mechanismus a jaká konkrétní podoba tady byly zvoleny.
Na začátku celé této cesty ke zvýšení rodičovského příspěvku stál slib vlády, že bude zvýšen ve dvou krocích. Tedy původní slib byl, že se nebude zvyšovat rovnou o celou částku těch 80 tisíc, ale půjde to postupně po 40 tisících. Následně vláda zjistila, že není schopna najít shodu, a neměla ani v rámci rozpočtu tyto prostředky, které jsou nemalé, v rámci toho, který byl na současný rok a už i ten předchozí, tedy zohledněny. To znamená, svůj slib z původních 40 plus 40 tisíc, tedy postupného zvyšování, přehodnotila a přišla s tím, že bude rozumnější zvýšit rovnou o celých 80 tisíc.
Těchto 80 tisíc si však také, a to jsou v součtu miliardy samozřejmě, to vidíme v tomto návrhu, je to přes 8 mld. korun, nezohlednila v rozpočtu na rok 2019, a tudíž odkládala ten samotný návrh, tedy i zvýšení, ke kterému podle původních slibů právě už v letošním roce mělo dojít. Proto jsem předkládala k rozpočtu na rok 2019 pozměňovací návrh, který by splnění tohoto vládního slibu vládě umožnil, který by už od července, to znamená vlastně už od tohoto měsíce, umožnil zvýšení příspěvku pro aktuálně pobírající rodiče, a v tu chvíli samozřejmě i splnění toho slibu, o 80 tisíc korun. Samozřejmě jak to dopadlo, víme, schválen nebyl a vůle připravovat ten návrh tak, aby byl stihnutelný ještě na rok 2019, asi také nebyla příliš velká, protože se k němu dostáváme až teď.
Tomu ještě předcházelo takové hádavé jaro, řekněme, kdy se vládní strany nebyly schopny dohodnout, jakou formou zvýšení bude realizováno. Z jednoho koaličního jednání vycházela zpráva od paní ministryně prezentovaná takovým velmi spokojeným způsobem, že je s tím kompromisem spokojená, že vlastně k tomu zvýšení dojde od roku 2020 pro všechny nově narozené děti, následně do 24 hodin, poté co se strhla velká kritika ze strany zejména právě rodičů, ale třeba i nás opozičních poslanců, paní ministryně začala brát zpátečku, řekněme, a začala opatrně zvažovat, že vlastně by bylo rozumné přistoupit k nějaké jiné, rozumnější, řekněme spravedlivější variantě.
Proč to celé říkám, je to, co už zmínila i paní zpravodajka, a myslím si, že je potřeba to mít na paměti. Tato situace, ten neustále se měnící postoj k tomu, jakým způsobem, komu všemu bude vyplácen zvýšený rodičovský příspěvek, vedl k tomu, že se rodiče, které to samozřejmě velmi zajímá, protože se jich to týká, začali nejenom velice angažovat, což je určitě chvályhodné a dobře. Na druhé straně také je to staví častokrát proti sobě, protože jsou někteří spokojeni s tím výsledným návrhem samozřejmě více, když se jich dotkne, a někteří mnohem méně, protože očekávali, že i jich se bude dotýkat, a nakonec zjišťují, že ne. Tedy ta jejich nespokojenost a určitý pocit nespravedlnosti a křivdy jsou poměrně, řekla bych, velké.
Tohle určitě není dobrý stav. Není to tedy jenom o tom, že jsou proti sobě domněle stavěny skupiny rodin s dětmi versus senioři, komu vlastně je přidáno, ale jsou proti sobě stavěny i jednotlivé skupiny rodičů, kteří prostě oprávněně cítili, nebo měli naději, protože to byla úplně ta první verze paní ministryně, že všichni s dítětem do čtyř let věku na to zvýšení dosáhnou. Teď zjišťují, že nikoli, a jsou nazlobení.
TOP 09 od samého začátku byla pro variantu, která by byla pro aktivně čerpající rodiče. Přijde nám, že je to verze, která zohledňuje samotnou filozofii, k čemu je rodičovský příspěvek určen. Že to totiž je dávka, která je určena jako určitá náhrada ušlého platu nebo mzdy toho rodiče, který je s dítětem, pečuje o něj, a tudíž nemůže v tu chvíli plně pracovat, byť samozřejmě flexibilita k tomu příspěvku už dnes velká je a pracovat částečně určitě lze, ale je to právě odměna za to, že se věnujete péči o dítě, nikoli dávka na dítě, tak jak se může mnohým zdát.
Byť tedy samozřejmě postupem minulých let docházelo k různým změnám, a změnám takovým, které umožňovaly právě větší flexibilitu, myslím si, že ta je poměrně velká, ať už je to v tom smyslu, že je možné si určit, na jak dlouhou dobu budeme čerpat, samozřejmě je tam celá řada podmínek, které je nutné splnit, ať už je to v tom, že se lze střídat, oba rodiče si můžou každé tři měsíce zvolit, že tři měsíce bude otec, tři měsíce matka atd., takhle to klidně můžou dělat po celou tu dobu čerpání, tak stále je samozřejmě i v tomto co zlepšovat a jakým způsobem.
Já se domnívám, že vlastně tady v tomto případě ten návrh je nakonec málo ambiciózní v tom, že řeší samotné zvýšení. Je to ta cesta, kterou bychom volili od samého začátku my, takže určitě v tomto směru to rozhodně nekritizuji, naopak s tímto souhlasíme. Ale ukázala se i celá řada dalších, dílčích věcí, které by bylo vhodné řešit a na které tato novela ambice nemá.
Jedním z těchto problémů, které si myslíme, že bychom měli konečně už otevřít, nebo o nichž bychom měli začít debatovat, je, jestli přece jenom ta nejdelší varianta čerpání, čtyřletá, není příliš dlouhá. Je světovým unikátem. Víme, že v mnoha zemích je třeba jenom jeden rok nějaká podpora, která se dá nazvat takovou naší rodičovskou dovolenou. Na to jsou samozřejmě docela rozdílné systémy, takže se to srovnává vždycky s určitým - není to úplně přesné srovnání, abych byla přesná. ***