(16.50 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Na druhou stranu ta čtyřletá varianta je skutečně něčím, co nemá příliš obdoby. Snad jenom na Slovensku ji mají také. A samozřejmě že to, abychom zkrátili třeba tu maximální klidně třeba na tři a půl roku nebo na tři roky, musí být doprovázeno celou řadou dalších kroků, nemůže to být samo o sobě tak, že to nebude doprovázeno těmi potřebnými dalšími věcmi, jako je zvýšení kapacit předškolních zařízení, garance nároku na umístění dítěte do školky právě třeba ve třech letech, a to i pro ty, které jsou narozené třeba v podzimních měsících, takže se většinou v případě, že kapacita je naplněná, nedostanou, atd. Tak toto by muselo být ruku v ruce s tím. Ale měli bychom mít ambici se na ten systém podívat mnohem hlouběji jako na celek a říci si, jaké jsou jeho limity, kde jsou jeho problémy a kde naopak máme výzvy, které bychom měli naplnit.
Není to jenom kvůli tomu mezinárodnímu srovnání. Je to prostě proto, že víme, že to způsobuje celou řadu problémů ženám, které nejčastěji jsou těmi, které pečují o děti a zůstávají doma s nimi. A v případě těch, které třeba nemají možnost slaďovat v průběhu péče s nějakým zkráceným úvazkem nebo nějakou prací, pak dochází k velkému výpadku na pracovním trhu, zvlášť když těch dětí mají vícero po sobě. A pak jsou na tom samozřejmě bity z hlediska svých dalších možností kariéry, a tedy zejména i mzdově a platově. Proto máme tak velkou i mezeru mezi platy mužů a žen. Není to samozřejmě jediný důvod, to chci zdůraznit, že jsem si samozřejmě vědoma, ale tato záležitost v tom hraje dosti podstatnou roli. Pak se to samozřejmě promítá i v nižších penzích těchto žen. A to samozřejmě potom tady se snaží, jak je známo, řešit současná vláda v rámci i komise, kterou k tomu zřídila, kterou právě proto pojmenovala i tak, že se má týkat právě spravedlivých důchodů.
Já se domnívám, že tady to je všechno právě podhoubí celého toho následného problému, který se táhne jako taková červená nit tím životem, a pak samozřejmě už se těžko napravuje v době, kdy tady je s tím máloco možné udělat.
Jeden ze zásadních kroků k té flexibilitě, které bychom se měli snažit dosahovat stále, je v rámci tohoto návrhu obsažen a je to úprava docházky dítěte do kolektivního zařízení. Tam si myslím, že je to jedině namístě. Díky za to, že k tomu přistupujeme takto. Doufám, že tentokrát už nebude snaha to nějakými pozměňovacími návrhy měnit, protože už v minulém volebním období mohla tato úprava projít. Někteří jsme to navrhovali, bohužel to neprošlo.
Na druhou stranu stále ještě určitá flexibilita by mohla být poskytnuta rodinám a to se budu snažit zahrnout svým pozměňovacím návrhem, který už předem avizuji a který se bude týkat možnosti, aby pobíral příspěvek i prarodič dítěte. Je to takový můj evergreen, takže už asi jste o něm mnozí i slyšeli ode mne, ale připomenu, že ten hlavní problém je v tom, že pokud chce a může pečovat o dítě prarodič, který je ještě v produktivním věku, a tedy sám by měl ještě být zaměstnán nebo chodí do zaměstnání, tak mu nemůže být placeno státem zdravotní pojištění tak, jak je rodiči, a nezapočítává se mu tato doba ani do důchodu. V tomto případě tato jednoduchá úprava by mohla pomoci rozšířit paletu možností, která mimochodem už u mnoha rodin dávno takto funguje, ale oni se pak ti prarodiče těch dětí musejí tvářit před státem buď jako nezaměstnaní a v podstatě ho podvádět, aby měli právě tyto nároky, anebo o ně přicházejí, musí si je platit sami. Tohle si myslím, že je docela jednoduchá úprava, která by mohla velice jednoduše změnit paletu možností tak, aby odpovídala životu, který mnohé rodiny už dnes dávno žijí.
Automatická valorizace, ke které tady chtějí přistoupit někteří, a paní předřečnice ji zmínila, je rozhodně věcí, kterou bychom měli taktéž se snažit zavést. Souhlasím naprosto s tím, že právě ty nedůstojné tahanice o to, o kolik to bude, pro koho to bude, jak to bude fungovat, a pak následně vyvolané obrovské zklamání určitých skupin lidí - tomu by tím bylo předejito. Je to vůbec systém, který jako TOP 09 chceme u co největšího množství sociálních dávek, u takových, které jsou takového typu, jako je právě třeba rodičovský příspěvek. Ale připomenu, že už u příspěvku na péči jsme se snažili tento mechanismus prosadit. A protože to tehdy taktéž vláda odmítala, protože to nebylo připraveno jí samotnou, tak jsme i přijali doprovodné usnesení, které mimochodem brzy bude svým termínem, a to paní ministryni takto jemně připomínám, se blížit k tomu deadlinu, a totiž že právě vláda má přijít s mechanismem, který umožní valorizaci příspěvků na péči tak, aby byla daná zákonem, aby do ní politické síly nemusely a nemohly zasahovat. Stejný systém by určitě prospěl i příspěvku na péči, i rodičovskému příspěvku, i dalším dávkám, které často tady projednáváme.
Automatická valorizace, tak jak ji slibuje navrhnout paní Richterová z pirátské strany, tak bude mít naši podporu, protože to je věc, která je podle mého názoru taktéž... nebo měla by být už dávno ambicí tady toho návrhu. A je škoda, že s tím vláda sama nepřichází.
Co se týče zjednodušení čerpání obecně těch dalších věcí, tak ještě chci pochválit ministerstvo za to, že od července dochází k zjednodušení pro rodiče, kteří žádají o rodičovský příspěvek. Chce se mi říci konečně. Dokonce jsem vyhledala ve svém archivu, který si vedu, dopis, který jsem posílala Úřadu práce už před čtyřmi lety, že k něčemu takovému by se měli snažit přistoupit. Takže jsem velice ráda, že s Českou správou sociálního zabezpečení, Úřadem práce a všemi zainteresovanými, co se týče dávek, které pobírají rodiče malých dětí, se snaží posouvat ty věci ku prospěchu jich, aby nemuseli s některými papíry lítat od čerta k ďáblu, jak se říká. Takže opravdu díky za to, myslím si, že k takovýmto krokům by mělo docházet nejenom u těchto dávek.
Novela, kterou tady projednáváme, vzbuzuje ale určitou obavu u další skupiny, velice důležité skupiny našeho pilíře poskytování péče o nejmenší děti, totiž u těch, kteří provozují dětské skupiny. Paní ministryně to tady sama zmínila, že přijde s novelou, která by měla řešit financování dětských skupin, protože jsou ohroženy tím, že na ně přestaneme získávat peníze z evropských fondů. A musím říci, že jak s nimi jsem v kontaktu a komunikuji, tak mají trošku obavu o to, aby vláda, když se takto handrkovala, dá se říci, o 8,6 mld., které stojí toto opatření, byla schopna ještě najít další peníze, a určitě to také budou minimálně stamiliony, možná právě miliarda i víc, právě na dětské skupiny.
Pevně doufám, že k tomu dojde, protože ve chvíli, kdy bychom o tento důležitý pilíř péče o nejmenší přišli, tak spoustu a troufnu si říci tisíce rodin s malými dětmi uvrhneme zase do nemožnosti skutečné volby, jestli chtějí slaďovat práci s rodinou, či jenom pečovat o dítě. Ve vší úctě k těm, kteří pouze pečují, samozřejmě. Takže tuto obavu chci tady tlumočit a moc apelovat na to, aby neskončilo jenom u rodičovského příspěvku, abychom skutečně ty peníze na dětské skupiny byli schopni získat.
Další z důležitých součástí celé této problematiky - protože ono všechno se vším souvisí - je samozřejmě i poskytování zkrácených úvazků a možnosti zaměstnat se na částečný úvazek. To, že tady dochází k úpravě délky docházky dětí do předškolního zařízení, do kolektivní péče, je jedna velmi prospěšná věc. Ale pokud to nebude doprovázeno souběžně právě s tou péčí, která musí být dostupná, o které jsem mluvila před chvílí, ale i tím, že rodič, který to tak chce, tak také bude schopen najít si práci na zkrácený úvazek, a to i v dobách, kdy třeba nezaměstnanost už nebude tak rekordně nízká a kdy zaměstnavatelé vycházejí mnohem víc vstříc i rodičům s malými dětmi, tak to pořád bude jenom teoretizování, které bude bez reálných možností. ***