(16.30 hodin)
(pokračuje Žáček)
Srpnová okupace 1968 pochopitelně způsobila také rozsáhlé materiální škody, byla zasažena dopravní infrastruktura, silnice, letiště, budovy různých státních úřadů, kasárna, objekty spojů, vysílače, objekty Československé televize, rozhlasu, které byly poničeny, nebo dokonce zničeny, stejně jako půdní fond v místech, kde se nacházela obrněná technika okupantů. Symbolem těchto objektů poničených okupací až donedávna byla střelami poďobaná budova Národního muzea. Opravy těchto materiálních škod šly v průběhu normalizačního období v rámci obnovených internacionálních vztahů na vrub československé strany. Obdobně další rozsáhlé škody způsobené sovětskými okupačními vojáky v letech 1968 až 1991 v důsledku té známé dohody o tzv. dočasném pobytu sovětských vojsk. Teprve po odsunu Střední skupiny sovětských vojsk v polovině roku 1991 bylo možné z pohledu československých orgánů, orgánů československého státu, zjistit a zdokumentovat, jak rozsáhle sovětská armáda zplundrovala Československo a jaké ekologické škody způsobila. Vyrovnáváme se s nimi v některých regionech ještě dnes.
Pokud tedy bude navrhovaný zákon v ruské Dumě přijat, navrhuji prolomit dosavadní politické tabu česko-ruských vztahů, vytáhnout z přítmí archivů dokumentaci o způsobených škodách z let 1968 až 1991, sečíst je a v úplnosti společně s náklady za tzv. dočasný pobyt okupačních vojsk je předložit Ruské federaci. Hrubým odhadem - a můžeme využít i některé podklady bývalého ministerstva finanční kontroly - půjde v dnešních cenách o desítky miliard. Zjevně se čas naplnil. Ruská federace jako nástupnický stát někdejšího imperiálního Sovětského svazu by v tomto případě měla uhradit reparace za pobyt a činnost okupačních vojsk v letech 1968 až 1991 v adekvátní výši.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní požádal o vystoupení s přednostním právem pan předseda Vondráček, kterému tímto dávám slovo.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já děkuji za slovo, omlouvám se všem, které jsem předběhl. Ještě budu řídit schůzi, tak jsem zneužil, využil svého přednostního práva.
Já bych chtěl poděkovat kolegovi Jurečkovi, že vznesl tu iniciativu a že jsme ten bod zařadili. Myslím, že je dobré, aby byl znám jednoznačný postoj Parlamentu České republiky v této otázce, a že je to výborný výchozí bod pro další komunikaci s ruskou Dumou. A rád bych odkázal na to, co tady říkal už ministr vnitra před chvilkou, že jak prezident, tak si myslím, že všichni představitelé České republiky k tomu zaujmou jasný postoj.
Abychom si ale možná vysvětlili tu situaci, já mám k dispozici i stanovisko vlády Ruské federace, které je odmítavé. Jedná se o iniciativu nějakého komunistického poslance ve spolupráci s jinými poslanci, tedy o minoritní názor. Jedná se o iniciativu, která už byla předkládána v Dumě třikrát od roku 2016. Jedná se o nějakou snahu zavděčit se voličům nebo přiznat vyšší důchod některým bývalým členům armády a jednoznačně vláda Ruské federace říká, že nejsou splněny podmínky pro to, aby byl přijat status, že se jednalo o nějakou bojovou misi. Tak k tomu prosím takto přistupujme.
Já nemám problém s žádným z těch bodů toho usnesení, snad s výjimkou bodů 4 a 5, kde si myslím, že bychom - já tedy navrhuji, abychom potom hlasovali odděleně o jednotlivých bodech toho usnesení, aby bylo jasné, jak citlivá otázka pro nás pro Čechy je okupace v roce 1968 a že je pro nás zásadní smlouva z roku 1993 a že je nepřekročitelná a že na to musí v ruské Dumě dbát a musí to tak vést v patrnosti. Na druhou stranu bych chtěl tady opravdu upozornit, že možná ta debata je širší, než si to zaslouží, že se jedná o nějakou iniciativu. A my máme pouze nějaké informace ze stránek ruské Dumy, pokud vím, kde se informuje o tom, že proběhl nějaký kulatý stůl. Jedná se doufám o velice extrémní a menšinový názor v rámci ruské Dumy. Tak k tomu přistupuji a budu rád, když přijmeme příslušné usnesení.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Žádost o oddělené hlasování jsem zaznamenal, nicméně zatím nejsou usnesení ani jednotlivě načtena. Nyní prosím pana poslance Miholu.
Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, bylo tady již mnohé řečeno, já na to volně a pokud možno krátce navážu. Jenom bych chtěl k tomu, co tady sdělil pan předseda Sněmovny, to je, abychom to nezlehčovali a nezjednodušovali.
Za prvé, kdyby nastala jedna taková situace v dějinách a nikde jsme nic jiného podobného nezaznamenali, tak by skutečně si mohl člověk myslet, že je to omyl nebo výplod nějakých poslanců rozumu mdlého, ale já si myslím, že z té ruské strany toho nebezpečí je víc než dost a že se dá očekávat, že pokud to neprosadí někdo teď nebo mu to někdo zamítne, že zas s tím přijde někdo druhý jindy. Navíc je to opravdu podle mě docela vážná věc. Když se k ní vyjadřuje český prezident, ministr zahraničí a máme to tady jako speciální bod, tak to přece nemůže být nějaká blbost, nad kterou bychom mávli rukou, jako že o nic nejde nebo že to stejně neovlivníme. My se musíme vyjádřit jasně, ta reakce musí být jasná, rychlá a rozhodná. A já to mimo jiné tady chci zdůraznit proto, že víte, nejvíce zla v dějinách pocházelo z různého zmatení pojmů, z různých falešných interpretací a nepravd. Zkuste někdy těmi dějinami zalistovat a opravdu to zjistíte. Takže každý takový zcela nesmyslný, řekl bych drzý návrh je zárodkem budoucího zla, a že už ho tedy v dějinách bylo tolik!
Loni jsme si připomínali 50 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy, po které následovala okupace. Že to nebylo nic krátkodobého, o tom svědčí, že jsme (ji) nemohli pak 20 následujících let, nebo více než 20 let setřást a podařilo se to až tedy po sametové revoluci. Národ, který prožíval pražské jaro a snažil se o demokratizační procesy, byl ponížen, ale nezůstalo jen u toho. Tu tragédii srpna 1968 korunuje jako to obrovské memento 135 obětí občanů, civilistů, kteří přišli o život, a další oběti následovaly v roce 1969. K těm musíme mít, a máme také - každý rok si to připomínáme - velkou úctu a tohle nesmíme nikdy zapomenout.
Já bych chtěl odkázat, kdo náhodou by se o to chtěl zajímat víc, tak vyšla právě u příležitosti toho loňského připomínání 50 let té okupace, tak kniha manželů Kratochvílových, Daniela Povolného a Jiřího Kratochvíla, taková obsáhlá, která se jmenuje "1968 až 1969" s podtitulem "K 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy 1968". Prosím vás, tam jsou všechny ty příběhy obětí, takže kdybyste to někdy i potřebovali nebo byl někdo v nějakém zmatku, kolik že jich bylo, v té knize je to uceleně, přehledně všechno podáno a přiblíženo, abychom opravdu nezapomínali.
A já bych chtěl při této příležitosti přijít s návrhem, který se diskutoval už před rokem, a myslím si, že teď je právě ten vhodný okamžik, a to je návrh zákona, nebo novela zákona o státních svátcích a významných dnech a dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, kde by byl nově vepsán, navrhuje se zavést jako významný den 21. srpen jako památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy.***