(16.20 hodin)
(pokračuje Rakušan)
Je zcela neakceptovatelné, aby ruská zahraniční politika v současné době měla takové ambice přepisovat a jednoznačně měnit dějiny. Toto je falšování dějin, protože ti, kdo vstoupili na naše území, byli okupanti - a v žádné interpretaci, která odpovídá pravdě, a nebojme se toho, že prostě pravda je a pravda existuje, nejsou pouze různé interpretace, a ta ruská interpretace prostě je lživá. To nebyli žádní hrdinové, to byli ti, kteří sem vstoupili, aby naše území obsadili, aby znemožnili právo na sebeurčení jednoho sebevědomého národa, kterým určitě Češi a Slováci vždycky byli.
Ale já bych rád tu situaci vnímal i v kontextu dnešních dnů. Ruská federace v současné době - a my to sledujeme - má nejrůznější velmocenské ambice. Máme tady nelegální, odporující mezinárodnímu právu, obsazení území Gruzie a části Ukrajiny, bezprecedentní porušení veškerých mezinárodních dohod, a my musíme ten ruský tlak a ruský krok vnímat i v tomto kontextu. Prostě Rusko, Ruská federace dneška, obnovuje svoji velmocenskou politiku, obnovuje ji nejrůznějšími kroky. Za prvé tím, že skutečně dojde k anexi území, dojde například k anexi Krymu, ale zároveň tím, že ve svých někdejších zájmových územích, kam vždycky Československo patřilo, se snaží nenápadnými pokusy o jinou interpretaci toho, co se v tom území stalo. A tady prostě došlo k okupaci a my jako poslanci Parlamentu České republiky bychom měli na této definici - a já doufám snad hlasy všech poslanců v naší Poslanecké sněmovně - jednoznačně trvat. A kromě těch výzev, které zazněly v usnesení, bych si dovolil ještě vyzvat i ministra zahraničních věcí pana Petříčka, aby tuto záležitost řešil na té nejvyšší diplomatické úrovni, protože tady jsme skutečně dospěli do momentu, kdy Ruská federace bezprecedentně přepisuje to, co za tragédii se v našem prostoru v roce 1968 a v následujících dvaceti letech stalo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní se s přednostním právem přihlásil pan ministr a vicepremiér Hamáček. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Dámy a pánové, v reakci na pana předsedu Rakušana - okupaci v roce 1968 je potřeba odsoudit a je potřeba ji jasně pojmenovat. V tom se shodneme.
Pokud zde padla výzva vůči panu ministrovi, tak pan ministr tak učinil. Učinil tak velmi jasně a já mu za to chci poděkovat. Současně chci také poděkovat prezidentovi republiky, který si předvolal ruského velvyslance, aby mu sdělil svoje výhrady s postupem ruské strany. Takže čelní ústavní činitelé České republiky již konají a myslím si, že všichni se v této Sněmovně shodneme, že rok 1968 nelze popsat jinak než jako okupaci. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní bychom se dostali k řádně přihlášeným do obecné rozpravy. Jako první je pan poslanec Lipavský, připraví se pan poslanec Žáček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Lipavský: Děkuji. Dámy a pánové, vážený pane místopředsedo, známý Orwellův citát zní, že kdo kontroluje minulost, má vládu také nad budoucností. Samozřejmě ta dnešní debata je o minulosti, ale my se musíme dívat hlavně do budoucnosti. A bohužel vidíme, že Ruská federace se dlouhodobě snaží relativizovat pravdu šířením dezinformací, snaží se relativizovat váhu hlasů při různých pokusech o ovlivňování demokratických voleb a referend. A samozřejmě když přijde takováto zpráva z Moskvy, že probíhají jednání tohoto typu, tak si myslím, že je namístě, že to vnímáme velice citlivě.
Je mi trošku líto, že o tom bodu jednáme dnes, protože my zítra máme jednání zahraničního výboru, kde měl být hostem pan ministr zahraničí, který je dnes na služební cestě ve Francii, jestli se nepletu. To znamená, tak bychom dostali ty nejčerstvější a nejlepší informace.
Nicméně když se podívám na ten návrh ruských komunistů, o kterém oni jednali u kulatého stolu, ale byly tam přítomny všechny ostatní poslanecké kluby v ruské Dumě a byl tam i zástupce Ministerstva zahraničních věcí a proběhl na půdě ruského parlamentu, tak si myslím, že to je dostatečný důvod, abychom se tady touto problematikou zabývali.
My jako tato Sněmovna máme zvláštní odpovědnost, protože v roce 1993 jsme ratifikovali Smlouvu o přátelství a spolupráci mezi Českou republikou a Ruskou federací a tato smlouva jasně stanovila, že okupace Československa byla nepřípustným použitím síly a setrvání sovětských vojsk na našem území do roku 1991 bylo neospravedlnitelné. Takže jakékoliv zpochybňování či relativizace okupace Československa je nejen zpochybněním této smlouvy a my to musíme dát jasně najevo.
Máme se tou otázkou zabývat také z toho důvodu, že tendence zpochybňovat okupaci Československa nejsou vůbec nové. Těch článků a hlasů, kde se šíří lži o pražském jaru, je poměrně mnoho. Ty dokumentární filmy, které se objevují v Rusku, v novinách je to poměrně dobře popsáno. Je tendence na historii zapomínat a historii přepisovat.
Já si myslím, že vůbec bychom se zde asi neměli do detailu vyjadřovat k tomu, jak jsou v Rusku udělány důchody pro vojáky. To je záležitost, kterou nechť si Ruská federace upraví, ale oni za to nemohli, že sem byli vysláni. Oni sem šli rozkazem, to nebyla jejich vůle. Rusko to samozřejmě může udělat způsobem, kdy nebude přepisovat historii.
Já si myslím, že bychom dnes měli přijmout usnesení, které potvrdí naši pozici a případně vyzve ruskou Dumu, aby nečinila žádné kroky tímto směrem. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní prosím pana poslance Žáčka, připraví se pan poslanec Mihola.
Poslanec Pavel Žáček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, položme si otázku, jak reagovat na ruskou provokaci. Já si myslím, že jinak to nazvat nelze. V tomto smyslu úplně nesouhlasím se svým předřečníkem, protože si myslím, že vzhledem k tomu, že jde o neukončenou minulost, je nutné se k té minulosti vrátit a položit na stůl některé věci, které se mohou týkat i současné situace.
Než se pokusím odpovědět na tuto zásadní otázku, jak reagovat, tak si zopakujme některá fakta. Brežněvovo sovětské imperiální vedení se v reakci na demokratizační proces v Československu zvaný pražské jaro rozhodlo zásadně řešit situaci. Z 20. na 21. srpna 1968, jak všichni dobře víme, překročila vojska pěti armád států Varšavské smlouvy československé hranice. Přes veškerou snahu sovětských agentů v Komunistické straně Československa, na Ministerstvu vnitra respektive ve Státní bezpečnosti či v armádě žádný ústavní ani stranický orgán oficiálně armády cizí moci nepozval. Z tohoto pohledu je dokonce lhostejné, zda o nadcházející okupaci věděl či nevěděl Alexander Dubček jakožto tehdejší první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa. (Sílí hluk v levé části sálu.)
Překročením hranic okupační vojska porušila mezinárodní právo, svrchovanost Československa a naše země byla navíc, jak vyplývá z předchozího odstavce, obsazena proti vůli vlastního lidu.
Kromě bezprostředních obětí z řad Čechů a Slováků v prvních hodinách a dnech okupace - jejich seznam jsem tu s pietou předčítal již vloni - byly do postupného odchodu sovětských vojsk z Československa okupačními vojáky zabity další desítky resp. stovky obyvatel Československa. Další stovky osob byly těžce či lehce zraněny. Mnoho žen a dívek bylo znásilněno atd.
Ještě v roce 1968 -
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid, zvláště pak kolegy v levé části sálu, aby svá jednání případně přesunuli mimo sál.
Poslanec Pavel Žáček: Ještě v letech 1968 a 1969, čili krátce po okupaci a těsně před nástupem normalizace, přistoupily československé orgány k částečné náhradě poškozených či jejich rodin. V tomto procesu československé a české orgány pochopitelně pokračovaly i po pádu komunistického režimu po roce 1989, a suplovaly tak do značné míry zodpovědné sovětské a následně i ruské instituce, které pochopitelně nesly plnou zodpovědnost za okupaci. ***