(18.10 hodin)
(pokračuje Kupka)
Přitom to, jak je to se střetem zájmů, zaznívá to často jako trochu floskule, už to v Poslanecké sněmovně v několika posledních letech bylo možná jedním z nejužívanějších slovních obratů, tak přece dokazuje i spor, který se odehrál v koalici o to, kdo vlastně bude odpovídat na tu zprávu auditu. Jestli to tedy mají být ti, kteří nejsou s hnutím ANO spojeni a jsou členy vlády, nebo úředníci. To přece není normální, že se v České republice musí řešit, kdo vůbec bude na tu zprávu odpovídat. Přirozené by přece bylo, aby odpovídali ti ministři, jichž se to týká, jejichž resortů se to dotýká. Vůbec diskuse, reálná diskuse i v samotné koalici, kdo vlastně bude odpovídat, přece ilustruje velmi dobře nenormální stav, ve kterém se Česká republika ocitla.
Také zaznělo, že dotace není přece nějaký abstraktní pojem, něco, co prostě padá z nebe. To jsou přece peníze daňových poplatníků, které se pak rozdělují. Já bych chtěl odkouzlit ještě jednu silnou větu pana premiéra, který říkal, že on přece má tolik, že nepotřebuje krást, že nepotřebuje loupit, že nepotřebuje dělat zlé věci. A potom pozorujeme, že společnostem Agrofert není zatěžko jít pro dotaci stomilionovou, padesátimilionovou, ale třeba jít i pro dotaci desetittisícovou. Jak se dneska ukázalo, objevilo v některých výstupech, využít - nebo spíš zneužít - k vlastním záměrům, k možnosti čerpat třeba jen malou dotaci, drobného zámečníka, který o tom vlastně ani neví. Tak pokud se tohle ukáže jako pravdivé, tak je to další důkaz toho, že takové nakládání s dotačními prostředky je nezdravé, a máme stát proti němu a hledat způsob, jak se z toho vyvinit.
Ano, je tady další významný pojem. Opakovaně tady zaznívalo, že by nebylo problému, kdyby si přece Agrofert pro tyto peníze daňových poplatníků nechodil. Nepochybně by se neprojevil střet zájmů. Ale střet zájmů se bohužel v tomto případě projevuje a budeme tady o něm diskutovat stále, kdykoliv se ukáže ona rostoucí křivka čerpání dotací společností Agrofert. Věc neoddiskutovatelná, jasná a nepochybně oprávněně předmět diskusí v Poslanecké sněmovně, ale také předmět diskusí i u veřejnosti.
Já jsem zaznamenal, že pan ministr Brabec říkal, že je naštvaný. Neberu mu nijak jeho právo cítit se naštvaný, ale zároveň řeknu, že jsem také naštvaný. Jsem naštvaný na to, jaké nástroje, jaké polopravdy, jaké manipulace používá pan premiér, když se brání, protože to deklasuje nejenom jeho, ale deklasuje to i Českou republiku. A jsem naštvaný, že se znovu Česká republika stává ostudou, ostudným státem Evropské unie, protože si prostě nejsme schopni poradit se střetem zájmů, ve kterém se ocitá premiér této země.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. To byla zatím poslední přihláška. Nebyla. Pan poslanec Skopeček. Stále jsme ve všeobecné rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já to určitě nebudu zdržovat. Jsem rád, že se ta debata posunula i o patro výš na debatu o dotacích. Myslím, že bychom se skutečně všichni měli zamyslet. A ten příklad dotace na toastových chléb je krásně ilustrativní a měl by nám otevřít oči, že už dávno nežijeme v tržní ekonomice, ale že žijeme v dotačním socialismu, a konečně bychom s tím něco měli začít dělat. Měli bychom přestat pouze soutěžit v tom, do jaké míry vyčerpáme peníze z Evropské unie, i když je to samozřejmě národním zájmem vyčerpat co nejvíce peněz, které jsme tam předtím poslali, ale konečně by měl být zájem a priorita politiků i přemýšlet o tom, na co dotace budou směřovat.
Já obecně považuji dotace za zlo, pokud se nebavíme například o dotacích na infrastrukturu pro malé vesnice. Chápu, že ze standardního rozpočtu malé obce není možné rekonstruovat například kanalizaci, ale to už v České republice dávno neplatí. Dneska jsme se posunuli z dotací na infrastrukturu, z dotací pro malé obce na dotování největších a nejbohatších podnikatelů v České republice a to zkrátka normální není. Jak může být spravedlivá, férová konkurenční soutěž, když - vezmeme-li ten příklad pekárny - jedna pekárna dotaci dostane, druhá pekárna dotaci nedostane? Jak může ta, co má v tom byrokratickém procesu žádání o dotacích, jak má férově konkurovat a jak má soutěžit o zákazníka, když tu stát, veřejné rozpočty, ať už Evropské unie, nebo národní, vytvořily takovouto konkurenční výhodu jednomu ze subjektů? A to ještě tomu jednomu z největších?
Žijeme v absurdní době, kdy, jak říkám, o úspěchu podnikatele nerozhoduje to, jestli dokáže uspokojit svého zákazníka co možná nejnižší cenou a nejlepšími službami, ale o úspěchu v podnikání rozhoduje to, zda ten člověk dokáže sepsat bezvadně žádost o evropskou dotaci nebo má nějaké kámoše, kteří mu ji sepíší a na úřadě protlačí. To už nemá nic společného s tržní ekonomikou, kde skutečně rozhoduje podnikavost a to, jestli jsem schopen nabídnout zákazníkovi lepší zboží za nižší cenu než konkurence.
Proto bych vás velmi chtěl vyzvat, abychom se zamysleli, že skutečně není normální, aby tu malí a střední podnikatelé platili daně, abychom tu na ně uvalovali elektronickou evidenci tržeb a trestali malé a střední podnikatele za to, že nezaúčtují dobře prodej tictacu, aby následně tento daňový výnos od malých a středních podnikatelů směřoval k největším podnikatelským subjektům a nejbohatším Čechům v zemi. To je absurdní, pokřivené prostředí. To nemá s tržní ekonomikou, s normálním standardním podnikáním nic společného. To je cesta, jak tu vytvářet rovnější mezi rovnými. To je cesta, jak tu vytvářet monopoly, jak tu vytvářet subjekty podnikatelské, které budou podnikat v tom, kolik dokážou vysát ze státního rozpočtu peněz a kolik dokážou vysát od svých konkurentů, malých a středních podnikatelů.
Prosím, zamysleme se nad tím na všech úrovních, na všech úrovních přemýšlejme a usilujme o to, aby pokud mají dotace existovat, aby existovaly dotace pouze pro veřejný sektor, pro infrastrukturu, pro vybavení škol, pro vybavení nemocnic, a odmítněme a zrušme dotace pro podnikání, protože dotace na soukromé podnikání je to největší zlo, které plodí korupci, které plodí nefér soutěž a které nás dostává stále více k tomu dotačnímu socialismu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Kalousek v rozpravě. Prosím, máte slovo. ***