(16.30 hodin)
(pokračuje Bělobrádek)
Po staletí dary poctivě nabytý církevní majetek byl po roku 1948 zabaven. Je tedy logické, je správné a spravedlivé, aby byl církvím a náboženským společnostem pronásledovaným za nacismu i socialismu konečně navrácen, tak jako byl bez problému navrácen během 90. let 20. století české šlechtě. Proti tomu česká veřejnost neprotestovala. Právo na spravedlivé narovnání majetkových křivd však velká část české veřejnosti odmítá. Už Albert Einstein vyslovil myšlenku: Morálka je víc než intelekt. Všechny velké říše se zatím rozpadly a zanikly. Uvidíme, jak to dopadne i nyní.
Dovolte mi ještě jednu poznámku, jednu konkrétní věc. V Náchodě je tzv. Studentský kostel. Ten byl původně zabaven, historicky ještě za Rakouska-Uherska. Jeden čas v něm dokonce byl i sklad střelného prachu. Nicméně jeden bohatý měšťan ho vykoupil a daroval zpět. I toto je příběh nabytí majetku. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Bělobrádkovi. Mám tady dvě přednostní práva. Pana Miroslava Kalouska a pana Víta Rakušana. A řádnou přihlášku Mariana Jurečky. Ptám se kolegy Kalouska, jestli chce využít své přednostní právo teď. Dobře, tak v tom případě kolega Rakušan s přednostním právem, pak kolega Jurečka a na závěr pan poslanec Miroslav Kalousek. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, nemám tady před sebou žádný dlouhý historicky exkurz a pokusím se opravdu o velmi krátkou poznámku. Měli jsme tady slova, vaším prostřednictvím, pane předsedající, pana kolegy Luzara o tom, že je tady rozdělená společnost a že my se snad dnes snažíme udělat něco pro to, aby ta společnost rozdělená nebyla. Já bych tu situaci rozhodně tak neviděl. Ta společnost tematicky nad tímto problémem určitě rozdělená je, ale nemyslím si, že tím dnešním dnem děláme cokoli pro to, abychom to zmíněné rozdělení společnosti nějakým způsobem zmírnili. Naopak, co reálně děláme, je to, že již schválený právní stav jednou projednaný Parlamentem České republiky prostě z důvodu toho, že to bylo podmíněno tím, že Komunistická strana Čech a Moravy podpoří existenci této vlády, prostě vracíme sem zpět k nám do Parlamentu.
Mně to samozřejmě od KSČM nepřekvapuje, protože její názor na toto téma je jasný, je to celkem silný a logický politický tah, který předvedla, a já to nehodlám žádným způsobem hodnotit jinak než tak, že prostě je nástupnickou organizací té strany, která ten majetek jednou ukradla. A neukradla ho samozřejmě jenom církvím, ale ukradla ho mnoha ostatním a teď se snaží ten již jednou schválený stav v Parlamentu zvrátit. Ale je to její právo, to je politika.
Už více mě to překvapuje například u sociálních demokratů, kde jsem v Senátu pozoroval, že ten názor zákonodárců, kam samozřejmě patří i senátoři, u sociálních demokratů vůbec tak jednotný není. Jsou tady senátoři jako pan kolega Dienstbier a pan kolega Antl, kteří se vyjadřují v tom ohledu, že zákonná úprava, tak jak je předkládána Poslaneckou sněmovnou, prostě z pohledu zákonodárného v pořádku není, a že bychom jako zákonodárný sbor, kterým Poslanecká sněmovna i Senát jsou, měli předkládat takové normy, u kterých pokud možno máme tu jistotu vnitřního přesvědčení, že předkládáme normu, která je z ústavního pohledu v pořádku. Pokud tak nečiníme, tak se dopouštíme jistého alibismu. Ten alibismus je: No tak tady něco rozhodneme, a pokud to náhodou nebude v pořádku, tak je tady ten Ústavní soud, který to posléze projedná. To podle mě není zodpovědný zákonodárný přístup, je to takové hraní si s tím, co tady schválíme, a drobný projev naší vlastní nezodpovědnosti. Ale samozřejmě, jak říkal pan kolega Luzar prostřednictvím pana předsedajícího, my to jistě k tomu Ústavnímu soudu jako podnět dáme, naši senátoři spolu s řadou dalších senátorů jsou na to připraveni a už textace toho je v takové fázi, že ten podnět bude následovat bezprostředně po tom, co by Poslanecká sněmovna případně ten svůj návrh opět dnes přehlasovala a prosadila dále.
My se pohybujeme v právním prostředí, kde se jednoznačně dotýkáme nějakého legitimního očekávání, které vycházelo z původní schválené úpravy. To samo o sobě v právním státě není příliš normální. A ještě se pohybujeme i v takovém prostředí, kde tady ve Sněmovně od různých lidí pro mě trochu překvapivě slýchávám ve chvíli, kdy se jim to hodí, o židovsko-křesťanských tradicích naší civilizace, jejímiž nositeli logicky nejrůznější církve dodnes ve společnosti jsou. A aniž bych sám byl praktikujícím křesťanem, tak se trochu hořce pousmívám nad tím, že se tady vlastně vede primárně svatá válka proti katolické církvi. Ale pokud se na ten návrh dopodrobna podíváme, tak katolická církev rozhodně nebude tou, která tímto návrhem bude primárně dotčena. Budou to církevní organizace menší a pro ty to může znamenat samozřejmě i fatální dohru. To je prostě paradox, který tady cítíme, a myslím si, že každý zákonodárce se sám musí vypořádat se svým svědomím, zda hlasovat pro takový návrh, který je legislativním paskvilem, a uvědomit si, že tu debatu v současné chvíli opravdu nevedeme o tom, zda ty církevní restituce byly příliš vysoké, byly příliš nízké a že teď to nějakým způsobem napravujeme. Ta debata je přece jinde. My se bavíme o tom, zda tento návrh, jak je předkládán, je vůbec legislativně v pořádku a zda už teď dopředu neříkáme, že za nás jako zákonodárce, protože se jinak nedohodneme, musí rozhodovat Ústavní soud. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Rakušanovi. Ještě než udělím slovo panu poslanci Marianu Jurečkovi, byl jsem požádán, abychom odstranili chybu z rána, abychom zopakovali omluvy členů vlády. Od 16.15 pan místopředseda vlády Richard Brabec, na celý den Jan Kněžínek z pracovních důvodů, Marta Nováková z důvodu zahraniční cesty, Tomáš Petříček z pracovních důvodů, Robert Plaga z pracovních důvodů, Dan Ťok z důvodu zahraniční cesty, Miroslav Toman z pracovních důvodů. Dále se ještě omlouvá pan poslanec Dvořák od 18 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Nyní pan poslanec Marian Jurečka, připraví se Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Dobrý den, vážený pane předsedající, dvě členky vlády, pane senátore, kolegyně, kolegové. Dovolte mi taky ještě vystoupit ve třetím čtení, resp. při hlasování o vratce ze Senátu, k tomuto bodu, který před sebou máme. Je takové známé úsloví, které se týká komunistické strany, které říká: Co slovo, to lež, co čin, to zločin. A já si myslím, že ono to platí do dnešních dnů a platí to i v případě tohoto návrhu, který máme dnes opět před sebou před hlasováním. Protože když se podíváme do důvodové zprávy, nevím kolik ctěných poslankyň a poslanců tu důvodovou zprávu skutečně četlo, v té důvodové zprávě se píše o tom, že tento předkládaný návrh zákona předpokládá zdanění finanční náhrady jako jediný možný krok vedoucí k tomu, aby finanční náhrada ve svém konečném důsledku byla přiměřená. Nikde se v té důvodové zprávě však nedočteme, co to je ona přiměřenost.
Byla tady slibována ze strany pana premiéra, paní ministryně financí analýza, která měla údajně říci, o kolik byly ty náhrady nepřiměřené. Paní ministryně financí dokonce říkala, že tu analýzu mají na Ministerstvu financí. Když se po ní poslanci začali oprávněně ptát, tak analýza najednou po 14 dnech se ukázala, že není. Za situace, kdy tady část zákonodárců předkládá návrh, kde se tak často zaklíná slovem přiměřenost, ale nikde si tato vládní koalice ani navrhovatelé z řad komunistů nedali tu práci, aby prokázali argumentačně řečí čísel to, o kolik ta nepřiměřenost tedy je a zdali tedy to navrhované zdanění 19 % tedy odpovídá oné vyřčené nepřiměřenosti. ***