(15.00 hodin)
(pokračuje Benda)
Normativ sazenic a osiva lesních dřevin na hektar lesní půdy se stanovuje ve výši 125 korun (§ 3a odst. 2).
Po dosazení do výše uvedeného vzorce má výpočet náhrad za živý a mrtvý inventář včetně sazenic a osiv náležejících lesní půdě následující podobu. Tabulka č. 6. Výpočet náhrady za živý a mrtvý inventář náležející k lesní půdě. Normativ 850 korun, rozloha lesní půdy 181 326 ha - koeficient 0,3, celkový nárok žadatele v cenách roku 1992 46 238 130 korun, celkový nárok žadatele v cenách roku 2012 94 556 975 korun. Pokud se týká sazenic a osiva lesních dřevin - normativ 125 korun, rozloha lesní půdy stejná: 181 326 ha, potom nárok žadatele v cenách roku 1992 by byl 22 665 750 korun a celkový nárok žadatele v cenách roku 2012 by byl 46 351 459 korun. Náhrady celkem za živý a mrtvý inventář, pokud se týká lesní půdy, by činily v cenách roku 1992 68 903 880 korun, v cenách roku 2012 140 908 435 korun. Celková výše náhrady za živý a mrtvý inventář náležející k lesní půdě dle výpočtu vychází na 68 904 000 korun, valorizací by se tato suma do konce roku 2012 zvýšila na 140 908 000 korun. Náhrada za živý a mrtvý inventář byla běžně realizovanou součástí restituce majetku fyzických a soukromých právnických osob. Církve a náboženské společnosti se této náhrady v zájmu nalezení kompromisního řešení vzdaly.
Bod 4 Důsledky novely zákona.
Dle původní dohody a dle zákona č. 428/2012 Sb. byla finanční náhrada za nevydaný nemovitý majetek stanovena na 59 mld. korun. Tato částka měla být postupně vyplácena církvím a náboženským společnostem v pravidelných splátkách po dobu 30 let, přibližně 1,97 mld. korun ročně, přičemž splátky jsou každoročně valorizovány o míru inflace, aby byla zachována reálná hodnota smluvně stanovených finančních náhrad. Dle novely zákona č. 428/2012 Sb. by měla být splátka každoročně snížena o devatenáctiprocentní daň z příjmu právnických osob. Každoročně se tak do státního rozpočtu vrátí 373,66 mil. korun. Tato částka přitom odpovídá pouze 0,036 % celkového příjmu státního rozpočtu z roku 2018. Z hlediska příjmové strany státního rozpočtu je tato částka nepodstatná. Je dokonce o jednu třetinu nižší než každoroční průměrné statistické korekce rozpočtových příjmů. Tyto korekce představují náhodnou veličinu, jejíž výši nelze předem určit. Neví se ani, zda rozpočtové příjmy v daném roce zvýší, nebo sníží. To znamená, že Ministerstvo financí České republiky s ní systémově na příjmové straně rozpočtu nepočítá a na výdajové může maximálně vytvořit rezervu. V celkovém objemu příjmů státního rozpočtu České republiky bude zdanění církevních náhrad představovat zanedbatelnou sumu. Naopak pro rozpočty církví a náboženských společností by tato částka představovala ztrátu, o niž by musely korigovat své investiční projekty, které umožní snižování a následné ukončení mandatorních plateb církvím a náboženským společnostem ze státního rozpočtu v roce 2029.
Pro názorné vyjádření: Roční výše daně z církevních náhrad by například pokryla běžné roční provozní náklady třinácti církevních hospiců. V roce 2017 byly celkové roční náklady Hospice svatého Lazara, v němž se v průběhu roku léčilo 310 pacientů, 28 100 000 korun. V důsledku zdanění církevních náhrad by byla původní celková finanční náhrada 59 mld. korun kumulativně snížena o více než 11,2 mld. korun.
Projekci a rozdíl ve výši splátek ilustruje graf č. 2. Na graf č. 2 se nepochybně musíte ve své brožuře podívat sami, protože vám ho tady na mikrofon nemůžu sdělovat.
Bod 4.1 Porušení platných smluv o finančním vyrovnání.
Majetkové narovnání s církvemi bylo kromě zákona č. 428/2012 Sb. legislativně zakotveno prostřednictvím uzavřených smluv o vypořádání s jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi. Tyto smlouvy - celkem jich bylo uzavřeno šestnáct - byly zveřejněny Ministerstvem kultury České republiky dne 28. 2. 2013 ve Sbírce zákonů č. 55/2013. Smlouva s každou konkrétní církví či náboženskou společností vždy mimo jiné zahrnuje například konkrétní výši přiznané finanční náhrady nebo specifikaci příspěvku na podporu činnosti. Klíčový je pak článek 5, konkrétně bod 2, který explicitně říká: Účel této smlouvy se řídí zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy.
Novela zákona č. 428/2012 Sb. ruší původní znění zákona, a tím pádem také narušuje původní podmínky stanovené v platně uzavřených smlouvách. Měnit podmínky platné smlouvy bez jakékoliv diskuse s druhou smluvní stranou, v tomto případě církvemi a náboženskými společnostmi, je neetické, protiprávní a zpochybňuje požadavek právní jistoty jako jednoho z principů právního státu.
Bod 4.2 Ohrožení finanční udržitelnosti církví a náboženských společností po zastavení mandatorních výdajů pro církve a náboženské společnosti.
Novela zákona však opomíjí druhý záměr narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, jímž je ukončení mandatorních výdajů ze státního rozpočtu České republiky ve prospěch církví a náboženských společností a jejich samofinancování po roce 2029. Česká republika má dle platného zákona č. 428/2012 Sb. povinnost finančně dotovat rozpočty církví a náboženských společností do roku 2029, přičemž příspěvek se každoročně od roku 2016 snižuje o 5 % z částky 1,44 mld. korun. V roce 2019 tato částka bude tedy činit 1,15 mld. korun. Z ní se hradí náklady na duchovenskou činnost včetně platů duchovních. Církve budou muset během třiceti let nahradit výdaje ze státního rozpočtu, které v roce 2012 pokrývaly jejich celkové náklady na duchovenskou činnost včetně platů duchovních, ve výši 1,5 mld. korun ročně. Církve a náboženské společnosti to nemohou učinit jiným způsobem než prostřednictvím výnosu z podnikání, a to převážně s navráceným nemovitým a finančním majetkem. S tímto kapitálem by měly podnikat tak, aby po třiceti letech dosáhly ročních výnosů nejméně ve výši 1,5 mld. korun v cenách z roku 2012. Vzhledem ke stavu, struktuře a alokaci tohoto majetku se jedná o nesnadný úkol. ***