(16.30 hodin)
(pokračuje Žáček)
V jedné ze svých odpovědí jste uvedl, že nebude porušována zásada správního řízení rozhodovat ve skutkově podobných případech obdobně. Ale máte pravdu, že to, co by mohlo být povoleno příslušníkovi Vězeňské služby, nemusí být povoleno příslušníkovi Policie České republiky. Ale kdo a jak zajistí jednotnost výkladu a povolování, pokud bude delegována pravomoc na nižšího služebního funkcionáře, například u Policie České republiky? Co když služební funkcionář v jednou kraji povolí něco, co v jiném nebude možné? Mimochodem právě toto, tuto praxi, napadl svým nálezem Ústavní soud. To byl mimo jiné i důvod, proč jsem vás žádal o uvedení příkladů.
Na to navazuje další vaše odpověď na mou otázku, když jste se odkazoval na to, že mají být v rámci organizačních struktur vytvořeny mechanismy, jak jednotnost zabezpečit. Ale jak? Existuje metodika? Nejedná se o nový problém. Soudy řešily problémy zrušeného ustanovení roky. Proč tedy Ministerstvo vnitra nebo bezpečnostní sbory s takovou metodikou nepřišly dřív? Proč nejsou připraveny a proč jsou tak překvapeny?
U otázky ohledně povolování zkráceného úvazku příslušníků bezpečnostních sborů jste uvedl, že se nepředpokládá - zároveň tedy nevylučuje - že bude využíván v souvislosti s jinou výdělečnou činností příslušníka bezpečnostního sboru. Respektive možné to tedy je. Pokud ano, jaká to bude mít pravidla? Uvedl jste, pane ministře, že únava podle vás není střetem zájmů. Podle mě ano, a dokonce velmi nebezpečným. Přímo jste mimo jiné uvedl - cituji: "Skutečnost, že příslušník bude jeden den unaven po výkonu vedlejší výděleční činnosti, neznamená, že tomu tak bude pokaždé." Naopak to ani neznamená, že to nebude častěji. Proč tedy riskovat? Že může být příslušník unaven ze sportovního výkonu či zahradničení, kulhá. Vždyť to není pravidelná jiná výdělečná činnost povolená funkcionářem bezpečnostního sboru. Navíc služba u bezpečnostního sboru je koncipována jako práce na plný úvazek, a to včetně času na odpočinek, nikoliv času navíc pro další podnikání. Pokud se mají příslušníci bezpečnostních sborů špatně, tak je to především vina neschopnosti vlády stabilizovat a zajistit příslušníkům bezpečnostních sborů podmínky pro výkon služby.
Bylo pro mě nemilým překvapením, že Ministerstvo vnitra a ani jemu podřízené bezpečnostní sbory neevidují počty ani druh jiné výdělečné činnosti příslušníků. Je sice pravdou, že nemají příslušníci ohlašovací povinnost, ale tím se přiznává i to, že se dnes prakticky nekontroluje, kdo co dělá za jinou výdělečnou činnost. Takže pokud se přijde na to, že někdo něco dělá neoprávněně, to je náhoda? Spoléhá se na to, že příslušník se bude řídit interním aktem řízení ředitelů bezpečnostních sborů a tím to končí? Samozřejmě vím, že nejste smluvní funkcionář ve smyslu novely zákona, ale předpokládám, že jste podobné otázky ředitele bezpečnostních sborů řešil jako předkladatel zákona, a tak jistě znáte odpověď.
Neustálé snahy o sbližování služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů s klasickým pracovním poměrem jsou nepřípustné. Ačkoliv vláda dlouho o problému věděla, jeho řešení odkládala na poslední chvíli a následně předložila něco, co lze stěží přijmout bez připomínek a úprav. Vláda by měla svůj nekvalitní návrh přepracovat, ale na to už je v tuto chvíli pozdě.
ODS nebude podporovat úpravu, která jde proti původnímu smyslu služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Ale protože jsme konstruktivní v této oblasti, nabízíme s kolegyní Janou Černochovou pomocnou ruku, jak z této situace ven.
Uvědomila si vláda, že vojáci také mají ve svém zákoně upravenou možnost jiné výdělečné činnosti? Na rozdíl od této vládou navrhované úpravy je prověřena praxí a zcela bez problémů, kdy eliminuje některá výše zmíněná rizika. Sbližování služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, samozřejmě v některých případech, se službou vojáků z povolání je možné a do jisté míry je jedinou cestou, jak se vyhnout neustálým snahám o absurdní sbližování služebního poměru s pracovním poměrem, což by jistě potvrdili zejména kolegové z výboru pro obranu. Navíc na rozdíl od vojáků z povolání jsou příslušníci bezpečnostních sborů, policisté, hasiči a tak dále nasazeni v přímém výkonu služby k provádění činnosti každý den. V uvozovkách řečeno jsou ve válce v ulicích každý den, zatímco vojáci, ve vší úctě k nim a k jejich práci, jsou nasazováni k obraně vlasti výjimečně a jejich náplní je příprava na možná nebezpečí a obranu vlasti.
Z toho důvodu navrhuje kolegyně Jana Černochová ve svém pozměňovacím návrhu uvedeném pod číslem sněmovního dokumentu 2616 využít dobré aplikační praxe uvedené v zákoně číslo 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, kdy je zcela zřejmé, že se jedná o zcela výjimečný institut povolování jiné výděleční činnosti vojákům z povolání. Navíc se tímto odstraňuje navržená úprava, která by v praxi mohla vést k řadě výkladových problémů. Dále se navrhuje zpřesnit úroveň, ze které bude možné v pozici služebního funkcionáře rozhodovat o udělení výjimky. Tímto se předejde případným problémům v podobě nejednotnosti rozhodování jednotlivých služebních funkcionářů. K tomuto pozměňovacímu návrhu se pochopitelně přihlásím v rámci podrobné rozpravy.
Odůvodnění pozměňovacího návrhu najdete v systému. Ale dovolím si uvést, že z nálezu Ústavního soudu ani rozsudku Nejvyššího správního soudu, kvůli kterému vlastně o této novele jednáme, nevyplývá, že by dosavadní praxe, která se u služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, vojáků z povolání či ostatních zaměstnanců státu obešla bez správního řízení, respektive řízení ve věci služebního poměru, byla závadná. Je tedy zbytečné toto velmi nákladné řízení zavádět. Opět by se tím vytvářely nerovnosti mezi služebními poměry, které naopak Ústavní soud kritizoval.
Současně je třeba uvést, že se nejedná o rozhodování ve věcech, které se služebního poměru přímo týkají, ale o posouzení, zda chování a jednání příslušníka v době mimo službu není v rozporu se zájmy zaměstnavatele. Proto by mělo důkazní břemeno spočívat na straně příslušníka, který by měl doložit, že nebude ve střetu zájmů, nebude ohrožovat důležitý zájem služby nebo dobrou pověst bezpečnostního sboru. V případě konání řízení ve věci služebního poměru by tomu bylo naopak, a pokud by příslušný služební funkcionář nedoložil dostatečně důkazy, pro které by bylo možné žádost zamítnout, stal by se souhlas vymahatelným. To však rozhodně není v souladu s principy služebního poměru ani v zájmu služby.
Podle navržené úpravy by příslušný služební funkcionář odůvodňoval pouze případné odnětí souhlasu třeba na základě zjištění nových informací. Například příslušník dostane souhlas s opravováním vozidel a dodatečně se zjistí, že opravuje auto závadovým osobám. Zcela jistě by zde bylo vhodné souhlas odejmout a zdůvodnit na základě zjištěných skutečností, že dochází k ohrožení dobrého jména bezpečnostního sboru.
Ústavní soud k 1. červenci 2019 zrušil § 48 odst. 2 zákona číslo 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kterým omezoval jejich právo na jakoukoliv jinou výdělečnou činnost kromě těch, které umožní interní akt řízení ředitele bezpečnostních sborů, přičemž konstatoval, že toto právo může být omezeno pouze zákonem. V prosinci 2018 Ministerstvo vnitra na základě tohoto nálezu navrhlo novelizaci. Na rozdíl od předchozí úpravy přímo vymezuje činnosti, které může příslušník vykonávat i bez souhlasu nadřízeného, a v případě, pokud se jedná o jinou činnost, ať již v zaměstnaneckém poměru, či o osobu samostatně výdělečně činnou, vyžaduje pro rozhodnutí služebního funkcionáře provést řízení ve věcech služebního poměru. Ale už si málokdo z nás všiml, že jako bonus vypadla i další část ustanovení. Jedná se o ustanovení, či pasáž o pobírání odměn příslušníků v dozorčích a správních radách.
Dnes tedy platí, že podle § 48 odst. 1 "příslušník nesmí být členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou případů, kdy je do těchto orgánů vyslán bezpečnostním sborem; vyslaný příslušník jedná v těchto orgánech a jako zástupce České republiky je povinen prosazovat její zájmy a nesmí od příslušné právnické osoby pobírat odměnu, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Odměna podle věty první nesmí být příslušníkovi vyplacena ani po skončení služebního poměru." Konec citátu.
Nově ale dochází ke změně, kdy § 48 odst. 1 zní: "Příslušník nesmí být členem řídících, nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou případů, kdy je do těchto orgánů vyslán služebním funkcionářem, a s výjimkou členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je stát. Příslušník vyslaný služebním funkcionářem jedná v těchto orgánech jako zástupce České republiky a je povinen prosazovat její zájmy." Konec citátu.
Podle mého názoru a také názoru kolegyně Černochové, není důvod, aby příslušník pobíral další plat za členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je stát. Příslušník vyslaný služebním funkcionářem jedná v těchto orgánech jako zástupce České republiky a je povinen prosazovat její záměry a tuto činnost vykonává příslušník ve své řádné pracovní době, za kterou již odměnu pobírá.
Zajímalo by mě, a určitě nejsem jediný, jaký byl důvod této změny. Ptal jsem se samozřejmě i pana ministra, a ve své včerejší odpovědi, ty odpovědi byly přinejmenším vyhýbavé. Bohužel mi pan ministr neposkytl informace o tom, kolika příslušníků bezpečnostních sborů se toto ustanovení týká. Uvedl pouze, že se jedná o jednotky případů. Neuvedl navíc ani výčet právnických osob, ve kterých je v současnosti příslušník bezpečnostních sborů. Přitom takovými daty by měl disponovat minimálně u Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru. Ministr navíc uvedl, že i současné znění zákona umožňuje pobírat předmětnou odměnu. Dobrá, pak se tedy ptám: Pokud tomu tak je, tak proč se to chce dneska měnit? Proč navíc neposkytne jména a neidentifikuje právnické osoby, z nichž tedy mimochodem některé jsou dokonce k nalezení na webu? Pokud se opravdu jedná o jednotky osob v kontrolních orgánech, proč byl problém tyto informace poskytnout, když jsem o ně žádal? Oprávněně se domnívám, že šlo dokonce i o osoby, které se zúčastnily našeho jednání výboru pro bezpečnost z řad bezpečnostních sborů. V této souvislosti zcela jistě žádám o doplnění. ***