(15.30 hodin)
(pokračuje Birke)
Tím tady neříkám, že to je konkrétní případ, ani nejmenuji, že ten případ je na Náchodsku. Jenom chci říci, že v momentě, když do tohoto lesa, který je v tom soukromém vlastnictví, vlítne kůrovec a není včas vytěžen, není včas odstraněn, to pásmo není včas ohraničeno a je v bezprostřední blízkosti ať už státního lesa, anebo v bezprostřední blízkosti především municipalitního lesa, nebo respektive lesa ve vlastnictví města nebo obce, tak neuděláte nic. Prostě vám ten kůrovec skočí nebo přelítne do toho lesa, o kterém hovořím, tedy ve vlastnictví města.
Jako starosta se samozřejmě přimlouvám za schválení a velkou podporou paní poslankyně Oborné právě, aby byl schválen tento dokument v prvním čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy požádám... vy, pane ministře, na faktickou? Počkáte. Ale máte přednostní právo, ale jsou přihlášeni dva ještě. Dobře. Pan poslanec Zahradník. Požádám vás vystoupit a připraví se pan poslanec Martinů a pak tedy pan ministr Brabec. Prosím.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Dámy a pánové, na začátku svého vystoupení nejprve vyjádřím svoji podporu předloženému návrhu tak, jak za klub ODS i vyjádřila paní kolegyně Vrecionová. I když přiznám, že mám určité pochybnosti a obavy, nikoliv z toho, že bych zpochybňoval potřebnost rychlého zásahu a nezbytnost dát ať už státním, nebo soukromým správcům lesa nějakou jistotu, jak v nadcházejícím roce, kdy kůrovcová kalamita opět oživne, postupovat, jak se jí bránit. Pokud budeme rajonizovat, pokud necháme ty lesy, ze kterých již kůrovec vylétl, když žádné nebezpečí vlastně nehrozí, bez aktuálního zásahu, možná se tak trochu budeme blížit principu bezzásahovosti. Podle mého názoru je nezbytné tento princip v lesích hospodářských zásadně odmítnout a v co nejkratší době v těchto lokalitách provést výsadbu a obnovit les.
Za druhé bych se chtěl možná trochu přimluvit za někoho, kdo se nemůže bránit, a to je za smrk, který je zde často brán jako jeden z pachatelů té kůrovcové kalamity. Těžko si asi umíme představit, jak bychom bez smrku realizovali celou řadu stavebních aktivit, které stále mají konjunkturu.
Já jsem si tady, dámy a pánové, poznamenal dva výroky svých předřečníků. Paní kolegyně Oborná, předkladatelka návrhu, řekla: "Pohled na mizející lesy se nedá popsat," povzdechla si s velkou trpkostí a těžkostí. Pan kolega Kováčik zase řekl: Co bylo dříve zeleným královstvím, je nyní hnědá - nebo nevím, jestli řekl hnědá, nebo rudá - poušť. Tyto výroky by se daly také vysvětlit jako vyjádření určitého dvojího přístupu k tomuto problému, který tato Sněmovna v uplynulých letech zažívala.
Když jsem tady podobné věty pronášel před možná třemi čtyřmi lety, kdy byl tady projednáván zákon o ochraně přírody a krajiny a v souvislosti s tím pak také zákon o Národním parku Šumava, respektive jeho senátní verze, moje názory byly zpochybňovány, nebyly brány vážně. Mluvilo se o tom, že ten les, tak jak po žíru kůrovce na Šumavě zůstává, je vlastně lesem přírodním, krásným, a bylo zde průřezově politickými stranami, tehdy bez rozdílu koalice a opozice, hlasováno pro přehlasování veta prezidenta republiky a pro uvedení toho zákona, který stanovuje bezzásahovost, na nadpoloviční ploše národních parků. A ten zákon tedy nyní platí.
Také bych se chtěl vyjádřit k lesníkům. Už o tom tady někdo z mých předřečníků mluvil. Vím, že povolání lesníka není jen tak obyčejné povolání. Nikdy nebylo. Je to spíše příslušnost ke stavu, který přináší určité výhody a také samozřejmě ale zatěžuje příslušníka k tomu stavu velmi významnými povinnostmi. Jednou z těch povinností, která odedávna tady byla, bylo to, že lesník měl povinnost vyhledávat a likvidovat ve svém rajonu, ve svém revíru stromy napadené kůrovcem. Pochybení v této povinnosti, její zanedbání pak znamenalo velmi významný prohřešek a významný postih přinášel tomu, kdo se ho dopustil. Tak to platilo ještě před možná dvaceti lety, ale pak došlo k tomu, že se názor na tyto povinnosti začal postupně měnit, a ta změna přivodila možná podvědomou změnu v nahlížení lesníků na tyto své povinnosti. Počínaje orkánem Kyrill v roce 2007 totiž byl kůrovec prohlášen za součást přírody. Tehdy pan ministr Bursík, který spolu s ekologickými aktivisty má tuto změnu na svědomí, na slyšení v Senátu prohlásil, že kůrovec je součástí přírody, jako takový do ní patří a on přijímá veškerou odpovědnost za to, co tento postup přinese do národního parku, hlavně tedy na Šumavu.
Máme tady samozřejmě situaci na Šumavě, o které se dneska nemluví. Dneska Šumava není tématem diskuse. Nikdo z vás už asi nechce příliš o tom diskutovat, ale já to přesto musím tady zmínit. Musím zmínit, že vlastně jsme si z Národního parku Šumava, z jeho valné části, udělali jakousi množírnu kůrovce. Tam se proti němu nezasahuje na velké části, tam ho vnímáme jako součást přírody, a na jiné části území naší republiky je to pro nás úhlavní nepřítel, kterého je potřeba likvidovat, proti němu bojovat, vynakládat na to významné prostředky. Já s tím souhlasím. Jsem zastáncem té stavovské povinnosti proti kůrovci zasahovat, byť nejsem sám lesník, nepatřím do toho stavu, ale s mnoha jeho příslušníky se dobře znám. Znám jejich způsob myšlení a znám, jaké mají názory na stávající vnímání této problematiky.
V Národním parku Šumava teď probíhá diskuse o zonaci. Jihočeský kraj, který zastupuji v Radě Národního parku, bude absolvovat toto své dohadování se správou parku v pondělí 11. března a já musím říci, že naším významným argumentem, který budeme uplatňovat, bude právě boj proti kůrovci, nejenom v podobě, kterou my tady teď vedeme, ale i na území Národního parku Šumava. Čili to bude taková první otázka, kterou bych rád položil ministerstvům a na kterou pak budu žádat odpověď v usnesení, které hodlám v následujícím bodě, který na nás potom čeká, jako navrhovanou součást, doprovodné usnesení, předložit.
Vím, že pan ministr Brabec, který si správně odložil své vystoupení až poté, co bude moci reagovat na to, co řeknu já, říká, že jsou to nesmysly, že kůrovec nikam nevyletí, že kůrovec doletí nejvýše pár desítek metrů. Není to pravda. Při vhodných podmínkách může kůrovec napadnout významnou vzdálenost lesů nacházejících se v jeho sousedství. Je to nutné vyhodnotit. Je nutné tu historii znát. A to bude další otázka, kterou pak v doprovodném usnesení, respektive v jeho návrhu předložím.
A pak bude další otázka, kterou uvedu ještě následujícím problémem. Kůrovec nelítá jenom jako hmyz vybavený nějakým létacím zařízením, tedy křídly, ale šíří se i dopravou, když je pokácená kůrovcová kulatina dovážena mimo území národního parku a je šířena po celé republice tím, že je prodávána zájemcům o jeho odkoupení. Čili to bude moje třetí otázka, kterou položím a kterou tedy v následujícím bodě potom přednesu.
Vím, že jsou to věci, o kterých mnozí z vás, kteří jste byli v minulém složení Sněmovny, nechcete slyšet. Tehdy jste navzdory všem našim argumentům, všemu našemu volání hlasovali pro novelu zákona číslo 114 o ochraně přírody a krajiny. Tím jste zčásti pokračování kůrovcové kalamity na Šumavě zavinili a tím také zčásti i nesete vinu za vznik této kalamity i na jiném území České republiky. Prostě není to správné. Není to dobré říkat, že na jednom území je kůrovec součástí přírody, musíme jej nechat, a na druhé části našeho území je kůrovec úhlavní nepřítel číslo jedna. To jsou věci, které se neslučují a které sem nepatří, aby byly říkány, a proto si myslím, že mám právo svoje otázky panu ministrovi zemědělství a panu ministrovi životního prostředí v následujícím bodě položit. ***