(18.10 hodin)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji panu zpravodaji a v tuto chvíli otevírám sloučenou rozpravu k bodům 43, 44 a 45.
Sloučená rozprava k bodům 43, 44 a 45
/sněmovní tisky 360, 229 a 230/
Prvním přihlášeným je pan poslanec Petr Pávek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Pávek: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, vážení členové vlády, já mám k tomuto tématu několik bodů. Jeden z nich zahrnuje i osobní zkušenost s kontrolou Nejvyššího kontrolního úřadu u nás na obci. A já bych začal tou filozofickou částí, která se podle mého názoru vztahuje i k Ústavě.
Nejvyšší kontrolní úřad bezesporu odvádí velmi dobrou práci ve své kontrolní činnosti. Nad tím nemohu vznést žádnou pochybnost. Ten problém, který já tam vidím, a ten se podle mého názoru dotýká i ústavnosti navrhovaného zákona, je v pojmu samospráva. Od slova spravovati se sám. A vy určitě, vy, kteří pocházíte z regionů, máte zkušenost ať už z krajské samosprávy, anebo místní samosprávy, tomu pojmu rozumíte. A víte, že ty prostředky, které máte a přerozdělujete z vašeho rozpočtu, jsou buďto určené, to znamená, ty protečou jaksi tím obecním nebo krajským rozpočtem a jdou do školství, do zdravotnictví, do sociálních věcí a dalších oblastí, a potom tam máte tu část rozpočtu z toho rozpočtového určení daní, která je vaše a o které rozhoduje zastupitelstvo, potažmo rada nebo starosta nebo hejtman.
U té samosprávnosti já bych se hrozně rád zastavil. A obávám se, že to skutečně naráží i na ústavnost, ale hlavně na ten princip toho spravovati se sám a rozhodovat o svém rozpočtu na té úrovni, kde ten rozpočet je umístěn. Já bych to přirovnal k rodinnému rozpočtu. Máme prostě co rodina, to jiné priority. Je rodina, která rozhoduje o tom, že peníze uspoří třeba na dovolenou. Jsou rodiny, které upřednostní nákup nového vozu, jsou rodiny, které upřednostňují vzdělání svých dětí. Zkrátka každá ta rodina má jiné priority a po většinou dohodě s těmi prostředky nakládá. To nezpochybňuje právo státu vstupovat do těch oblastí, které jsou mu vymezeny, a to jsou bezesporu daně a odvody. Čili tam jsme to pořešili. Ale jako ten rodinný rozpočet je rodinný rozpočet a každá rodina o tom smí rozhodnout sama, totéž podle mého názoru platí pro obce a kraje. Máme prostě nějaký rozpočet a v rámci té samosprávy, to znamená té místní, lokální zastupitelské demokracie a toho principu, se můžeme dohodnout, že s těmi prostředky naložíme tak, a jinde s nimi naloží jinak.
Já si neumím představit soudce nad tímto rozhodováním. A neumím si ani představit, jak posuzovat efektivitu takto vynaložených prostředků a neumím si představit jiný kontrolní mechanismus, než je ten zastupitelský. To znamená, lidé si zvolili svoje zastupitelstvo, to má svoji radu, to má svého starostu. A tento kolektivní orgán rozhoduje o tom, na jaké priority budou prostředky z toho rozpočtového určení daní, čili z toho místního samosprávního rozpočtu, vynaloženy. To je ta část, kterou považuji za filozofickou a ústavně zakotvenou a velmi, velmi důležitou.
Druhá věc je, že Nejvyšší kontrolní úřad bezesporu už odjakživa, od začátku své existence, může kontrolovat obce a kraje v oblastech státních dotací, nebo prostředků, které tam natekly ze státu v podobě dotací. Já jsem zažil takovou kontrolu na obci, která má asi 700 obyvatel. A ta kontrola probíhala nesmírně korektně. Ti lidé, kontroloři, si přinesli s sebou i termosky s kávou a čajem a vody. Od nás nechtěli nic než šanony. Ale jako u tak malé obce, která má v podstatě starostu a jednu matrikářku, sekretářku a účetní v jedné osobě, tak zastavili chod toho úřadu na tři měsíce. Tři měsíce trvalo, než jsme se mohli vrátit v podstatě do kanceláří a pokračovat v tom provozu té obce, tak jak bylo potřeba.
Když uvážíte, jaké ohromné personální zatížení s sebou ponese kontrola obcí, krajů, jejich příspěvkových organizací a jimi vlastněných obchodních společností, tak budeme nejenom čelit narušení principů té samosprávy, čili toho rozhodování o našem rozpočtu, ale budeme čelit obrovskému náporu na ten Nejvyšší kontrolní úřad. A bude jenom logické, že Nejvyšší kontrolní úřad bude neustále potřebovat nové a nové lidi. To znamená nárůst úředníků. A v podstatě to může zastavit chod - v těch velkých městech nebo v těch větších městech, krajích, kde mají desítky a desítky příspěvkových organizací a mnohdy i desítky obchodních společností, to může vést prostě k zastavení toho provozu.
Takže znovu shrnuji. Tak jak si vážím činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu a myslím si, že svou práci vykonává dobře, tak na druhou stranu se nedomnívám, že bychom ho měli pustit do samosprávných rozpočtů. U těch státních, u státní části rozpočtu, tam bezesporu ano. Tam může chodit. Ale ta samospráva, a já to přirovnávám k tomu rodinnému rozpočtu, by měla zůstat nedotčena a mělo by právo na rozhodování o těch prostředcích z rozpočtového určení daní zůstat na těch zastupitelstvech.
Já vím, že tady je poměrně široká dohoda a že pravděpodobně návrh toho zákona projde prvním čtením, i když bych byl rád, kdyby tomu tak nebylo. Ale byl bych také rád, kdybyste ty připomínky, které jsem zde uvedl, vzali jako náměty projednávání v kontrolním výboru. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou je tady pan poslanec Roman Sklenák. Prosím.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já si dovolím reakci na svého předřečníka. Já se domnívám, že tady jde trošku o nepochopení, pokud on hovoří o tom, že bude narušen princip samosprávy a právo samosprávy o tom rozhodovat. To samozřejmě tak není. NKÚ ani nikdo jiný nebude obcím diktovat, jestli mají postavit hřiště, nebo spravit chodník, nebo zlatý vodovod na náměstí nebo kašnu. Ale když se vy rozhodnete, že priorita pro vás bude ta zlatá kašna na náměstí, tak na to máte právo, ale NKÚ bude posuzovat, jestli jste si při té výstavbě počínali efektivně a hospodárně. O to jde. To je ten princip.
A k té druhé části námitky, že bude velká personální náročnost na to, aby NKÚ zkontroloval všechny obce a ty podniky, tak nepředpokládám, že si NKÚ udělá nějaký plán činnosti, do kterého zahrne úplně všechny tyto subjekty. Tam jde v podstatě o to, aby měli možnost tu kontrolu provést, pakliže k tomu budou mít důvod.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou je tady přihlášen pan poslanec Kupka. Faktické mají přednost. Pan poslanec Martin Kupka a pak pan poslanec Petr Pávek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kupka: Děkuji za slovo. Krátká reakce na předřečníka. Čeho je možné se obávat a kde může dojít k vážné kolizi. Příklad jednoho středočeského města, které se rozhodlo prodat soubor budov a prodat ho vysoké škole. Protože pokládali za rozumné, aby v tom městě působila vysoká škola. Ta tam mimochodem dnes působí velmi úspěšně. A prodali ten soubor budov za jednu korunu, což bylo hluboko pod jakoukoliv tržní odhadovanou cenou.
Bylo to hospodárné, nebo to nebylo hospodárné? Z hlediska čistě konstatování třeba auditora, který se nebude věnovat onomu samosprávnému rozhodnutí, to jistě nehospodárné bylo. Z hlediska samosprávného rozhodování, z hlediska toho, co by to město mohlo udělat pro rozvoj svého území, to byl nepochybně správný krok. ***