(16.10 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Co považuji za velký problém, je navržená legisvakance tohoto zákona. Jak už paní ministryně zmínila, účinnost je navržena od 1. 7. 2019. Pokud si uvědomíme, že jsme dnes v prvém čtení tohoto sněmovního tisku, tak i při optimistickém předpokladu nejsme schopni projít celým legislativním procesem dříve než v dubnu tohoto roku. A poté zbudou zdravotnickým zařízením a dalším dotčeným subjektům dva měsíce na to, aby se na tuto zásadní změnu připravily. A tady se opět odkážu na důvodovou zprávu, a ta už je k tomuto tisku, kde předkladatelé hovoří, a tady cituji: Vzhledem k zavedení povinnosti ošetřujícího lékaře zasílat rozhodnutí o vzniku a o skončení dočasné pracovní neschopnosti příslušné okresní správě sociálního zabezpečení pouze elektronicky lze očekávat, že na tuto skutečnost zareagují i dodavatelé lékařského softwaru.
Za mě to zní logicky. Pokud si někdo nechá udělat software na řešení elektronické neschopenky, tak zcela jistě bude chtít, aby tam byly i ty nadstavby pro budoucí kroky. Ale opět se ptám: Skutečně si myslíme, že dodavatelé toho softwaru to stihnou za dva měsíce? A že budou k tomu i motivováni do doby, než vyjde zákon ve Sbírce zákonů? Pro každé zdravotnické zařízení jsou to další vynaložené finanční prostředky. A kdo si dovolí si to zadat ještě v době, kdy zákon není schválen?
Já osobně nejsem sice velkým znalcem informatiky, nicméně si nemyslím, že naprogramování modulu elektronické neschopenky je nějakým vrcholem programátorského umění. Nicméně je potřeba si říci, že těch softwarů, které používají naše zdravotnická zařízení ať už v ambulantní sféře, nebo v nemocnicích, je několik desítek. To znamená, to není o naprogramování jednoho softwaru, ale je potřeba si říci, že každé zdravotnické zařízení má jiný software. Samozřejmě některá používají stejný, ale je jich několik desítek v rámci republiky.
Takže já bych se chtěl zeptat paní ministryně, jestli skutečně považuje navrženou legisvakanci za správnou, zda ta dvojkolejnost, do které vlastně dostáváme ta zdravotnická zařízení, kdy možná, tedy i na základě důvodové zprávy, předpokládáme, že víceméně donutíme ta zdravotnická zařízení, aby přešla kompletně na elektronickou podobu, tak jestli ji považuje za správnou a uchopitelnou a v praxi splnitelnou. Dále bych se jí chtěl zeptat, zda ty připomínky, které vznášely už tady zmíněné subjekty, a já bych zmínil i další, lékařská komora, Sdružení praktických lékařů, Asociace nemocnic, Sdružení ambulantních specialistů, zda se všemi těmito subjekty a významnými hráči to bylo skutečně do detailů prodiskutováno a jestli všechny jejich připomínky byly zapracovány. Podle mého názoru nebyly. A tady vzniká obrovské riziko, zvlášť když si uvědomíme, že zavedeme tuto povinnost v letních měsících, že se s tím budou zdravotnická zařízení velmi těžce potýkat a že jim způsobíme další problémy.
A rád bych se zeptal pana ministra Vojtěcha jako ministra zdravotnictví, kdy Ministerstvo zdravotnictví vznášelo řadu připomínek, zda on nevidí jako významné riziko už dnes pro naše personálně vyprahlé nemocnice, ale i terén, že jim dáme na hrb tento polotovar, kterým se budou muset zabývat, který jim přinese další finanční i časové nároky. Jestli skutečně není moudré připravit ten návrh pořádně a posunout tu legisvakanci až od 1. 1. 2020. Považoval bych to za dobrou zprávu a rozumné řešení, protože pokud to uděláme tímto způsobem, tak si připravíme velké problémy. Mimo jiné už řada praktických lékařů avizuje, těch v tom vyšším věku, že pokud tento polotovar schválíme, tak to skutečně bude tou poslední kapkou, aby svoji praxi zavřeli.
Takže já bych chtěl požádat paní ministryni o odpověď na mé dotazy a za klub KDU ČSL avizuji, že budeme zcela jistě navrhovat posunutí účinnost od 1. 1. 2020 i některé další změny v tomto předloženém návrhu zákona. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Kaňkovskému. Než budeme pokračovat, konstatuji došlou omluvu z jednání Poslanecké sněmovny od 16 hodin z pracovních důvodů pana poslance Jana Skopečka. A pozvu k mikrofonu pana poslance Pavla Juříčka, který se hlásí s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Pavel Juříček: Děkuji. Dámy a pánové, jak paní ministryně uvedla, že je to ve vazbě na karenční dobu, tak dovolte, abych ocitoval z § 61 odst. 1 písm. e): Rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti je ošetřující lékař povinen odeslat na adresu určenou příslušnému orgánu nemocenského pojištění ten den nebo následující den. A zároveň, když se podíváme na odstavec - hned to najdu - § 116 odst. 7 - orgány nemocenského pojištění sdělují zaměstnavatelům na jejich žádost, a to ve lhůtě osmi kalendářních dnů ode dne doručení žádosti. Takže zaměstnavatel musí požádat orgány nemocenského pojištění a ty mu sdělí, že ten člověk je nemocen, do osmi pracovních dnů. Tak pokud je to takto myšleno, je to podvod na zaměstnavatele. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslanci Juříčkovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Pekarová, připraví se pan poslanec Válek. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, už tady mnohé zaznělo. Já se ztotožňují s výtkami svých předřečníků, kolegů, kteří se té problematice věnují nejenom ve výboru, ale třeba Vít Kaňkovský je sám lékař, takže určitě to umí posoudit velmi dobře z praxe.
Musím říci, že mě moc mrzí, že tady opět projednáváme návrh, který je šitý horkou jehlou a který, troufnu si tak předvídat, by mohl přinést podobný problém, jaký přinesly eNeschopenky a vůbec to, co jsme už tady kdysi prosazovali, právě v budoucnu. To znamená, nerada bych se dočkala toho, že tady za rok budeme znovu vystaveni návrhu, který bude říkat: my jsme to tehdy projednali bez RIA, my jsme to projednali bez toho, abychom to pořádně prosazovali v rámci odborné společnosti lékařů, a nějak jsme to nezvládli, tak jako ten návrh, který už tady máme v druhém čtení. Tak toho bychom se měli snažit vyvarovat, a proto je namístě, abychom tento vládní návrh podrobili důkladnému zkoumání. A musím říct, že z toho nevychází vůbec pozitivně.
Vzhledem ke zrušení karenční doby se samozřejmě ještě více posiluje zájem zaměstnavatelů, kteří platí ze svého první dva týdny náhrady mzdy, nebo budou nově platit, na účinné kontrole práceneschopných zaměstnanců. Tomu vůbec ale neodpovídá právě stanovená lhůta osmi dnů pro vyřízení žádosti zaměstnavatele o sdělení údajů o pracovní neschopnosti zaměstnance. Podle mě by bylo správně, aby informaci o pracovní neschopnosti zaměstnance dostával zaměstnavatel automaticky, nikoliv na žádost. Také lhůta pro zaslání elektronické neschopenky lékařem na správu sociálního zabezpečení stanovená i nadále na následující pracovní den po přiznání pracovní neschopnosti je naprosto neúměrná a nepřiměřená elektronickému způsobu vystavení a přenosu neschopenky a zasluhovala by požadavek na on-line přenos. Je to podobné jako u EET, tam je to možné, tam to funguje, prosadili jste to u živnostníků a byli jste schopni to nadesignovat během krátké doby, protože od schválení zákona do uvedení v provozu to byly jenom dva roky. V případě technologické poruchy by se pak samozřejmě musela stanovit lhůta na dodání například do jednoho dne, do 24 hodin. Myslím si, že tento požadavek by pak teprve dával oprávněnost tomu, říkat, že zrušíme karenční dobu, ale zároveň se postaráme o zavedení eNeschopenek, tak aby kontrola v prvních třech dnech nemoci byla účinná.
Chci podotknout, že toto byla jedna z našich velkých obav právě při schvalování karenční doby, že tedy právě ty první tři dny nemoci nebude schopen zaměstnavatel zkontrolovat, že jeho zaměstnanec je skutečně nemocen, že skutečně dodržuje léčebný proces tak, jak mu byl stanoven lékařem. A to je také jedna z těch hlavních výhrad, když hovoříme o tom, že ten systém karenční doby byl zaveden i proto, že bohužel byly nemocnosti zneužívány mnohými, samozřejmě nikoliv všemi, abychom neházeli všechny do jednoho pytle, to rozhodně ne, ale mnohými zaměstnanci. ***