(16.20 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Myslím si, že ty výtky, tak jak tady zazněly od zaměstnavatelů, jsou důvodné. Jsou důvodné obavy o to, že ten systém nebude plnit svoji funkci, nebude dobře fungovat. A zároveň jsme na toto samé upozorňovali už při projednávání eNeschopenek v minulosti. Dnes tedy vidíme, že ministerstvo se z toho příliš nepoučilo a nepředkládá takový návrh, který by byl akceptovatelný.
Musím podotknout, aby to nevyznělo tak, že TOP 09 je proti elektronizaci celkově. Naopak si myslím, že bychom se i v této oblasti měli opravdu posunout do 21. století. Že už bylo na čase, abychom opravdu fungovali v rámci právě i pracovních neschopností elektronicky. Myslím si, že je často až právě takové komické, že stále fungují ty papírové neschopenky a musíte s tím obíhat od lékaře k zaměstnavateli a tak dále. Ale musí se to udělat kvalitně, tak aby to bylo schopné fungovat a tak abychom za pár měsíců, kdy to začne platit, tady nestáli před kolapsem systému, když navíc ještě na tom není shoda právě s těmi, kterých se to velmi týká, a to jsou zaměstnavatelé a samozřejmě také lékaři.
Takže pokud to ministerstvo myslí vážně s tím, že chce ten systém takto rychle zavést, tak jak před touto činností varoval pan kolega, tak toto jsou zásadní výtky, které k tomu jsou. A myslím si, že bychom měli od ministerstva dostat záruku toho, že ten systém funkční bude. A samozřejmě ony záruky ještě neznamenají pak v praxi nic. Ve chvíli, kdy to začne fungovat, se teprve dozvíme, jestli to neskončí jako u některých jiných elektronizací, kterých jsme tady v minulosti byli svědky a které se nepovedly.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Pekarové. Nyní pan poslanec Válek a připraví se paní poslankyně Aulická. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Válek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já si myslím, že je dobře, že dochází k posunům v elektronizaci zdravotnictví - jako poslanec. Jako lékař a uživatel jsem ale trošku opačného názoru, protože na mě to pak dopadá.
A teď bych chtěl trošku opravit prostřednictvím pana předsedajícího kolegu Kaňkovského. Těch programů nejsou desítky, ale jsou jich stovky. Dá se dokonce říct, že každá nemocnice má svůj vlastní informační systém, který je často dělán IT oddělením té nemocnice a je naprosto nekompatibilní se systémy těch ostatních nemocnic. To je první věc.
Druhá věc. Propojení těch systémů je naprosto iluzorní. Tady se podařilo propojit nemocnice, co se týče posílání snímků v digitální formě. A já jako radiolog velmi pléduji za elektronizaci, za digitalizaci, protože to je vlastně de facto základ našeho oboru v současné době. Ale jak se podařilo ty nemocnice propojit? Pomocí nějakého vládního nařízení zákona? Pomocí, řekněme, nějakého organizování cestou ministerstev? Ani omylem. Jedno to propojení je čistě akademická síť, kterou vytvořila Masarykova univerzita. Zapojily se do ní i ostatní univerzity. Druhé to propojení je de facto firemní záležitost a firemní software.
A velmi podobná situace je v té elektronické komunikaci zdravotnických zařízení, kdy v podstatě představa, že bych z jedné nemocnice poslal chorobopis elektronicky do druhé nemocnice, je naprostou iluzí a je nereálná. A zasahování a další digitalizace, nebo další elektronizace, další odesílání elektronických dokumentů v tomto systému bez jeho hluboké znalosti, hluboké analýzy - a já teď vůbec nechci říkat, že je to vina kohokoliv, kdo tady sedí v této místnosti, ať už ministrů, nebo poslanců, ale je to prostě realita stavu toho systému - tak bez hluboké analýzy toho systému je těžkým experimentem.
Vzpomeňme si, jak jsme před rokem a něco tady debatovali o elektronickém receptu a jak jsme si říkali, no počkáme rok. Počkali jsme rok, dobře jsme udělali, a stejně jsem přesvědčen o tom, že sto procent receptů stále není elektronických. Protože na rozdíl od vás, co ty recepty nepíšete, já je píšu a vím, jaký je tom v reálu problém. A každý z nás, kdo je píše, to ví.
Samozřejmě, že záleží na tom zdravotnickém zařízení, samozřejmě, že záleží na řadě faktorů. Ale my bychom měli mít především fakta a podrobnou analýzu stavu systému, než do toho systému zavedeme nějakou změnu, a to včetně změny elektronické. Každý vývojář nových programů, každý, kdo jde s novým programem na trh, ten program testuje, zjišťuje, jestli bude fungovat, ověřuje, jestli fungovat může, a pak teprve opatrně dává program na trh. Pokud to neudělá, dopadne to vždycky bez výjimky velmi špatně.
My přece nechceme, aby elektronická neschopenka, my přece nechceme, aby další elektronizace, nebo digitalizace ve zdravotnictví, nebo zavedení elektronického dokumentu vedly k experimentování a abychom takhle bojem ověřovali pak v praxi, jestli to bude fungovat, jestli to přinese nějaké problémy. My chceme, aby to žádné problémy nepřineslo.
Vzpomeňme si, kolikrát jsme tady za uplynulý rok diskutovali o zdravotnictví. Diskutovali jsme o nějaké konkrétní fabrice? Diskutovali jsme o nějaké konkrétní vysoké škole? Diskutovali jsme o nějakém konkrétním divadle? Ne. Ale diskutovali jsme o jedné konkrétní nemocnici v Ostravě. A strávili jsme tím několik hodin. Zdravotnictví jsme vnímali všichni bez ohledu na politickou příslušnost jako problém. Napříč politickým spektrem jsme diskutovali o tom, že je obrovským problémem nedostatek lékařů, obrovským problémem nedostatek sester. A velmi chválím vládu za to, že posílila studenty lékařských fakult a že ministr zdravotnictví udělal to, aby studenti lékařských fakult, aby lékařské fakulty dostali více peněz.
To ale nestačí. Nemá smysl do toho systému vnášet cokoliv nového, pokud ten systém není dobře pod kontrolou. A vy víte velmi dobře, že systém pod kontrolou není. Že zavedení dalších programů, že další digitalizace ten systém můžou jenom více rozkolísat a vést k tomu, že další lékaři a další zdravotníci budou se svou profesí končit.
Proto velmi prosím, zvažme jakýkoliv krok. Bavme se, co je cíl. Cílem je podle mě jasně snížit administrativu a maximálně digitalizovat, elektronizovat zdravotnictví tak, aby té administrativy ubylo. Ale cílem není vnášet podobné prvky, jaké jsou navrženy v tomto zákoně, kde nemáme jistotu, že budou fungovat a že přinesou to, co očekáváme. Prosím proto, abychom tento zákon a tento návrh velmi pečlivě v dalších čteních diskutovali a obezřetně jsme přijímali jakékoliv změny včetně legislativních. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vlastimilu Válkovi. Nyní paní poslankyně Hana Aulická, připraví se paní poslankyně Gajdůšková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. (V sále je hlučno.)
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já se vyjádřila k tomuto návrhu. Na začátek bych možná měla říci, že toto projednávání eNeschopenky není vlastně nic nového. Už na konci minulého volebního období jsme podpořili vlastně ten proces dobrovolné eNeschopenky, který vložil do projednávání zákona 259/2017 pan kolega Běhounek, a který tedy, i přes některé negativní hlasování poslanců, prošel. Nicméně teď víceméně vlastně Ministerstvo práce a sociálních věcí na to reagovalo -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, i vás přeruším a požádám sněmovnu o klid. Já myslím, že by bylo vhodné, kdybyste diskuze, které se netýkají tématu, přenesli opravdu do předsálí a téma nemocenského pojištění mohlo být projednáno v důstojné atmosféře. Prosím pokračujte.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji. Jenom bych opravdu chtěla říct, že na to vlastně reagujeme tímto návrhem. KSČM dlouhodobě podporuje zavedení eNeschopenky. A i to vlastně zaznělo v těch diskuzích kolem zrušení karenční doby. A my opravdu nevidíme nic na tom, aby byly co nejoptimálněji a nejrychleji zavedeny i eNeschopenky. Ale zároveň vnímáme i tu diskuzi, myslím, komplexně napříč politickým spektrem, o systemizaci a vůbec diskuzi nejenom s Ministerstvem zdravotnictví, ale i s dalšími rezorty. A že je asi opravdu nutné si vydiskutovat některé záležitosti i v rámci tohoto návrhu. ***