(9.20 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Já jsem předložil tři pozměňovací návrhy. Konkrétně první návrh se týká toho, a to je myslím gros toho celého zákona, který je předkládaný, aby tím, kdo může na tu ekologickou újmu upozorňovat, může podávat příslušným orgánům podání ve smyslu upozornění na tu újmu a ve smyslu žádosti o její nápravu, tak zatím to mohly být pouze dotčené osoby, tedy ty osoby, kterých se týká ta neblahá činnost, nějací sousedé té továrny nebo lidé, kteří jsou tedy, jak už říká ten původní zákon, tou újmou dotčeni. Tady přichází na podnět Evropské unie návrh, který by zařadil jako ty osoby, které mohou podávat to podání, jakékoli nevládní organizace, které usilují o ochranu přírody. Ten náš zákon to říká slovy, že to může být právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je podle zakladatelského právního jednání ochrana životního prostředí a jejíž hlavní činnost není podnikání nebo jiná výdělečná činnost. Čili tedy výhradně organizace nevládní, činné v ochraně životního prostředí.
Já v tomto případě navrhuji, aby to, pokud tedy se rozhodneme, že dáme možnost těmto organizacím se na podávání podání ve věci ekologické újmy podílet, aby to byly ty, které mají tříletou historii, aby to nemohly být ad hoc vzniklé organizace, které někdo, komu se z nějakých důvodů prostě nelíbí činnost nějakého podniku, který už je postavený, zřízený, kterému chce tu jeho činnost zkazit, tak aby mohl podávat podání, tak založí ad hoc organizaci, dá si do vínku, že tak činí v zájmu životního prostředí, a bude podávat, neustále bude žádat informace, bude účastníkem veškerých řízení a bude činnost tomu podniku, tomu subjektu prostě úspěšně kazit.
Já navrhuji, aby tady bylo nutné vyžádat doložení tříleté historie té organizace, že tedy skutečně už tady minimálně tři roky existuje a skutečně koná činnost v ochraně životního prostředí, nejenom činnost spočívající v tom, že se založí a podá prostě tu stížnost na nějaký podnik. Tak aby to nemohly být právě tyto ad hoc vzniklé organizace. Já chápu, že ministerští úředníci právě tady tomu mému návrhu vytýkají to, že neumožňuje přístup těmto ad hoc vzniklým organizacím. A já právě naopak se snažím těmto organizacím tuto možnost překazit a zabránit jim v tom.
A ještě také druhá část toho mého návrhu spočívá v tom, že navrhuji, aby tyto organizace, které budou chtít podávat ta podání, mohly prokázat, že mají transparentní účetnictví. Tenhle návrh se nezrodil někde z nicoty, ale je to návrh, který jsem našel při připomínkovém řízení mezi návrhy, které podalo Ministerstvo pro místní rozvoj. Myslím, že ti úředníci pochopili celkem správně, že u nás je celá řada organizací, které mají na právě podávání takovýchto stížností, žalob, založený docela slušný byznys, a chtěli, aby ty organizace musely doložit, že skutečně jejich účetnictví je průzračné a že tam nejsou nějaké cesty, které by nasvědčovaly tomu, že ony tu svoji činnost konají ve smyslu získat z toho nějaké nekalé prostředky.
Ještě tady mám jednu významnou připomínku k tomu mému prvnímu návrhu, k tomu § 8 odst. 2 písm. b). Proč vlastně my vyzdvihujeme tak významně ty organizace činné v ochraně životního prostředí? Proč pouze ony mohou podávat ta podání? Čím jsou ony v tomto smyslu tak významné? Mají nějaký patent na rozum? Jsou mezi jejich členy, kteří všichni musí doložit nějaké ekologické vzdělání? Jsou to lidé, kteří mají za sebou nějakou historii právě v oblasti ochrany životního prostředí, nějaké zkušenosti? A pokud můj návrh neprojde, tak tomu tak nebude. Budou to moci být ad hoc přišlí, sešedší se lidé, kteří by podávali svoje návrhy. Proč třeba to nemohou být nějací jiní lidé zdržující se v nějakém jiném spolku, který si také může povšimnout, že se tady děje nějaká ekologická újma - třeba ochránci památek, památkového dědictví, sběratelé nějakých věcí prostě, filatelisté, ti si taky přece mohou povšimnout, že se někde páchá ekologická újma.
Ministerští úředníci tady argumentují v neprospěch mého návrhu tím, že by jeho pomocí došlo k nepřijatelné, neodůvodněné diskriminaci nevládních organizací, které by neměly přístup k právům, která pro nevládní organizace je navrhováno zakotvit, že by to bylo v rozporu s Aarhuskou smlouvou a bylo by to nepřiměřené omezení podmínek pro účast nevládních organizací. No tak skutečně to tak bude, pokud dáme to právo jenom těm ekologům. Samozřejmě pak omezíme jiné nevládní organizace, které fungují v nějaké jiné oblasti a které nebudou moci podávat tyto návrhy.
Druhý můj návrh se týká toho, že osoby uvedené v tom odst. 2 písm b), tedy ty nevládní organizace, mohou požádat příslušný orgán, aby byly po dobu jednoho roku bez zbytečného odkladu informovány písemně o každém zahájeném řízení o uložení preventivních opatření. Já navrhuji, aby tuto možnost měly pouze ty nevládní organizace, pokud tedy to tak dopadne, na základě jejichž podání bude to šetření probíhat, aby to nemohly být úplně jakékoli nevládky v oblasti životního prostředí, ale pouze ty, které podaly tu žádost, daly si nějakou práci se shromážděním těch informací, které vedly k zahájení šetření a které pak samozřejmě mají právo, aby o průběhu toho šetření byly informovány. Tedy ne všechny bez výjimky, ale pouze ty, jejichž podání řekněme bylo úspěšné.
A za třetí, opět ten odstavec 7 říká, že nebylo-li řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření zahájeno na jejich žádost, jsou osoby uvedené v odstavci 2 písm. b) účastníky takového řízení, pokud písemně oznámí do osmi dnů svůj zájem o to být těmi účastníky. No to opět umožňuje, aby se účastníky řízení stal kdokoli, nejenom ten, kdo úspěšně podá ten podnět, kdo úspěšně zdůvodní, proč jej podává, kdo úspěšně zdůvodní, že jeho informace jsou správné, pravdivé, že to není nějaké šikanózní podání, které by mělo zabránit tomu podnikateli v jeho podnikání z nějakých prostě důvodů, ale pouze ti, kdo skutečně doložili, že jej podávají oprávněně. Proto - a taky ta směrnice Evropské komise nic takového explicitně neříká. Tady sice je, že osoby, na které odkazuje článek 12, to jsou tedy ty nevládky, mají přístup k soudu nebo jinému nezávislému nebo nestrannému veřejnému orgánu, který je kompetentní přezkoumávat procesně atd. podle této směrnice. No samozřejmě, to má u nás každý, ne? Přístup k soudu má u nás každý občan a nemusí být takto zvýhodňován.
Takže já tedy shrnu své vystoupení takto. Myslím si, že v této podobě je tento zákon pro naši republiku škodlivý. Myslím si, že bychom jej měli zamítnout, pověřit pak neformálně pana ministra, aby znovu nějak dojednal ty podmínky s Evropskou unií, abychom nedávali nevládkám v oblasti životního prostředí takto výjimečný mandát a poměrně velkou pravomoc do rukou. A proto tedy navrhuji zamítnutí toho zákona. Navrhl jsem to ve druhém čtení, tedy o tom návrhu bude jako o prvním návrhu teď za chvilku hlasováno. ***